FIDACH Alpy 2012

Den 1 - středa 4.7.2012 (Domov – Merano (I) – 739,8 km)

Ráno vstáváme v 6 hodin, ale vůbec se nám nechce z postele. Večer jsme toho už moc nestihli a tak dobalujeme věci na motorku, snídáme a kontrolujeme veškeré doklady. Vyrážíme kolem 8:30 hod již nám známou trasou na Znojmo, Retz, Melk, Gaming a Liezen. V okolí Hochkaru a Lackenhofu se cesta krásně vlní, na což jsme se právě těšili. Po cestě si na benzince dáváme alespoň něco k snědku v podobě sendviče.

Plán co nás čeká

Dalším parádním úsekem je Obertauren a Katschberg. Tyhle dvě místa na mě opravdu silně zapůsobily, zatáčky tam nejsou nikterak ostré a tak si můžeme užívat rychlých průjezdů.
Kousek před Passo Giovo, které nás čeká ještě před dnešním cílem, se pokoušíme natankovat přes automat na placení. Nějak se nám to nedaří. Peníze nám to sežere, ale benzín neteče. Naštěstí si toho všímá místní a jde nám na pomoc. Z lístečku, který alespoň automat vyplivnul, se dovídá nějakou chybu a vkládá svých 20eu. Tentokrát se tankování povedlo a pán nám říká, že mu peníze dávat nemáme, že si to druhý den vyřídí s tímto lístečkem u obsluhy. Ještě že se tam ukázal.

Passo Giovo si už moc neužíváme. Po tolika km se není čemu divit a ke všemu se nám vkrádá pod bundu chlad. Vidíme se spíš už pod sprchou a hlavně v klidu a v leže. Původní kemp, který máme vytipovaný přes internet (vlastně stejně jako všechny další), se nám nedaří najít, asi už tam není a tak zajíždíme až do města Merano, kde má být podle GPS také kemp. Ten nacházíme celkem rychle. Bohužel nám ale paní na kase sdělí, že už je moc hodin (21hod) a že už nás neubytují. Nevadí, po cestě jsme naštěstí viděli směrovky ještě na jeden kemp. Takže to otáčíme a jedeme podle směrovek hledat druhý. Ten nacházíme v bezprostřední blízkosti za Hotelem stejného jména. Je tam dokonce i bazén. Je 21:30 hod, takže už nic nevymýšlíme a bereme. Cena ovšem není zrovna nejmenší 32eu za 2 lidi, motorku a stan. Ještě vaříme alespoň guláš k večeři a konečně si můžeme lehnout.

Den 2 - čtvrtek 5.7.2012 (Merano – Lago di Garda (I) – 291,1 km)

Budíček volíme na 7 hod. Ráno je krásný pohled na hory v okolí. Je sice pod mrakem, ale naštěstí neprší. Z vlastních zásob něco málo posnídáme a cca za 1,5hod už vyrážíme dál. Začíná ale pršet a tak hned navlékáme nepromoky.

ranní hory v Meranu

V dáli to vypadá na pořádný déšť. Během asi 40km pršet přestává a pomalinku vykukuje sluníčko. Sundáváme nepromoky a pokračujeme dál.

Lago di Molveno

Cestu máme naplánovanou oklikou a to, pokud možno, po průsmycích hor. První větší průsmyk Passo Delle Palade nás nikterak nezaujal. Což se ovšem nedá říct o dalším v pořadí o Passo Breno. Úzká a rozbitá cesta je předzvěstí, že tam nebude žádný velký provoz a o to víc se těšíme na neposkvrněnou přírodu. Při stoupání zatáčkami nám přes cestu přeběhne mládě divočáka velikosti asi jako zajíce. Intuice moji přítelkyně, "kde je malej bude i velkej", se naštěstí nevyplňuje. Zhruba uprostřed průsmyku, na vrcholku, zastavujeme v místní horské restauraci a dáváme si špagety a chlazenou horskou vodu, přímo z pramene.
Během chvilky se tu sjíždí asi další 4 motorkáři. Po jídle pokračujeme dál a netušíme, že nás čeká i offroadová vložka. Cesta v úseku asi 2-3km se mění na kamenitou. Pevně doufáme, že to nebude trvat dlouho.

Po cestě míjíme několik jezer: Lago di Molveno, Lago di Tenno, Lago di Ledro, Lago D´Idro, Lago D´Iseo a konečně i dnešní cíl Lago di Garda.

Passo del Dosso Alto

Tentokrát se nám daří nalézt kemp hned napoprvé a zůstáváme tak pár metrů od jezera a to dokonce jen za 19eu. Je zhruba něco po 17 hodině a tak stavíme rychle stan a vybalujeme věci, aby jsme mohli ještě do vody. Po vykoupání se v jezeru jdeme ještě do místního obchodu něco málo nakoupit k jídlu. K večeři si dáváme pro změnu další guláš (chceme se zbavit toho co zabírá nejvíce místa). Celkem unavení uleháme kolem 21 hod a hned oba usínáme.

Den 3 - pátek 6.7.2012 (Lago di Garda - Santhia (I) – 453,4 km)

Vstáváme kolem 8 hodiny. Venku už asi od 4hod fouká hodně silný vítr. V noci jsem chytl silnou křeč do lýtka. Ráno, než to rozchodím, kulhám jak stará babka. K snídani si dopřáváme místní buchtu, kterou jsme včera zakoupili a samozřejmě čaj.
Počasí se nemění, tedy rozhodně ne k lepšímu a než stihneme dobalit všechny věci, tak už i prší. Kolem 9:30 hod vyrážíme směr Modena a Maranello. Navštívit tam muzeum Ferrari. Cesta přes Itálii je nudná a nikterak zajímavá. Máme to naplánováno přes Park Enzo Ferrari, který se nachází ve městě Modena. Bohužel je to ovšem obyčejný park, s názvem to nemá nic společného. V Maranellu je to ale jiné. Hned zkraje města už vidíme jezdit "červené hřebce" a po pár set metrech jsme již u muzea.

Museo Ferrari

Parkujeme v řadě aut a stáváme se středem pozorností. Kolem muzea je Bar Ferrari, Test Drive Ferrari, prodejna doplňků a suvenýrů. O červenou barvu tam není nouze. Vstupné do muzea činí 13eu za osobu. My si ještě uvnitř dáváme malé občerstvení a jdeme se podívat na ty skvosty. Nevím, kam se dřív dívat. Jedna kráska vedle druhé, F1, poháry, výbava jezdců, motory, nějaká historie, starý auta, nový auta, no prostě nádhera.

Asi za 1,5 hodinky máme muzeum prohlídnuté. Musím teda uznat, že jsem čekal víc exponátů. Ještě si prohlédneme auta, která jsou zaparkována před muzeum. Máme štěstí a několik majitelů zrovna odjíždí a tak máme i zvukový projev těchto rychlých aut.

Naším dnešním cílem bylo původně město Pavia. Ovšem kemp, který tam má být, je mimo provoz. Tipuji, že už delší dobu a tak jedeme dál kus zítřejší cesty a hledáme ubytování. Ani netušíme, že ten "kus" bude opravdu "kus" a to dalších cca 100km. Nakonec bereme Hotelovou residenci ***, už jsme vážně unaveni. Cena je 70eu za oba se snídaní. Jelikož jsme při odjezdu zmokli, je třeba usušit i stan a další věci, tak to bereme. Motorku máme alespoň pod stříškou. Na pokoji rozbalujeme veškeré mokré věci aby nám uschli a vaříme si k večeři těstoviny. Na zahradě hotelu se poflakuje spousta koček. Jsou tak drzé, že je večer odháníme z parapetu, když se snažili dostat dovnitř pokoje. Jedna si dokonce dovolila chrápat přímo na sedle motorky.

Den 4 - sobota 7.7.2012 (Santhia – Bourg St. Maurice (F) – 319,8 km)

V posteli se spalo dobře, takže jdeme na snídani až kolem 9 hodiny. Není kam spěchat, včera jsme si nadjeli dost km. Snídaně teda nebyla za ty peníze nic moc. Pro každého jedna jejich houska a croasant, k tomu jen med, marmeláda a nějaká čokoláda, která má od Nutelly daleko, kafe nebo čaj a trocha juice. Jak balíme motorku zjišťuji, že si tam kočky udělali pelech, sedlo je samá stopa.
Počasí vypadá dobře a tak vyrážíme vstříc Mont Blanc a Francii. Cesta je parádní. Jak jsme včera nemohli najít žádné ubytování, dnes po cca 10km je jich plno a to i kempy. Škoda, že o nich GPS nevěděla. V okolí Pont Serrand zastavujeme na malou sváču a pauzu. Během 3 minut dojíždí nějaká organizovaná vyjížďka motorkářů, je jich přes 100 motorek a postupně přijíždí další a další, nejvyšší číslo vidím 186. No, nechtěl bych zažít jet za nimi a už vůbec ne s nimi.
Jedno z nejhezčích míst, které navštěvujeme, je bezesporu hraniční průsmyk mezi Itálii a Francii Col du Pt St Bernard. Opravdu nádherné místo.

Asi 200m od cedule si všímáme vojáků, kteří se maskují v trávě. Je jich tu hodně a další auta přijíždí a přijíždí. Zřejmě mají nějaké cvičení.

Vojáci na Col du Pt St Bernard

Kolem 14 hodiny přijíždíme do dnešního cíle a kemp hned nalézáme. Za 15eu na takovém krásném místě, až to nechápeme. Jelikož je málo hodin, tak přece nebudeme sedět. Plánujeme tedy nějaký malý výlet po okolí. Naplánovaná trasa má asi 128km, což se zdá být v pohodě.

Mapa výletu

Jedeme menšími silnicemi a dáváme si co nejvíc zatáček. Pomalu nám dochází benzín a pumpa nikde. Naštěstí asi po 20km na rezervu jsme jednu našli, tak tankujeme a jedeme dál.

V horách zastavujeme u nádherného jezera Lac De Roselend a dáváme si nějaký dlabanec. Je asi 15 hodin, takže nám chystají jen nějaký domácí sendvič a obložený talíř. Bylo to výborné, nějaké domácí sýry, šunčička atd. Jezero je jak namalované. Vůbec se nám odsud nechce a já trávím čas hledáním vhodného místa, kde bych si postavil chajdaloupku a pásl tam ovce a krávy. Neuvěřitelný klid, neuvěřitelně zelená tráva a průzračně čistá a klidná voda.

Lac De Roselend

Asi po 1,5 hodině kochání se, pokračujeme dál směrem do kempu.

Cestou se nám odhalují famózní horské pastviny, které snad nemají ani konce. Do kempu přijíždíme kolem 18:45hod. Prosíme zde staršího pána v obytném přívěsu, zda by nám přes noc nenabil kameru, ať můžeme zítra zase natáčet. Velice ochotně nám přikyvuje. Lidi jsou zde úplně jiní.
Pozdě večer si dáme ještě instantní polévku a jedny těstoviny na půl a s hlavou plnou plánu a snění o krásném pohodovém životě zde, usínáme.
 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE