Route des Grandes Alpes a okolí

Den 0 a 1 - 17.7. sobota; 250 km

V pátek jdu z práce ve 13 hod., abych se pěkně nachystal na zítřejší start…ale zadní kolo je poloprázdné…už ho vidím hajzla, jeho hlavička krásně svítí v černé gumě. Volám do Jinačovic, že mám pomalý defekt, jestli můžu přijet na přezutí…. Přijeďte, něco s tím uděláme. Dofouknu firemním kompresorem – za pět let u firmy ho použiju poprvé – a vyrážím. Po pár stovkách metrů jsem na ráfku… volám znovu, že sám nedojedu, jestli mě můžou vyzvednout… Můžeme, ale ne hned, musíte vydržet. Počkám rád, než bych si sehnal odvoz a přezouval to večer doma…. Těsně po 17.hod odjíždím ze servisu s novou duší a hlavně novýma zadníma destičkama. Vůbec nechápu kde se tak rychle zhoblovaly…. chlapi z dílny už se viděli v pátek večer doma a přesto mě zachránili dovolenou…. DÍKY.

V sobotu před polednem dorazil Fero, něco zakousnem a v poledne odjíždíme z Brna směr Horní Vltavice. Kemp Pod Boubínem, asi bývalý pionýrský tábor, ale příjemným překvapením byla restaurace - ceny vlídné a o víkendu vývařovna jak v hotelu. A ranní snídaně k neuvěření…. sami si píšete konzumaci ze šumavské verze švédˇáku a při odchodu zaplatíte…

Den 2 – 18.7. neděle; 375 km

V neděli start z Lenory po krásné snídani. Cesta horama dolama přes západoněmecké dědiny, několikrát jsme na úzkých silničkách málem skončili někomu na dvoře a kolem poledne se kazí počasí. Ve střídavém dešti a krápání jsme dorazili k zámku Neuschwastein. Byl nádherně zahalený do mlhy, takže jsme tam v podstatě jenom přibrzdili a pokračovali dál. Za mě: nikdy více tento Disneyland - děsnoland….. S ohledem na déšť bereme nejbližší levné ubytování pod střechou – zítra je taky den.

Den 3 – 19.7. pondělí; 285 km

Hostinec překvapil, ráno velmi dobrá snídaně (která být ani neměla…) takže cesta do Kostnice byla ve slunci hned veselejší. Přejezd jezera Bodensee na trajektu za 7,40 € (motorka + člověk), lístky prodávají až přímo na palubě. V Kostnici nacházíme Husův dům, kousek od něho je potom i Husův kámen. Střed města pěkný, starobylý. Přejezd do Schaffhausenu  na vodopády, kde bylo vody jako sviňa, po hodně dlouhé době nejsou vidět ani balvany…..ale oproti době před 15 lety už je to taky Disneyland….

 

Pokračujeme na Biel, z přesvědčení se vyhýbáme dálnicím, ale za to vymetáme milion kruhových objezdů a samá omezená rychlost maximálně 80, ale hlavně 60 nebo 50. Možná, že těch 40 SFr. za dálniční známku není zas tak moc. Nakonec jsme našli camp přímo kousek před Bielem, vysoko na kopci a i přesto, že nemáme rezervaci tak nás nakonec ubytovali za zhruba 22 € na osobu. Oproti nádražnímu hotýlku v Německu za stejné peníze je to ústup ze slávy…

Den 4 – 20.7. úterý; 190 km

Dnes ujeto necelých 200 km. Ráno návštěva muzea hodinek Omega a Swatch v Bielu. V sekci Swatch obrovské množství nejrůznějších barevných kombinací a také možnost navrhnout si svoje vlastní originální hodinky z přednastavených designů. O patro níž kolekce Omegy a to stálo opravdu za to. Od nejstarších kapesních kousků, přes časoměrná zařízení pro sport a prezentaci dodávek pro astronauty až po potápěčské, včetně těch co byly v Mariánském příkopu…. tahle kultura nám vykompenzovala martýrium rychlostních omezení a kruhových objezdů.

Z Bielu cesta do Lausanne na olympijské muzeum. Lidí jako …moc.  Vstupné 20 SFr. A aktuální expozice zaměřená na Tokio 20. Dovnitř nejdeme a po prohlídce okolí pokračujeme do vily k Chaplinovi. Tam čekalo lehké zklamání protože hned u brány pokladna - 27 SFr. na osobu. Ani do parku se nedá jít bez vstupenky. Takže otočka a pokračovat kolem jezera Lac Lemon  (tzv. Ženevské jezero) do Francie, do Thónu. Cesta okolo jezera to je jeden velkej opruz. Až teprve za Montreux se to trošku rozjelo. Kempíme v Champanges, v malé dědince nad Thononem, která nemá v podstatě ani obchod. Paní domácí ochotně vše vysvětluje – pochopitelně pouze francouzsky.

Den 5 – 21.7. středa, 190 km.

Dnes tedy začíná ta pravá dovolená. Naším cílem je projet co možná nejpřesněji Route des Grandes Alpes. Po pár kilometrech míjíme hnědou ceduli u cesty, takže začátek by byl ok. Ale ouha, po pár kilometrech narážíme na uzávěru, oprava silnice…a objíždka dlouhá, ale hlavně zcela  mimo trasu RdGA. Vytahujeme mapu a vymýšlíme co dál. Přibržďuje u nás dodávka, čekám, že nám vynadá, že zavazíme, ale chlapík jen mává a gestikuluje. Chápeme to tak, že máme jet za ním….. do cesty označené jako slepá…? Evidentně místní dobrodinec nás protáhl úzkou cestou mezi loukami, staveními a několikrát jsme jeli snad někomu i přes dvůr…ale hlavně jsme se po pár kiláčcích zase napojili na naši trasu. Díky pane. Odbočka v Montriond a její serpentiny mě až vyděsily, ruce málem zasukované a dvojka sotva stíhá. To to pěkně začíná…. Přes Col de la Colombiére dojíždíme do Flumetu.

Předpověď počasí je slibná, tak se tady odchýlíme od trasy a míříme do Chamonix podívat se na Bílou horu. Nějací „nadlidé“ tam postavili v padesátých letech stanici, na kterou dnes vede lanovka. Jsme tu lehce po poledni a fronta na lanovku až za roh…a k tomu zpáteční lístek stojí 67E. Ale to počasí přímo láká… zkusíme to. Kupujeme lístek/místenku, za cca 40min nám to jede nahoru. Podle info tabule se dostavíme na seřadiště pár minut před odjezdem. Organizace velmi dobrá, vše klape…a všichni v rouškách. Nastupujeme do gondoly lanovky a sami sebe přesvědčujeme, že to inženýři dobře spočítali. Přes mezistanici přijíždíme až nahoru na Aiguile Midi ve výšce 3.842 m.n.m. Dostáváme návratovou místenku s odjezdem za cca 2 hod. Zdá se to hodně, ale pořád bylo na co koukat. Na barevné tečky pod námi – stany bivakujících horolezců, na vyhlídkové vrtulníky kroužící kolem, ale hlavně na úžasný masiv kamene místy pokrytý sněhem a ledem všude kolem. Když na vývěsce prohlížíme fotky dělníků jak v 50tých letech, zavěšeni na lanech začínají budovat tuhle stanici….nechápeme. Tohle je dobře utracených 67E. Což se nedá říct o Ferově nákupu v místním bufetu….ano, tady nahoře je samoobslužná restaurace…. pivo vyráběné z vody Mont Blancu, třetinka za 7E (tzn. půllitr za 280,-Kč). Po návratu na pevnou zem v údolí bereme ubytování v chalupě na okraji Chamonix a vychutnáváme si konzervovou večeři s výhledem na bílou čepici hory.

Den 6 – 22.7. čtvrtek; 300 km

 

Startujeme hned ráno, silnice prázdné a vracíme se zpět na trasu RdGA do Flumetu. Pokračujeme přes jeden z nejhezčích pasů, které jsem viděl Cormet de Rosselend. Cesta pokračuje přes Val d´Isere na ikonické Col d´Iseran, Col du Telegraphe, Col du Galibier a končíme v Brianconu. Každý jednotlivý pass dnešní etapy by stál za samostatný výlet. Až tady si uvědomuji, jak těžký mají chleba profi cyklisté….končíme v Briancone.

 

Den 7 – 23.7. pátek; 270 km

 

Časné ranní odjezdy se osvědčily, takže dnes startujeme z Brianconu a první kopec je hned za městem… Col d´Izoard. Těžko popisovat, to se musí zažít…postupně se dostáváme až na Col de la Bonette, asi nejdelší kopec co jsem kdy viděl. Dojíždíme do St.Sauveur a tady se opět plánovitě odchylujeme od trasy RdGA. Míříme na západ do kaňonu Verdon. Po předchozích zážitcích z pasů nás čeká nezáživný přejezd…. omyl. Cesta přes Beuil, Daluis a dále do Castellane opět potvrzuje staré pořekadlo, že všude žijí lidé. Ale jak se tam nahoru do těch skal dostávají…? Úžasné klikaté silničky. Úzké, s hrubším povrchem, ale také malým provozem.

Po příjezdu do jednoho z kempů v Castellane, ještě než jsme pořádně vybalili stany, přišel soused z vedlejšího stanu s velikým autem a podal nám "welcome drink" - dva škopky ze sedmého schodu s tím, že je taky motorkář a doma má KTM. A aby toho nebylo málo, z protějšího stanu se vykulil cestovatel se svou starší paní. Jedou na GSu z r.91….už má natočeno přes 200 tis km (ta motorka) a kromě zesílených brzd a zlepšeného odpružení je vše původní…. Motor, písty, větší 40 litrová nádrž. Motorka má za sebou údajně i tříletou cestu kolem světa.

 

Den 8 – 24.7. sobota; ujeto 300 km

Původně bylo dnes v plánu jet jenom kaňon Verdon a zastavit na spojnicí odboček, ale pro dobrý časový průběh jsme to nakonec dotáhli až do Mentonu. Severní strana kaňonu super, nádherná. Na konci obrátka u jezera Sainte Croix. Tam by se bývalo vyplatilo zastavit tak na dva dny a relaxovat. Jižní část kaňonu mě už tak zajímavá nepřipadala, přesto plná zatáček. Postupně jsme se vrátili až zpět na St.Sauveur sur Tinée abychom mohli pokračovat v RdGA.  Velmi pěkný byl úsek cesty na spojnici z N202 do St.Sauveur po D2205. Dále pak klikaticí přes Valdeblore na Sospel až do Mentonu.

 

Náš příjezd do Mentonu neznamenal žádný větší rozruch, kromě několika zatroubení řidičů za námi. Po hledání kempu jsme nakonec skončili až v první dědině v Itálii. Campeggio Por La Mar v Latte di Ventimiglia se ukázalo jako ideální výchozí bod pro návštěvu Monte Carla. Lidová pizzerie a supermarket dvě minuty chůze, v kempu italský bar na kávu a krosan ke snídani. A za 5E možný odvoz do Mentonu na nádraží a večer zpět – pro ty, kteří chtějí do Monte Carla vlakem.

I tady v kempu jsme potkali motorkáře. Holanďana, který už 6. nebo 7. den čeká na opravu motorky. CBR 600 zhruba 23 roků stará, které vyhořela eletrika. A pár Chorvatů, nápomocných radami, kteří pracují v Irsku a tady si dělají okružní cestu po Evropě.

Den 9 - 25.7. neděle;

Odpočinkově turistický den – návštěva Mentonu a Monte Carla.

Menton zaujal svým ranním půvabem liduprázdných uliček a Monte Carlo zapůsobilo svým přepychem. Vstupnému 4,5E do bazénu, kolem kterého se jezdí formule, nešlo odolat. I když se můžete legálně vykoupat ve stejně slané vodě zdarma u mola pod oceánografickým muzeem..... Pár jachet (typu 40+1) v přístavu, Rolsy, Lotusy, Bentleye, Lamba.... je neděle tak je majitelé pěkně venčí.....    

 

Den 10 – 26.7. pondělí; ujeto 440 km

 

Dnes ujeto 440 kilometrů včetně 80 zbytečných do zavřeného tunelu. V plánu bylo jet po SS20 z Ventimiglia do Cunea tunelem  pod Col de Tende. Silnice samá oprava stržených břehů a kousek za Tourette uzávěra s hlídačem. Dál Vás už nepustíme, tunel uzavřen a silnice neprůjezdná….

 

Ale kampak na nás, chvilka nad navigací a mapkou a volíme boční D 42. Tak tady jsem se opravdu bál. Kozí stezka co jí říkají silnice, úzká sotva na jeden osobák, krajnice z trávy až po kotníky a pod ní strmý sráz. Po pěti kilometrech stažených půlek pár kamenných domků a točna o velikosti garsonky pro cestu dolů. Co tady může bydlet za lidi…a potom zpátky na hlavní silnici a potupně zpět na Ventimiglia. Vyškoleni epizodou zajíždky a  potupeni návratem bereme zcela proti přesvědčení dálnici a jedeme do Monzy.

Další morová rána toho dne. Hlídač nás nechce pustit na tribunu k prohlídce cílové rovinky. Prý Covid opatření. Chvíli obcházíme a nakonec alespoň ze stavebního lešení vidíme na startovní rovinku. Vybíráme kemp na břehu Lago di Garlate u Lecca. Poslední čtyři kilometry cesty je tunel, na konci tunelu nehoda a celý tunel zacpaný…. anděl spásy v podobě italských harleyářů přijíždí zezadu a na blikačkách si klestí cestu středem a my s kufry těsně v závěsu. Italové záchranářskou uličku neřeší, někteří jsou na středu a jen neochotně uhýbají, jeden dokonce najíždí a blokuje nám průjezd…venku je horko, vevnitř navíc smrad z výfuků. Kdyby nejeli před námi, asi bychom tam byli ještě teď. Celý večer a noc pozorujeme mezi kopci nad Comem blesky a těžké černé mraky.

 

Den 11 – 27.7. úterý; 180 km

Prohlížíme předpověď počasí a zařazujeme jednoduchý transfer od jezera Como přes Lago di Garda a koupačku v něm až po ubytování v hotýlku v Palú (VR) zcela mimo plánovanou trasu. Na večer jsou hlášeny opět deště a bouřky. Ve zprávách se dozvídáme, že včerejší bouřky nad Comem znamenaly bleskové záplavy a velké škody.

 

Den 12 – 28.7. středa, 380 km

Z Palú znovu na sever, horama dolama mimo hlavní tahy – jednou taky mezi vinicemi a přes nějaké vinařství - na Trento. V Cadine prohlídka pevnosti, bývalé celnice. Asi tudy mnoho turistů neprojde, protože místní průvodce po nás hned skočil a začal vyprávět…asi aby zahnal nudu. Samotný střed starého Trenta stojí za prohlídku.

Postupně jsme se doplížili až k Antersilvě a vzali kemp. Při přihlašování se jen tak mimochodem napřed ptám, kolik to bude stát…pán se mě nepřítomně podívá přes rameno – až pak mi došlo že četl espézetky našich motorek – a povídá: „35E dohromady v hotovosti, může být?“ Bereme. Byl to kemp s nejlepším zázemím – teplá voda zdarma, infrasauna, a bufet s velmi rozumnými cenami. Jen to počasí… sotva dovaříme večeři, začíná poprchávat a pak pršet a tak pořád dokola.

Den 13 – 29.7. čtvrtek, ujeto 400 km

Ttransfer z Antersylvy do kempu u Dunaje. Velká část z toho po rakouských silnicích první třídy, takže to krásně odsýpá ale jinak nic zajímavýho. Bohužel bereme malý kemp v Greinu – zatáčka na břehu Dunaje, těsně u silnice. Měly by ho využívat jen zcela hluší jedinci, protože ani špunty zaražené až do mozku moc nezměnily.

 

Den 14. – 30.7. pátek; 255 km

Dnes se s Ferem loučíme. Každý bydlíme jinde a tak pro dojezd volíme každý svou trasu. Já na sever po 119ce (pěkný povrch, zatáčky, málý provoz), Fero podél Dunaje.

Dva týdny uběhly jak voda, natočil jsem 4.141 km, utratil  21.000,-Kč… ale stálo to za to!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE