Dolomity / Tyrolsko

Dovolím si vrátit se k naší dovolené z roku 2018, vzhledem k tomu, že cestování letos bude dost omezené, tak zavzpomínám aspoň na časy, kdy se cestovat dalo. Původně jsem o této cestě psát nechtěl, protože Dolomity i Rakousko jsou již dost známé a cestopisů mnoho, pokusím se tedy být alespoň stručný 😊

Cesta byla plánována po průsmycích a vyhlídkových cestách, které jsme ještě neprojeli, tak abychom si mohli „odškrtnout“ další známé cesty a také pokud možno se u nich i ubytovat. Dolomity jsme navštívili už v roce 2011, kdy nám však kromě sněhu na Stelviu počasí přálo a bylo celý týden sluníčko.

Vyrážíme v úterý odpoledne po práci do Zlaté Koruny, abychom se přiblížili rakouským hranicím a cílem je tak pouze večerní pivo v penzionu. Ten nás překvapil tím, že má zavřenou restauraci a nenalévá, tak máme navíc celkem slušnou procházku do známého vodáckého kempu u Vltavy.

Najeto cca. 200 km.

Ve středu nás čekají jezera a městečka v Salzbursku. Po přežití extra pomalé dálnice na Linz pokračujeme na Salzburg a sjíždíme na Attersee, ve kterém se máme v plánu smočit. Cesta kolem jezera Traunsee je určitě lepší, ale tam jsme již byli. U města Weyregg je tedy zastávka na koupání ve studeném jezeře a dále pomalá jízda podél jezera s výhledy na krásy přírody, ať už výhledy na hory a jezero, tak koupající a opalující se nahé ženy, které jsem na plážích u silnice nečekal. První pěkná projížďka je po silnici 153, vedoucí od jezera směrem na Bad Ischl, táhlé rychlé zatáčky opravdu stály za to.

Toto lázeňské město máme v plánu navštívit. Jedeme tedy rovnou k císařské vile, letnímu sídlu císaře Františka Josefa, kde si projdeme park a nakoupíme nějaké suvenýry. Poté jdeme do centra a na kávu do slavné cukrárny Zauner, která byla údajně velmi oblíbená u Františka Josefa a císařovny Sissi. Obě místa po cestě do Alp určitě doporučuji. Odtud jedeme na jih do Hallstattu, další povinné zastávky, kde necháváme motorky přímo uprostřed města na moto parkovišti, ze kterého je pak celkem problém vyjet, ale zase to máme kousek k jezeru i na promenádu kolem starých domů a vyhlídku na kostel na skále. Atmosféru této pohádkové vesnice trochu kazí tisíce turistů z Asie, kteří tyto světoznámé památky, navíc v seznamu Unesco, navštěvují, ale místo je opravdu nádherné. Číňani si ho tak oblíbili, že si v Číně postavili věrnou kopii tohoto města za miliardu dolarů… Pak že nejde okopčit všecko, i když místní asi nadšení nejsou... Poté nás čeká příjemná silnice 166 směrem na Gosau, kde ještě odbočíme ke Gosausee na kávu a krásný výhled na masiv Dachsteinu a pokračujeme na Golling, kde máme v passu Lueg ubytování stejného názvu, tedy hotel  Pass Lueg. Hotel je krásný, na skvělém místě, hned vedle je vodopád Salzachöfen, nedaleko pak světoznámá jeskyně Eisriesenwelt a hrad Hohenwerfen. Bohužel pro motorkáře trochu nevhodný, hned jak se ubytujeme, tak začalo pršet a v hotelu se večer nevaří, nejbližší restaurace je asi 5 km, k večeři je tedy pivo z automatu, protože v dešti samozřejmě nikam nejedeme. Chce to tedy zásoby s sebou. Najeto necelých 300 km.

Ráno nám snídani dají a po ní míříme na jih na Bischofshofen s krátkou zastávkou u hradu Hohenwerfen. Cesta údolím kolem řeky Salzach, po silnici 311 je celkem známá s krásnými výhledy, kdy po levé straně vidíte masiv Grossglocneru a vpravo oblast lyžařských středisek, Salbach, Zell am See atd. Bohužel je na ní dost velký provoz včetně kamionů. Míjíme odbočku na Grossglocner str., kde jsme byli dvakrát a zatáčky plné autobusů s turisty z Asie nás již nelákají a odbočujeme na souběžnou Felbertauern str., po které se za poplatek 11 eur dostaneme do Tyrolska a poté Dolomit. Silnice má občas i tři pruhy a dá se jet tedy velmi rychle... Po přejezdu hranic zastavujeme u našeho oblíbeného lyžařského střediska Helm, abychom ho viděli i v létě a míříme už na jih k jezeru Misurina, kde nám začíná pršet. Nad jezerem je náš hlavní cíl tohoto dne, skalní útvar Tre Cime, (tři zuby) symbol Dolomit a samozřejmě placená vyhlídková silnice (11 eur). Tu si projedeme alespoň nahoru za sucha, dolů a pak celý večer i noc už ale prší. Cesta vede k turistické chatě Auronzo (2330 m), doporučuji ale nedbat zákazu vjezdu a jet dál, kdy se na motorce dostanete přímo k úpatí masivu. Výhled na jezero a Dolomity je nádherný, stejně tak blízkost těchto štítů nad Vámi. V chatě pak přečkáme extra liják a v menším dešti sjíždíme dolů a po silnici 48 přes Cortinu na passo Giau. Z Cortiny se dá jet i na passo Falzarego, ale ten už máme projetý a navíc uprostřed Giau máme ubytování. V několika anketách byl pass vybrán jako nejhezčí v Dolomitech, neuvěřitelné výhledy po cestě i z vrcholu, odkud je vidět Marmolada s celým pohořím Sella i Tre Cime na druhé straně. Sklon je až 17 % s přehlednými zatáčkami. My tedy polovinu jedeme navečer v dešti do chaty Malga Giau, kde dostaneme skvělou večeři i víno uprostřed přírody s nádherným výhledem do deště...

Najeto necelých 400 km

V pátek nás měl čekat krásný den plný průsmyků přes celé Dolomity, bohužel tento den máme nejhorší počasí. Giau přejedeme brzy ráno ještě bez deště, ale po mokré silnici, dále nám už mrholí celý den, jedeme bez pláštěnky, déšť není silný a bunda bez problémů zvládá, ale zatáčky si samozřejmě tak neužíváme a výhledy v mlze už vůbec ne. Další průsmyk Fedaia (ss 641) se stejnojmennou přehradou však ještě vidíme pěkně. Cesta k jezeru, které je zčásti přírodní a zčásti umělé, vede tunely a galeriemi s průhledy, teplota dost klesá a v tunelech může být klidně i led, takže až k jezeru opatrně. Od hráze na vrchol (2030 m) už jsou krásné zatáčky a sklon silnice i 18 %.

Po projetí městečka Canazei odbočujeme na Pordoi pass (2239 m), kde tedy nevidíme vůbec nic a tak cestu dál do Arraby vzdáváme, nakonec nám zůstane projetá tedy pouze na lyžích. Výhledy i zatáčky na Pordoi jsou jistě krásné, na vrchol pak vede i lanovka, díky tomu sem ale jezdí i spousta autobusů a po opuštěném Giau si připadáme jako na Václaváku. Vracíme se tedy zpět a projíždíme passo Sella (2231 m). Vidíme kolem sebe všude vleky a sjezdovky, které známe z lyžařské dovolené, delší výhledy přes mlhu bohužel nejsou. Sella je mnohem starší průsmyk, je tedy i užší bez vyznačených krajnic a v dešti tedy i mnohem „zábavnější“. Pokračujeme do světoznámé Val Gardeny a po silnici 242 údolím do Kateřiny. Mimo dálnici pak na Bolzano, kde odbočíme na silnici 38 na lázeňské město Merano, které bychom si určitě za normálních okolností prohlédli, ale už se těšíme na pivo a do hotelu. Před posledním průsmykem přestává pršet a tak si Passo Rombo (2509 m, 6. nejvyšší v Evropě) náležitě užíváme. Průsmyk je známější pod rakouským názvem Timmelsjoch Hochalpenstrasse a tím, že je přeshraniční, tak se bohužel i platí, stejně jako všechny průsmyky v Rakousku (cca. 15 eur). Cesta z Moso v Itálii do Söldenu je dlouhá 45 km a dokončena byla celá až v roce 1968. My v tomto průsmyku opět bydlíme, s výhledem na silnici nad námi v penzionu Schönau -  schoenau-timmelsjoch.it      Najeto 220 km

 V sobotu nás čeká průjezd výše zmíněným průsmykem a Tyrolsko. Italskou část projíždíme za sucha a užíváme zatáčky. Na vrcholu však přes mlhu vidíme sotva muzeum a rakouskou část sjíždíme při asi 6 stupních, mrholení a mlhy. To nás ale čeká další hlavní cíl -  Ötztaler Gletscherstraße.

Silnice kličkující mezi ledovci slouží vlastně jako obslužná a zásobovací silnice pro vleky. Měří 15 km, nemá ani tak velký sklon a z hlediska motorkáře zase tak zajímavá není, tedy samozřejmě kromě její nadmořské výšky. Na hoře byly krásné 3 st. Celsia, vítr a sníh. Nevím jestli někde jinde v Evropě můžete jet na motorce tak blízko mezi ledovci, ale zážitek je to velký. V nejvyšším bodě má 2830 m což z ní dělá nejvyšší silnici Alp a po Veletě v Sierra Nevada i v Evropě. Francouzi sice toto prvenství neuznávají a jako nejvyšší považují silnici kolem Cime de la Bonette (průsmyk samozřejmě Col d Iseran- 2770 m a oboje nás čeká v roce 2019), protože to je skutečná silnice a nikoli „vlekařská“, ale minimálně ve východních Alpách nejvyšší je. My jsme u tunelu naměřili 2822 m, odvážlivci, kteří mají alespoň trochu enduro stroj vyjedou ještě na silničku nad parkoviště, kde prý navigace ukazuje 3000 metrů, do toho jsme se ale nepouštěli 😊 Zajímavé je, že tato extrémní silnice je, pokud nejsou laviny, otevřena celoročně... Mýtné je kolem 5 eur. Po zbytek dne máme počasí takřka ideální, kolem 20 stupňů a ani na kopcích to neklesá pod 15.

Projdeme se po lyžařském středisku v Söldenu a jedeme po celkem příjemné silnici 186 směrem na Oetz a Innsbruck. U města Mötz najíždíme na dálnici, kterou opustíme v Jenbachu a ušetříme tak čas a zácpy kolem Innsbrucku. Ze silnice 169 v Riedu odbočujeme na další slavnou silnici - Zillertaler Höhenstraße. Panoramatická cesta dlouhá 50 km (dosahuje výšky i 2020 metrů) je opravdu kouzelná a jedna z nejhezčích po jaké jsme kdy jeli. Směrem nahoru si trochu „zazávodíme“ v opravdu úzkých zatáčkách a po vrcholcích se už jen kocháme. Sjezd dolů je tedy nekonečný a občas máte pocit, že se do civilizace už nikdy nevrátíte, protože široko daleko vidíte opravdu jen kopce a louky. Cena je opět asi 5 euro. Po návratu na hlavní silnici rovnou vjíždíme na další profláknutou a placenou Gerloss Alpenstrasse. Tato silnice je motorkářský ráj, krásné táhlé zatáčky i 8 „závodních značených“ s výhledem na vodopády. Silnice vede právě kolem krimmlerských vodopádů, je zde i Bikers’ Point s vyhlídkou speciálně pro motorkáře a úschovnou moto věcí pro ty, kteří se chtějí vydat dál pěšky. Silnice nás přivádí z Tyrolska zpět do Salzburska a údolí kolem řeky Salzach. Po cestě je vidět krásné jezero Speicher Durlassboden, dále pak vlevo panoramatické lanovky směrem na Kitzbühel a vpravo masiv Grossvenediger. Kolem Kaprunu a Zell lam See dojíždíme do Taxenbachu, kde máme ubytování stejně jako v roce 2016 na cestě ze Slovinska. Najeto 350 km.

V neděli nás čeká již jen cesta domů, opět na Bischoshofen, který projíždíme kolem skokanských můstků, hradu Hohenwerfen se zastávkou v Halleinu. Zde je  muzeum solné komory, my si ale jen projdeme centrum, prohlédneme kostel a dáme kávu. Pokračujeme na Salzburg, Passau a oblíbenou cestou plnou zatáček přes Strážný zpět do naší zemičky. Najeto 500 km

Výjimečně krátká dovolená s využitím červencových svátků byla plná zážitků jak z památek, přírody, tak především skvělých silnic, kterých nám v Alpách na poznání už moc nezbývá, tedy až na tu řekněme hlavní, Route des Grandes Alpes, od Ženevského jezera přes nejvyšší průsmyky a hory až k francouzské riviéře, která proběhla v roce 2019.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE