Mo(t)to-Sardinie

Sobota, den třetí: Bosa – Arbatax, 253 km. Ráno jsme na pohodu a svěží… Po snídani nakládáme sbalené bágly do dodávky, která nám přesouvá civil k východnímu pobřeží a my vyrážíme klikaticí napříč Sardinií. Tentokrát jedeme z Bosy východojižně přes město Cuglieri.

Mezi bujnou vegetací míjíme kusy spálené země a je to najednou jako projíždět krajinou smutku. Letošní letní požáry tu zanechaly viditelnou spoušť. Ve městečku Paulilatino stavíme na dopolední kávu. Příjemné posezení v Bar&Pizzeria – Esposito Daniela. Kolem začínají jezdit první traktory s letošní sklizní vína. Vleky jsou nacpané hrozny až po okraj. Každoroční přelévání pracovních sil mezi zemědělstvím a službami je zde zcela normální. Odliv pracovníku z pohostinství je pak přímo úměrný odlivu turistů. Přeci jen, sezóna skončila a spousta letních podniků na zimu zavírá.

Přes přehradu na nejdelší sardské řece Tirso, míříme k městečku Busachi a za neustálého kličkování a řazení stupňů 2, 3, 2, 3, pokračujeme do města Tonara. Příhodný čas na polední pauzu. V restauraci Belvedere máme oběd pod krytou teráskou. Ve chvíli, kdy dojídají poslední z nás, se z nebe spouští provazy vody… delší pauza nám v tomhle případě rozhodně neuškodí. Až když se déšť změní už jen ve vydatné mrholení, oblékáme nepohodlné nepromoky a velíme k odjezdu. Naštěstí už po 15 kilometrech osychá i asfalt, a tak tu je další zastávka a úklid pláštěnek. Pak přes Ussassai, a Bari Sardo, míříme k dnešnímu cíli, městu Arbatax. Hotel Hotel Vecchia Marina není úplně to, co bychom volili srdcem. Je pravda, že resorty jako byl ten včerejší, mimo exponovaná prázdninová centra máme daleko raději, ale je první týden měsíce října a funkčních ubytovacích kapacit zase už tolik v nabídce není. Navíc restaurace je na konci ulice, hned vedle pláže. Takže ubytovat, zkulturnit se a vyrazit na véču.

Neděle, den čtvrtý: Arbatax – Passo Ghenna Silana – ristorante Il Nuovo Gabbiano – Arbatax 137 km. Dnes je v plánu naše nejoblíbenější Sardská trasa. Ačkoliv já mohu zodpovědně prohlásit, že pro mne je ta obliba díky zatáčkám a přírodní scenérii, pro ostatní to je možná jen tím, že je zakončena obědem v přístavní restauraci Il Nuovo Gabbiano. Cesta s označením SS 125 Orientale Sarda, protíná Passo Ghena Silana a je to naprosto magické místo. Navíc silnice je téměř bez aut, protože auta pro pohyb po ostrově již dávno využívají nově vybudovanou dálnici v nížině.

Na vrchol Silany se dostanete po nekonečné klikatící se asfaltové parádě a odměnou jsou fascinující výhledy a příjemný bar na vrcholu. Pokračování trasy vede podél skalnatých vrcholů a hluboko pod cestou se dole v údolí rozprostírá divoký kaňonu Gorropru.

Tunelem ve skalním hřebenu přejíždíme k pobřeží do městečka Cala Gonone, kde na všechny čekají ty jejich oblíbené mořské potvory. Vydatná pauza s kávou a jízda po stejné trase k ubytování. Dnes to bylo kratší, ale o to intenzivnější. Návrat v brzkých odpoledních hodinách nám umožňuje navštívit procházkovým tempem písčitou Spiaggia di Porto Frailis. V říjnu jsem se v mořském příboji ještě neráchal, a tak už si tenhle zážitek můžu odškrtnout. Pivo na pláži, pak večeře, a po večeři rum. Tomu říkám hezký závěr dne.

Pondělí, den pátý: Arbatax – Perdasdefogu – Canyon del Flumendosa – Lago Basso del Flumendosa – Arbatax 239 km. Po snídani vyrážíme jihozápadním směrem k městečku Ulassai a za ním na křižovatce kafujeme v baru Paninoteca Stazione Curcuda. Projíždíme městečkem Perdasdefogu, kolem stíhací základny a další zastávka je na vyhlídkové plošině, nad kaňonem Flumendosa. Působivé výhledy a třetí rozměr gigantické hloubky bohužel fotografie při sebevětší snaze nezachytí. Průjezd kolem tajemných kamenných staveb Nurag a šílenou klikaticí kolem jezera Basso del Flumendosa. Lehce po poledni stavíme na oběd v restauraci Mistral Escalaplano, kde ti odvážnější z nás už předloni zkusili sýr casu marzu – jež je originální tím, že se jí s živými, hýbajícími se mušími larvami. V dnešním menu jsou těstoviny sypané sýrem a letošní extra nabídku, „sýr v žaludku kůzlete“ s díky odmítáme. Příprava této „delikatesy“ probíhá následovně. Malé kůzle se nechá hladovět a pak se připustí ke kojící koze. Po vydatném nakojení to kůzle podříznou. Žaludek z kůzlete vykuchají a z mléka které je uvnitř, vyrobí sýr, přičemž žaludek poslouží jako dlouhodobý obal. Takže znovu, s díky ne!!! Jasně, i u nás v Česku každý dobrý hospodář „zpracuje“ všechno co statek dá, ba dokonce i sousedovic děvečku, ale tohle mi přijde takové, no řekněme cufíl arabské…

Po těstovinách a studeném osvěžujícím nápoji vyrážíme severovýchodním směrem a z části po stejné trase jako dopoledne pak míříme k „městu duchů“ - Gairo Vecchia. Město na příkrém svahu hory opustili lidé po sesuvech půdy počátkem 20. století. Nedaleko na méně příkré straně pak zbudovali město nové. Nekončící nádherné zatáčky nás směřují zpátky do Arbataxu, a po příjezdu na ubikaci je obligátní pauza na zkulturnění zevnějšku. Pak skáčeme na podlahu dodávky a stylem uprchlíků v přeplněném přepravním prostoru se přesouváme ke 20 km vzdálené restauraci. Příjemné posezení v teplém večeru, pizza a pivo.

Úterý, den šestý: Arbatax - Passo Ghenna Silana – Nuoro – Olbia 173 km. Ráno po snídani balíme osobní věci, v půl čtvrté budou čekat na parkovišti v Olbii. My vyrážíme oblíbenou trasou směr Passo Ghenna Silana. Opět nás čeká extatická paráda na vrchol passa, korunovaná kafé pauzou. Po legendary road SS125 pak pokračujeme až k odbočce do městečka Dorgali a po SS129 pak směřujeme k dnešní obědové destinaci ve městě Nuoro. Bar Morittas je vcelku příjemné místo k nasycení. Po chutném jídle nastává čas rozluky. Zatímco trojice spoluvýletníků a paní moto průvodkyně, vědomi si dostatku volného času, pokračují napříč vnitrozemím, nás pět se loučí a míří z Nuora přímou cestou k pobřeží do Olbie. Odlet aeroplánu Air Dolomiti je stanoven na 17:55, a tak už nemá cenu nic hrotit. V poklidu se přeskupujeme na požadované místo v Olbii. Motorky parkujeme k připravenému valníku přesně ve stanovený čas a po převléknutí do civilu si to volným a spokojeným krokem štrádujeme k místnímu letišti. Během chůze bilancujeme pobyt a diskusi zakončuje konstatování, že všechno dopadlo tak, jak mělo. Počasí vyšlo excelentně, svezení jedna báseň a hybnost všech našich končetin je úměrná věku a opotřebení. Pro nás je tímto moto sezóna 2021 zdárně ukončena a už se můžeme těšit na tu novou, 2022. Závěrem chci popřát všem moto nadšencům krátkou zimu a brzké jaro.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE