Po stopách korsických pirátů - Korsika 2015

Na loňské (2014) moto dovolené ve Švýcarsku se Vláďa zasnil a jako cíl příští výpravy určil Korsiku. Původně jsem nevěřil, že to myslí vážně, ale jak jsem o tomto ostrově začal zjišťovat informace, čím dál tím víc jsem si byl jistý, že to je super nápad. Moje nadšení rostlo každou minutou příprav. Od začátku bylo domluvené, že pojedeme v září, zejména proto, abychom se vyhnuli největšímu vedru a návalu během července a srpna. Naštěstí dvoutýdenní dovolená v práci prošla u obou z nás a naše drahé polovičky se taky postupně smířily s tím, že jedeme zase „bez bab“. Lístky jsme zabukovali cca 3 týdny před odjezdem aby mi následně kleknul celý počítač, takže jsem na poslední chvíli nakoupil a poskládal nový (v té době jsem všechny trasy podrobně dopředu plánoval v Garmin softwaru, nahrával do navigace atd. Dneska to dávno dělám jinak a hlavně nepoužívám Garmin navigaci 😊)

Den před odjezdem jsem vše zabalil, Viktorku pohladil a vše znovu zkontroloval. Na zadku svítila novotou nová Metzelerka a nové Brembo brzdové destičky. Jak se nakonec ukázalo zvládl jsem svou první samovýměnu na jedničku a Honda také opět ukázala, že je na ni 100 % spolehnuti. V den odjezdu ještě na pár hodin do práce, trajekt jede až v neděli ráno, takže není důvod plýtvat dovolenou. Aby toho nebylo málo tak po práci ještě rychlý nákup nové TV pro mamku na chatu. Odjezd po 16té hodině, rozloučení s potomstvem a ženou proběhlo emocionálně, nicméně to se dalo předpokládat. Děti radostně mávali, žena také a v duchu už se těšila, jak si užije 14 dni klidu. Sraz na Rudné jako obvykle, přijíždím na dohodnutý čas v 18:00, dotankujeme a valíme směr Rozvadov-Mnichov. Cesta do Mnichova bez problémů, prostě nuda na dálnici.

Před Mnichovem nastavuju na GPS „low cost“ trasu s vynecháním rakouské dálnice a placené cesty přes Brenner včetně části italské dálnice s cílem Vláďovi trochu ušetřit. Přátelé, tohle už nikdy více. Pozitivní bylo, že jsme našli velmi zajímavou cestu kam se ještě jednou podíváme, nicméně ve tmě a v dešti, který se spustil, to bylo spíš k pláči, navíc s teplotou klesající na 10°C. Objetí kousku rakouské dálnice kvůli úspoře 5€ byla vyloženě zbytečnost, objetí Brenneru v ceně 9€, no dejme tomu, ovšem cestování podél italské dálnice jsem v dešti po několik kilometrech zavrhl a dál jsme pokračovali po dálnici. Noc jsme přečkali na zahrádce restaurace u benzinky, klepajíce kosu, ačkoliv jsme na sobě měli úplně všechno oblečení. Příchod obsluhy v šest ráno a teplé kafe a čaj nás zachránili od rýmičky.  Pomalu jsme rozmrzli a čekali na konec deště nebo alespoň na rozbřesk. Prvního jsme se nedočkali, takže okolo 7:30 vyrážíme směr Pisa/Livorno tentokrát už po dálnici. Závěrečný účet za italskou dálnici 37€, časová ztráta neodpovídala finanční úspoře, takže příště rozhodně jinak.

Cestou už na nás doléhala únava, byli jsme více jak 24 hodin vzhůru, nakonec jsme do Pisy dojeli po 36 hodinách (tohle už opakovat nebudu, dnes to považuju za zbytečný hazard a chybu. S dnešní motorkou by to sice bylo trochu jiné, ale i tak nemá smysl riskovat kvůli pár korunám). Zaparkovali jsme kousek od Věže, vzhledem k výskytu černošských prodavačů cetek jsme raději vzali vše cenné s sebou a šli se podívat na věž co je šikmější než kostel Nanebevzetí Panny Marie v mém rodném Ústí n/L. Vedro, únava a spousta lidi způsobilo, že jsme udělali pár fotek a zase pryč.

Cestou do přístavu, kde se chceme podívat kam máme zítra vlastně dorazit potkáváme u cesty luxusní prostitutku jak z pornofilmu, Vláďa málem bourá, ale překonáme se a jedeme dal. Přístav je dle očekávání nevábné místo, tak se alespoň ujistím se u místního zřízence, že požadavek Directferries.cz od kterých máme plavenky, na 90 minut nástup před odjezdem + nutnost mít cestovní pas je holý nesmysl. Vrátíme se do Livorna a u moře dáme pauzu. Původní plán, ze „někde do rána přespíme“ zavrhuji, nechci se tu v parku válet jako bezdomovec. Zajedeme do kempu kousek za Livornem, kde mě především zajímá, zdali bude ráno brána otevřená už v půl 7. Ujištění, že bude pootevřená tak aby mohla projet motorka mě úplně neuklidnilo, takže obsluze ukazuju, že moje motka je s předkopama 1 m široká. Prý to je OK. Vláďa postaví stan, já jen na plachtu, karimatku a spacák. Pak už jen obligátní řízková večeře z domova, fotky, hygiena, pivo z benzinky a spát (řízky dneska taky už nevozím a první nocleh v den přesunu zamlouvám předem někde v posteli i v případě, že táhnu stan). Kemp za 2x21€ (2015) bezkonkurenčně nejdražší za celou dovolenou, navíc spánek se špunty v uších, neb italská muzika hrála, břinkala až do půlnoci.

Plavenky tam přes Moby, zpátky s Corsica Ferries. Cena za zpáteční 84€/os. (2015), koupeno cca 3 týdny před odjezdem, takže podle mě nemá cenu kupovat x měsíců předem.

Ráno budíček už v 5:15, sbalíme, brána samozřejmě zavřená, boční dveře naštěstí ne a motka se tam jen tak tak vejde. Po cca 1 km se vracím zpátky a odevzdávám v kempu karty do sprchy. U trajektu jsme skoro první, žádná kontrola ID natož pasu, jen skenerem načte čárový kód Moby rezervace a už nás směrují do útrob Moby Dicka. Parkujeme dle pokynu u boku lodi, nikde žádní zřízenci pochybného morálního statusu a sociálního postavení, prostě pár postarších bílých sympatických námořníků, přesto bereme na palubu helmu i tankvak, ačkoliv se sem během plavby nikdo nedostane (Dneska bych tam v klidu všechno nechal). Žádné extra uvazování neprovádíme, prostě to necháme na nich. Přivážou to za stupačku a v pohodě, musím říct, že není důvod se tímhle stresovat, jak jsem se dočetl v jiných cestopisech. (Nevím, jak to je dnes, po zkušenostech z Norska (2023) bych si už tak jistý nebyl). Na palubě jsme skoro první, takže bereme lehátka a uvelebíme se s výhledem na Livorno. Odjezd je chvíli před osmou. Cestou pospáváme, v jednu chvíli je docela vedro, ale jinak pohodová plavba. Přijíždíme ve 12:20 k vysněnému ostrovu do přístavu Bastia, nebe je pod mrakem, začínáme fotit první fotky. V podpalubí čekáme na povel k vyjetí i s partou Čechů, kteří zřejmě motorkáře zdraví jen v Čechách, tady je to asi obtěžuje, nevím, no není to ostatně poprvé kdy se cizinec chova příjemněji než našinec. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE