Gruzie Přes Turecko

Ráno balíme stany, rozloučíme se s Pedrem a jedeme prohlédnout Batumi. Batumi má pár nádherných moderních budov včetně krásné městské pláže. Toužíme po nějakém středoevropském žvanci, a tak zastavujeme u moderní stavby Mc Donalds.

Trošku se nacpeme hambáčema a máme v plánu podívat se na městské pobřeží, nafotit pár hezkých budov a vypadnout z města. Na každém kroku směrem k pobřeží je nekompromisní policie, která nás nenechá ani na chvilku zaparkovat. Uděláme pár fotek z motorky a frčíme z města. Je strašné teplo, tak se těšíme, až se zvedne naše cestovní rychlost. Goderdzi Pass je vlastně nejkratší cesta mezi Batumi a Tbilisi, kde přes hřeben najedete asi 80 km v offroadu.

Teplota se nám zvedá, a tak zastavujeme u řeky, která po několika kilometrech vtéká do řeky Čoroch, s kterou jsme se již setkali v Turecku. Trošku se zchladíme a kocháme se dál nádhernou přírodou a mosty, které už nějakou dobu spojují oba břehy.

Teplota vzduchu nám stoupla na 44°C a teplota motoru přesahuje 100 °C. Stoupáme velmi pomalu, abychom neuvařili motorky a zastavujeme u každého zdejšího pramene, abychom se polili vodou a mohli pokračovat. Zaprášení a unavení dorážíme na vrchol Goderdzi passu.

Chvíli si užíváme vrcholu 2025 mnm, ale úmorné vedro nám nedovoluje moc zastavovat. Teď už nás čeká jen klesání kolem krásných chaloupek, kde žije pár místních domorodců. Asi po 20 km začíná asfalt a my vidíme krásné místo na bivak. Piknikuje zde rodina s dětmi, která nás obdarovává každého čerstvou rybou. Další gruzinská pohostinnost, které si moc vážíme. David sjíždí do nedaleké vesničky a přiváží českého Kozlíka, který uhasí naši žízeň po skutečně horkém dni. Rodina s dětmi po chvilce opouští tohle romantické místo, kde burácející horský potok využíváme jako vanu, záchod, bidet i dřez dohromady. 😊 Je to přesně to místo, které na nás dýchalo svojí dobrodružností a naplnilo naši představu o Gruzii. Jakmile se ale setmělo a my ulehli do našich stanů, začal jsem místo vnímat trošku jinak. Potok burácel, do toho spoustu hluku od místní zvěře a myšlenka na chlapíka, kterého jsme viděli opodál na koni s kalašnikovem na zádech, mi na klidu nepřidala. Musím přiznat, že se mi dobře neusínalo.

Ráno byly v našem ohništi ještě žhavé uhlíky a tak posnídáme, užijeme si ranní hygienu v potoce, spálíme veškeré stopy po nás a frčíme směr Velký Kavkaz.  

Projíždíme městem Borjomi,  je zajimavé slanými minerálními prameny, které objevili v roce 1829 ruští vojáci. Kolem Stalinova rodiště Gori, kde je také Stalinovo muzeum jen profrčím a jen z dálky zamáváme největšímu vrahovi světa. Pomaličku se přibližujeme k naši známé přehradě Zhnivali, ale tentokrát z druhé strany a zastavujeme u pevnosti Ananuri.

Asi 20 km za přehradou vidíme u silnice pár motorek, včetně GS, tak zastavujeme a seznamujeme se s partou Bělorusů, kteří míří z Elbrusu. Vypráví nám o zážitku z nejvyšší hory Evropy a my začínáme uvažovat o výjezdu na Elbrus. Pohostí nás několika melouny, vyměníme si expediční trička a pokračujeme k Velkému Kavkazu.

Velký Kavkaz nás ohromuje obřími horami a hlubokými udolími, které máme pod sebou. Zastavujeme u památníku rusko-gruzinského přátelství, který je stejně zchátralý jako vztahy mezi těmito zeměmi.

Podél cesty k hraničnímu přechodu také prozkoumáváme minerální vodopád, který je přímo u silnice a překvapuje nás, že ač se nesmírně leskne a všude teče voda, je absolutně protiskluzový.

Přehoupneme se přes vrchol lyžařského střediska Gudauri, přes Stepansmindu a přímo na gruzinské hranice. Mám dva pasy, v jednom jsou razítka ze vstupu do Gruzie a v druhém mám ruské vízum. Gruzinci nemají sebemenší problém, že mám dva pasy, ale protože ruské transportní vízum nám platí až od půlnoci, posílají nás zpět.

Vrátíme se tedy do Stepansmindy, kde přespíme v motorkářském penzionku. David při odjezdu nevědomky poničí hotelové osvětlení a jelikož motorka mu nejde přes lampičku přetlačit, já mu u toho aktivně asistuji. Pak oba koukáme, co jsme to vlastně způsobili. 😊 Dlouhou kolonu aut v pohodě předjíždíme a odbavení na gruzinské straně tvá jen asi 20 min. Ruská strana je horší, musíme vyplňovat spoustu papírů, doklady ukazovat na mnoha místech, ale asi po hodině a půl opouštíme hranice. Moje dva pasy nikomu nevadí, a tak se předešlá Pedrova schýza ukazuje jako úplně lichá. Jsme rádi, že jsme v pohodě projeli, a tak pálíme na Vladikavkaz. Zatímco my jsme v Rusku, Pedro ještě stále čeká na svůj trajekt z Batumi do Oděsy. Po 20 km nás zastavuje policie a oznamuje nám, že nemáme techničák. S Davidem po sobě koukáme, kdo z nás je ten vůl, co ho tam nechal. Po chvilce zjišťuji, že v plastovém

 obalu mám jen zelenou kartu a techničák z ní vytáhla ruská celnice a vrátila jen obal. Policisté nás ujišťují, že máme jen počkat, že nám techničák dovezou. Čekáme asi hodinu a půl, což nás dost nebaví, ale aspoň můžeme sledovat, jak to chodí na takové ruské policejní budce. Nejvíc nás pobavilo, když velitel budky končil službu, sedl do nejmodernějšího 400 koňového Lexusu LS a odfrčel domů. Techničák fakt přivezli. Pálíme si to Čečenskem, kde nás každých 50 km zastavuje policie, ale s přibývajícími kilometry jejich aktivita slábne. Projíždíme kolem odbočky na Elbrus, ale počasí není optimální a představa, že se den zdržíme a na hoře uvidíme jen mlíko, nás odrazuje, a tak frčíme si to dálnicí směrem na Moskvu. Nejsou tu pruhy ani svodidla, jen asfalt a jede se skvěle.

Rádi bychom jeli přes Krym, nebo nejkratší cestou přes Doněck, ale na to nemáme koule, tak jedeme přes Charkov, kde se zastavujeme v ukrajinském BMW na servis.

Servis má standardy BMW, ale prodají jen 20 motorek za rok tak práce moc nemají, což nám vyhovuje. Vrhnou se na naše motorky a čtyři ukrajinský holky je vyšůrují do největší dokonalosti. Přespíme v hotýlku za pár peněz, hned vedle servisu a ráno máme motorky připravený. Za velký servis po 20 tis. platím cca 3000 Kč, a tak nadšeně jedeme směr Kyjev.

I když máme před sebou ještě pár tisíc kilometrů běžného tranzitu, spojeného s běžnými zážitky z cesty, to pravé Kavkazské dobrodružství je za námi. Děkujeme všem, co nám drželi palce a těšíme se na další dobrodružné cesty po střední Asii, Pamíru a Mongolsku.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE