sumoto_leden



Korsika – Sardinie – Španělsko – Gibraltar

aneb náhradní plán...

Kapitoly článku

Přípravy

 

                Celou zimu jsme se připravovali na cestu do Maroka. Bohužel Maročané stále otáleli s obnovením trajektové dopravy. Proto jsme se rozhodli, že změníme naše plány a vyrazíme na Korsiku, Sardinii a nakoukneme i do Španělska.

                Týden před odjezdem jsme jeli k Milanovi do Enduroškoly otestovat stroje a trochu se po zimě rozjezdit. Bohužel jsem tam zjistil nepříjemnou skutečnost a to, že mi praskly držáky předku na krku řízení.

                Následoval hektický týden – rozebrat předek, poprosit kamaráda o expresní výrobu nových a silnějších držáků, vyrobit přípravek, sehnat přes dalšího kamaráda svářeče s TIGem a nechat zavařit, nalakovat, nastrojit, zjistit, že se udělala vůle v krku, seřídit a promazat ložiska krku, nakoupit zásoby a zabalit.

                Domluvili jsme se na srazu v neděli večer u mě doma, odkud ráno vyrazíme. Davidovi se ale cestou ke mně vytrhaly figury z fungl nové Motoz Desert. Takže další komplikace. Rychle ke mně do práce, kde jsem měl novou RallZku. Přezout, vyrobit nový blatník před tlumič, který to roztrhalo a domů na pívo.

                Tak snad už máme problémy za sebou a budou jen hezké zážitky.

 

Slunce, zima, jezero

 

                Vyrážíme do slunečného rána, ale teplota je jen kousek nad nulou. Průjezd Prahou ještě docela jde, ale úsek Rudná – Rozvadov je celkem za trest. Teplota osciluje mezi 0 a 2 stupni a po příjezdu na pumpu se zimou skoro nemůžeme trefit pistolemi do nádrží.

                Dáváme polévku a čaj na zahřátí, rozmrzáme a pak pokračujeme dál, se zastávkami každých cca 1,5 hodiny. Teplota se u Mnichova začíná zvyšovat a u Innsbrucku je krásných 12°C.

 

                Do Itálie přejíždíme přes Brennerský průsmyk a pod Trentem odbočujeme na okresky vedoucí k Lago di Garda. Jedeme kolem jeho východního břehu a poté do Mantovy. Tam se ubytováváme v B&B.

 

Ujeto 922 km

 

Přesun na Korsiku

 

                Po výjezdu z Mantovy jsme se zastavili v Maranellu udělat fotku u továrny Ferrari. Pak jsme pokračovali do hor, přes průsmyk Abetone, kde ještě vedle silnice ležel sníh a lyžovalo se. Potom dál do města Lucca, kde jsem bohužel při vyjíždění z velikého kruhového objezdu přehlédl rozlitou naftu na silnici a ukázkově jsem si ustlal, přímo před hlídkou Carabinieri, kteří tam u toho stáli s Defenderem. No, mám koukat na cestu, a ne proč na mě mávají. Naštěstí se jen odřel padák, taška, kalhoty, bunda a jelo se dál do Livorna na trajekt. Plavba trvala asi 4 hodiny a moře bylo klidné.  

                Vylodili jsme se v Bastii a pak jeli asi 15km po pobřeží na sever do penzionu U Patriarcu. K večeři jsme si dali Pizzu Corsica a usnuli v pokoji o velikosti asi 3x3m.

Ujeto 310 km

 

Cap Corse

 

                Po skromné snídani jsme sedli na motocykly a jeli směrem na jih do vesnice Sisco. Tam jsme se napojili na TET. Stoupali jsme po pěkné kamenité cestě serpentinami mezi pasoucími se kravičkami do sedla Col Saint-Jean (959 m.n.m.). Výhled byl nádherný.

                Následoval sjezd do vesnice Olcani, odkud jedeme na sever po západní pobřeží Capu do rybářské vesnice Barcaggio. Tam si dáváme párek s hranolkama a pokračujeme kolem Capu do Santa Severa a pak přes Luri napříč Capem do vesnice Pino. Pak už v opačném směru než ráno po pobřeží, kde jedna zatáčka střídá druhou, až do Saint-Florent. Z tohohle městečka jsme se dál drželi TETu po silnici D81, a poté zabočili na kemp U Paradisu u pláže Saleccia, kam vedlo asi 15 km pěkného písčitého offroadu. V kempu bohužel nešla elektřina, protože nesvítilo slunce. Tak jsme si uvařili ze zásob polévky a ADV menu.

Ujeto 200 km

 

Severní část TETu do Corte

 

                Zima, asi v 5 ráno mě probudila strašná zima a jasná obloha plná hvězd. Rychle jsem vstal a šel do tašek pro nafukovací matraci. Pak už bylo v hamace mnohem lépe.

                Po snídani a sbalení tábořiště jsme vyrazili zpět jedinou cestou, která ke kempu vede dál po TETu. Pár km po silnici a pak kamenitými cestami k další krásné pláži.

                Podobnou cestou zpět na silnici a poté přes L’Ille Rouse do hor. Tam úzké horské silničky střídaly kamenité stezky, kde ještě místy ležel sníh. To celé dokreslovala panoramata vrcholů korsických hor. V obci Cateri v restauraci Chez Leon jsme si dali vynikající jehněčí s těstovinami a pokračovali stále více kamenitými výjezdy a sjezdy až do obce Novella a pak už po silnici T301, kde se v malebném údolí pásly kravičky. Ta se pak napojila na hlavní T20, po které jsme dojeli do města Corte na ubytování.

 

Ujeto 165 km

 

Do Bonifacia

 

                Ráno udělal David míchaná vejce se slaninou a pak jsme vyrazili směrem na jih. Nejprve po silnici přes Col de Sorba, potom pěknou lesní cestou s příkrými sjezdy. Po natankování jsme zase najeli na TET. Ten brzy odbočil ze silnice na stezku vzhůru podél říčky, která ani nebyla značená na mapě. Jelo se přes velké kameny a po několika těžkých úsecích jsme usoudili, že to je na naše těžké naložené stroje příliš. Otočili jsme to a zas přes kamení sjeli dolů na silnici, po které jsme krásnou krajinou plnou skal roztodivných tvarů pokračovali až k Porto-Vecchio a dál do Bonifacia.

                Tam, pod strmými bílými útesy, jsme se dozvěděli, že trajekty na Sardinii nejezdí kvůli větru a velkým vlnám až do neděle. Rozhodnutí tedy bylo jet zpět do Bastie, odkud nám zítra večer jede jiný, velký trajekt. Zvolili jsme cestu po západním pobřeží a ubytovali se v městečku Sarténe.

 

Ujeto: 208 km

 

Vichrem zpět do Bastie

 

                Ráno jsme vynechali snídani a rovnou vyrazili. Cestou jsme se stavili v sámošce pro sváču a širokou zatáčkovitou silnicí dojeli do Ajaccia k letišti a přilehlé pláži. Koukali jsme na vzlétající letadla a pak pokračovali na sever po pobřeží ke krásných skalním útvarům u městečka Piana a u vesnice Porto na východ do vnitrozemí. Cesta vedla nad hlubokými údolími pod horskými hřebeny průsmykem Col de Vergio a vesnici Calacuccia. Krajina se měnila každým kilometrem, byl to zážitek.

 

                Tankovali jsme v Ponte Leccia a do Bastie potom jeli po hlavní silnici. Obědo-večeři jsme si dali formou kýble u fastfoodu a nakoupili pár sušenek na trajekt. V Bastii jsme ještě jeli do centra udělat pár fotek, ale foukal tak silný vítr, že mi sfouknul motorku ze stojánku. Tak už mám pokřtěnou i přilbu.

 

                Na trajekt, který měl odjíždět před půlnocí jsme čekali do dvou do rána a po rychlém nalodění a uvázání motorek jsme si šli dát jedno pivo před spaním.

                Přisedl si k nám jeden holandský penzista a vyprávěl, jak při studiích s přáteli jeli do Afriky starým Land Roverem. Prý ho nakonec museli v Kongu prodat a vrátit se po 3 měsících domů letadlem, protože začala válka v jedné z okolních zemí.

Ujeto 309 km.

 

Po stopách rally Sardinia

 

                V 7 nás vzbudilo hlášení, že za hodinu budeme připlouvat do přístavu. Nějak jsme se zmátořili, vyjeli z trajektu a u prvního supermarketu jsme si dali snídani. Pak jsme se přesunuli na sever do městečka Palau, odkud vede severní část TETu. Ta začala pozvolně, úzké asfaltky, potom ujeté písečné cesty s mírně obtížnými sjezdy. To se ale změnilo před Caragnani. Výjezdy začaly být příkřejší a kamenitější. Později jsme zjistili, že se tu jezdí jedna z nejtěžších RZ Rally Sardegna. A to ještě nebylo nic proti výjezdu na Monte Limbara - asi 20 cm oblázky v celém prudkém výjezdu…

 

                Za odměnu jsme si potom na vrcholu prohlédli vysílač a bývalou komunikační stanici USAF. Pak už následoval sjezd po asfaltu krásnými serpentinami do města Tempio Pausania plného krásných kamenných domů. Ubytovali jsme se v B&B Mille Miglia, majitel – velký fanda Fiatu 500 měl ve městě ještě malé motoristické muzeum, kam jsme se jeli podívat.

 

Ujeto: 145 km

Mosty, jezera a pláž

               

                Rozloučili jsme se s našim hostitelem a vydali se na jih hezkou silnicí plnou zatáček. Přijeli jsme k přehradě Lago Coghinas a šli si vyfotit most, který byl v dezolátním stavu. Pokračovali jsme dál na Otieri, Anela, Bono a u vesnice Illorai jsme objevili starý most přes řeku Fiume Tirso.

 

                U města Otzana jsme jeli kolem opuštěné továrny a večer jsme zjistili, že by zde mělo být vybudováno uložiště jaderného odpadu. Hledali jsme nějakou otevřenou restauraci, ale všude bylo zavřeno. Tak jsme nakoupili v supermarketu a uvařili si obídek ve stínu stromů u silnice.

                V Torre Grande jsme se ubytovali v apartmánu u moře a večer mě ještě čekala oprava defektu.

 

Ujeto: 209km

 

Na sever do přístavu

 

                Ráno jsme nikam nespěchali a po snídani jsme kolem desáté vyrazili do Cuglieri a k západnímu pobřeží do Bosa Marina.

                Tam jsme zastavili u vojenské námořní základny pod jednou z velkého počtu obranných věží, které na pobřeží jsou. Stáli tam i motorkáři z ČR, kteří už končili výlet po Sardinii a chystali se na Korsiku. Udělali jsme pár fotek a pokračovali na sever po silnici SP105, která vede po pobřeží.

                Ve městě Alghero jsme si v bistru dali oběd a pak už rychle do Porto Torres podívat se do přístaviště, odkud pojedeme ráno trajektem. Ubytování máme v Li Punti v apartmánu.

 

Ujeto: 167 km

 

Rozloučení se Sardinií

 

                Budíček v 5 – to tu dlouho nebylo. Neuschlo mi prádlo, tak ještě rychle sušit nad etavírou. No ráno bylo trochu hektické, ale ve čtvrt na 7 už jsme byli v přístavu, předjeli frontu aut, a loď nikde. Přijela asi v půl osmé a začalo vykládání aut. Vezli i spoustu nových aut, se kterými vždycky vyskočili z lodi a vypadalo to, že v přístavu pořádají závody😊. Pak už jsme najeli do chřtánu kovové potvory a začalo 12 hodin zahánění nudy.

 

                Do přístavu v Barceloně jsme přijeli až v půl 11 a pak rychlý přesun na hotel a spát.

 

Ujeto: 68 km

 

Španělské okruhy

 

                Po pozdním večerním příjezdu jsme si přispali. První cesta vedla na barcelonský závodní okruh, kde právě testovaly Formule 2. Dovnitř nás samozřejmě nepustili, udělali jsme si fotku u brány a jeli po dálnici až do Fraga, kde jsme odbočili na hlavní silnici směrem na jih. V městečku Mequinenza jsme si dali k obědu kebab a frčeli přes Caspe do Alcanizu a na další závodní okruh Motorland Aragón. Zase foto u brány a jeli jsme dál na jih přes Teruel. Před Utiel jsme sjeli na malé silničky mezi vinicemi, které se krásně klikatily. No a den jsme zakončili v Albacete.

 

Ujeto: 654 km

 

Sierra Nevada

 

                Z Albacette jsme vyrazili časně. Jeli jsme po N322 na západ až k Jaén, potom dolů po A44 do Granady a nahoru na Sierra Nevada, kde se ještě lyžovalo. Sice po hnědém sněhu, ale lyžovalo. Pak jsme jeli krásnou krajinou plnou olivovníků až do Jerezu, kde jsme nemohli vynechat foto u brány okruhu Ángela Nieta. Den jsme zakončili v kempu Roschez u točeného piva a pizzy.

 

Ujeto: 744 km

 

Tarifa, pohled do Afriky, Gibraltar

 

                Ráno jsme si přispali, nasnídali se v bistru v kempu a jeli do Tarify. Bylo krásně vidět pobřeží Afriky; pro nás tak nedostupné. Škoda, že to nešlo…

 

                Děláme fotky na hranici moře a oceánu a jedeme k našemu dnešnímu ubytování v kempu v La Linea de la Concepción. Tam necháváme zavazadla a přes ranvej letiště vjíždíme do Gibraltaru. Na skálu se už bohužel nemůže na moto, a tak necháváme u závory motorky a jdeme pěšky.

 

                Musím říct, že výstup po schodech v Goretexu s batohem plným objektivů mi fakt dal zabrat, ale ten výhled za to stál. Fotíme makaky a výhled. Pak ještě dojet na Europa-point a udělat tam pár fotek, dojet natankovat levnější palivo, návrat do kempu a koupačka ve velmi osvěžujícím moři.

 

 

Ujeto: 146 km

 

Po jižním pobřeží

 

                Dnes nás čeká větší porce kilometrů, tak brzy vyjíždíme a přes Marbellu, Málagu a Almérii jedeme po pobřeží až do Mazzarón do penzionu.

 

Ujeto: 500km

Do Barcelony

 

                Ráno míříme přes Cartagenu k velké rafinerii a přístavu Escombreras, děláme pár fotografií a pak po dálnici hustým provozem přes Valencii do Barcelony na hotel, kde jsme spali již při příjezdu do Španělska.

 

 

Ujeto: 654 km

 

Návrat

 

                Z hotelu vyrážíme asi ve čtvrt na osm. Navigace hlásí, že v Mulhouse bychom měli být kolem třetí hodiny, a tak ze srandy nadhodím, že bychom to už mohli dojet domů. No a už jsme se toho nějak drželi. Cesta utíkala bez problémů, jen v Německu před křížením A5 a A6 je zavřená dálnice, tak to musíme objet po okreskách. Asi 50 km před Rozvadovem už fakt začíná být zima a na hranících je -1. Alespoň se nám nechce spát, ale frekvence zastávek na čaj se zvyšuje. Domů přijíždíme po třetí hodině s rampouchy u nosu a jdeme rovnou spát.

 

Ujeto 1750 km

 

                Z toho náhradního plánu se vyklubal krásný výlet plný rozmanité krajiny, parádních cest i necest, dobrého jídla a nakonec i moře. Poznali jsme zase další místa v Evropě, i když Španělsko jsme projeli dost zrychleně. Tak snad nám ta Afrika vyjde příště a třeba i dál než jen do Maroka.

 Celkem ujeto 7439 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (21x):


TOPlist