Jak mě nepustili do Slovinska

Můj první delší výlet na motorce a zároveň jediná "dovolená" 2020

Kapitoly článku

První prázdninový prodloužený víkend, který jsem ještě prodloužil o čtvrtek a pátek jsem měl jasný plán: navštívit severni Slovinsko, projet Mangart, Bled, bohinské jezero a poté směrem na východ k Mariboru. Vydal jsem se tedy ve čtvrtek ve 12h rovnou z práce na cestu s tím, že pojedu po dálnici směr Villach a kolem 19h si nějak najdu nocleh. Mezi Vídní a Grazem jsem ale totálně "prochcal", a tak jsem v Grazu v McDonaldovi nažhavil wifinu a na Bookingu našel nějaký penzion u Klagenfurtu, kde jsem přenocoval. Ráno jsem dostal vydatnou snídani, během které mi začaly chodit sms-ky a zprávy na Messeger, že Slovinci zařadili ČR na "BlackList", který by měl platit od půlnoci pátek-sobota. Vyjížděl jsem tedy s tím, že Slovinsko musím absolvovat v jednom dnu a na noc musím zase do Rakouska. Slovinští celníci na WurzenPassu ale byli proti. Vůbec nechtěli slyšet nic o tom, že dneska vjedu a dneska zase stejným přechodem vyjedu, neoblomě mě otočili zpět s tím, že můžu jenom po dálnici a jenom jako transport do další země, což se mi zase nechtělo. Uvažoval jsem zkusit jiný přechod, třeba z Itálie, ale nechtěl jsem riskovat, že tam dopadnu stejně (nakonec co psali další lidi na FB, tak to tama šlo).

Tak jsem se na celé Slovinsko vyprdnul s tím, že tam zajedu až bude klidněji a otočil se směrem na sever. Nejdříve jsem byl úplně zmatený, protože nemám rád, když mi někdo naruší plán, ale co říkám si, mám motorku, stan, 4 volné dny prostě pojednu jinam a uvidíme, kam mě pustí. Ve Villachu jsem tedy  zastavil na svačinu a listovaním v mapě mého 4-palcového iPhonu vymyslel náhradní plán na první den - projedu si Nockalm, Maltu, pak zkusím Itálii. Mezi náma NockalmStrasse za 13 Euro zklamání - pár zatáček, ale panorámata nic moc - možná za to mohlo i aktuální počasí, protože po deštích bylo stále zataženo. Cestou od obce Malta až po mýtnici jsem obdivoval vodopády, kterých je tady docela dost a zároveň hledal místo kde poobědvat. Jedno takové odpočívadlo pod skálou jsem našel a poprvné vyzkoušel Adventure Menu (kupodivu se na tom dá žít:-)). Cesta nahoru k přehradě (11 eček) je o dost zajímavější než Nockalm - tunely, úzká cesta pro jedno auto, semafor na 20 minut... Nahoře krásné výhledy na okolní hory a jak jsem již psal, spousta vodopádů.

Po cestě dolů jsem si zase vystál 15 minut na semaforu. V jedné z vesnic jsem narazil na otevřenou Billu, kde jsem nakoupil večeři a snídani a přes Plöcken Pass (zde jsem měl jedinou krizovku, když jsem nedostal přednost) přejel do Itálie - tady nebyly žádné kontroly. Dojel jsem do Ravascletta, kde začíná a končí oblíbená vyhlídková silnice Panoramatica delle Vette. Ovšel po asi 2,5 kilometrech jsem narazil na zákaz vjezdu doplněný cedulkou že po dalších 4 kilometrech je nějaký sesun půdy (nebo tak něco) tak jsem to otočil a sjel zpět do města. Tady jsem v protisměru potkal skupinu asi 20 německy mluvících motorkářů. Na moje řeči, že tam je zákaz a sesuv mávli rukou a neohroženě se vydali na průzkum - netuším jak dopadli. Vzhledem k tomu, že už bylo zase půl osmé večer a díky tomu, že jsem zrovna stál, jsem sem se rozhodl najít nějaký kemp na přespání. Kupodivu jeden byl hned přes hlavní cestu, jenom schovaný za hospodou - jmenuje se Camping Zoncolan. Dlouho jsem tam nemohl najít nikoho komu bych zaplatil, ale při procházení jsem narazil na sprchy, záchody - pouze turecké (taky zkušenost), tak jsem sebral odvahu a vešel do hospody, kde jsem byl o minimálně hlavu vyšší než všichni ostatní :-)). Na noclehu za 10 euro bez dokladu jsem se domluvil na baru. Poprvé po asi 20 letech jsem stál před úkolem postavit stan, což se ukázala býti jednoduchá činnost na asi 5 minut. 

Další den jsem si jako velký fanoušek cyklistiky nebo nechat ujít výjezd na Monte Zoncolan od Ovara tak, jak se jezdí Giro D'Italia. Má další cesta vedla přes Sappadu a Auronzo di Cadore k Lago Misurina a dál nakoupit nějaké jídlo do Cortiny. Odtud na další sedlo Passo Giau, dál přes Colle Santa Lucia k Lago Fedaia, kde jsem na oběd vyzkoušel další z AM a trošku odpočinul a naplánoval další cestu. Vymyslel jsem cestu přes Canazei a Bolzano ke Stelviu. Po kochačce nahoře a pokecu s polskou dámskou kajakářskou repre (kočky docela) jsem "na výpary" dojel Livigna. Zdejší cena za benzin je potěšující. A opět mě čekal úkol najít nocleh. Vzhledem k nadmořské výšce cca 1800 m n.m. jsem nejprve projel předpověď počasí. Když jsem zjistil, že má být přes noc 5 st., jsem se rozhodl vzít nejlepvnější penzion nebo hotel. Nakonec jsem se krásně vyspal v hotelu Teola za 55E se snídaní. Hned ráno vedla má cesta směr Svatý Mořic, kde na oválu trénovali nějací tmaví běžci, byla tam i televize, rozhovory, novináři...asi nějaké keňské hvězdy, a dál a už pomalu zpět do Rakouska.

Kolem Innsbrucku jsem to vzal po dálnici a sjel jsem až na Kitzbuehl a přes Thurn Pass až k Zell am See. Ač jsem to původně neměl v plánu, stočil jsem to na GG, kterou jsem projel celou až k vyhlidce France Josefa a zpět. Byl jsem zde již potřetí (jednou autem s ex, podruhé na kole), ovšem na motorce poprvé. Hodně zklamaný jsem byl při pohledu na stále rychleji tající ledovec, který si pamatuju násobně větší. Přepal jsem v kempu Lampenhäusl u cesty v obci Fusch a.d.Gs (14E). Poslední den cesty jsem si to namířil na Halstatt, ale zde skoro nešlo ani zaparkovat, tak jsem jen projel a odtud již domů po dálnici na Vídeň.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (19x):
Motokatalog.cz


TOPlist