Cortina d'Ampezzo 2025

Ačkoliv jsem tento rok vůbec nepočítal s tím, že někam pojedu, naskytla se mi možnost na 4 dny vypadnout. Bylo to na poslední chvíli, víceméně asi 2 dny předem, takže jsem k sobě nikoho neměl a rozhodoval se, jestli jet sám. Nakonec dobrodružstsví zvítězilo nad strachem, vytáhl jsem ze složky map "snad někdy" čtyřdenní výlet do Dolomit a začal se balit.

Vyrazil jsem ve středu 9.7. v 5:30 ráno zrychleným přesunem přes Týn nad Vltavou a České Budějovice až do Dolního Dvořiště. Tam proběhla tradiční zastávka s doplněním pohonných hmot a napojení posádky (rozuměj mě). Rakousko jsem absolvoval po A1 až k Bischofshofenu. Na dálnici u Salzburgu jsem musel zastavit na krajnici, protože mi málem z helmy uletělo povolené plexi, ale dobře to dopadlo a mohl jsem jet dál, takovou ztrátu hned na začátku bych přijímal velmi nerad. Pokračoval jsem na Zell am See a Mittersill. Odtud skrz tunel za 12 € (v roce 2023 ještě 10 €) na Matrei in Osttirol a dále na Passo di Stalle, což je zároveň hraniční přechod Rakousko - Itálie.

Před průsmykem je krásná příroda s jezerem a řekou podél silnice. Samotná silnice v průsmyku je velmi úzká a jsou zde proto 30 min intervaly pro jízdu nahoru a dolů. Vůbec mně to nevadilo, alespoň jsem se mohl trochu projít a pokochat tamním výhledem.

Jen kousek za průsmykem je biatlonový stadion Anterselva, který jsem si prohlédl a za necelou půlhodinu zas pokračoval dále přes Toblach až do Cortiny d'Ampezzo.

Právě v Cortině jsem měl vytipovaný kemp, ve kterém jsem chtěl nocovat (46.5202347N, 12.1356611E). Naštěstí při mém příjezdu ještě byla volná dvě místa, takže jsem se jal stavět stan. Kemp byl hezký, klidný, čistý a cena 14 € za osobu/noc a 11 € za stan/noc mi taky přišla v pohodě, na červenec, uprostřed Dolomit. O půl páté jsem měl stan postavený a vydal jsem se prozkoumat okolí. Cca 1 km jižně od kempu je Lago di Pianozes, převýšení cca 50 metrů. Jezero je uprostřed lesa a ve středu večer tam byl klid, ale jsou u něj kavárna a restaurace a dovedu si představit, že to tam umí i pěkně žít. Cestou je navíc krásný výhled na Cortinu. Před spaním jsem si chtěl ještě zkontrolovat vše na druhý den. Měl jsem v plánu vyrazit na Tre Cime. Z předchozího roku jsem měl informaci, že vjezd je prakticky neomezený a nezpoplatněný. Jenže to se změnilo a od roku 2025 musíte mít rezervaci na určitou hodinu a zaplacený poplatek 26 €. Takže "No nazdar". Jediné volné místo bylo v 19:00. Přepadlo mě zklamání a bezmoc. Nechtěl jsem tam jet až v 7 hodin večer, chtěl jsem si tam udělat pěší okruh... Nakonec, když už jsem v Cortině, tak jsem slevil ze svých nároků a registroval se na 19:00. Spát jsem nakonec šel až po 22 h. Dnes najeto 629 km.

Druhý den jsem se vypravil hned v 6:00 na parkoviště (46.5469406N, 12.2483303E), odkud jsem se rozhodl jít pěšky k Lago di Sorapiss. Mapa nabídla dvě trasy s celkovým převýšením 730 m a to buď cca 5 km dlouhou, nebo 8 km dlouhou. Rozhodl jsem se jít tu delší, aby bylo převýšení rozložené do delší trasy. I tak jsem toho měl plný brejle. :-) První půlka cesty vedla lesem, ta druhá po vrstevnici, chvílema i po mokrých kamenech s nutností se držet ocelového lana.

Jezero vypadá úžasně. Má velmi nezvyklou modromléčnou barvu. Už okolo 9:00, kdy jsem se nahoru došplhal, byl u jezera docela nával lidí, nechci si představit, jak to tam vypadá, když je "špička". Pak už mě čekala "jen" cesta zpět na parkoviště, tentokrát kratší, 5 km trasa. Byl jsem moc rád, že jsem tudy nešel i nahoru, je to tak trochu pro kamzíky. Silnice (SR48 a SR49) mezi Cortinou, tímto parkovištěm a jezerem Lago di Misurina se moc krásně kroutila, vlevo, vpravo ale i nahoru a dolů, většinou mezi stromy. Projel jsem ji nakonec snad 20x, jak se mi líbila. Stinná stránka je ta, že skoro všude okolo této silnice stojí zaparkovaná auta turistů. Mimojiné se odtud dá také jít k Lago di Sorapiss a trasa bude zřejmě pozvolnější.

Cestou zpátky přes Cortinu jsem natankoval, nakoupil si jídlo a pití v obchodu Conad a v kempu udělal oběd. Po obědě jsem si musel dát šlofíka a nabrat síly. V kempu je i restaurace a obchůdek, kde je teda vše cca 3x dražší než v obchodě v Cortině. Cca v 18:00 jsem vyrazil směr Tre Cime, opět po výše zmíněné silnici SR48. Už v okolí mýtné brány (46.5998464N, 12.2699725E) je úžasná příroda. Je úplně jiná, než jinde. Připadlo mi, že jsem v jiném světě. Škoda jen, že se nedá zastavit na více místech, udělal bych si určitě mnohem více fotek, z těch nejhezčích míst nemám žádnou.

Nahoře foukal pořádný vítr, měl jsem termoprádlo, bundu i čepici a horko mi rozhodně nebylo. Ale taky jsem byl v 2370 m.n.m a bylo po 19 h. Mobil ukazoval asi 2°C. A světe div se, parkoviště i okolí bylo takřka prázdné. Ty hory, co vypadaly z dálky jako malé vršky, byly ve skutečnosti obrovské. Od parkoviště vyčnívají o cca 600 metrů a "drobné" úlomky ze špiček, které se válí po okolí mají v průměru i několik metrů. Když jsem obešel trojvěží (kratší trasa má cca 8 km), tak už se sešeřívalo a mně se naskytl krásný pohled na západ slunce. Nakonec se všechno v dobré obrátilo a těch zaplacených 26 €  bylo zapomenuto. :-) Do kempu jsem se vrátil okolo 22:30. Najeto 92 km.

V pátek jsem vstal jsem okolo 7:00 a chtěl si dojet koupit něco k snídani do prověřeného obchodu Conad v Cortině. Žel otevřeno měli až od 8:30, tak jsem hledal na mapě náhradu. Narazil jsem na Latteria Gastronomia Cortina (46.5407872N, 12.1312881E). Řeknu vám, potěšení pro oko i pro jazyk. :-) Takový výběr šunek a sýrů jsem snad ještě neviděl. O náhody nebylo tedy nouze a tahle náhoda se mi tuze zalíbila. Po snídani jsem vyrazil na plánovaný okruh západně od Cortiny. Vedl přes San Cassiano, Corvara in Badia, Arabba, Passo Pordoi, pak do Cianacei, odtud okolo Lago di Fedaia do Caprile a přes Passo di Giau zpět do Cortiny. Původně měl být okruh delší, ale zrovna probíhalo několik oprav silnic, včetně Passo Gardena. Taky byl docela provoz, hlavně cyklisti a obytňáky. Přesto jsem si to parádně užil.

Následoval oběd a odpolední siesta. Odpoledne a večer už jsem se chystal navštívit samotnou Cortinu d' Ampezzo. Vyrazil jsem z kempu pěšky přes kopec a údolí, cca 2,5 km do centra. Město má cca 5500 trvale žijících obyvatel, ale turisté prý toto číslo až zdesetinásobí, takže je ve městě cca 40-50 tisíc lidí. Doprava celou dobu mého pobytu podle toho taky tak vypadala, všechny silnice byly neustále ucpané, moc tomu nepřidal fakt, že se zde budovala sportoviště a ubytování pro nadcházející zimní olympiádu. Každopádně město jako takové je krásné, na centrální ulici Corso Italia je spousta restaurací  a obchodů se suvenýry. Opět zmíním olympiádu, např. propisovací tužka s olympijskými kruhy zde vyšla na 8-10 €. :-)

Vypíchnout musím zmrzlinu (kopeček za 2 €), na té jsem si moc pochutnal v cukrárně Panifico (46.5397397N, 12.1345719E), a samozřejmě bych nemohl odjet z Itálie bez toho, aniž bych si dal pizzu, takže i na tu došlo. :-) Po návratu ke stanu jsem sbalil, co už jsem neplánoval použít a spokojenej šel spát. Všechny tři noci byla teplota v noci okolo 3-5°C. Dnes najeto 154 km.

Poslední den ráno jsem se snažil vstát a dobalit poslední věci co nejdřív. Kemp jsem zaplatil již den předtím večer, když jsem se vracel z města, abych nemusel čekat, až na recepci v 8:00 otevřou. Nakonec jsem z kempu vyrážel v 7:40. Už mě čekala jen cesta domů, bez žádných plánovaných zastávek a cílů. Nicméně nechtěl jsem, aby to byl jen přesun po dálnici. Vyrazil jsem po mé oblíbené SR48, na Toblach, přes hranici do Rakouského Tessenbachu, kde jsem odbočil na silnici 111. Úzká silnice, ale nebyl na ní téměř žádný provoz, jen se mi pak zdála trochu rozbitější, než by se slušelo. Sjel jsem z ní po 50 km ve městě Kötschach, dál pokračoval na sever až ke Seebodenu, odkud jsem pádil po dálnici A10 až do Radstatu, pak Schladming, Liezen, Linec a pak už dle zvyklostí na Vyšší Brod, Rožmberk, Krumlov, Budějovice, Hlubokou a Týn a domů za Tábor. Poslední den najeto 635 km.

Ikdyž jsem vůbec nečekal, že bych někam mohl vyrazit, nakonec z toho byly perfektní 4 dny v Dolomitech. Že jsem jel sám, nakonec vůbec nebylo na škodu, naštěstí se nic nestalo a domů jsem se vrátil s hlavou vyčištěnou a zaplněnou novými zážitky. Počasí bylo nečekaně naprosto ideální, nebylo ani horko, ani nepršelo. Za ty 4 dny jsem ujel na motorce celkem 1510 km a 60 km nachodil pěšky. Bylo to sice krátké, ale užil jsem si to. Doufám, že vás cestopis nezklamal, přece jen jsem půlku času prochodil pěšky a jestli jste dočetli až sem, tak děkuji a přeji spoustu krásných cest nejen na dvou kolech!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE