sumoto_listopad



Korsika 2019

Konec zimy je čas, kdy si, podobně jako všichni návštěvníci těchto stránek, pokládám otázku „tak co letos?“ Tento rok nemám parťáka na něco většího, tak musím vybírat zemi, kde mě nikdo nesní. Rozhoduji se pro Korsiku a poprvé co jezdím, budu vyrážet z jednoho místa. Na Airbnb zajišťuji ubytko v klasické horské vesničce Santa Lucia di Mercuriu, což je cca 6 km od města Corte. Výhodou vnitrozemské základny je, že je to téměř všude stejně daleko. Objednávám lupeny na bárku Livorno – Bastia a zpět a sháním ubytko někde u Padovy. Nerad bych si zhuntoval pozadí hned první den, cestu dělím na dva dny. Cestou zpátky si plánuji dvě noci na Piavě kousek od Belluna, kde si jeden den obkroužím nějaká ta passa a mrknu na památník 1. sv. války na Monte Grappa a střihnu Passo Sao Boldo.

Kapitoly článku

Den první, sobota 13.7.2019

04:30 a já vyrážím nejkratší cestou na Padovu - Bratislava Vídeň, Klagenfurt, Udine, Benátky, Padova, Monselice. Po čtvrté jsem v místě ubytování. Ráno zima jak z nosu, celou dobu jedu v nepromoku. Ne že by nějak moc pršelo, jen chvílemi mží, ale spíš to neprofoukne, tak je vtom líp.

Na této cestě není nic moc co popisovat, jen snad to, že oproti navigaci přijíždím o 3 hod. později. Párkrát tankování, párkrát svačinka, párkrát zácpa (na cestě), prostě klasika.

Večerní procházka po Monselice, což je velmi hezké městečko, kterému vévodí hrad na kopci a spousta zajímavých starých budov a kostelíků. Na úpatí kopce je křížová cesta, kde zrovna chystají nějaké slavnosti, ale spláchla jim to večerní průtrž. Dám si salámek z domu, pivečka z Lídlu a jdu na kutě. Přece jen jsem toho moc nenaspal. No a zítra hlavně chytit svou lodičku.

Dnes najeto 942 km

 

2. den Neděle

Co je toto za dovolenou, sakra. Je půl sedmé a já už vstávám. Na balení jsou nejhorší ty první dny, než si člověk uskládá věci trochu logicky. Doma to balím podle druhu, trička zvlášť, kalhotové záležitostí zvlášť, prádlo s ponožkama. Pak se někde dojede a potřebujete od každého jednu věc. A tak se krámují všechny igelitky. Jak si zapamatovat, abych si už doma chystal sety. Set do hospody, set hader na procházku na kopec,.... Teď musím balit všechny tašky.

Snídaně od paní domácí typicky Italská - perník, linecké, buchta a čokoládová roláda, marmeláda. K tomu džus z pytlíku a kafé z automatu. I tak to jde.

Vyrážím. Čas mám dobrý. Ráno je na cestách prázdno, tak jsem za plánované 3 hodiny v přístavu. Nacházím (dobrá navigace) to na první dobrou. Počkat na loď, nalodit se, posbírat z motky co budu následující 3,5 hod. potřebovat a hrrrr na palubu mé MOBY Star čučet na vodu.

 

Na lodi nic moc není. 3 parkovací paluby, 2 paluby pro lidi, sem tam hospoda, hacím koutek pro děti a k tomu 2 patra venkovních ochozů. A protože je čas oběda, zašiju se bokem na venkovní palubu, sednu na zem a užívám si Vysočinky a chlebíku a výhledů na moře. Akorát se mi nechtělo dat 6E za 0,25l piva, tak to zalívám teplou kolou z ruksaku. Jen drobný detail to mělo. Stěna lodi, o kterou jsem se opíral, byla nejspíš nedávno natřená, a tak zjišťuji, že se mi nějak nejde odlepit. No paráda. Razantním trhem vysvobozuji své funkční tričko, a odcházím s modrým terčem na zádech. Něco na památku a zadarmo? No neber to.

Ale už jsme v Bastii. Tak šup do podpalubí, přezbrojit se na motorkáře a ven ze železného draka.

 

Na ubytování do Santa Lucie to mám nějak kolem hodinky, kdy je potřeba vystoupat do 1000mnm a jsem tu. Vesnička je to úžasná. Pár kamenných chalup na strmém úbočí hory, jeden kostelík a nikde nikdo. Náměstí je tak malé, že nevím jak zaparkovat motku, abych nezavazel.

Potkávám se s paní domácí. Ubytování mám v jednom těchto nádherných domů, kde mám pokoj 1+0, dávám sprchu, dotlačím zbytek salámu a jdu občíhnout zdejší taverničku jménem „U Fragnu“ (Mlýn) - původně lisovna na olivový olej. Je to opravdu malý bar či hospůdka, která má asi jen 3 stolky uvnitř a pár míst venku.

Scházejí se zde večer co večer ti samí místňáci z vesničky a okolních samot. A sem tam dojde někdo z města na večeři.

Pivo mají pouze velikosti 0,25l ve skle - co to je za nápady - beru zrovna dvě a platím 8E.

Slunko zapadlo za okolní hory, tak dám ještě jedno. A ejhle pan hostinský jménem Boris mi podstrkuje ještě jedno, prej na něj. Tak to sfouknu taky a jdu do pelechu.

Boris je mladý chlápek původem někde z Balkánu, kde působil v armádě a bůhví proč je nyní zde, kde se svou družkou, Augustou provozují tuto hospůdku. Boris mluví anglicky, tak je s kým prohodit pár slov.

Dnes najeto 362 km

 

3.den, Pondělí

Budím se brzy. Ranní slunko a okolní kopce z nadhledu tvoří parádní pokoukání. Kafíčko na terase a vymyslet co dnes. Chci mrknout do Corte, něco nakoupit a pak zkusit objet nej horu Korsiky, Monte Cinto 2700 mmm. Ale teď reláááx. Dovčáááá.

Supermarket i pumpu nacházím hned z kraje města. Proviant na den nakoupen a hurá do hor. Bohužel nějak netrefuji zmiňovanou cestu a tak měním plán a vydávám se na nejvýše položenou asfaltkou na Korsice, Col de Vergio 1477 mmm, což je mezi Corte a Porto. O množství zatáček tady na Korsice asi nemusím nikomu nic říkat. Všichni přece vědí, že se sem jezdí kvůli nim. Ale těch, ty vole bylo. Tady není snad kousek rovné cesty. A to máte zatáčky vracečky, ploužačky, rychlé, pomalé, ale nejvíc je těch slalomových. To jdete z jedné do druhé, tak akorát naklonit a už zase zpátky na druhou stranu.

Na co je ale potřeba si dávat pozor, jsou prasata na cestě. Oproti ČR tím ale myslím opravdové čuníky. Prostě černé špinavé uprostřed cesty v tlupách se válející svině. Velké i ty malinkaté. Někdy jsou ta selátka i úplně celá tuhá. To, když nestačí před autem uhnout. Co se tu mají co válet, svině.

No zpátky k cestě. Vyjíždím do Passa a kochám se popíjeje náprstek kávy z termosky v místním bifé. Zjišťuji, že mi mraky a déšť uzavřeli zpáteční cestu. No co, je poledne, času dost, tak padám do údolí na druhou stranu, kde pere slunko.

Cestou dolů zastavuji a vybaluji svůj bufet na kraji vesnice. Póóóhóóódááá.

Asi milión dalších zatáček a dorazím do přímořského města Sagone. Plavky a vše potřebné mám, tak všem ukážu na parkovišti holý zadek a hurá do příboje parádně teplé vody – to můžu. Pláž je jemně štěrková takže hrad si nepostavím, ale i tak tady hoďku vydržím. Vyhání mě až mračno nad obzorem. Tak balím krámy a frčím podél vody dál.

Těsně před Ajaccio to stačím do vnitrozemí, směr mé Corte.

Párkrát jsem trochen zmokl, ale to vzhledem k nadmořské výšce asi ani jinak nejde. Ovšem pořádný čápanec došel tak deset minut po tom co jsem dojel na základnu.

To byl opravdu mazec. Křápalo to všude okolo, řekl bych, že v intervalech deseti sekund. Dnes se od dvou lidí dovídám, že nejhorší to bylo na severu ostrova a v Bastii bylo dokonce i tornádo. To jsou mi věci.

Dnes najeto 227 km.

4. den Úterý

Dnes chci den bez motorky a chci vidět to město Corte. Ale ještě před obědem se jdu projít po okolí. Měl jsem snahu vylézt na kopec nad dědinou, ale tady mimo jednu asfaltkou není žádná cesta do polí. Všude ostnaté dráty držící kravky v revíru a stejně je to tu samý bodlák a trní a ty stráně jsou nezdolatelné ani s rukama na zemi.

Dojdu až do vedlejší dědiny podobné té mojí, Tralonca se jmenuje. Taky kouzelné místo na focení.

Oběd uvařím na baráku a už sjíždím dolů do města.

Je tady něco jako hrad a stará vojenská pevnost, ze které je dnes muzeum Korsiky. Prochodím to tu křížem krážem, všechny ty krkolomné uličky, u kterých ani netuším, kam vedou. A že některé tedy jako nikam nevedly. Tedy vedly někomu do dvora. Ono to tam asi bylo i napsané, ale tady opravdu nerozumím fakt ničemu. Chvilku jsem zkoušel před hospodou louskat jídelňák. Jediné čemu jsem rozuměl, bylo Aperitiv a Salata. No a pivo 0,25 za 6E? Trumpety. Našel jsem obchod a hned bylo 0,5 za 2E. I líp chutnalo.

Po odpoledni v Corte jsem si na pumpě ještě opláchl motorku. Řetěz si zasloužil už pohlazení olejem, tak jsem mu to dopřál. Vyjíždím na kopec, navštěvují tavernu na kafe a pivo.

Je 7 večer, dám jídlo a víno a píšu tady ty zkazky. Jen doufám, že to bude někdo číst. Zítra má být okolo 30 st. Tak výjezd opět spojím s koupáním.

Dnes najeto pouhopouhých 30 km.

 

5. den Středa

A jak jsem řekl, tak jsem i udělal.

Ráno vyrážím úplně, co to nejvíc jde, na sever Korsiky. Takže cestou na Bastii, což byl teda mazec. I když mají vymakané kruháče, pod kterými jsou podjezdy pro ty, co jedou rovno a nemusí se tak zdržovat, doprava byla katastrofální.

No snad to tak nebude celé pobřeží. A nebylo. Jen co jsem minul přístav v Bastii, začíná Eldorádo plné zatáček na cestě zasekané do skály vysoko nad mořem. Akorát je problém někoho (všechny) předjet. Není kde, a když se to podaří, tak je nějaký super výhled, který to chce vyfotit, a zase jsou všichni přede mnou a honička začíná na novo.

Zatím jedu po východním pobřeží, takže není třeba to nějak detailně popisovat. Prostě jsem nahoře dorazil do městečka Tollare. Ona ta cesta ani dál nevedla. Byla tam jakási plážička s výhledem na nedaleký ostrov s majákem a tam jsem to tam zalomil. Než jsem si dal obídek z tašky, zašel jsem do místního plážového baru na jedno. Ty bláho, ptá se, jestli točené, začíná se mi tu líbit. Říkám, že jo a to největší. 7E za půllitr. Jenom to syklo. A hurá do moře. Cože, žabky jsem asi nechal doma, sakra, je to tu zrovna samý šutr a škebla a zrovna z vody letí jakási smrad, že ho pokousala medúza. Teda já rozuměl jen to „medusé“. Tak to teda nemám zapotřebí, na to kašlu. Moje kotníky okusily vodu a ty pálivé igelitky tam opravdu byly, tak to bude stačit. Vystavím se na chvilku slunku a mažu odtud.

Dalším bodem trasy je zajímavá vesnička Cannelle, která je víc ve skalách jako ty ostatní a jsou tady parádní, kameny vyskládané tunely a na konci jednoho z nich je ve skále pramen vody. Zajímavé starobylé místo. Cestou sem jsem přejížděl sedlo u kopce Moulin Mattet na kterém je něco jako novodobá kruhová kaplička s výhledem který svět neviděl. A to doslova, protože při výstupu na něj od parkoviště mi došla baterka ve foťáku a druhá je dole v motorce. Takže to tady neuvidíte taky.

Na jih valím západním pobřežím pomyslného korsického ukazováku až do města Saint Florent. Našel jsem si v těchto místech jednu pláž, tak se na ni vydávám. Je pět odpoledne a já bych se rád už vykoupal. Cesta byla parádní, ale strašně, fakt strašně vysoko nad vodou. A že to jsou strmé krpále. Až z to v některých zatáčkách šel strach. To neubrzdit, už bych tu motorku nenašel.

Pokoupáníčko bylo parádní ale lidí tu bylo vcelku hodně. Ono je okolo hodně kempů. Pro změnu pláž byla něco jako písečná, ale spíš to bylo jemně jako prach. Ještě jsem to neviděl. Posedím, poplavu, posluním a pak dorážím posledních 70 km na barák. Cesta odsud patří k těm páteřním na Korsice, tak to sviští. I pětku jsem zařadil.

Večeře, víno, pivo sepsat pověsti a už končím, bo je půl jedenácté a já ještě nevím co zítra.

Dnes jsem na baráku úplně sám. Paní domácí Jennyfer, sem jezdí jen občas a jsou tu jen dva pokoje a ten druhý je dnes prázdný. Bojim, Bojím.

Dnes najeto 284 km

6.den Čtvrtek

Dnes má být zase horko, skládám trasu někam do hor. V plánu je přehrada Lac de Tolla a tak vyrážím směrem na Ajaccio a u města Tavera to stáčím doleva. Cestou zdolávání něco jako sedlo - Focce de Vizzavona a Col de Scalella. Nejsou to ale převratné výšky, kopce nad tisíc metrů, ale značí to hezkou rychlou zatáčkovitou cestu.

Na mapě (Seznam) bílé značené cesty jsou opravdu kozí stezky. Někdy jsou to strašné hrbaté látanice a je to tak zatáčkovité, že se jede max padesát. Ale i tak si to užívám.

Dnes do seznamu zatáček přidávám nový druh a to smradlavé. Jakmile ucítíte smrad a jsou na cestě hovínka, ale jako že všude, je potřeba být ve střehu. Za ní obvykle leží na a vedle cesty horda prasat. Ne jedenkrát jsem je potkal a párkrát vyvalovaly očí víc jak já při brzdění. Přežili jsme ale všichni. No a už jsem vysoko nad přehradou. Je čas popapat, tak využívám zavřený bufet a pojím své dobtoty u stolu jako člověk.

Chtěl jsem se dostat na hráz přehrady, ale to se nepodařilo. Cesta tam vede středem vesnice a byla tak krkolomná, že jsem na to hodil bobek. Jede se dál. Dalším místem v hledáčku je archeologický park Filiosa.

Je to místo, kde 8000 let zpátky pračlověk Kuťák, tvrdým šutrem mlátil do měkkého, aby si vyrobil sekyrou. Jsou tam nějaká ta starobylá obydlí a spousta starých menhirů - šutrů co je někdo postavil na kant a vyryl na ně nějaké ksichtíky. Za vstupné 7E, zajímavé pokoukaní.

Dost bylo ale paření se na slunku, jsem kousek od moře, tak hyjó koně moje.

Kotvím před městem Propriano, kde jsou nekonečné krásné, prázdné, štěrkové pláže.

Vystavím své tělo přírodním živlům na Plage de Baraci.

Za hodinu toho mám dost, nastavuji kurz Corte a frčím domů. Je to něco přes 100km tak to mám na dvě hodinky.

Doma jsme po osmé a jdu zrovna do taverny. Objednávám kafe a pivo, nebo raději dvě, byl to dlouhý den.

Dostávám dvě kávy a jedno pivo s tím že to pivo mi posílá jeden místní. Dávám se s ním do řeči. Je to mladý kluk co žije v Paříži a dojel sem se svou přítelkyní za svou matkou.

Dobře to tu zná. Tak mi dává rady kde je to fajn na koupání a kam jít na túru.

Je půl desáté, platím 2 kávy, což tady dělá hezké 2E a jdu si chystat večeři.

Dnes najeto 285 km

 

7. den Pátek

Ráno se budím brzy a tak to využívám k přípravě parádní snídaně - vajíčka s cibulkou a anglickou a taky si připravuji svačinky na celý den - bagetka s anglickou, smaženou cibulkou, popuštěným sýrem a rajčátkem. Mňam.

Dnes se nechám inspirovat včerejším doporučením místňáka a jdu do hor na trek.

Přímo z Corte vede něco jako 6 km dlouhý kaňon La Restonica. Po celé jeho délce vede parádně klikatá silnice. Na jejím téměř konci se platí 3E a s motorkou se může ještě o 1km dál. Odtud vede chodník na pleso Lac de Mello. Necelý kilometr nad ním je ještě jedno Lac de Capitello. To si ale nechám na jindy, jedno bude dnes stačit.

No co budu povídat. Bylo to utrpení. Ale jsem tam. Nahoru vedou dvě cesty. Pro výstup jsem zvolil tu levou a sestupoval pravou. Příště půjdu i nahoru tou pravou. Tam není potřeba mít ruce na zemi.

Jinak se tam všude dá koupat. Nahoře v plese i v řece v kaňonu kde jsou řekou vytvořené laguny. Já to zkusil taky. Sedl jsem k potůčku vytékajícího z plesa a vrazil tam kotníky a stačilo. Musel bych být ledoborec, abych tam vlezl celý. I tak to po páru minutách bylo jak anestezie. Ale na chlazení pivka, které vleču, parádní.

Nějak po páté jsem už doma. Poslední kilometry jsem už mazal vcelku na krev, na záda se mi lepila jakási černota a je vidět že v kaňonu už prší, až hrůza. Už jsem u baráku na protějším hřebeni a tak jsem schytal jen pár kapek. Odsolím se a do večera už nevstanu. Uf, raději ať mě bolí prdel ze sedla jak nohy z túry.

Jednu obrovskou nevýhodu má to sólo ježdění. Nemá vám kdo namazat záda před a po opalování.

Dnes najeto 61 km

 

8. den Sobota

Dnes bych se chtěl podívat na severozápadní část Korsiky a tak tvořím trasu na pobřežní Calvi a Porto. Nechci jet hlavním tahem tak hned jak je o možné, odbočuji z T20ky před Pietralba doleva, směr Palasca. Cesta vede skrze hřeben a terén je celou dobu otevřený, tedy jsou krásné výhledy široko, daleko. Cestou potkáváme uprostřed ničeho, ohořelý vrak škodovky. Pouze kompletně orezlá kastle. A je pravdou, že shořelých vozidel jsem tu viděl více. Dnes třeba uprostřed dědiny byl podobně upravený minibagr. A když jsme u toho, sem tam je možno zahlédnout auto padlé v nějaké zatáčce ze srázu. Taky to vesměs bývají shořelé vraky.

Ale zpět na cestu. Mám takovou představu, že se po poledni někde mezi Calvi a Portem zvelebím u moře - smočím tělo a pojím. I když jedu kolem slané vody nějak není možnost se k ní dostat. Buď k vodě není cesta vůbec, nebo je tak dlouhá a krkolomná, že to prdím a pokračuji. Po nějaké hodině už ale nastal čas a já chci do vody. Propletu se jakýmsi městečkem abych zjistil, že je každé místo okolo vody zpoplatněno a když se tu kdesi pomotám, vyplivne mě to u jakéhosi snobáckého jacht klubu, kde sice pláž je, ale nikdo se nekoupe, všichni leští své lodě a po pobřeží chodí jakýsi zřízenec, co mudruje co že bych tam jako mohl chtít. Tak na to jim kašlu, to by mi nechutnal ani můj obídek, ani koupání.

Přejíždím skrze pohoří, kde zastavuji v sedle Bocca di Palmarella. Má to jen něco nad 400mnm, ale je tu kde posedět, je krásný výhled na moře a město Girolata, tak pojím.

Odtud má tato cesta (D81) tak trochu jiný charakter. Mimochodem D81ka je nejvyhlášenější cesta na Korsice. Je zde opět zařezaná do skály vysoko nad mořem a kopíruje velmi členité pobřeží. Vygraduje to za městem Porto, kde je oblast zvaná Calanques de Piana, jinak teda jako skalní labyrint a tam je to opravdu mazec, který vyvrcholí soutěskou pro jedno auto. Tak kilák za ní je pak parkoviště, které jsem si našel předem, a odtud nad cestou vede chodník skrze ty skály. Kdo má závratě, ať tam neleze. Mě o tom ale nikdo neřekl. Výhledy z té výšky jsou nepopsatelné a ani foťák to nepobere. Tak jak to říkají v té reklamě, "to se musí zažít".

Mise dne je splněna, tak frčím z Porto nejkratší a pro mě nejoblíbenější cestu na Corte skrze kaňon Spelunca a nejvyšší asfaltkou na Korsice, Col de Vergio (D84).

Večerní procedury a frr do hospody. Dávám prťavce a žádám hostinského o doporučení nějaké místní kořalky. Nalévá cosi zeleného s nápisem Mirte. Není to špatné, je o jakýsi likérek typu griotka s borovičkou, tak to pocuckavávám k pivu. Dopiju a chci platit. Hostinský říká, že je to zaplacené jedním místním staříkem. Nechápavě čumím. To už je potřetí co mi někdo zaplatil pití. Chci se revanšovat a tak zjišťuji, že stařík pije, věřte, nevěřte, ale ještě menší pivo jak já. Je to tak 1,2 deci odhadem. Tak pánovi jednoho mikro lahváče koupím, představím se mu a poděkuji. On jen mávne rukou, zamrmlá cosi francouzsky a zakončí to "dankešén". Což mě pobavilo.

Dnes najeto 312 km.

 

9. Den Neděle

Dnes jsem myslel, že nebude co psát. Chtěl jsem jet jen k moři a po prohlídce rodného domu Napoleona Bonaparte (je mi jasné, že jste všichni věděli, že pochází z města Ajaccio tady na Korsice) a jeho památníku, který mu na místech, kde si coby hošík hrával, nechali postavit, jsem měl v plánu jen tak relaxovat u moře.

Tak i bylo. Přímou cestou Corte - Ajaccio, pochodit po městě a hurá k vodě.

Pivo točené, půl litru za 8,5 E a už se jen pravidelně obracet na ručníku a prokládat to plaváním. Mimochodem, voda je tady na Korsice opravdu teplá a to já rád.

Po čtvrté se ještě vydávám kouknout na konec výběžku, což je z města cca 6 km.

 

Dál to motorkou už nejde, na túru jsem moc rozpečený, tak udělám fotku a stejnou cestou frčím domů. Cestou od výběžku na chvilku zastavuji u města mrtvých. Je to nej hřbitov na Korsice. A ty jejich hrobečky jsou vlastně takové domečky. A sem tam nebožtíkovi nechají něco vytesat do žulové destičky a tu mu tam pak pokládají, třeba k narozeninám. Co já vím.

 Tahle cesta (T20) patří k těm přímějším a rychlejším. I tak je těch sto km skoro na dvě hoďky. Jsem na baráku. Sprcha a jdu do hospody. Objednávám pivo a chci jídlo. Nejsem schopen z jídelní tabule cokoli přečíst, či poznat o co jde. Nechávám si doporučit od Borise. Po slovech velký, prase, maso, steak, je rozhodnuto a je mi jedno, jaká k tomu bude příloha.

Před hospůdkou posedává staré známé osazenstvo včetně mladíka, co jsem s ním vedl rozpravu a koupil mi předevčírem pivo. Odskočím si domů pro flašku Slivovice a jdu vyrovnávat dluhy. U stolu sedí taky 65 letý Etien, kterému chválím jeho malou jednoval Yamahu. Mluví anglicky, paráda. Chlemstáme slivku a kecáme o životě. Ten týpek je ale dobrý týpek. Sjezdil pracovně celý svět a před několika lety otočil svou životní filozofii, odstěhoval se sem a chová tu skot. A prej kdo ví, co bude za pár let, i třeba v Africe to nemusí být špatné. Ale tam asi nemají unijní dotace, ze kterých tady žije.

A mám tu jídlo. Steak z pašíka co se tu napůl divoce chová, žere to kaštany a bukvice a má to jiné maso. Bylo to úžasné. Cena někde okolo 17E. Pak ještě pivo, Boris doporučuje digestiv, tak objednávám rum i pro něj a zpět ke slivovici a přátelům.

Je k půlnoci a celé osazenstvo se zvedá, a že se jede za Jean Pierem což je majitel podobné hospody ve vedlejší dědině Tralonca, no a že je jasné že jedu s nimi.

Platím jídlo a pití a už se jede třema autama nocí po serpentinách, chlast, nechlast – i ovíněn, trnu.

Přijíždíme a parta místních sedících před tavernou už nás vřele vítá – všichni se objímáme a líbáme. Je jasné, že jsem tam byl středem pozornosti a zábavy a to především, když jsem je měl učit česky. Byly to kopyta, nepamatovali si krom slova sex a na zdraví, nic.

O půl druhé doma, vše platil náš hospodský Boris. Já tam dostával bez možnosti výběru rakii s dotazem, jestli je to pro mě dost "strong". Je pravda, že každý kdo ochutnal Slivku, chvilku vyvaloval oči, pak něco řekl a vesměs už druhou nechtěl. Žabaři.

Dnes najeto 217 km.

 

10. Den Pondělí

No potěš, koště. Dneska to moc na ježdění nevidím, jsem jakýsi pomuchlaný a po včerejším opalování se mi ani na to slunko nechce. Jedu se jen projet po okolních kopcích, zasednu v dědině Cambia pod skalním masivem Monte Piano Maggiore ke kašně, které jsou mimochodem v každé zdejší horské vesnici, a doháním resty. Dva dni jsem nic nenapsal.

Ale je tu hezky.

 

Objíždím část pohoří, které se tyčí nad mou vesničkou. Volím "bílé" cesty (myšleno na mapách Seznam.cz) a kochám se. Pravda jsou to kozí stezky, na kterých je hodně písku a šutrů od vydatných dešťů, ale je potřeba poznat vše. Přejíždím údolí i hřebeny a jedna vesnička krásnější jak druhá. Nakonec mě to vyplivne na hlavním tahu z Corte na sever ve městečku Francardo. Domů je to kousek.

Tak ještě něco nakoupit, umýt motorku a mám před sebou poslední den na Korsice.

Dnes najeto ukrutných 75 km.

 

11. Den Úterý

Dnes to má být poslední den tady. Jediné místo, které jsem si vyhlédl a nenavštívil je úplně na jihu ostrova a je to město Bonifacio.

Je to nějakých 150 km tam, což odhaduji na 2,5 hodiny.

Tak Šupky dupky, ráno brzo z postele a valím.

Téměř celá cesta je kolem východního pobřeží a patří k těm hlavním.

Takže je to zase zasekané až hrůza. Dobrých 20 min ztratím jen před vjezdem do cílového města.

Najít místo k zaparkování znamená objet půl města a nechat to zase před ním. Ale je tu hned hospoda a je po poledni, tak jdu na jídlo. Dávám si jakousi masovou jehlu, ale co to bylo za maso, nedokážu odhadnout. Rozhodně to ale bylo Rare místo požadovaného Well done. Žuju to, až mě bolí panty v hubě. Pivo, kafé, dostávám likérek na cestu, zaplatím hezkých 32,50E a jde se poznávat krásy města.

Toto místo mě zaujalo svou polohou na bílých útesech, vysoko nad vodou. A celé okolí tvoří členité vápencové stěny. Uprostřed města je možnost sejít Aragonovy schody, což je zasekaná úzká chodba do útesu a ta pokračuje cca 500 m dlouhým chodníkem kousek nad hladinou moře. Za 3E parádní pokoukání s více jak 200 schody,1x tak velkých jak normální. Ovšem cesta zpět to už taková čurina nebyla.

Tak ještě kousek za město mrknout na útesy a splněno. Kdo by chtěl, může tady lodí navštívit různé jeskyně, ale já už to nestíhám. Chci se ještě okoupat na Plage de Balista, kterou jsem si našel a pak už musím jet balit. Ráno musím vyrazit okolo páté, abych dal loď do Livorna, co mi jede v osm.

Čápačku a poslední opalování mám za sebou, tak ještě tankuju a frr, na barák to mám nějakých 100 km.

Jenže. 25 km po tankování motka zničeho nic hrcne, ztratí výkon a sklapne.

Kurník, co se děje. Zastavuji mezi dědinama u odbočky do polí. Je 7 večer.

Absolutně netuším, vo co jde. Proč točí a nechytá? Jen sem tam pokuckne ale jinak nic.

Čerpadlo jede a navíc mi ho v servisu preventivně prohlíželi, relátka spínají, pojistky jsou OK. Nevidím problém. Pro jistotu prolezu pár konektorů především na indukčkách. To už mě kdysi vypeklo. Poslední co mě napadá je to palivo. Že bych koupil naftu? Ale až 25 km po?

8 večer volám asistenci, ať sem někdo dojede s benzínem a prázdným kanystrem.

10 večer přijíždí ochotný chlápek s odtahem. Vyčerpat, načerpat, několik pokusů o start, ale nic.

Motorka se naloží a veze se do Porto Vecchio, což je zase 30 km dál od mého baráku.

No a co teď. Je půlnoc. Mám přespat tady v tomto městě a zítra se uvidí? Co mé věci v pokoji, který zítra možná bude potřebovat někdo druhý?

Volám asistenci na možnosti. Podotýkám, že mám Allianz a platím si "plus".

Ti mi nabídnut odvoz taxíkem do místa pobytu a pak i zpět. Dle nich nemám pro taxi cenový limit.

2 ráno dojíždí chlápek v mercedesu a jede se stíhací jízda k domovu. 120 nočníma dědinama a serpentinama, žádný problém.

3 ráno. Jsem na pokoji. Snažím se zrušit lístek na trajekt, ale to asi už neklapne, loď jede za 5 hodin. Jdu spát.

Ráno píšu do mého dalšího ubytováni, mám zaplacené dvě noci v Itálii, že nedorazím. Komunikuji s asistencí v ČR, kde mi říkají, že na motorku se dnes nikdo nepodívá, až zítra. Co teď. Ideální by bylo se tam zpátky přesunout se vším, co mám a najít si tam ubytko a tlačit na servis. Taxi mám v ceně. Jo a vyšlo to na 550E jedna cesta – zaplaceno pojišťovnou.

Problém je, že je to město hodně profláklé a ceny okolo 100E za noc je hodně, když nevím, jak dlouho tam zkysnu.

Plynule přecházíme do 12.dne, středy.

12.den

Kontaktuji paní domácí a můžu tu zůstat, je volno. Tady je noc přece jen za 30E. Jíst a pít mám zatím co, zásobil jsem se na cestu, a když tak sežeru dary, které jsem nakoupil rodině. Do města jsou to totiž 2,5 hodiny pěšky s převýšením 400m.

Situace na houby, ale alespoň jsem si nepokazil dovolenou, kdyby se to stalo dřív.

Tak a budu čekat, co zítra řeknou, pak zajistit nové lístky na loď, sehnat nové ubytko po cestě domů (Dvě noci na Piavě padají i s platbou za ně), a pak se tomu budu s chlapama v hospodě nad tím jen smát. Snad.

Zbytek dne jsem pochodil po okolí, snažil se prostřednictvím francouzštiny paní domácí, která se mi snažila maximálně pomoci, zjistit stav věci v servisu, ale nic konkrétního. Uvidí se zítra.

Kolik najeto nevím.

13. Den čtvrtek

Odpoledne dostávám informaci, že se jedná o palivové čerpadlo. O co konkrétně je velmi složité zjistit. Nicméně nová informace je, že se to budou snažit opravit, ale hrozí, že to nepůjde a bude se muset objednat celé nové. Termín dodání cca 15 dnů a cena cca 1000€ za matroš. A teda že dají zítra vědět, co se jim podařilo. Teprve teď to začíná být zajímavé.

Do zítra musím namyslet své možnosti. Zůstat na Korsice a počkat, což s jeví jako nejjednodušší ale taky nejdražší, nechat si poslat díly z CZ, prodat motorku a jít domů pěšky nebo jinak, nechat se kámošema odvést do CZ na vozíku nebo nějakým moto busem, promýšlím možnosti, komunikuji s Asistenční službou.

Telefon internet, poplach kamarádům - začíná boj s časem, víkend na krku a to znamená prodlení v objednání dílu, pokud nerozhodnu v pátek. Každá varianta má nějaké to "ale"

No měl jsem z toho těžké spaní.

 

14. Den Pátek

Kolem poledne voláme do servisu. Potvrzují úspěšnou opravu motorky, je možné si ji vyzvednout.

Požaduji po Allianz taxi na odjezd do servisu. Než si to potvrdili, než se spojili s francouzskou stranou a všechno a vzhledem k tomu že je páteční špička a servis je 100 km daleko, je zřejmé, že dnes už motorku nevyzvednu.

To ale není zásadní problém, jedna noc navíc a stejně se na sobotu špatně shání lístky na trajekt a ceny bývají o dost vyšší.

Paní domácí mě odveze do obchodu, dokupuji sežrané a vypité zásoby a večer úspěšnou opravu oslavujeme.

 

15. Den Sobota.

Ráno v 9:00 bylo taxi před barákem a po hodině a půl už si podávám ruce s klukama v Yamaze. Nejednalo se o funkci pumpy jako takové, ale cosik se tam uklepalo a palivo se vracelo do nádrže, nebo tak nějak mi to kluci namalovali. Dle nich opraveno na 100%, "Full gas is able, no problem", říkali.

Platím, pro mě v této situaci hezkých 260€, sedám na to a 100km to testuji. Vše se jeví OK, tak snad.

Lístky na trajekt na neděli ráno 8:00 jsou objednané, ubytování u Villachu sehnáno, zdravotní pojištění prodloužené, dovolená v práci na pondělí nahlášena, info na všechny, že se akce "repatriace" ruší a začít si pakovat věci.

Poslední pivo a rozloučení s místními a jde se spát, ráno musím vyjet v 5hod.

K dnešnímu dni od posledně najeto 368 km

 

16. Den Neděle

Tma že si nevidím ruky a prší jako kráva. Dle všeho mi proprší celá cesta, to jsou ale malé věci.

Šup do nepromoku, naházet vše na motku a vyrazit do té sloty.

Okolí osvětlují blesky, a že tady v horách jsou intenzivní. Ještě aby tak do mě praštilo a už to bude všechno. Vyrážím.

Teď v tom dešti ještě to čekání na loď a už se vezu. Mokrý, ale spokojený.

Koukám, že můj nepromok má svá nej léta už za sebou a s úpravou „pochcal jsem se až po kolena“ blomcám po lodi.

Situaci se snažím zlepšit u sušáků na ruce na toaletách. Ovšem bůh ví, co si mysleli ti chlapi, co mě viděli, když tam vlezli, stát na špičkách s rozeplýma kalhotama, před mašinou na teplý vzduch.

Následně u stevardky v recepci požaduji nějakou lepící pásku, abych rozkrok nepromoků vyšperkoval. Přece jen budu ještě pár hodin cestovat a předpověď oznamuje deště.

Opraveno a tedy se mohu vylodit v Livornu.

Cesta byla opravdu téměř celou dobu deštivá. Zrovna se Evropou cosi přehnalo a v Chorvatsku prý vítr odnesl bábu i s autem.

Večer okolo sedmé jsem na ubytku v rakouském Willachu, RoomRent55 se to jmenovalo. Klidné čisté ne moc drahé. Doporučuji. Večer zakončuji v nedaleké Pizzerii, kde si dávám italský frgál a pár piv. A zítra, snad už doma.

Dnes najeto 662 km

 

17. Den Pondělí

Tak tady asi fakt nebude co psát. Willach, Vídeň, Bratislava, Vsetín. Počasí už přeje, neprší. Stejně ten „promok“ sundávám až na Slovensku. Je chladno.

Doma jsem okolo čtvrté.

Dnes najeto 654 km

 

 

Závěrem

Bylo to poprvé, co jsem na moto výpravě zůstal na jednom místě, zatím jsem vždy někam pokračoval. A i tento způsob měl své kouzlo. Měl jsem štěstí na místo a lidi v něm – jejich přístup ke mě byl neuvěřitelný.

Korsika je pro našince krapet drahá a na ležení u vody bych si ji asi nevybral, i když místní pláže jsou nádherné rozličné a je jich spousta.

Pro motorkáře je to ráj. Ať jedete kamkoli stojí to za to. A oproti Alpám se můžete každý den koupat v moři.

Nebýt problému s motorkou, opravdu parádní motodovča.

Celkem najeto 4479 km. Průměrná cena paliva tam 1,66 E/l

Místní pivo vcelku dobré.

Věřím, že se na Korsiku ještě někdy podívám. A jestli se to podaří, určitě Santa Lucia di  Mercuriu navštívím.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (37x):
Motokatalog.cz


TOPlist