Lišáci v Alpách 2012

Den šestý 29.8.2012 – Colfosco - Hallstatt

Po snídani platíme za ubytování, strojím motorku a vyrážíme. V Corvaře ještě beru plnou.  V podstatě jedeme stejnou cestou jako při cestě tam, tak že si můžeme vychutnat okolní panoramata, která nám byla skryta dík otřesnému počasí. Cesta se mění až za Brunekem, kde ve vesnici Resun di Sotto odbočujeme do leva na zapomenutou silnici a míříme k nádhernému jezeru Lago di Anterselva, kolem nějž projíždíme a zanedlouho stoupáme na Passo di Stalle (2052 m.n.m.).  Tento průsmyk je zajímavý tím, že je z Italské strany jednosměrný, resp. provoz je řešen kyvadlově, protože silnice je tak úzká, že se tam sotva vejde jedno osobní auto. Kyvadlová doprava je řízena semafory a to tak, že se každých 45 minut mění směr. Po vyjetí na vrchol sedla se nám naskytl pohled na krásné jezero Obersee, do něhož i z něj, vede spousta různě velkých potůčku a kolem kterých se pasou stáda krávy. Ani nezmiňuji výhled na okolní velikány. Sedlem zároveň prochází Rakousko Italská hranice.

 Po krátké zastávce pokračujeme dál přes Huben, kde se napojujeme na hlavní a přes Felbertauerntunel, Mittersill, Zell am See a dál pořád po silnici č. 311 až k nájezdu na A10 z níž jsme sjeli na silnici č. 166, která nás dovedla až do Hallstattu. Cesta od jezera Obersee do Hubenu je opravdovým rájem motorkářů, o čemž svědčí nejen motorkářská hospoda ale i množství bikerů. Rozhodně stojí za projetí při cestě do Itálie. Cestou volám do vytypovaných penzionů, ale všude mají plno. Nevadí, jedeme dál s tím, že něco najdeme na místě. Do Hallstattu vede jen jedna příjezdová silnice přímo po pobřeží jezera a poslední cca 2 km vede tunelem. Co stojí za zmínku je, že v tunelu jsou zbudována parkoviště pro návštěvníky tohoto skutečně malebného městečka. Ono se není čemu divit, městečko je skutečně vystavěné na „pětníku“ mezi břehem jezera a přilehlými skalami. Ještě koncem 19. století byl jediný přístup do Hallstattu pouze po vodě. Hallstat, který je součástí solné komory, leží ve výšce 508 m.n.m. Jednotlivé domy se tísní na úzkém pruhu pobřeží mezi vysokými horami, některé jsou částečně postaveny na kůlech nad hladinou stejnojmenného jezera.

 Po vjezdu do města vidíme, že ubytování nebude sranda. Na všech penzionech jsou nápisy obsazeno. Projíždíme úzkými uličkami a pořád to samé. Až vidíme hotel, který není ozdoben nápisem, zato nevypadá zrovna levně. Nakonec zjišťujeme, že mají poslední dvojlůžkový pokoj za 78 eur na noc.  Neváháme a bereme. Ještě mi pan majitel uvolnil svou garáž, abych si tam mohl zaparkovat Varana.

Po vybalení, ubytování se a očistě jdeme na procházku po Hallstattu. Hallstatt je město neoddělitelně spjato s těžbou soli a je to vidět na každém kroku. Návštěvu dolů a muzea už jsme nestihli, bohužel. Nicméně pro našince musím říct, že veškerý informační servis kolem muzea je i v češtině a jak jsem později zjistil i v místních restauracích pracuje poměrně hodně Čechů a Slováků. Procházku zakončujeme večeří na břehu jezera a plni nejen dobrého jídla, ale i dojmů z tohoto opravdu krásného města jdeme spát do hotelu. Byl to jediný hotel z těch, co jsme navštívili, kde neměli peřiny a polštáře plněny peřím, což Renča radostně oslavovala, protože neměla ráno opuchliny způsobené alergií .
Ubytování: Gasdthof – Pension “Gruener Anger”, Lahn 10, Hallstatt. Cena 78 eur dvoulůžkový pokoj/noc.

Najeto 300km

Den sedmý 30.8.2012 – Návrat domů – Hallstatt – Praha

Nedá se nic dělat, ale vše hezké končí. Po snídani zaplatíme za ubytování, nabalíme Varana, v navigaci navolím adresu a vyrážíme směr domov. Počasí je příjemné, nicméně cesta už není tak zábavná vzhledem k tomu, že se vracíme domů a dovolená končí.
Jediná poznámka k této cestě, bohužel stále je znát rozdíl v mentální vyspělosti našich řidičů a řidičů za hranicemi naší země. O rozdílech v kvalitě silnic se ani nemá cenu zmiňovat… Jinak vše proběhlo více méně dle plánu. Motorka bez jediného problému. My taky bez újmy a já už pomalu přemýšlím, kam vyrazíme příští rok.

Najeto 380 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE