Slovakia Tour 2008

Den D nastává 28. června 2008, kdy se ráno v 9:00 scházíme v garáži v Praze a začínáme nabalovat postranní tašky, kufry, lodní vaky a tankvaky. Teď už víme, že na příští dovolenou potřebujeme jenom polovinu věcí, ale to jsou ty zkušenosti, které jsme jeli sbírat.

Vyrážíme okolo 10:00 a najíždíme přímo na D1, po které pokračujeme až na její úplný konec. Jízda po dálnici není moc záživná, ale kilometry hezky ubíhají. S pár zastávkami na tankování a občerstvení jsme dorazili až do Vyškova a pokračovali dále na Valašské Meziříčí a Rožnov pod Radhoštěm. V Prostřední Bečvě jsme odbočili a vyjeli nahoru na Pustevny pořídit první fotky s krásnými beskydskými horami. Při cestě zpátky do Bečvy zastavujeme u jedné vyhlídky, abychom udělali pár fotek. Zastavím, sklopím na Transalpovi stojánek a slézám z motorky. Jak jsem ale motorku odlehčil, kousek se svezla dolů z kopce, sklopil se stojánek a já už jsem se jenom snažil co nejvíce utlumit pád. Nakonec z toho bylo jenom takové něžné položení do štěrku a padací rámy zafungovaly přesně tak, jak měly. Najednou se investice do padáků (2500 kč) zdála mnohem nižší. Motorku jsme zvedli a byla úplně v pohodě, takže jsem si oddychl. To to teda začíná, první den a hned zvedáme Talpa :-).
Ten samý problém se vyskytl ještě jednou a až pak jsem pochopil ten systém, proč Talpík padá. Zbytek dovolené jsem si parkování a slézání z prudšího kopce hodně hlídal a raději zařadil rychlost, aby motorka nemohla cuknout dolů. Pro někoho možná známá věc, já jsem si na to musel přijít takhle.

Pokračujeme dál až na hranice a přejíždíme na Slovensko. Hned po pár kilometrech měníme peníze ve směnárně a radíme se, kam až první den dojedeme. Nakonec jsme se systémem dvou třetinové většiny, který jsme mimochodem používali celou dobu a velmi se osvědčil, rozhodli dojet až za Žilinu a přespat v kempu Varín. Je to poměrně hezký kemp a mají pro nás chatičku za 170 kč na osobu, což je paráda. Stavíme biky před chatku a jdeme se seznámit se slovenským pivkem. Po celém dni v sedle je to seznámení natolik příjemné, že se nakonec seznámíme i s místní borovičkou :-)

Druhý den ráno vyrážíme okolo 10:00 směrem na Oravu. Projíždíme Malou Fatru a pohledy na vysoké skály a nádhernou cestu nás nutí sesedat a fotit.
Na motorkách jsme dojeli až kam se dalo (hlídač u závory nás v klidu pustil dál) a začali jsme aranžovat motorky na focení. Cestou zpátky míjíme potůček s kamením, ke kterému je hezký a snadný sjezd. No tuhle nádheru nemůžu jen tak přejet. Kluci nechávají naháče na silnici a já jedu s Talpem na kamení a do vody. Po pár fotkách Hondy ve vodě nás trochu přechází nadšení, jelikož u cesty zastavuje policejní auto. A sakriš, předpokládám, že jezdit na motorce v malé říčce v národním parku asi nebude to, co by se místním policistům líbilo. Volíme taktiku mrtvého brouka a dál fotíme.
Zdá se, že taktika zabrala, policejní auto odjíždí, aniž by z něj někdo vystoupil. Dodnes nevíme proč, možná nás neviděli, možná viděli jenom motorky na cestě – těžko říct. Končíme „enduro“ vložku a s jednou zastávkou u sochy Jánošíka pokračujeme přes Dolný Kubín směrem na Oravskou přehradu. Tam obědváme vynikající halušky s klobásou a pokračujeme do nedaleké Brezovice, kde přespáváme za 250 kč v jedné velmi hezké vilce – máme celé horní patro, takový luxus jsme ani nečekali. Večer jdeme do místní koliby, ochutnáváme místní lahodné černé pivo Šariš a díváme se na finále Eura. Vyhrává Španělsko, no vlastně je nám to jedno. Jdeme spát.

V pondělí mám narozeniny a dostávám dárek hned ráno. Vyjíždíme ze zahrady našeho dočasného domova a Tomáš si Horneta v plném „rejdu“ lehce přibrzdil přední brzdou a jeho sršen ho převážil a už se taky válel na zemi. Takže nejsem jediný, díky za dárek Tome :-)
Padáky zase všechno zachránily, takže zvedáme H9, oceňujeme investici do „špuntů“ a za chvilku už se tomu smějeme. Po chvilce vyrážíme směr Polsko – na doporučení majitele koliby chceme objet Vysoké Tatry z polské strany. Cestou se zastavujeme v Bielanských jeskyních, ale v pondělí mají bohužel zavřeno, takže pokračujeme na hranice. Mně osobně se hodně líbilo polské pohraničí, přejeli jsme hranice a najednou jsme byli o 100 let zpátky. Všude jenom dřevěné domečky, staré traktory a když nám nějaký stařičký Polák v klidu vedl přes cestu stádo koz, tak to mě dostalo úplně. Cestou Polskem vidíme poprvé Vysoké Tatry a fotíme motorky s pozadím špičatých hor. Pokračujeme až do Zakopaného a vracíme se zpátky na Slovensko.
Nabíráme směr Tatranská Lomnice a chceme dojet až na Štrbské pleso. V Tatranské Lomnici nás překvapují dvě věci – nedobrý a drahý oběd, ale hlavně „torzo“, které zbylo po řádění vichřice před několika lety. V televizi jsme to viděli mockrát, ale když to člověk vidí na vlastní oči, je to daleko silnější zážitek. Dojíždíme až na Štrbské pleso a rozhodujeme se vyjet lanovkou nahoru (stojí 250 kč/os). Nasedáme na lanovku a asi za 10 minut cesty začíná poprchávat. Bezva, pláštěnky jsou pod sedlem na parkovišti a my jedeme nahoru do bouřky. Po chvíli začíná déšť houstnout, a tak nasazujeme helmy. Asi vypadáme hodně směšně, ale docela to funguje.
Když vyjedeme nahoru, stačíme udělat jenom pár fotek a mraky nás úplně obklopí. Jedeme tedy dolů. Cestou dolů už prší opravdu hodně a aby toho nebylo málo, zastaví se s námi lanovka. Výborně, už cítím, jak mi začíná promokat moje údajně nepromokavá bunda. Ale nutno říct, že se nám to stalo všem nehledě na zvolenou značku bundy. Dole trochu osycháme v hospodě a přece jenom navlékáme pláštěnky. Zbytek cesty nám prší až do Velké Lomnice, kde v jedné malé vesničce nacházíme útočiště na jednu noc za 300 kč, ale s garáží pro mazlíčky – to berem. Večer sušíme oblečení na balkóně a kocháme se výhledem na Vysoké Tatry.

Čtvrtý den vyrážíme brzo ráno dále na východ Slovenska, chceme dojet do Bardějova a Svidníku. Cestou je už opravdu znát, že jsme na východě a každých pár kilometrů stojí u cesty skupinka místních domorodců (převážně Romové)a otáčivým pohybem zápěstí nás vybízejí, abychom jim s motorkami ukázali nějakou show, jelikož nic jiného, než provoz na silnici, se tam asi neděje. Jednou jsem se nechal vybláznit a pobídl jsem Talpovi koníky ke cvalu, ale starý ukrajinský autobus, který vyjel ze zatáčky mě přesvědčil, že bude stačit klusat :-)
Dojíždíme do Bardějova, který je pod ochranou UNESCO, ale popravdě nás moc nezaujal. Je tam sice hezké náměstí, kde mají super pizzu, zmrzlinu a bankomat, ale to je asi tak všechno. Pokračujeme tedy do Svidníku. Tam už se nám líbí víc. Přímo u cesty nacházíme muzeum vojenské techniky a jelikož jsou tanky a děla volně postavená na poli, jdeme k nim a fotíme se na nich.
Ještě chceme navštívit skanzen typické ukrajinské vesnice, ale cena a nepříjemná slovenská pokladní nás od tohoto úmyslu odrazují. Asi 20 km od Svidníku je Dukelský průsmyk – ten si nemůžeme nechat ujít. Na hranicích s Polskem je pomník padlým hrdinům, kteří položili životy v největší tankové bitvě druhé světové války.
Chvilku se u pomníku zastavujeme, ale jelikož je hrozné horko, rozhodujeme se pro koupání v přehradě Velká Domaša. Dojíždíme k ní za necelou hodinku a překvapuje nás nádherně modrá a čistá voda. Asi si všichni umíte představit, jak krásné bylo ve 30ti stupňovém vedru ze sebe sundat motohadry a skočit do vody. Po řádné koupeli se rozhodujeme, zda se zajedeme podívat na ukrajinské hranice (což představuje asi 160 km tam a zpátky) nebo se ještě zajedeme podívat na Spišský hrad. Opět se osvědčil 2/3 systém hlasování a za nespokojeného brblání jednoho z nás vyrážíme na hrad. Okolo 18:00 dojíždíme k hradu a tradičně fotíme.
Večer jsme se ubytovali přímo pod hradem v jednom penzionu a když nám k popíjení pivka hrad v noci i rozsvítili, nemělo to chybu.
Ráno vyrážíme směr Nízké Tatry a Slovenský ráj. Průjezd Nízkými Tatrami mezi Popradem a Liptovským Hrádkem byla jedna z věcí, které na nás udělaly největší dojem. Dobrý asfalt, zatáčky, stoupání, klesání a nádherná krajina. Prostě paráda. Srdce motorkáře vážně zaplesá. Cestou se zatavujeme na přehradě Dedinky, ale ta nás hodně zklamala. Není tam ani pláž, vlastně nic, co by stálo za vidění. Pokračujeme tedy dál směrem na Čingov, což je takový „vstup“ do Slovenského ráje.
Asi za hodinku už stojíme u závory a dohadujeme se s hlídačem, co je tam vlastně k vidění. Když dostáváme informaci, že nejkratší pochod by znamenal asi 2 hodiny cesty, rozhodujeme se pokračovat v cestě. Šlapat 2 hodiny v motorkářském oblečení na sluníčku bychom asi nepřežili.
Jedeme tedy na Liptovský Mikuláš a s malou zastávkou na Chopoku tam asi za 1,5 hodiny přijíždíme. Liptovský Mikuláš nám připravil hned dvě nepříjemné události. Na jedné křižovatce, kde jsem se chtěl připojit na hlavní přes dva pruhy se podívám doleva a jede tam auto s blinkrem, který naznačuje, že řidič chce jet ke mě, vpravo žádné auto, tak se rozjíždím. Najednou vidím, že auto zleva nezabočilo a jede rovně. Rychle mačkám přední brzdu (ještě jsem ani neměl nohy na stupačkách), řidič strhnul volant a jen tak tak se mi vyhnul. Nevím, zda zapomněl blinkr vypnout nebo si to rozmyslel, ale prostě jel rovně. No asi to všichni znáte, přestože je 30 stupňů, najednou Vás poleje studený pot. Druhou nepříjemností byl ulomený blinkr na Hornetovi. Asi nevydržel vibrace na špatných cestách. Naštěstí s sebou máme lepidlo, takže oprava je velmi rychlá. Předposlední noc spíme v privátu vedle kempu Liptovská Mara. Tohle místo se nám hodně líbilo, je to krásná vodní plocha, která je obklopená Nízkými Tatrami na něž je opravdu úchvatný pohled.
V kempu jsme večer poseděli a nad pivkem rozebírali dnešní den, navíc jsme tam potkali dva kolegy z Moravy, kteří cestovali po Slovensku na supersportech, takže večerní příjemná konverzace se vedla převážně na „mototémata.“ Debata se mírně protáhla, takže následující den bude odpočinkový :-)
Ve čtvrtek ráno přejíždíme jenom asi 2 km do aquaparku Tatralandia a přestože vstup je 590 Sk, jdeme dovnitř a myslím, že ten zážitek za to stál. Užili jsme hodně srandy na různých tobogánech, skluzavkách a nejrůznějších atrakcích.
Jediné negativum bylo to, že na ty nejlepší tobogány se stály až 15 minutové fronty. Asi ve 3 hodiny odpoledne navlékáme na spálená ramena bundy a jedeme směr Čechy. Snažíme se poměrně rychle dostat co nejblíže domovu, takže nasazujeme svižnější tempo, což je v hustém provozu docela obtížné. Asi v půl sedmé zastavujeme poblíž Uherského Hradiště a jelikož se žene bouřka, přespáváme v nedalekém kempu. Ještě než v noci začne pršet, sedláme dvě Hondy a jedeme na jídlo do vesnice. Nacházíme krásnou restauraci, kde mají akci na pizzu 3+1 zdarma. Jelikož jsme 3, dáváme si pizzu a jednu šunkovou dostáváme gratis, takže máme co posnídat.

V pátek ráno počasí vypadá hodně zle. Celou noc pršelo, byla pořádná bouřka s větrem a ráno stále hustě prší. Nedá se nic dělat, musíme valit domů. Navlékáme pláštěnky a vyrážíme. Za silného deště jedeme po objížďce na Brno a dále na dálnici. Jelikož každý jedeme s motorkou někam jinam, na dálnici už se rozpojujeme. Hornet devítka je holt krapet silnější :-) Dorážíme domů okolo druhé hodiny odpoledne, já zjišťuji, že moje „oneway“ pláštěnka je skutečně jen na jedno použití. Přesvědčila mě o tom nohavice, který mi v podstatě ulétla na dálnici. Déšť a silný vítr na mě pláštěnku doslova roztrhal. V garáži jsem po těch sedmi dnech slezl z Talpa a v hlavě jsem měl jedinou myšlenku – motorku nechci ani vidět. Alespoň do neděle :-)


Účastníci: Petr (Fox), Tomáš (Swing), Pepa (Jazz)
Motorky: Transalp 650, Hornet 900, CB 500
Celkový počet km: cca 2000 km
Průměrná spotřeba: dálnice = 7 litrů, okresky = 4-5 litrů.
Počet dní: 7
Náklady: cca 6000 kč/osobu