Ze srdca Slovácka na západ Irska

Den 2 - neděla 9. října

Měli sme scuka v 9 ráno v jedném nemenovaném pneuservise v Radotíně. Pak teda že jako kolem 10. vyrazíme směr Rozvadov. Měli sme objednaný trajekt z Calais v 0:20. No, samozřejmě, že bylo všecko inak. Ten "pajtáš Murphy" nás furt pronásledovál... Sundat kola z takéj mrchy, jak je K1300S néni enom tak. V 11 už sem byl nervózní, jak prase před zabijačkú. Tož sem si zajél eště kúpit návleky na boty, do jedného nemenovaného německého, tu na fóru "velice oblíbeného", obchodního řetězca. No, bylo 12:30 dyž sme vyrážali z Rudnéj. Nejakým zázrakem byla aspoň obloha jak vymetená, tož sme mohli pěkně práskat do koní a doháňat tak manko. A taky, že jo. Kolik sme valili, to radši psat nebudu, akorát možu "prásknút", že sem bohužel zjistíl, že origoš štítek na mojí Bawině fachá tak do 150. Samozřejmě už na ležačky. Do 160 sa to eště dalo vydržat, ale pak už je to těžký záhul na krční svaly.
K Norimberku to pěkně odsypalo, ale pak sa to začlo kazit. Permanentní nadávači na české dálnice by si měli udělat občas vyjížďku do Němec. Jedno omezení za druhým, kolony jak sviňa, no morcec. V ČR od Brna po Rozvadov jedno... Richia už aj uvažovál o změně trasy, ale nakonec sem mu to rozmluvíl a tak sme sa začli proplétat. Tak dlúho sme sa proplétali, až sem před Frankfurtem zjistil, že su sám. Naštěstí sme sa zaséj brzo sčuchli, na benzince, tankovačka nám vycházela stejně... No, akorát že radost nám zkazilo to, že začlo poprchat, do 10 kilákú už to byl čmachot, jak sviňa. Aspoň že teplota sa držela na 13 stupňoch. Enomže sem pomalu začal cítit, že mně vlhnú ruky, po 150 km sem začal pociťovat zimu v rozkroku. No těšil sem sa na další tankovačku dost. U Aachenu sme konečně zastavili. Hnedkaj po tankování sem zjišťovál škody. Vypúčené vyteplené rukavky Alpinestar totálně durch prochcané, měli snáď 10 kilo. No a problém z rozkrokem? "Příště si, ty blbče, aspoň zapni kapsy a budeš, jak v bavlnce!", tak sem to schytál od mojého druhého já... Pod ohozem ani kapečka, enom tak mimochodem. No převlékl sem thermo prádlo (Champion), páč od tych rukavic sem měl mokré rukávy. Nasadil sem moje halvarssónky a hurrrrá do lijáku směr Belgie.
V Bruselu sem zjistil, že halvarssonky sú durch taky. Naštěstí teplota už šla na 16 ( bylo tak 11h v noci), tož to s vyhříváním šlo vydržat. Akorát už ně teda začlo byt jasné, že nestíháme. Aspoň, že přestalo pršat. No, dojeli sme o hoďku pozděj, ale pohodový borec na "gejtě" si nás našel v kompu a nechal nás projet na další trajekt. Za chvílu začínal boarding, tož nakonec v klidu. Přikurtnovali sme mašiny a šli sme sa vyvalit do sedaček. Eště než sem na hoďku "upadl do kómatu", tož sem aspoň rozvěšál, co bylo mokré.