Tour de France 2020

8 dní sólo toulání se Alpama a po Riviéře

Kapitoly článku

Route des Grandes Alpes

Původně jsme měli jet tři naprosto bez jasného cíle cesty (i díky covid), zvažovali jsme západ, sever a jih. Ale jak už to bývá, dva kamarádi odpadli, a tak jsem zůstal sám. Nevadí. Odjezd měl být ve středu prvního, ale byl jsem nucen ho posunout na pátek třetího. Za mlada jsem v létě rád cestoval stopem, bez jasného cíle a plánu. Protože pro mě je cesta cíl. A jelikož jsem tedy jel sám, tak jsem takto pojal i tuto cestu, bez velkého plánování, spát na divoko pod širákem. A že to jde skutečně všude! Hlavní body zájmu, které jsem chtěl vidět: Route des Grandes Aples (RDGA), Monako, Cannes, St. Tropez, vinařství Calissanne, most Millau. Jak, kdy a kudy bylo ve hvězdách.

Jedu teda přes Německo směr Kostnice. Dlouhý přesun hlavně po B16 je super plynulý a rychlý. Večer přijíždím k Bodamskému jezeru. Během cesty jsem si o pauzách pomocí Goggle maps a jejich satelitních snímků (díky, techniko!) již vytipoval nocleh přímo u Bodmanu, bokem na pláži jezera. Po příjezdu zjišťuji, že to nepůjde (závora) a tak zajíždím do lesa a nacházím fantastickou louku s chatou v rohu a se studánkou. Ještě objíždím okolí, protože je moc brzo, a kolem se trousí cyklisté a běžci. Nikdo na mě na motorce v lese nenadává, spíš naopak, zdravíme se. Spím relativně dobře, ale v noci docela zima, a budí mě to. Ráno fotím dronem louku a svítání. Snídám a jedu do Kostnice, jen o dva dny dřív, než má mistr výročí. Chodím po městě v motohadrech, je sobota brzo ráno, klid, málo lidí. Pak jedu skrze sever Švýcarska mimo dálnice. Pokazí se mi sluchátka, tak po cestě kupuju nové. Cesta mimo dálnici je tu ale peklo, samá vesnice, brutální provoz, nebaví mě to. Navíc mě začíná bolet hlava. Najíždím bez známky na dálnici. Dávám pauzu a asi půl hodiny spím na benzínce. Přijíždím k Ženevskému jezeru, přímo na promenádu, ale nedá se koupat, je tu mraky lidí. Objíždím jezero a kousek za hranicemi ve Francii parkuji a jdu na krásnou malou pláž se skákadlem. Koupu se i skáču, ale hlava bolí, zobu brufen a znova krátce usínám. Pak dávám v místní restauraci burgr a hranolky za 22e, oboje je poměrně hnusný, nedojídám. Odjíždím a hledám nocleh. Za asi 15km je u vody skvělý starý ocelový molo, ale jsou tam místní a mají párty. Takže jedu někam do kopců. Sjedu z asfaltu na šotolinu a za zatáčkou na mě vybafne divoká cesta prudce do kopce. Nebojím se a rozjedu se… ale zapomněl jsem vypnout kontrolu trakce, a tak v půlce kopce díky zásahu techniky stojím. Co teď? Vypnu trakci, za jedna a … sakra, motorka začne couvat, přední zabrzděné kolo klouže po kamnech, lehce couvám… a už moto padá na bok.  A tak blbě, že na zvednutí je proti svahu. Nic zničenýho, jen pomuchlanej kufr a konec páčky spojky fuč. Bejčím, nohy podkluzujou, beru klacek jako páku… nic. Až po chvíli mordování se motka slituje a zázrakem se stočí rovnoběžně se svahem a teď už ji v pohodě zvedám. Celej zpocenej nandám kufry a vracím se asi 200m zpátky na jednu lavičku na vyhlídce a vzdávám to, rozbaluju spaní tady. Je tu klid, cesta je v podstatě slepá, je to příjezd do lomu a zítra je neděle… Už je tma a kolem jede pomalu auto, podle zvuku tuningu auta asi nějaký puberťáci, snad chtěli randit na lavičce, ale je obsazeno, tak zas jedou ryč. V noci teplo, spím dobře. Ráno sjedu k jezeru a koupu se. Pak už to začíná. Najíždím na RDGA. Paráda, extáze. Všude frantíci na favoritech s beranama. Jak pošahaní. A takhle to bude celý 3 dny v Alpách.

Dávám McDonalds v Cluses a kluci vedle u stolu mi přes Google translate vysvětlujou, že za sluchátka na motorce je ve Francii minimálně 130e pokuta. Tak je balím a dál poslouchám hudbu přes shit audio v helmě, což prý zákonu nevadí. Dneska dojíždím do Courchevel, chci vidět to legendární letiště. A mám i štěstí, že jedno letadlo kolem 19hod přistává (viz video dole). Začínám koukat kolem na spaní. Hned u letiště je opuštěná (protože je mimo zimní sezonu) restaurace s krásnou stříškou, ale je tam odevšud dost vidět. Nahoře nad letištěm je na takový malý louce parkoviště pro stavební techniku a i malý přístřešek, asi pro dělníky. Začínám si to tedy čistit na spaní, ale ještě se projdu kolem a nacházím naprostý poklad. Jakoby altán/pergolu s krbem, stolem a truhlou. Chvilku pozoruji okolí, je neděle večer, klid. Nikde nikdo. Drze se přesouvám. Krásný nocleh v 2000mnm! V noci 8st, ale už jsem líp oblečenej. Hned v 7hod ráno (pondělí) startuje borec vedle na tý louce bagr, na mě nevidí. Jsem rád, že jsem se přesunul. Ráno ještě přiletí letadlo a po půl hodině odlítá. Asi místní socka spoj : ) Pokračuju na jih. Zajedu si do Tignes a zjišťuju, že kdo neodbočí, tak neuvidí ten krásný masivní vodopád, pod kterým vede RDGA a který padá do přehrady. Pak cestou vidím, jak jde po krajnici chlapík s přilbou v jedný ruce a v druhý autobaterii. Nestopuje, ale přesto zastavuju. Neumí anglicky, tak hážeme baterii do mýho kufru, já si stoupnu a on si sedá na moji sedačku (na zadní mám 45l vak). Vezu ho asi 5km k jeho Hondě, klekla mu baterka. Tu velkou autobaterii chce hodit do svýho kufru a propojit startovacima kabelama, vše nakoupil na benzínce. Děkuje, dělám foto.

Dál projíždím všechny ty legendární průsmyky a nádheru, nemá cenu jmenovat a opakovat, to se nedá popsat… Chci se vykoupat a zvažuju, že bych to i zapích, tak podle mapy najdu vodní plochu a jedu k ní lesní cestou. Cesta ale pomalu zaniká až dojedu k řetězu. Cesta lehce z kopce, široká 2m, vlevo skála, v pravo sráz dolů. Orosím se, sundám kufry a přes boční stojánek, pod který musím dát placatej šutr kvuli boření a vyvýšení (rygoly) moto opatrně na fleku otočím. Uf, pryč odsud. V posledním průsmyku d´Izoard jsem kolem 19h, a protože je už skoro večer, tak je téměř nulový provoz. Je tu asi zatím nejlepší asfalt, pravděpodobně pro ty cyklisty z TdF. Přímo v průsmyku je rozvalenej kemp filmového štábu, nevím, co točej. Ptát sekuriťáku se mi nechce, stejně nebudou umět anglicky. Jsou tu i místní borci na skatech a jdou na downhill, blázni! Sjíždím z průsmyku a začínám myslet na nocleh. Opět pomocí Google Maps nacházím poklad, menší jezero Roue ve výšce 1900mnm. Jedu tam z hlavní divokou polní úzoučkou cestou prudce do kopce. Je tu pár frantíků ve stanech mezi stromy, kecám s jedním, co právě rozdělal oheň a chápu, že jde o takový tolerovaný kemp pro místní, co není vyznačen na mapě. Vůbec obecně mi přijde, že Francouzi to kempování na divoko nehrotí, spát se může v podstatě kdekoliv. Hlavní příjezd k jezírku, pěkná lesní šotolinka, je z druhé strany, tudy ráno odjedu. Je dost komárů, nemám repelent a tak taky rychle mezi krávama sbírám klacky a dělám oheň. V noci k ránu 6st. Ráno tedy jedu dolů jinou cestou a míjím krásný hrad Queyras. Jedu dál a potřebuju nutně natankovat, ale vytipovaná benzínka je mimo provoz, tak se raději na jistotu a výpary vracím 15km zpátky do většího města Guillestre. Směrem na jih ubývá velehor, krajina se mění. Projíždím legendární Turini a večer jsem u moře v Mentonu. Koupu se. Pak fotím moto u oficiálního začátku RDGA, kilometr nula. Jsem dojatý. Dává se se mnou do řeči místní motorkář, co je na procházce. V létě prý vždy zdrhá před vedrem na sever...  Nemám sílu jet někam bokem a hledat spaní, a tak na mobilu najdu rozumný hotel, 80e bez snídaně.

Monaco a Riviera

Ráno směr Monako, co je hned vedle. V Monaku dávám okruh. A pak nadšeně ještě asi 6x, zkouším natočit video z průjezdu, ale asi 2x se mi vedrem zavaří mobil. Nejede se přesně po okruhu, ke Casinu nemůžou motorky, tak se to musí objet, viz foto a video je zde: https://youtu.be/HtyWnmLCBFE Zvažuji koupání v tom bazénu v přístavu (cena rozumná, tuším 7e), ale představa převlíkání v šatně ze zpocených motohadrů atd mě odrazuje. Na doporučení kamaráda navštěvuji princovo muzeum aut, moc pěkné a hlavně klimatizované! Před muzeem pak míjím Ferrari cabrio na pražských spz. Přesun do Cannes, zůstávám v motokalhotech ale beru sandále. Dávám si high-five s Belmondem. Vedro. Sunu se dál na jih po pobřeží Cote d´Azur. Všechno krásný, ale vedro. Čekám na pláž, co je hned u silnice, parkuju a chladím se. Jedu dál jen v tričku. Pomalu začínám hledat nocleh, ale je vedro, nemám sílu. Jedu do kempu, platím 45e za pod-širák, chlapík se mě ptá, jestli jsem si jistej (tak za cca 50-60e můžu mít B&B), říkám jo, nemám sílu něco hledat. Kemp je nechutně narvanej. Nacházím osamělý prostor dál od pláže, ale není to ono. Až kolem 22,30 končí uřvaná estráda pro děti u bazénu. Koukám na mapu a vidím možná dobrý fleky nahoře v kopcích… ale kašlu na to. Sprcha bodne a kupodivu spím velice dobře. Ráno v 7hod se vykoupu v moři, opouštím kemp a jedu se tam nahoru schválně podívat. Tak ne, všude závory, ještě že jsem zůstal v kempu. Najít něco na divoko podél azurového pobřeží je prostě těžký, není to jako v Alpách. Člověk by sebou musel praštit někde na pláž, což by asi frantíkům nevadilo, ale neměl bych žádný soukromí. Další pěkná cesta podél pobřeží až do St. Tropez. Vedro. Parkuju v centru a převlíkám se nenápadně komplet do kraťasů a sandálů a jdu hned do muzea četníků a pak se courat městem. Strávím zde celkem asi 2 hod. Odjíždím ke známým do Calissanne.

Vinařství a mosty

Večer mě Tomas ve vyřazeným vojenským Peugeotu (na chasi Mercedesu G, jak je mi vysvětleno) proveze po rozlehlém pozemku vinařství (a olivových sadech). Dáváme lahev znamenitého Chat. du Pape, kde mají také vlastní vinici (víno se tam musí i zpracovat, aby mohlo být takto nazýváno, to ale majitelé vinic většinou řeší místním outsourcem). Ráno exkurze vinařství Calissanne zakončená lehkou ochutnávkou (ale neplivu, to by byla škoda), beru domů lahev vína a dvě plechovky oleje. Loučím se a začíná mi mostařský den. Odjíždím 5km vedle, kde je most Flavien z roku 12 BC z kamene ze starého lomu, co mají ti známí na pozemku. Pak přesun k další inženýrské perle, Pont du Gard z 60 AD. Na radu známých z vinice beru s sebou plavky a ručník, koupu se, voda v řece Gard je čistá jak v moři a krásně teplá. Je tu slušný provoz vodáků. Mám chuť tu zůstat dýl ale bohužel, v hlavě už začínám kalkulovat dojezd domů atd… Takže skok 35st vedrem o 200km a 2000 let k viaduktu Millau. Jezdím kolem mostu asi dvě hodiny, fotím, točím na dron a na závěr přejíždím za 5e tam a za 5e zpátky. Ale už je pozdě a tak na mobilu náhodně objevuji další skvost, řeku Tarn a její údolí. Je tu spousta kempů, ale chci být sám, nacházím jednu zátoku, vjíždím na štěrk a … zadní kolo se zahrabe. Sundám kufry a tlačím, uf, je to OK. Koupu se a uléhám. Ráno se mi otevře neskutečná nádhera, krásné rozloučení s Francií v podobě vápencového kaňonu řeky Tarn. Sem se ještě určitě vrátím a projedu to celé dokola (viz foto mapy) a snad i na kánoii, je jich v řece mraky jak na Sázavě. Jedu na sever, je sobota ráno, a tak potkávám spousty frantíků na motorkách směr jih, jak si jedou zajezdit do týhle nádherný přírody. Dlouhý přesun za kamarádem do Karsluhe, kde na víkend parkuje s kamionem a poskytne mi nocleh. Neplánovaná akce, prostě to tak vyšlo. V neděli via Heidelberg a podél řeky Neckar už pouze přesun Bavorskem domů. Ale opět, mimo dálnice a velice kvalitní a pohodlné cesty.

Splnil jsem si dávný sen vidět a projet Monako a Riviéru. Celá ta sólo cesta byla pro mě velmi potřebná a naprosto nádherná, asi i díky tomu, jak mi vyšlo počasí a jaký jsme měl štěstí na noclehy.

Benzín 325e, hotel a kemp 130e, myta 40e, jidlo 60e, restaurace 40e, muzea a suvenyry 50e

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (20x):
Motokatalog.cz


TOPlist