sumoto_leden



Cesta do Říma

Vše začalo už před třemi lety, když jsme seděli s bráchou v kanceláři a vzpomínali na staré časy, jak jsme se jako kluci vyřádili na motorce.

Kapitoly článku

Vše začalo už před třemi lety, když jsme seděli s bráchou v kanceláři a vzpomínali na staré časy, jak jsme se jako kluci vyřádili na motorce.  Slovo dalo slovo a vznikl nápad udělat si výlet na motorkách do Říma. V té době jsme žádné motorky neměli a tak přes peripetie půjčoven jsme došli k závěru, že by bylo nejlepší si nějaké koupit. První rok jsme se nikam neodvážili a brázdili jsme jen silnice v Čechách, následující rok, jsme se poprvé vypravili na projížďku do Alp, jen několik dní. A pak už bylo rozhodnuto, další rok se jede.
Byť jsme neměli s těmito cestami žádné zkušenosti, snažili jsme se na to připravit. Naplánovala se trasa, domluvilo se co se vezme s sebou a už se jen čekalo na zvolené květnové datum. Jen několik dní před odjezdem si brácha uvědomil, že pojedeme přes Mnichov, kde je muzeum BMW a že by byla škoda ho jen minout. Tak jsme upravili plány a v pátek ráno jsme sedli na mašiny a vyrazili. Bohužel první zkušenost nám dala nahlédnout, jak jsme podcenili plánování a o co všechno jsme se ochudili.

 

První den

Odjezd se konal jednoho krásného slunečného pátečního rána z Buštěhradu, kde jsme se všichni sešli. Dali jsem si poslední domácí kávu a vyrazili po dálnici směr Rozvadov a Mnichov. Já na Fazer 1000, brácha Tomáš na Banditu 1250, Michal  na SV650 a Petr na GS 1200S.Někdy po poledni jsem dosáhli první vytyčené mety. Muzeum BMW.  Kdo má rád jakýkoliv typ motoru a dopravního prostředku bude v jednom živlu. Parádní prohlídka. Strávili jsme tam 3 hodiny okoukáváním všemožných výkvětů této značky. Okouzleni jsem opět sedli na mašiny a jeli na Garmisch Partenkirchen.   Zde jsme opustili dálnici a dále pokračovali k Innsbruku. Za Innsbrukem jsme se napojili na SS12 a jeli směr Bolzano. Plán byl spát na poloviční cestě do Bolzana. Ještě před jízdou jsme měli připravené kempy, kde bude možnost přespat. Bohužel hned při první snaze najít uvedenou adresu příprava pokulhávala a tak trochu štěstí a trocha svobody navigaci a v osm večer jsem našli kemp a první zasloužené pivko na naší cestě.

Ujeto 635,5km

Den druhý

Ráno když jsme sbalili stany po docela chladné noci, plánovali jsme nad mapou, co nás toho dne čeká. Petr přišel s možností podívat se k Laco di Garde a tato volba byla naprosto famózní. Pokračovali jsme po SS12 okolo Trenta, pak jsme odbočili směr jezero. Když jsme klesali dolů otevřel se před námi úžasný pohled na hladinu, která neměla konce. Téměř to vypadalo, jako bychom již dorazili už k moři. Neskutečně klikatá silnička nás svedla k jezeru a my jsem pokračovali po jeho levé straně k jihu. Uprostřed jsme si zastavili a jelikož byl čas oběda, tak jsme zapluli do místní restaurace. Ten den bylo okolo 30 stupňů a tak po jídle nás napadlo smočit těla v krásně průzračné ledové vodě, která měla cca 18 stupňů.
Další nezapomenutelný zážitek. Když jsme se trochu vzpamatovali, pokračovali jsme dál směr Parma. Cílem bylo dosáhnutí západního pobřeží Itálie. Za Parmou jsem najeli na jednu z nejúžasnějších silnic, co jsem poznal. SS62, to pravé pro motorkáře. A že to tak opravdu je, jsem poznali hned na začátku, kde zrovna místní příslušníci zastavili skupinu 6 motorkářů a vytahovali na ně bločky. Když nás z dálky uviděli jet, naložené s kufry, tak se jen usmáli a nechali nás být. To co bylo před námi jsme jen tušili, ale skutečnost byla ještě lepší. Zatáčka za zatáčkou. Silnice se táhla přes celé „pohoří“. Vše bylo naprosto parádní, silnice uklizená, bez děr a špatného asfaltu. Užívali jsem si to maximálně. A když už jsme začali klesat směrem k pobřeží, tak to přišlo. Viděl jsem Petra s Michalem zajet za zatáčku, jak jsem tam vjel, tak se mi ukázal ošklivý pohled. Mašina i Michal na zemi. Aspoň se začal zvedat, když jsem u něj brzdil. Pneumatika nezvládla co od ní závodně naladěný cestovatel chtěl a tak se poštěstilo urazit páčku jak od přední brzdy, tak i nalomit stupačku a zadní brzdu. Nic hezkého, jelikož to byl první výlet, neměli jsme žádnou náhradní. Opatrně jsme sjeli do prvního městečka a u benzínky hledali pomoc. Zastavil tam mladý Ital na R1 a když jsem mu ukázali co se stalo, tak jen pronesl „Oooo no“. Nejdřív nás vzal k místní opravně, ale byla zavřená. Pak nám dal adresu motoprodejny v nedaleké Sarzaně. A prý mají v neděli otevřeno…Jelikož byl podvečer a neměli jsem ještě najitý kemp, tak jsem se vydali na nedalekou ale dlouhou cestu. Co mě naprosto odrovnalo po příjezdu do kempu byly turecké záchody.

Ujeto 443,6km

Den třetí

Ráno v neděli jsme vyrazili krám najít. Jojo, byl tam, ale otvíračka od 15:00. Pršelo a bez brzd se daleko jet nedá. Inu krásných 6 hodin jsme strávili v McDonaldu.

 Když nás pak prodavač v motoshopu uviděl s páčkou v ruce řekl asi Italské oblíbené „ No“, ale nakonec na Sůzu pasovala páčka z Yamahy. Pomalu jsme se vydali po pobřeží ve snaze dojet co možná nejdále směr Řím.

Ráno jsme se nemohli dohodnout kde vlastně je Pisa. Odpoledne nám ji přineslo. Vidím Bráchu jak zpomaluje a neustále ukazuje doleva. Byla tam, Šikmá věž.  Okolo 20 hodiny jsme začali hledat kemp okolo Piombina. Trvalo to dlouho, museli jsme odjet od pobřeží, ale slušný kemp se našel. Pivo teklo a bezvadně vařili.

Ujeto 213,4km

Den čtvrtý

Pondělí bylo ve znamení Řím!!! Abychom si cestu trochu zrychlili, jeli jsem po místní rychlostní silnici E80. Po cestě jsem si dali malou pauzu na jídlo a hned uháněli dál. A okolo 14 hodiny to přišlo. Cedule ROMA. Teď jen najít náš kemp a jít do centra. Zaparkovali jsme v kempu ….. Naprosto úžasný servis a hlavně hodně rozdílné zázemí oproti ostatním co jsem v Itálii doposud zažili. Nastoupili jsme na autobus, který nás dovezl až do centra. Odpoledne jsme prochodili Vatikán, šli se podívat na Koloseum, zkrátka snažili jsme se stihnout co se dalo.

 

Poprvé jsme v malé restauraci dostali Big One Beer. Doposud nám nosili samé 0,4l, tentokráte zabodovali tuplákem. Nočními rušnými ulicemi jsme se vrátili zpět a završili večer poslední pizzou v kempu (nejlepší za celou cestu).

Ujeto 276,4km

Den pátý

Pro tento den byla naplánována jízda a návštěva skalního kláštera Subiaco a přejezd přes Italskou botu na východní pobřeží. Už ranní start ve 30 stupních byl paráda. Byly dvě možnosti jak jet směrem kam jsme chtěli. Buď přes centrum Říma (což si stejně brácha prosadil), nebo po městském okruhu. Naštěstí jsme si vybrali centrum. Nejlepší bylo, že jsme se stejně ke Koloseu s mašinami nedostali, jelikož se jel zrovna cyklistický závod a většina ulic a silnic okolo centra byla zavřena a přesměrována. Bylo skvělé být v koloně v pařáku a v kombinézách. Nakonec jsme vše ve zdraví přežili a vyrazili ke klášteru. Vedly nás tam malé klikaté a pěkné silničky, doprovázelo pěkné počasí. Namísto jsme dorazili okolo poledne.

 Sluníčko nás provázelo až k obědu, pak se zatáhlo a celé odpoledne nám propršelo. Téměř polovina cesty se jela v dešti. Za zbytek dne jsme přejeli celou šíři Itálie na východní pobřeží. (kdyby nepršelo, tak jsme si to užili stejně jako na SS62) Chvilku jsme jeli podél moře na sever. Byla už tma a my nemohli najít kemp. Bohužel jsme narazili na skutečnost, že ještě nebyla sezóna. Slitovala se nad námi dcera jednoho majitele kempu, nejenom, že nás pustila přes zavřenou bránu, ale ještě nám tam skvěle uvařili.

Ujeto 381km


Den šestý

Po raním rozbřesku jsme se sbalili a koukli na plán trasy. Protože jsme potřebovali překonat větší kus cesty, zvolili jsme kousek jízdy po dálnici. Naším cílem bylo zvládnout trasu kolem Benátek a pokračovat směrem k Rakousku. Ideálně večer přespat v Zell am see, ale to se ukázalo už v poledne jako nereálné. Kus dálnice, kus po okresce, která byla parádně rychlá a bez sebemenší komplikace. Na oběd nás zlákal malý motorest vedle silnice. K velkému překvapení místo italštiny na nás zazněl ženský hlas. „Dobrý den, co si dáte?“    Náramně jsem se přejedli, nasedli na stroje a upalovali k Benátkám. Nakoukli jsem jen opravdu na krajíček a pokračovali dál. Jak za námi zůstávala Itálie, tak se pomalu opět měnil styl řidičů a teplota z téměř nesnesitelných 30 stupňů klesala dolů. Když jsme dorazili pod hory, byl už téměř večer. (foto „P1100184“) Vyjeli jsem na první kopce a překonali hranice, poslední fotka s Italskou cedulí. Pózování v krásných 10 stupních nebylo od věci.
Sjeli jsme dolů a našli krásný malebný kemp s příjemným servisem a parádní hospůdkou.

Ujeto 580,2km

Sedmý den

Nádherné slunečné ráno nás přivítalo k dalšímu dni v sedle. Už večer jsem kolektivně upekli plán cesty pře Grossglockner hoch Alepenstrasse na místo projet tuto oblast pomocí tunelů a řádně jsme to zapili místním šňapsem. Na Glockneru jsme byli loni.  Když jsem četl, jezděte na Glockner až v létě, nedokázal jsem si to představit. Nahoře téměř nula a všude jen mlha, mokrá silnice, dokonce místy ledovka.
Naprosto šílená jízda. Dole jsme rozmrzali, jen brácha s Petrem nechali zařvat motory směrem k mlze a zpět. :-D a stále dokola.  Pak kolem Zell am see směrem k Salzburgu a nahoru ke Strážnému. Opět jsme dorazili okolo osmé za hranice. Už jsme nechtěli pokračovat, tak jsme to otočili k Frymburku a poslední noc zakempovali u Lipna. Po večeři jsme byli nuceni poslední pivka celé výpravy dát už jen ve stanu. Všude už bylo zavřeno. Řádně jsme zhodnotili  celou trasu.   Stále úsměv na tváři. Poslední spánek ve stanu.

Ujeto 476,5km


Osmý den

Poslední přesun byl od Lipna k nám do Buštěhradu. Ráno jsme vyrazili směr Dolní Dvořiště, pak pokračovali k Českým Budějovicím a odtud okolo Písku a Příbrami rovnou na Prahu a domů. A to byl poslední den naší cesty. Poslední rozloučení bylo u nás na benzínce. Naposledy jsme si mávli a rozjeli se k domovům. Celý výlet byl parádní a vzpomínek máme nespočet. Teď jen sednout k novým plánům a vymyslet nový cíl našeho cestování.

Ujeto 243,1km

Celá délka výletu 3250km
Průměrná spotřeba 5,68l
Celkové náklady 17500,- Kč

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (13x):
Motokatalog.cz


TOPlist