Mt. Blanc 2011

Ráno se probouzíme do zamračeného počasí a strach nás fackuje ze spacáků fakt extrémně brzy. Na nic nečekáme, ani na recepční a bez snídaně pálíme pryč za bránu. Na dnešní den máme naplánovanou trasu na Rýnské vodopády. Chtěli jsme se vyhnout dálnici, ušetřit tak 40 CHF a vzít to po okrskách, ale černé mraky nás vyhnaly nakonec na dálnici a radši pryč dál od Alp. Takže z kempu na Montreux a odsud po dálnici přes Bern, Zürich do Bülachu, kde dálnice končí. Zde se počasí vyjasnilo ale zase až moc. Na kousek se dostáváme přes čáru do Německa a po chvíli nacházíme parkoviště u Lidlu, kde si jdeme k obědu zakoupit do pojízdného karavanu čerstvě upečené kuře. Trošku jsme vtipkovali němčinou a postarší nehezká prodavačka kuřat byla veselá a tolerantní, vždyť z nás cítila kšeft. Jenže náš smrsklý žaludek nám nedovolil víc než čtvrtku kuřete. No a z jejího úsměvu se stal rázem nekontrolovatelný paskvil :-). Dohromady za 4 osoby útrata 4 Eura. Po obědě nasedáme do sedel a rozjíždíme se k plánovaným Rýnským vodopádům ze švýcarské strany. Zde opět dokumentujeme přírodní jevy i horkem spařené zjevy a vydáváme se dál k Bodamskému jezeru směr Konstanz. Cestou podél jezera se Petrovi náhle přitížilo, hlasitě mu zaburácelo ve střevech a za každou cenu vyhledával WC. Asi se mu zpět vrátila "faraonova nemoc" z minulého týdne z dovolené v Egyptě :-) Roman s Jirkou zatím vyzkoušeli teplotu vody v jezeře a poté jsme dále pokračovali do Kostnice navštívit dům (dnes muzeum), kde před nějakým tím pátkem sídlil náš dřívější reformátor Mistr Jan Hus, než ho církev v roce 1415 upálila.

Bylo opravdu horko, na žádné dlouhé procházení to nebylo, tudíž rychle nasedáme, abychom se aspoň trošku jízdou zchladili. Jenže blbě značené cedule nás neumí vyvést na výpadovku podél jezera na Bregenz a nutí nás bloudit po Konstnici. Petr si začíná stěžovat, že mu na moto nesepíná ventilátor. Využíváme rad pocestných a ti nás úspěšně vyvádí na výpadovku na Bregenz, kde jsme měli původně dle itineráře zapadnout do kempu. Ale že jsme měli docela dobrý čas a chtěli jsme si ukrojit pár km ze zítřejší štreky domů, rozhodli jsme se, že zkusíme najít kemp (značen v cestovní automapě) v Memmingenu kousek od Mnichova. Do Bregenzu docela hustej provoz. Z Bregenzu na dálnici nás cesta vede do městského provozem ucpaného tunelu dlouhého cca 7 km. Přesně v polovině tunelu přichází problém - Petrův Hornet vaří. Jediné štěstí, že to prsklo těsně před S.O.S. odpočívadlem a mohli jsme hned zastavit. Naštěstí voda vyšla pouze z víčka. Asi ve 40°C horku uprostřed tunelu zůstáváme cca 30 min., aby motor co nejvíc vychladnul. Daří se. Moto chytá, úspěšně projíždíme zbytek tunelu a na prvním odpočívadle opět stavíme. Necháváme motor vychladnout, dolíváme asi 3 dcl vody a pokračujeme dál. Přijíždíme do Memmingenu a nemůžeme najít kemp. Jednáme rychle, protože hodiny už ukazují 20.30 hod a hlavně začíná hustě pršet. Nakonec nacházíme kemp v další vesnici v Buxheimu. Opět pouze do stanu!! Přiznávám, asi zbytečně mi ruply nervy, ale ten déšť mi už přestal chutnat a raději bych se viděl v nějakým penzionu nebo chatce. Tak tedy rozděláváme stan, dáváme teplou sprchu za 50 centů, lehčí večeře formou konzervového bufetu a jde se spát.

Po celonočním vydatném dešti vstáváme v 8.00 hod, jak jinak než do deště, a po snídani, aniž bychom urazili jediný km, opět nečekajíc na recepční :-), vyrážíme celí promočení po dálnici směr Mnichov, Landshut, Deggendorf, dále promrzlí přes přechod Železná Ruda. Na benzínce dáváme teplou kávu a chvilinku se ohříváme v shopu. Po částečném rozmrznutí startujeme a vyrážíme přes Klatovy do Plzně, kde konečně po cca 450 km přestává pršet!! Mysleli jsme, že už nic zvláštního nás nemůže potkat a zbytek cesty bude rutinou, ale potkalo :-) Kdo nezažil, neuvěří. Před Blšany nás v rychlých zatáčkách předjíždí zatím neprověřený motorkář s šedivým plnovousem na Cagivě Elefant 650 z roku 1986, oděn v montérkách, obut v důchodkách, za sebou na sedle upnutou berli a při každém předjížděcím manévru i v těch ostřejších zatáčkách zvedá ruku a všem pomalejším děkuje. No špica. Jdeme po něm, ale je vidět, že má zdejší zatáčky najeté a dojíždíme ho až za Blšanama na maximálku na dlouhé rovině. Po pár km stavíme na OMV a přijíždí k nám onen motorkář a zjišťujeme, že je to pán v letech (cca 60 let), který se chlubí, že po dubnové nehodě a operaci kotníku (proto ta berle na sedle) dostal absťák a musel se projet. Loučí se s námi před objektivem a my už vyrážíme přes Žatec, Most a Teplice. Je kolem 19.30 hod. a my přijíždíme do Ústí nad Labem. Akorát Jířa to má ještě 60 km do Cvikova.