Itálie 2017

Úvod: Nápad na cestu se mi zrodil v hlavě asi 14 dní před odjezdem při pohledu na mojí zbývající dovolenou (kdo by si taky chtěl vybírat dovolenou v zimě). Nejdříve jsem si myslel, že sehnat někoho dalšího, kdo by si vzal dovolenou ve stejném termínu a ještě chtěl navštívit stejná místa jako já, je holý nesmysl.

Zmínil jsem se o plánu před kamarádem Petrem a Hankyem. Oběma se plán zalíbil, ale napínali mě s definitivním vyjádřením až do poslední chvíle. Nakonec jsme vytvořili sestavu ve 3 motorkách a 5 lidech.

Den první:

V plánu bylo vyjet ve středu ihned po práci (my workoholici pracovali i ve svátek). Do práce jsme jeli s naloženou motorkou a celou dobu jsme se těšili na náš sraz u benzínové pumpy v Jičíně. V tu dobu již bylo pořádné horko a my chvíli čekali na Petra (15 minut Petře!!!). Zapnul jsem navigaci v telefonu, kde jsem měl nádherně naplánovanou trasu a vyrazili jsme k Lipnu.

Každý zná ten nudný přejezd měst v okolí, které člověk už 9956x projel. Nakonec jsme dali první zastávku kousek za Kolínem. Henk před začátkem výpravy nazul postarší špunty, aby si nezníčil své nové obutí (ach ty enduráci...). Zjistili jsme, že naložená motorka, horko, postarší stvrdlá guma nejsou naprostým ideálem. Špalky se začali trhat. No po dlouhé debatě a sjíždění motorkářů, bazoše, sbazaru a dalších jsme usoudili, že cestou na Lipno opravdu nikdo špalky neprodává. Henk s přítelkyní teda sedli na motorku a nechali si od kamaráda dovést nové obutí s tím, že jim ho kousek přiblíží.

My vyrazili (už ne k Lipnu, protože Henk by to do tmy asi nestihl) k Jindřichovu hradci. Úplnou náhodou jsme v jedné vsi potkali obchod s velikým bilboardem "Motocyklové enduro gumy!". Bohužel již bylo pozdě Honzu volat zpět. Po rozbalení spaní u lesa a rychlé večeři dorazil i Henk. Vyvalili jsme z lesa vhodný kámen (tak akorát pod šusplech afriky) a motorku na něj posadili. Nandali jsme čelovky a práce začala. No dobrá, já držel motorku, měl jsem chytrý řeči a většinu oddřel Henk s Petrem.

Slavnostní nandání zadního kola ukončil Henk slovy:"Jen hodina a půl! Zajímavý, ty nový gumy mi minule moc nešly." Po krátkém a zoufálem Henkově smíchu nám vysvětlil, že guma kterou nandal je ta, kterou před chvílí sundal. Nová guma stále ležela kousek opodál. Tak nanečisto bychom to měli a začal další pokus (naštěstí úspěšnější). Před začátkem výměny i přední gumy jsem zalezl do stanu se slovy: "Vstával jsem ve 4 hodiny, jdu spát."

​Den druhý:

Další den ráno Henk před odjezdem zjistil, že mu nefuguje správně náhon tachometru. Ještě že náš lesní šustr stál stále na svém místě. Nahodit afriku na šutr a vše opravit. Konečně jsme mohli slavnostně vyjet. Honem na Rozvadov a už ať jsme v té cizině. První co jsem za hranicemi udělal bylo, že jsem zahodil mobil do tankvaku a vytáhl atlas (navigace je katastrofa...). Poklidně jsme projížděli Rakouskem a užívali si přibližování k horám. Jediná nepohoda, která mě potkala byla vosa v mém rukávu a dvojnásobné předloktí pravé ruky. Už se stmívalo a my hledali nocleh. Našli jsme si krásný kus louky za kukuřičným polem s potokem. Postavili jsme stany, prolezli vodou, popili a šli spát. Ráno nás vzbudilo krákání vran (brzy pochopíte jaké to bylo štěstí).

​Den třetí:

Vstali jsme, hygiena, rychlosnídaně a začít balit. Když jsme měli z půlky sbaleno, přišel pán se psem a spustil na nás Anglicky: "Toto není místo pro kempování. Ví o vás majitel? Volám majitelovi a policii." Jednání jako kdybychom pořádali na tom poli czechtek. Balení jsme trochu zrychlili. Já a Petr jsme měli naložené motorky a Henk dobaloval. Dohodli jsme se, že vyjedem s Petrem na silnici, abychom neměli průšvih všichni (3 pokuty je víc než 1). Stojíme na silnici a čekáme na Henka, když vidíme jak se řítí traktor na louku s nadzvukovou rychlostí a řidič traktoru se dává rychle do řeči s milým Rakušanem. Najednou i Henk vjel na silnici a my se vydali na benzínku trochu se po tom napínavém ránu probrat.

Po silné ranní kávě a opravě mého blinkru, který ryhlé ráno nepřežil, jsme vyrazili směr Alpy. Cestou jsem stačil zastavit čmeláka, které mě pozdravil do ohryzku, krku a hrudi. Analergin vše vyřešil. Dorazili jsme do Alp a byla to nádhera. Ještě nikdy jsem s motorkou takhle vysoko nebyl a neskonale jsem si to užíval. Udělali jsme si zastávku na oběd. Henk se sklonil ke kufru a říká: "Tady něco syčí." Utržený ventilek na africe. Tomu říkám smůla. Ještě že byl poblíž val a my byli již zkušení pneuopraváři. Po opravě následovalo několik klikatých cest, trocha alpského deště a už jsme byli na hranicích s Itálií. Chvilku jsme u restaurace počkali než přestane pršet a začali jsme sjíždět do Itálie. Bohužel už se zase stmívalo a my hledali spaní. Zajeli jsme do prvního města a nakoupili ve zdejším krámku nějaké zásoby. Bohužel o vhodném místě na spaní nikdo nevěděl. Nikdo ani nevěděl, že se v jejich zemi nesmí spát ve volné přírodě. Pokračovali jsme dál směrem k jihu. Najít místo na spaní nebylo moc jednoduché, jelikož jsme jeli soutěskou v horách. Terka si v jedné vesnici všimla, že mají nádherně posekaný trávník a altánek vedle místní restaurace. V mírném dešti jsme zastavili a šli se optat co a jak. Já neuspěl, jelikož majitelka uměla pouze Německy (Petře nástup!). Nakonec Petr spaní vyjednal a my mohli legálně ulehnout. Skočili jsme ještě na pivko a pizzu do restauračky a ubrali se ke spánku.

Den čtrvtý:

Čekalo nás krásné slunečné ráno. Sbalili jsme kufry a vyrazili již do vysněných Benátek. Cesta celkem utíkala a my se v odpoledních hodinách ocitli na mostě vedoucím do Benátek. Střihnul jsem to prvním sjezdem doprava a myslel jsem si, že jsem odbočil špatně. Rychlá odbočka doleva a hle, jedeme po mostě zpět na pevninu. Nebylo se kde otočit, takže opakování. Na podruhé jsme si místo našli. Převlíkli se do něčeho příjemnějšího a vrhli se do víru velkoměsta.

Když pominu mraky lidí na hlavní strasse, tak Benátky byly nádherné. Doporučuji se drže v menších uličkách téměř bez lidí. Měli jsme mapku Benátek, s kterou jsme stejně dokázali úspěšně bloudit. Henkův názor: "Půjdem za tím chlápkem s kufrem. Ten víkam jde." byl celkem platný a vždy jsme se dostali z bludiště ven.

V podvečer jsme vyrazili hledat první kemp. Podařilo se nám to kousek od Benátek s výhledem na Benátky.

Bohužel kemp neměl přístup do moře, takže koupání jsme se nedočkali. O zábavu se nám postarali místní komáři, kterých tam nebylo pomálu. Musely nám vystačit pouze místní sprchy. Usínaly jsme s večerním pohledem na Benátky a bořkou nad nimi.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE