Grossglockner & Dolomity 2017

Den 4. (Středa 16.8.)

Relax u Millstätter See

Další den ráno jsme věděli, že nás čeká volnější den s koupáním v jezeře Millstätter See. Neměli jsme jasný plán, kdy vyrazíme dál (víceméně už jen Rakouskem domů) – jestli ještě ten samý den k večeru, nebo až další den ráno. Řekli jsme si, že uvidíme podle situace. A tak jsme dopoledne v klídku dojeli do městečka Seeboden, kde jsme našli, sic placenou, ale krásnou pláž (Strandbad Meixner) s molem, bazénem, občerstvením atd. Tady jsme strávili půlku dne a užívali si skvělýho koupání a parádní relaxace po čtyřech dnech neustále v sedle. Byla to příjemná změna.

S naším nerozhodným plánem se nám jalo pomoct počasí, kdy se odpoledne začly nepříjemně přibližovat bouřkové mraky. Museli jsme se rychle rozhodnout – buď se zajedeme ubytovat někam poblíž a vyrazíme ráno, a nebo popojedem teď a zkusíme bouřce trochu ujet. Rozhodli jsme se vyrazit rovnou a trochu se tedy přiblížit domovu.

Ihned jsme se tedy sbalili a vyrazili. Bohužel bouřka nás stejně dohnala, a ještě k tomu nešťastně v Turracher Höhe, místě vyhlášeném pro motorkáře, na který jsem se těšil. Pomalu jsme tedy v nepromocích pokračovali v dešti až do Murau, kde jsme měli v plánu odbočit na další hezký úsek Sant Nikolai im Sölktal. Ovšem jsme jen přijeli k uzavřenému vjezdu na tento průsmyk. A tak jsme si znovu museli zajet, a to ne zrovna málo, ale hlavně po hlavních, rovných, nudných silnicích. To se teda nepovedlo. Aspoň už ale přestalo pršet, tak jsme mohli sundat nepromoky, posilnit se místní velmi mastnou (ne cenově) pizzou a mohli jsme vyrazit dále po objížďce.

Objížďka obsahovala docela velkou porci kilometrů a po chvíli se začly u silnice objevovat značky, že nedaleko od nás, dále na východ, se nachází Red Bull Ring, místo, kam by chtěl zavítat asi každý „petrolhead“, včetně nás. Nutkání bylo veliké, ale jelikož už bylo celkem pozdě a museli bychom totálně překopat plán dalších dní, usoudili jsme, že tuto zastávku budeme muset posunout na někdy jindy.

Umění zabloudit

Tak tedy zpátky na severní kurz a směr Liezen a pomalu shánět nějaké ubytko. V Liezenu, ani okolí jsme ovšem žádné nenašli, a tak jsme vyrazili dále na sever s tím, že prostě až něco volného uvidíme, tak se tam ubytujeme. Když jsme nic stále nenacházeli a začalo se už stmívat, řekli jsme si, že holt budeme muset do nejbližšího většího města. Tím byl Steyr. Zadali jsme ho teda do navigace, ovšem ta nás po chvíli nepochopitelně začala vést nějakými obslužnými, úzkými cestičkami, až jsme skončili uprostřed kopců mezi statkama. Z nějakého důvodu nám to ale vůbec nevadilo. Tato krajina dohromady se západem slunce a úzkými asfatovými silničkami, kterými jsme se proplétali z tohoto „zabloudění“ udělala něco fantastického. Slezli jsme z mašin a celé si to vychutnávali. V tom nám došlo – proč bychom měli shánět ubytování v nějakém městě, když bychom mohli klidně složit hlavy tady někde na statku na seně? Jal jsem se tedy zkusit mou lámanou němčinou něco na tento způsob sehnat u místních domorodců. Většině z nich jsem ovšem nedokázal mou zlou němčinou dostatečně vysvětlit, že by nám stačilo jen místo ve stodole a odkazovali nás na „zimmer“ do Steyru. Další problém byl podobný jako nás potkal v Dolomitech – neměli jsme spacáky a tudíž i obyčejné přespání ve stodole by bylo o to obtížnější. Vzdali jsme se tedy pomyšlení na strávenou noc na místním statku a vyjeli do Steyru. Cestou jsem to stihl i málem položit na písku, protože už byla tma a nebyl dostatečně vidět. Naštěstí jsem to ale ustál. Těsně.

Pozdě večer jsme dojeli do Steyru a stihli najít ubytování, nakonec přes airbnb. Přesto, že to byl luxusní hotýlek s pohodlnými postelemi, stále v nás vládlo zklamání z toho, že jsme mohli prožít dobrodružnou a naprosto ojedinělou noc skoro pod širákem, nebo ve stodole u místních farmářů. Další důvod proč při přístí dovolené budeme volit spacáky a stan a vyhledávat podobné lokality na spaní.

Najeto 300 Km

Den 5. (Čtvrtek 17.8.)

Návrat domů

Další den nás už čekala jen ta nepříjemná povinnost - cesta domů, kam se nám vůbec nechtělo. Naposled jsme si užili klikaté rakouské silničky s krásným povrchem a neúprosně se blížili českým hranicím. Kousek před nimi mě ještě stihla štípnout včela do krku ve 120 kmh. Nic příjemného. Přesto, že nosím pod helmou kuklu, včela se trefila na to místo, kde mi zrovna asi odvála z krku vlivem větru, takže jsem tam měl holé místo. Po zotavení nás už nic nezastavilo a k večeru jsme úspěšně dojeli domů.

Najeto 350 Km

Shrnutí a dojmy

Moc profláklý. Komerční. Moc lidí. Pořádně si nezajezdíš....Tím vším můžou lidi argumentovat proti Grossglockneru a nejznámějším passům v Dolomitech. Pro nás s Vojtou to byl ale zážitek na celý život a každý motorkář by ho měl aspoň jednou zažít. Projeli jsme ty nejhezčí průsmyky Alp bez jakéhokoliv technického problému, počasí vyšlo bezvadně, kdy kromě dvou případů, co jsme museli vytáhnou nepromoky (z čehož jeden případ byl jen planej poplach), nám na cestě vždy pomáhalo krasný počasí a ty občasný zádrhele s ubytováním nakonec celkový zážitek jen umocnily

Věříme, že rok 2017 započal naší společnou každoroční tradici několikadenního motovýletu za hranice. Příště už ale asi jen se spacáky a stany, pro ještě dobrodružnější a hloubější zážitky.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE