Route des Grandes Alpes a spol.

Ve Francii jsme byli na motorce třikrát, ale pokaždé jen v rámci jiné cesty a vždy jsme tam spali jen jednu noc, ať už v Calais na cestě z Manu či v Chamonix na dovolené ve Švýcarsku nebo především při projetí nádherných Vogéz a Alsaska. Tentokrát byla Francie hlavní cíl a to především její asi nejslavnější cesta Route des Grandes Alpes .

Vím, že cestopisů o této trase je zde hodně, přesto se pokusím přiblížit tu naši a s odbočkami dle nás. Jeli jsme tentokrát čtyři na čtyřech strojích, 2 x VFR, jednou BMW a Yamaha.

V pátek vyrážíme odpoledne po práci, přesun jen k hranicím, cesta klasická, rychlá, nudná po dálnici. Spíme přímo na Rozvadově v útulném pensionu Fáfa, který je hned vedle night clubu pro fanoušky tohoto sportu a hospody, kam jsme zavítali my. Najeto 230 km a mnoho velmi vypečené večerní zábavy.

V sobotu po snídani přinesené do pokoje vyrážíme na Německou dálnici A6 a A5 na Baden Baden, kde jsme si původně chtěli znovu projet alespoň kousek krásné „bundessky“ 500 přes Schwarzwald, ale i přes cestovní rychlost 170 km nějak nestíháme, a tak míříme rovnou do Francie. První zastávkou je město Belfort a pevnost nad ním. La citadelle je z 13. století, rozšířena byla potom Ludvíkem XIV a jako celek, kasárny, muzea, vyhlídka, příkopy a přilehlé budovy zabírá skoro polovinu města. Dominantou pevnosti, která je z dálky vidět je Belfortský lev, kterého vytvořil autor Sochy svobody sochař Bartholdi. Prošli jsme si hradby, nádvoří, z vyhlídek prohlédli lva i celé město. Také jsme zde poznali problém, který nás bude provázet celou cestu, a to bylo vedro, neskutečné vedro. Tady jsme ale ještě věřili, že v Alpách se zchladíme a báli se jako tradičně spíše deště. Hezké počasí jsme si přáli vždycky, jen ještě nezjistili, že celodenních 35 či 42 st. Celsia také není úplně ideální 😊

Po vymotání se z historického centra jsme již mimo dálnici dojeli do cíle dnešního dne, průmyslového města Sochaux, sídla fabriky a muzea Peugeot. Báli jsme se, aby nám nezavřeli, ale nakonec jsme se stihli v hotelu, který byl přímo naproti muzeu i převléknout a zkulturnit. Muzeum je velmi pěkné, nedá se srovnávat s megalomanskými muzei Mercedes či BMW, je kompaktní a vidíte vše velmi zblízka, nikoli zavěšené u stropu jako v muzeu u nás doma 😊 . Součástí je celá historie, tedy výroba mlýnků( ty současné se tu dají za cenu levné helmy  i koupit) ,přes rádia, motocykly až k závodním speciálům. Vstupné je asi 9 eur a dvě hodiny by měly na klidnou prohlídku stačit.

Poté se jdeme projít do města, ochutnat pivo a stylově i Calvados. V hotelovém baru si pak dáme oblíbený last drink, v tomto případě nejdražší z celého zájezdu. Pán nám točil pivo, přeléval ze sklenice do sklenice, pěnu vyndával lžicí a zřejmě za toto představení, jak neumět natočit pivo jsme zaplatili 9 eur za kus. Bylo tedy opravdu poslední.  Najeto 620 km

V neděli nás čeká poslední transitní den před napojením na Velkou Alpskou cestu. Jak je zřejmé, rozhodli jsme se vynechat část od Ženevského jezera, nechtěli jsme jet přes celé Švýcarsko, kde jsme už byli ani se vracet zpět k němu, proto se na trasu napojíme až u města Beaufort.

Ráno tedy jedeme podél Švýcarských hranic po silnici D 437 směrem na Morteau a Portalier po celkem klidné silničce. Odtud odbočíme přece jen na kousek do Schweizu k jezeru Lac de Joux. Projíždíme přírodním parkem Jura Vaudais a poté i jeho Francouzskou částí Parc naturel du Haut-Jura. Konečně tedy hory, zatáčky a nádherná příroda. Tuto oblast jsem trochu podcenil, protože je tam opravdu nádherně a byla škoda jen projíždět. Pravdou je, že některé úseky jsme dali několikrát, protože jsme se nějak nemohli trefit zpět do Francie, minuli „route de France“ u města Sainte-Cerque a dostali se do ní skrz golfové hřiště -  Golf & Country Club de Bonmont ..Po tak úzkých silnicích jsme mockrát tedy nejeli.. Nakonec jsme ale do městečka a zároveň prvního lyžařského střediska Mijoux dorazili a pokračovali po skvělé, zatáčkovité D 1508 do Annecy. O mnohých městech či vesnicích jsem řekl, že jsou kouzelné nebo jako z pohádky, tak Annecy toto přirovnání splňuje stoprocentně! Kromě toho, že zde bylo už pěkných pět a třicet stupňů a museli jsme si tedy dát pivo (jako řidiči samozřejmě malé) s výhledem na Palác d'Isle, jsou tu krásné staré domy, stylové Savojské restaurace a především jezero, s nádhernou barvou vody, které je údajně nejčistší v Evropě. Ve městě je i hrad, katedrála ze 16. stol. a bazilika. Kolem jezera dojedeme do městečka Ugine, kde máme ubytování v soukromí v krásném domečku s výhledem na hory. Je pravda, že zde působíme trochu nepatřičně, v pokoji s polštářky a dokonce průhledným sprchovým koutem přímo v ložnici, ale pivo a hruška na terase chutnat bude. Předtím ještě zajedeme do Albertville, kde jen z dálky shlédneme olympijský stadion a jelikož to máme kousek a vedro je stále, dáme si velké pivo u radnice a jedeme zpět. Město nás trochu zklamalo, v neděli vše zavřeno, tudíž ani samolepku na moto nemáme, a tak nějak tu nic nebylo. Najeto 380 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE