Do Alp i Monti Pallidi, sám a na pohodu.

Po mojí loňské krátké ale vydařené cestě na Grossglockner, takovém nakouknutí do Alp, jsem zatoužil je víc projet a poznat a hlavně ty krásné Dolomity. Dost mě taky inspirovaly zdejší zajímavé cestopisy.

Začátek sezóny se jevil poněkud deštivý, ale v srpnu se radary uklidnily,
tak jsem se rozhodl - jedu!. Zajistit týden dovolené, na Bookingu pořešit hlavní noclehy. Časový rozvrh je dva dny cesta tam, 5 dnů pobýt napůl v rakouských i italských Alpách a dělat nějaké vyjížďky, dva dny na cestu zpět. Jedu sám. Kromě Dolomit nemám žádný „must see“ seznam, nechci se za ničím honit. Jen vidět nová místa, dobře si zajezdit po pěkných alpských cestách, v horách, vyčistit hlavu…

 

1.den, sobota 9. srpna 2025
(Frenštát p.R. Poštorná–Reintal, Mariazell, Selzthal)
Vstávám brzo, motorka nabalená, nachystám už jen sebe, rozlučka, a start v 6:30.Jedu směr Přerov, Poštorná-Reintal, využívám i dálnici, protože  je první den a nejdelší úsek mojí cesty. A je tu Rakousko. Okreskami valím na Mistelbach, St.Pölten a už si lebedím ve vyhlášené motorkářské oblasti k Mariazellu. Tady dělám pauzu. Podle očekávání ve městě mraky lidí, je problém i zaparkovat. Procházím centrum, občerstvuju se a dělám nezbytné foto známé Mariazellské baziliky.

Dál pokračuju přes Wildalpen a kochám se i údolím Salzy. V Gasthaus Wasserlochschenke u řeky dávám menší oběd. Za restaurací se zahrádkou pozoruju visutý most přes rokli Salzy, všude cyklisti, turisti, motorkáři, dole na řece pokřikují rafťáci, azúro a 30°.

Pohodový den, obsluha perfektní, dobře se tu sedí, ale zvedám se, dál směr Selzthal, tam mám zamluvený první nocleh v penzionu Eder. Po příjezdu tu panuje klídek, klíč od pokoje s mým jménem visí v chodbě na nástěnce, vedle automat na nápoje aj. Večer ještě na zahrádce nastavuju a kontroluju zítřejší trasu v navigaci.

Dnes najeto nejvíc, asi 520 km

 

2.den, neděle 10.srpna 2025
(Selzthal, Schladming, Mittersill, Insbruck, Obergurgl)
Ráno se k bohaté snídani dostavuji dobře naladěn, seznamuji se s domácími, poděkuji za péči, pak už se nezdržujui a jedu. Má být zase pěkný den. Cesta ubíhá, směr Liezen, před Mittersil míjím ještě Zel am See. Uhýbám na první z plánovaných pass a to Gerlospass

V Zell am Ziller se stáčím k severu, opouštím přímý směr a jedu klikaticí Zillertaler Hohenstrasse. Později zjišťuji že jsem si tady ani neudělal fotku. Dál Jenbach, směr Innsbruck. Navigace mě vodí kolem dálnice A12 z jedné strany na druhou, nevadí mi to, je pořád se na co dívat  cesty jsou super.
Asi 20 km za Insbruckem se stáčím doleva přes Sellrain i středisko Kühtai a do dnešního cíle v Obergurgl, penzion Bergkristal.

V recepci nikoho nevidím ale vytištěné přivítání s mým jménem a kartou od pokoje je nachystané na pultu. Beru kartu, a sám se zabydluju se v moc pěkném pokoji.Tady budu tři noci.

Dnes najeto asi 420 km

 

3.den, pondělí 11.srpna 2025
(Obergurgl, Timmelsjoch, Jaufenpass-Casateia a zpět)
Ráno v restauraci v klidu snídám, není kam spěchat. Obergurgl má skoro 2000 m.n.m. a v noci i po ránu je celkem kosa. Leží už v nájezdu na Timmelsjoch-Passo Rombo a tak se posléze do těch zákrut celý natěšený vrhám. Cestou i nahoře dělám nějaké fotky.

Sjíždím serpentinami dolů abych se vzápětí zas šplhal vzhůru na Jaufenpass-Passo di monte Giovo a pak dolů až k Casateia, tady se otáčím.

Bylo zřejmé, že jinak, než stejnou cestou se zpátky do Obergurglu nedostanu, ale co, cesta je cíl. Ráno jsem na mýtnici Hochgurgl koupil zpáteční průjezd (28E).  Asi by se dalo pokračovat dokola přes Passo Penes na Bolzano - Merano a zpět Passo Rombo, ale to by byla velká porce km a navíc to částečně projedu ve středu, při přesunu do Itálie.

Na ubytko se vracím v podvečer, v rukách asi 160 km úžasných serpentin. Trochu jsem to s těma zatáčkama přehnal, bylo toho fakt moc.

Dnes najeto asi 160 km

 

4.den, úterý 12.srpna 2025
(Obergurgl, Silvretta-Hochalpenstraße, Kaunertaler Gletcher, Obergurgl)
Dnes úterý, po ránu zas jako vymalováno, vyrážím na pohodu opačným směrem přes Sölden, Chci jet na Silvretu a když to vyjde tak i na Kaunertal. V Langelfeldu najednou provoz stojí, chvilku váhám, ale protože tady nejsou na motorky nijak vysazení, spíš naopak, tak se pomalu prosmýknu kolonou až do centra, kde zjišťuju, že se pokládá asfalt a zablokovali to úplně. Musím se tudy nějak protáhnout …a je to za mnou. Ale zácpa v protisměru už má určitě pár kilometrů, taky mega motorkářů miřících na Timmelsjoch, směr Itálie. Je mi jich líto jak tam postávají u svých strojů. Míjím Landeck, dlouhým

údolím skrz Kappl, Ischgl , k Silvretta Hochalpenstrasse. Tady v budce u zvednuté závory sedí pán, ptám se na placení, jen něco říká co stejně do helmy nerozumím a posílá mě dál, tak nic neplatím a jedu. Dnešek je úplný kontrast ke včerejším passům. Táhlá údolí, kolem louky, jezera napájená hučícími bystřinami z kopců. Tu taky skoro měsíc pršelo. A jsem nahoře u Silvretta Stausee.

Parkuju na okraji velkého parkoviště. Procházím se podél přehrady, skouknu okolí i kapličku, ta je přístupná, pár lidí rozjímá uvnitř a kolem ní se v slunci pasou koníci. Na zahrádce u restaurace pohoda, jak jinak, dávám klasický Kafe und Kuchen, pak se sbírám a valím  přes sedlo dál.

Asi po 2 km klesání je silnice uzavřená nějakou údržbou, škoda, ale hned myslím na to, že změnou trasy stihnu i Kaunertal, který byl nejistý. Teď je jasné, proč pán dole měl závoru otevřenou a nechtěl nic platit. (údajně je tu moto za 14 E). Vracím se tak stejnou trasou kolem přehrady s malou zajížďkou k jezírku Zeinisbach zpět. Ušetřený čas využívám a v Landecku zahýbám na Kauns, údolím Kaunertal na Kaunertaler Gletscherstraße, panoramatickou silnici s 29 serpentinami. Ta mě vynáší k parkovišti u lanovek ve výšce 2 750 m, pod ledovcem.

Je po 17. hod, všichni už jsou pryč, jen pár samotářů jako já. Jeden z nich má dokonce stejný Versys a tak dáváme trochu řeč, aspoň mi dělá fotku a já jemu.

Plácek už je bez lidí, klid, hospoda zavřená, ztichlé lanovky, stíny se už prodlužují. Taky minimum vegetace kolem, trochu jako místo duchů. Po obhlídce mizím “domů“ do penzionu.  Cestou mi ještě navigace Mapy.com nabízí nějaké alternativy na trase, občas to tady využiju a zato jsem  odměněn pohlednicovým výhledem na pěknou kapličku.

Dnes najeto asi 350 km

 

5.den, středa 13.srpna 2025
(Obergurgl,Passo Rombo,Merano,Bolzano,Passo di Costalunga,Passo San Pellegrino, Agordo)
Dnes už mě čeká přejezd z rakouského Obergurglu do Itálie a přes Dolomity do jejich dolní části. Tam mám zajištěné další tři noclehy u Agorda. Jak zjistím později, půjde o svéráznou lokalitu. Tuto trasu jsem naplánoval tak, aby přesun nebyl dlouhý, ale spíš zajímavými místy.
Po snídani se v penzionu Bergkristal loučím a přes Timmelsjoch (Passo Rombo) se přehoupnu k Meranu, do Bolzana využívám vyhlídkovou cestu Via Verano. Bolzano chci jen proletět, ale navigace si staví hlavu a opakovaně mě z kruháče posílá na dálnici. Tak ji ignoruju a intuitivně nacházím správný výjezd z města.

Za chvíli se už vlním po Passo di Costalunga (Karerpass), který brzo za Moenou střídá Passo San Pellegrino padající do Falcade. Tu jen tankuju, prohlížím si zblízka místní pěkný Kostel Panny Marie Neposkvrněné a pokračuji do dnešního cíle a jsem zde.
Alle Antiche Miniere (Staré Doly) v údolí Imperina asi 1-2 km jižně od Agorda. Už při objednávání na Bookingu se to jevilo nějak zvláštně a taky že jo. Ubytování s duší 😊
Posléze zjišťuji, že se tu od středověku až do 20. století těžily měděné rudy. Teď asi od r. 2020 jsou ty historické objekty dolů přeměněny na rekreační-ubytovací zařízení, které si zachovalo industriální atmosféru a připomíná hornickou minulost - píšou v prospektu. Vše je tu pěkné a na slušné úrovni.
U řeky dvě hlavní budovy s ubytováním a společnou recepcí, uvnitř menší i větší celodenní restaurace taky s nabídkou místních specialit. V protilehlám objektu muzeum, v areálu několik dalších budov, naučná stezka, štola, těžební technika, artefakty atd.

Do Starých Dolů jsem přijel od Agorda asi 2 km nic moc cestou. Přes řeku, která je mezi Starými Doly a hlavní silnici vede zkratka -dřevěný zastřešený most pro pěší. Ptám se recepčního a říká že přes most jezdit můžu, prý se nebude dívat.
Dojel jsem tady celkem brzo, asi v 15 hodin, tak si dávám bágl na svůj jednolůžkový pokoj a jdu vyzkoušet ten most. Je OK, jezdí tudy na motorkách všichni. Přímo ze sousedního Agorda je výjezd na Passo Duran, tak to ještě jistím v navigaci a jedu se tam podívat. Ve vzduchu je cítit déšť, na hory se valí těžké mraky ale cesta tam nebude dlouhá, tak to moc neřeším. Přinejhorším tomu ujedu zpátky. V polovině stoupání na na Duran chytám pár kapek, ale pořád to jde. Přehoupnu  se podívat jen kus přes sedlo. Déšť je pryč, ale cesta dolů zpátky na Staré Doly je po dešti slitá, sjíždím opatrně.

Po nezbytné očistě a menší večeři rekognoskuju areál Starých Dolů a beru si prospekt k pozdějšímu přečtení.
Už myslím na zítřejší ,,finále“ do srdce Dolomit. Jako vždy si dělám a ukládám v navigaci trasu asi tak do  poloviny, zbytek pak vždy pořeším cestou podle situace.

Dnes najeto asi 230 km

 

6.den, čtvrtek 14.srpna 2025
(Staré Doly, Arabba, Sella Ronda, Passo di Valparola, Passo di Falzarego, Passo Giau, Passo Staulanza, Passo Duran, Staré Doly)
Dnes konečně pojedu do oblasti s majestátnými vrcholy a ikonickými průsmyky Dolomit, ty obří šedobílé masivy, které zatím znám jen z fotek.
Po ranní rutině včetně snídaně v hlavní budově, vyrážím k severu. Nadšení trochu hatí ucpaná městečka, k horám se valí taky dost aut. Místní motorkáři mi předvádí jak na to, já se samozřejmě přidávám, nikdo neprotestuje, takže pohoda.
A už mě vítá úhledná Arabba, projíždím serpentinami a stoupám k Passo Pordoi. Ze zelených úbočí se vzpínají bílošedé skaliska čím dál víc. To dnes bude celý den! Úžasná panoramata. Je poledne, opět zastavuju u jedné z restaurací se zahrádkou na občerstvení a kávičku. Přitom se kochám pohledem na protilehlé masivy. To je něco! 
Při odjezdu z tohoto úžasného místa můj starší mobil už nutně potřebuje dobít. Vozím ho v držáku jako navigaci popř. jako záložní. Zjišťuju, že káblík není na svém místě na řidítkách ani nikde jinde, takže zůstal na pokoji. Trochu se lekám že zrovna dnes, ale nic se neděje, v kapse mám druhý, který normálně používám. Nechci ho taky hned vybít, takže dnešek dojedu s tím, že se na něho podívám jen sem tam, když potřebuju. Tady v  horách to není problém, pokaždé si kus trasy zapamatovat. 

Je tu všude plno turistů, motorek, auta, cyklisti, partičky na Vespách i jiných strojích. Fungují tady i autobusy. Každý si jede svoje, ale v tom velkém prostoru je i tak dost místa pro všechny. Provoz 
pořád ještě hodnotím jako v pohodě. Málokdy se stane, že by někdo vyloženě překážel.
Na Pordoi plynule navazuje Passo Sella, podle kterého je pojmenovaný celý horský okruh Sella Ronda (Sella, Gardena, Pordoi a Campolongo)
Skoro tady nevím, kam se dívat dřív, co fotit, cesta se kroutí mezi masivy, nebo masivy ční nad serpentinami?
Dalším z těch čtyř průsmyků, je Passo di Gardena

Registruji ještě menší provoz. Kilometry nového povrchu, široké přehledné serpentiny zaříznuté do zelených svahů pod bílými skalisky, ta panoramata, to už je fakt moc.
V Corvara opouštím okruh, abych se dostal na Passo di Valparola, který stoupá až do výšky 2192. Zas široká silnice v šedých skaliskách, poněkud rovnější, menší provoz. Dá se jet i rychleji, ale není důvod.
Fotím kde to jde, často kde bych chtěl tak to zrovna nejde. Zabírám to i přímo ze sedla a podle toho
i fotky vypadají. Je na nich obykle to, co vidí řidič ze svého místa. Pamatuju na jednoho  motorkáře, který tu někde psal, že zastavoval a fotil tak často až si vybil baterku.
Passo di Valparola mě navádí na Passo di Falzarego a jedu ho ve směru na Cortinu.

Tam má začínat motorkářský ráj - Passo Giau. Prý ,,perla pro motocyklisty, protože ho tvoří více než 100 zatáček o maximálním stoupání 14 %. I proto je jedním z nejnavštěvovanějších průsmyků. Společným znakem všech zatáček je asfalt parádní kvality.“ S tím souhlasím.
Nahoře automaticky parkuju a fotím majestátní horu Ra Gusela. Tady se zastaví asi každý, na parkovišti stroje všech druhů, hospoda a zahrádka plná, ale i tak je to paráda být tu, v těch horách.

Je čas pokračovat, loučím se s Giau, klesám dolů a napojuju se na Passo Staulanza. Tady dávám odpočinek v obci Pescul u bistra se zajímavým názvem Speck Stube. Běžně jídla nefotím ale dostal jsem tady tak pěkně udělané Panini a jak vypadalo tak i chutnalo. Takové zastávky vždy přijdou vhod. Dál zas super cesta, široká ale už níže položená, protíná další pěkná městečka. Z toho posledního, jménem Dont, se už jen překulím přes  Passo Duran -známý  ze včerejška- a jsem ,,doma´´ve Starých Dolech.
Dnešek byl opravdu výživný a se setměním přichází to, co už bylo cítit ve vzduchu odpoledne.
Nad horami, kde jsem dnes jezdil, zuří bouřka, tady dole pěkný vichr. Poprvé přikrývám už za tmy motorku, a ještě jistím gumicukem. I tak ale zítra očekávám další pohodový den. Podle radaru severně, nad Bledými horami, budou už v poledne bouřky ale já jedu na jih. Už standardně si ukládám část zítřejší trasy do navigace, a Buona notte.

Dnes najeto asi 180 km

 

7.den, pátek 15.srpna 2025
(Staré Doly, Passo Cereda, Monte Grappa památník, Romado d´ Ezzelino, Feltre, Sedico, Staré Doly)
Poslední den pobytu mě čeká vyjížďka na Monte Grappa-Sacrario Militare di Cima Grappa-vojenský památník, který se nachází na stejnojmenném kopci. Je to monument, největší italská vojenská kostnice první světové války, s ostatky desítek tisíc padlých, připomíná bitvy na Piavě. Hora byla klíčovým místem těžkých bojů a stala se symbolem italského odporu. Koho by to třeba zajímalo víc, lehce si to najde.
Vyrážím po snídani asi v půl deváté. Dnes bude zas pohodová vyjížďka za ideálního počasí, které mám doteď každý den mojí cesty. Pořád skoro jasno, dole max 30-35 ° a ve vysokých polohách kolem 20 °.  Z Agorda hned najíždím na Passo Cereda, dál údolím kopíruju řeku k jezeru Schener a ještě před polednem zastavuju na kafe v malém bistru ospalého městečka Arten. Pěkná usměvavá servírka tu obsluhuje místní seniory sedící pod slunečníkem, zoncna už dost hřeje. Taky dávám nějaké tekutiny a pozoruju okolí, vnímám ten klid a pohodu, jakoby se zpomalil čas. Asi se dostavuje i lehká melancholie z blížícího se konce dovolené. To cítím, když se mi odněkud nechce a nebývá to často.
Musím dál, nasedám a z Artenu po silnici SP148 na Monte Grappu, užší nefrekventovaná cesta mně příjemně překvapuje, zákrutami přes lesy louky a zelené kopce.

A jsem u dnešního cíle. Objevuje se areál s monumentem, nacházím asi poslední místo pro motorku. Narvané parkoviště je u restaurace se zázemím, kde je hodně lidí, kteří jsou tady na výletě.
Pěšky se vydávám po schodišti na prohlídku památníku. Ten je tvořen obřími kruhovými terasami s kolumbárii, které jsou zasazené do úbočí kopce, středem je schodiště, nahoře vydlážděná planina
s kostnicí a kaplí Madony z Monte Grappa, kolem pár kusů vojenské techniky aj.

Při obhlídce dělám pár fotek a luštím zdejší infopanely, abych byl víc v obraze. Celé to tady, budí respekt a vytváří klidnou, pietní náladu, člověka to přiměje k zamyšlení.

Po asi hodině, kterou jsem tu strávil vyrážím dál. S vidinou normálního tankování sjíždím nic moc  serpentinami dolů do městečka Semonzo del Grappa Tady opět samoobslužná benzinka.
Po předchozích různě úspěšných pokusech o takové tankování už s sebou mám fyzickou kartu i rozměněné papírové 10-20 E, mobilem tu platit nejde
Daří se, beru u automatu nadvakrát za keš plnou nádrž. Ze sousedního Romano d´Ezellino pak stoupám dalšími nic moc serpentinami zpět na Monte Grappu a míjím památník. U vesnice Villagio del Solle využívám k občerstvení místní cool bufet u silnice. Ochotný majitel, starý pan s paní mluví jen italsky, tak mi  s domluvou při nákupu pomáhá odpočívající domorodý čoprař. Dál pokračuju zpátky po zmíněné SP148 až do Feltre, odtud oklikou přes Sedico až „domů“ do Starých Dolů.
A tím se taky uzavírá klíčová část mojí cesty. Zítra vyrážím na zpáteční jízdu domů. Před spaním ještě balím věci, protože ráno chci vyjet co nejdřív.

Dnes najeto asi 220 km

 

8.+ 9.den, so-ne, 16.-17.srpna 2025
(Staré Doly, Cortina d.A, Silian,Murau Kindberg, Vídeň, Reintal, Přerov, Frenštát p.R.)
Je sobota, hlavní zábava skončila včera a dnes vyrážím směr domů. Večer jsem se rozloučil na recepci s tím, že zmizím brzo ráno.
Chtěl bych jet z Agorda směrem severně přes Cortinu, dál na AT hranice a Sillian, pak se někudy stočit nahoru až do oblasti rakouských jezer, a tam někde to překlopit do Čech. Anebo Rakouskem až k Znojmu a až tam do ČR a domů, to vše podle situace.  Někde v půlce cesty sehnat nocleh. V Rakousku má ale pršet, tak se uvidí…
Vstávám asi v 5 hod, dobaluju věci, při chystání motorky se do Dolů začínají sjíždět stánkaři.
Na plácku uprostřed areálu se chystá nějaký dobový jarmark nebo  workshop, zdá se, že to tady žije, ale já už u toho nebudu. Po rozednění naposled zaduním přes dřevěný most a jedu směr Alleghe,
skrz Passo di Falzarego na Cortinu, pak k severu po SS51 přes hory na San Candido směr Rakousko. Moc si to neužívám. Teď z rána a po nočním dešti je v horách místy mokro, kolem cesty kaluže, kosa až 8°, v údolích mezi horami jako v lednici.

Ještě před rakouskými hranicemi zastavuju na benzínce, dávám motorce naposled v Itálii napít, sobě taky kafe a jídlo. Snídani v Starých Dolech jsem musel vypustit z důvodu brzkého odjezdu. Tady už zas můžu platit mobilem. Před benzínkou na lavičce se konečně rozehřívám na sluníčku, hned je líp. 
Pokračuji na Lienz, Spital an der Donau, Murau a plánovaný směr nahoru k rakouským jezerům jsem
už vzdal, protože tam podle radaru prší. Škoda. U Triebenu, kupuju s benzínem i dálniční nálepku, zkusím déšť podjet spodem. Bohužel to  musím urychlit a jet na dálnici A9 pak S6 směr Vídeň. Teď je to už jen o dojetí co nejdál. Když jsem se tak rozhodl a valím po té dálnici, tak si chvíli hraju s myšlenkou, že bych se kousl a dojel to dnes celé domů, až do noci a zítra ještě užil volnou neděli. Odhaduju to asi do 22 hod. včetně pauzy na oběd. Moc se nedaří, asi po 100 km chytám  náhlou průtrž, sjíždím z dálnice hned jak to jde a schovávám se pod střechou místní čerpačky s naftou.

Mám za sebou už 450 km, z toho většinu okreskami, zmoklý a mám hlad, poslední a jediné jídlo ráno na italské benzince, domů ještě jednou tolik. Dnes už mě to fakt přestalo bavit a tak bych to měl zabalit. Chvíli přemýšlím co a jak, kontroluju kolik cesty ještě zbývá a pak hledám ubytování, nemá cenu to hrotit, jsem asi v půlce cesty.
Bingo! Bukuju 1L pokoj v penzionu Ehrenfried v Kindbergu, asi 3 km od mojí polohy. Slabší déšť neřeším a jedu, dokonce mě už z přístřešku i vytlačoval drobný místní hoch s obřím pickupem, asi má problém povytáhnout hadici ze stojanu. Penzion nacházím pomocí navigace hned, ze vchodu
už mě vidí a vybíhá paní domácí a naviguje mně přímo zadem do dvora a rovnou do prázdné garáže. Tady je taky motorkářská oblast a vědí co řidič ocení. 👍

Cestou do patra k jednolůžkovému pokoji se dovídám, že jsme 60 km po dálnici od Red Bull Ringu
a tento víkend se jede MotoGP-Velká cena Rakouska. Široko daleko je prý vše obsazeno.
Tak jsem měl štěstí, asi to tak mělo být. Po horké sprše a převlečení do suchých svršků zjišťuju, že nejbližší možnost sehnat něco k snědku je asi 2 km v centru Kindbergu, tak. se projdu, už neprší.
V zajímavě vyzdobeném centru nacházím jedinou otevřenou hospodu a dávám pořádné jídlo.
Po návratu na penzion se hlásí i únava z celého týdne, přemítám o cestě, uplynulých dnech
v horách i o dnešním ránu ve Starých dolech, že už je to minulost...
Ještě kontroluju radar na zítřek, nevypadá to špatně, a celkem brzo usínám.

Je neděle ráno, po bohaté snídani se v penzionu loučím.
Teď při psaní, to už můžu říct, že během dnešní cesty se  nic zvláštního nestane. Nebudu to nijak prodlužovat nebo se někde kochat. Mám poslední den volna a zítra už zas do práce.
Hned v Kindbergu najíždím na dálnici směr Vídeň, tudy projíždím, pak Reintal-Poštorná, Přerov,
oběd dávám už v česku na motorestu a v 15 hod. jsem doma ve Frenštátě p.R.

Včera a dnes najeto asi 460 a 430 km

 

Závěr
Můj záměr z úvodu cestopisu, dobře se projet po fajnových alpských cestách, passech, v horách,
vyčistil hlavu... se maximálně vydařil. Bylo to suprových devět dnů v sedle, na pohodu. Nakonec
i ty dva poslední měly něco do sebe. 
Viděl jsem zas jeden moc pěkný kousek našeho světa, ale taky vím, že je tam k poznávání ještě spousta dalšího a nejenom silnice. Takže snad někdy příště. Nebo někam jinam.
A třeba těch mých pár fotek někomu přijde vhod, když bude vymýšlet, kam vyrazit.
Tím i končím tento cestopis.
Zdarec a kolama dolů, všem!  Ať vám to jede – doma nebo třeba v Alpách, kdekoliv!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE