Budweisers na Gardasee

12. května 2010 - 340 km
Prvomájové polibky pod rozkvetlými třešněmi, které si násilím vynutily naše manželky a přítelkyně máme za sebou a tak žhavíme pomyslné dráty našich mobilů a domlouváme termín tradičního, jarního výjezdu. Že je 12. květen, signalizuje pouze datum v kalendáři. Jinak počasí na jihu Čech připomíná spíše únorové oblevy. Již týden sledujeme předpověď a díky neustálým změnám, začínáme nabývat dojmu, že většina pracovníků meteorologických stanic je na drogách. S každou změnou počasí výjezd potvrzujeme a v zápětí rušíme, což nelibě nesou zejména šéfové zaměstnaných účastníků. Po všech peripetiích nás z Č. Budějovic vyjíždí devět. Desátý, sólista Martin, se připojuje k naší skupině v době, kdy na účtu v restauraci Oberwirt vedle pensionu babi Embacherové, máme již 32 piv.

Tomáš, který ho byl ubytovat, mezi dveřmi konstatuje: „Zítra bude hezky, vezou rolbu“.Majitel nám posílá rundu Jägera a Milan, který s námi jede poprvé, se kluků bezelstně ptá: „Tak tady končíme? Ne, tady teprve začínáme. Fakt, joó? Já jen, že jsem dnes už překonal svůj roční rekord v počtu ujetých kilometrů“. Kolem jedenácté exceluje David, když při placení vrchnímu říká: „Ich Schnitzel“. Ten sice rozumí, co tím chtěl básník říci, ale ostatní na oznámení „Já řízek“ pukají smíchem a Tom hlášku graduje, když dodává: „Jo, a majn Brúdr ist Kartófel (můj bratr je brambora)“! To už se směje i jinak decentní vrchní. Dnes ujeto 340 km. 


13. května 2010 – 411 km
Z Viehhofenu volí Honzík trasu přes Mittersil a Felbertauerntunel (8,50 eur), protože třítisícovka Grossglockner hlásí teplotu minus 12 st. Celsia a 40 cm nového sněhu. Jindy tyrkysové jezero na Passo Stalle (2052 mn.m) je stále zamrzlé a cestu lemují třímetrové bariery sněhu. Sjíždíme do Itálie a pokračujeme na Penser Joch (2215 m.n.m). Tomáš, který dojíždí na vrchol s odstupem za vedoucí skupinou, si neodpustí parafrázovat její způsob jízdy ve stylu Kobry 11 : „Jejich tempo je vražedné, jejich revír Alpy…… , Budějičáci…..“.Od zimy zasněžené štíty hor, jsou pokryty novou vrstvou bílého prašanu. Pro asi stovku přítomných a prochladlých motorkářů, je však zadostiučiněním úchvatný výhled na zasněžené Sarntalské pohoří. Přijíždí další skupina a naši pozornost upoutává Švýcar na FJR 1300, s košem na psa místo Top Case.



Zvědavě sledujeme, jestli odtud vytáhne yorkšíra nebo čivavu. K našemu překvapení se z koše vysouká dospělý německý ovčák. Nasedáme na motorky, když v tom volá Milan: „ Kluci počkejte, já si vezmu ještě vložku!“ Tom se na něj otočí: „Ser na to, já tě za jízdy doženu k takovýmu šílenství, že ti bude horko!“ 




Po poměrně nezáživné cestě přes Bolzano stavíme až na Mendel passu (1362 m.n.m.), kde na doporučení slovenského kuchaře, ochutnáváme místní specialitku s makarony.Když přijíždíme k Lago di Garda, nechápeme co se děje. Město i okolní silnice jsou plné turistů, tak jak to známe z letovisek uprostřed hlavní sezony. Tisíce cyklistů, surfařů a motorkářů, mělo stejný nápad jako my - vyprdnout se na práci a vyrazit na Gardu.

Sehnat ubytování se nám daří pouze odděleně. O důvod víc, proč co nejdřív vyhledat restauraci. Obsazujeme terasu s výhledem na jezero a z jídeláku si objednáváme celou stránku s pizzami na degustaci. Individualista Martin, který si dává plody moře, je po zásluze potrestán, protože namísto kýžených bezobratlých potvor mu donesou „třeboňskýho kapra“. Víno nosí ve džbáncích a tak případné bakterie z nesterilního prostředí pasterizujeme moravskou slivovicí. Rozjařený David, při objednávce dalšího džbánku, píše domů SMS. Nahlížím mu přes rameno a čtu: „Beruško, teď už spinkám…“ Milan má také slušně „nakoupíno“ a padá ze židle. Tomáš se za ním otočí, zakroutí hlavou a říká: „Ty si nedáš pokoj ani večer s těma náklonama“. Když kolem prochází černoška s půlmetrovým „Afrem“ na hlavě a Zbyňa začne spekulovat, že :„ Afro funguje jako tlumič tak, že když ji „ při tom“ vezmeš hlavou o pelest, musí se vrátit jako bumerang“, raději platíme. Milan útratu hodnotí slovy: „Jestli to takhle půjde dál, tak si tu někde musím vzít novomanželskou půjčku“. Tomáš pohlédne na hodinky a zasněně prohlásí: „Touhle dobou provozuju bílej sex“. Když vidí nechápavé pohledy, dodá: „Jdu a vyžeru ledničku“.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE