sumoto_leden



Motodovča 2014 aneb „Fazer club na cestách “

Téměř tříleté odklady a plánování se letos konečně jak se říká staly skutkem. Příprava tras, objednání noclehů a míst vhodných k návštěvě a neustálé vylepšování (alespoň jsem v to doufal) mě trvali také nějaký čas. Důležité je, že se vše povedlo zajistit a už se čekalo jen na datum aby se mohlo vyrazit směrem na jih nejen do Benátek.

Kapitoly článku

Již rok před odjezdem jsem pověsil na “Motorkáře.cz“ pozvánku pro případné zájemce, ale nikdo se nepřidal. Ale zase se přidalo ke mě několik kamarádů. Agát - FZ 8 Fazer, Béďa – FZ 1 Fazer, Lombi - FZS 1000 Fazer, Jirka a Mirka - V-Strom 650 a konečně já Pejrak a Zlatíčko - FZ 6 Fazer.
Konečně nadešel předvečer a příjezd Bédi k nám domů, aby neměl ráno v den odjezdu moc velký záběr, přeci jen to je od něj dalších asi 160 km navíc a ještě přes Prágl. Já se na poslední chvíli rozhodl vyměnit řetězovku a udělal jsem dobře.
A bylo tady ráno 4.7.2014

Den 1. : Plzeň – Fusch a.d.GGstrasse

          Naloženi vyjíždíme s Béďou,  po několika km přibíráme Jirku a Mirku a pokračujeme proplazit se Plzní směrem na Folmavu. V Chotěšově nás již očekává další člen „zájezdu“ Luboš alias Agát. Po zastavení zjišťuju, že jsem příliš napnul řetěz , tak mě za pomoci Bédi čeká hned po pár km malý servis.( 1 ) Dílo se povedlo (na celou dovču) a všichni přítomní vyrážíme na další etapu prvního dne. Na Folmavě dotankujeme bandasky a pokračujeme k další zastávce již v SRN. Ta zastávka je ve městě Burghausen, ve kterém  je nejen velká rafinérie, ale se svými více jak 1000i metry také nejdelší hrad v Evropě.( 2 ) Díky nutnosti natankovat sjíždíme z původní trasy do Oberndorf bei Salzburg. Jelikož ještě nemám navigaci pořádně omakanou,  tak ta nás vede přes Salzburg. Tento úsek cesty byl asi trest za nějaký hříšek, protože projíždět rozkopané město v horku a zastaveni  xkrát červenými na semaforech, nejen u křižovatek,  byl očistec. ( 3 )Konečně za městem jsme mohli přidat na tempu a vyvětrat naše zpocené tělesné schránky. To jsme se již blížili k Bechtesgadenu. Z  „305ky“ odbočujeme na Rossfeldstrasse. Po zaplacení 16 Éček za 4 stroje jedeme po hřebenu hor na Německo-Rakouské hranici,  kde jsou krásné výhledy na Alpy. Na několika místech jsme z povzdálí měli výhled i na „Orlí hnízdo“. (4) Po projetí Berchtesgadenem a několika dalšími již rakouskými městy jsme dorazily do cíle dnešního dne. Tam na nás čekala večeře o několika chodech završená zmrzlinovým pohárem. ( 5 ) Pohár už se bohužel nedostal na Lombiho, který za námi dovalil až okolo 22,30h. Ale nějaké to pivko jsme ještě stačily dát, než jsme odešli do postelí.( 6 )

Den 2. : Fusch a.d.GGS – Mestre u Benátek

           Ráno bylo uplakané,  tak chvilku čekáme na zlepšení. Se zpožděním se vydáváme na cestu ještě za drobného deště. Někteří v nepromocích, někteří bez, jedeme za Lombim, který nás zavedl k malebnému horskému jezírku Hintersee. ( 7 ) Mirka se snažila pohladit „Milku“ ale ta bere roha.( 8 ) Po chvilce prohlížení okolí pokračujeme na Felbertauerntunel. U městečka Huben odbočujeme do údolí Defereggen, kterým jedeme až k Italské hranici. Díky úzké silnici se na italské straně jezdí vždy půl hodiny nahoru a půl dolů což řídí semafory. Dole poblíž biatlonového areálu „ Anterselva“ dodáme tělu nějaký pokrm a zároveň si děláme cestovní přestávku. ( 9 , 10 ) Agát si myslí, že už jede na výpary a tak stavíme na první benzínce, která nám přijde do cesty(Niederrasen). Italské tankovací automaty jsou kapitola sama pro sebe. Až za pomoci nějakého domorodce natankujeme a pokračujeme směr Lago Misurina.( 11 )  Horskou vyhlídku Tre Cime di Lavaredo na vrcholky Dolomit bohužel z časových důvodů vynecháváme. Přes Cortinu d’Ampezzo, kde si děláme malou přestávku na kafe a natankování (pro změnu u jiného typu automatů) pokračujeme do Ponte nelle Alpi a dále směr na městečko Trichiana. Tady už se stáčíme na další dnešní cíl a tím je Passo San Boldo.( 12 ) Toto passo má několik nej. Nejkratší doba vybudování  a také ve své době vrchol technického úmění. Je to vlastně soustava serpentin ve svahu s většinou zatáček ve skále. Po projetí tohoto unikátu pokračujeme na Conegliano,Spresiano,Treviso do Mestre kde v Camping Rialto máme zajištěné spaní v chatkách. Lombi si tady již musel domluvit ubytko sám, díky tomu, že se přihlásil až těsně před odjezdem, kdy vše již bylo zajištěné. Vzhledem k jeho výmluvnosti to nebyl problém. Po ubytování si v místním šenku dáváme něco k večeři, nějaké pivko a pokecáme o proběhlém dni.

Den 3.: Benátky 

         Po všech ranních procedurách si koupíme na recepci zpáteční lístek do Benátek a o chvíli později již před bránou kempu nasedáme do autobusu směr Venezia.( 13 ) Cesta měla trvat 15 minut, ale po 7 minutách již vystupujeme v Benátkách na autobusovém nádraží. Nevíme, jestli řidič jezdil rallye, ale jel s námi jako by nás ukradl. V hrozném vedru si procházíme město na pilotech až i Luboš má i přes letní klobouk spálené čelo. Na žádnou atrakci jsme nešli, protože by se ani nedalo. Všude jsou ukrutné fronty a nikomu se tam nechce nocovat. Přesto i pohled na památky jen z venku je nádherný. Náměstí San Marco ( 14 ), zastřešený most „Rialto“ ( 15 )i kanály s gondolami jsou sice krásné ( 16 ), ale my si připadáme jako v úle. Návrat na autobusové nádraží nám usnadňuje  Jirkova navigace.Vypečeni z nedělního slunce po autobusové rallye opět přistáváme u „našeho“ kempu. Ti mladší se po krátkém odpočinku rozhodují zajet na známou pláž Lido di Jesolo.( 17 ) Při nočním návratu raději, ani nepočítají, kolikrát porušili PSP. My starší jsme u pivka trochu rozebrali návštěvu Benátek a zároveň plán na další den.( 18 )

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (12x):
Motokatalog.cz


TOPlist