Korsické dobrodružství - 3541km jedu sama s bolestí v srdci a zároveň s nesmírným odhodláním to zvládnout

 

16 dnů před mým odjezdem, nás „tam nahoru“ opustila naše mamča a já se den poté dozvěděla o mém závažném onemocnění vnitřních orgánů.

Ale, rozhodně to nevzdám!

1.den Slovinsko 615km

Ještě večer před odjezdem, upravuji místo spaní ve stanu - na hostel v Lesce kousek od Bledu. Tak budíček před 5.hodinou - čajík a kalorická bomba v podobě dortíku od dcery - s machou a jahodami. Dnes mi čeká přes 600km do cíle. Venku teplo a bez deště, přesně to co jsem si přála. Rozlučka doma a kolem 6.hodiny vyrážím za dalším dobrodružstvím.

Českou hranici překračuji v Kaplici. Užívám si sluníčkové a teploučké počasí. Snažím se dojet co nejdál. Vyjíždím do Obertauern. Teď je to tady vše krásně zelené. Stavím na výhledu a dávám se do řeči s párem Čechů, kteří se vrací touto cestou. Docela je překvapuji se svým sólo tripem na Korsiku. Jo, popřejeme si Good luck a frčíme každý jinam.

Dalším průjezdným bodem je jezero Millstattsee, kde mi navigace navádí na objížďku - jedu nádhernou krajinou do kopce k menší vesničce Glanz. Kde cvrdlikají cikády, voní seno a kravičky se vesele pasou.

Před Slovinskem samozřejmě opět projíždím okolo známého tanku, u něhož také fotím.

Překračuji hranice a asi po 19.hodině konečně nacházím hostel - sprcha a postýlka budou dnes mým dobrým kamarádem. Ráno snídaně - kaše, banán a vyrážím za sluníčka přes Železníki, Šoriška Planina 1287m. Zase objížďka a já se motám po horách. Je už hrozné horko a navigace mi navádí do malinké vesničky Spodnja Sorica.  Mé oči spočinou na soše uprostřed louky plné květů - je to Ivan Grohar - malíř, který se zde narodil. Hezký pomník tady má. 

Ale, kdepak se to ocitám BRUNARICA SLAP - Podbrdo, tady jsem již jednou na motorce byla ... Pleskavica, nealko a také moc pěkné popovídání s párem motorkářů ze Švédska - pán s paní oba přes 70 let/ nechali si motorku dovézt přepravní společností do Itálie a odtud projíždí Slovinsko.To jsou borci - důchodci …

 

2.den Itálie přes 400km Agroturismo kemp - Ravena

Do Itálie přijíždím přes Gorizia, s cílem - Bio kemp u Raveny. Je fakt neskutečné vedro 28st.C., zastavuji se tedy na chvilku ve stínu u památníku italským vojákům. Dávám snack a oddychuji.

Na této trase pak později míjím spoustu polorozbořených a opuštěných domů. Docela to na mne působí i strašidelně😎...

 

Tankování na italských pumpách ani nebudu komentovat - je to fakt prostě vopruz. Cestou se opět zamotám a zajedu až do Benátek... kde se rychle otáčím a prchám do zmiňovaného kempíku. Jenže, než se tam dostanu, musím počkat tak hodinu - je tady totiž zákaz. Policistka mi vysvětluje, že tu nikdo nesmí projíždět do 19:00. Ke kempu nakonec na poslední chvíli přijíždím.

Sice prý mají plno, ale motorka a můj malinký stan, se sem určitě vejde (neskutečně se mi v té chvíli uleví). V kempíku milá Němka odnaproti, uklidňuje svého psíka, který na mne vytrvale štěká:-) asi spíš na mou krásnou motorku... Nakonec se jí jdu zeptat, zda bych mohla použít jejich zásuvku u obytňáku. Oba s pánem ochotně přitakají a paní mi dává můj intercom do elekřiny👌. 

 

 3.den 325 km směr kemp na dohled u moře 

Poslední spaní v Itáli směr Blucamp Natural Village. Cestou přes průsmyk  Muratglione 907m, kde prozkoumávám zarostlý neobydlený hotel. Stavím na vrcholu a dávám pizzu, kterou jsem si koupila cestou - ještě vlastně ve Slovinsku v místní pekárně. Malebný italský venkov s pronikavou vůní jasmínu a krásnými olivovýcmi háji, mi zdraví na každičkém kilometru mé jízdy.

Poblíž městečka San Casciano in Val di Pesa - v Toskánsku, se to stalo - navigace mi hnala na dálnici, tak jsem samozřejmě jela jinam. Jenže jsem se chtěla otočit na silnici a zajela kousek do vysoké trávy, kde najednou motorka hupla do díry. No, nebyla to občejná díra, ale odvodňovací kanálek, kterému chyběl kryt. A zrovna tam, moje zadní kolo neskutečně pěkně zapadlo. Zatrnulo mi...( nebude poničený řetěz nebo kotouč, či pneumatika ?). Nakonec mi pomohl italský pár, který jel zrovna kolem. Pán mou motorku i zkontroloval... a já s velkou úlevou i nesmírnou vděčností vřele poděkovala. Pak jsem si ještě chvíli sedla do stínu, abych si ujasnila s navigací, kudy to vlastně pojedu jinou cestou. Ale byl to s ní teda zase boj😉...

 

Mraky se stále na obloze honí, ale ani kapka nespadla, jen neskuteečné dusno, zamračeno a já už snad konečně budu v cíli. Ještě stavím u nádherných obřích kaktusů - fotím a nahrávám.

 

 

 

 

Vím, že už jen 10km a jsem tam. Blucamp Natural Village - místečko je pěkné, ale kempík hodně svažitý a kamenitý. Ano, je posazený v krásném olivovém háji. A tak i parkování mnohem obtížnější. Ráno už jen pár kilometrů a budu na trajektu😊.

3.den 80km do Livorna

Rozlučka a foto - v dáli je již vidět blankytné moře. Mám čas a tak nikam nespěchám - kochám se a jedu pomalým pohodovým tempem. Zastávka v marketu, dokoupit něco s sebou. A tak ice cream na osvěžení, jako obvykle... Cestou zastavuji u parádního stánku se zeleninou a výbornými čerstvými fíky.

V Livornu jsem s předstihem. V klidu dotankuji benzín za 1,8EUR a pak se pomalu chystám hledat port, odkud vyplouvá můj vysněný trajekt. Vše nacházím a dojatě vyjíždím k obří lodi. Přede mnou fronta motorek a aut. Premiéra se zdařila a já parkuji uvnitř. 

Celou dobu sedím až nahoře u komínů, no a jak jinak samozřejmě se na sluníčku připeču. Z paluby nahrávám, jak místní Korsičané těsně před přístavem v Bastii riskují a najíždějí s malým člunem neskutečně blízko k trajektu. Vylodění načas v 17:30 a hurá do nejbližšího kempu:-) 

 

 

KORSIKA  - týden dobrodružství začíná 👌753km kolem ostrova

Přestože oficiálně patří Korsika k Francii, považují se Korsičané za samostatný národ a jsou na to patřičně hrdí.

Je 18:30 a já konečně definitivně opouštím trajekt a Bastii. Samozřejmě  fotka u obří lodi, odkud vyjíždí celé kamiony se zbožím. Mráčky se zase honí, ale jinak je teplo. Čeká mi jen asi 26km do kempu, který jsem si dopředu našla na mapě, když jsem doma plánovala.

Jedu po hezké silnici, kterou lemují kamenné domky a hotely, vinoucí se podél nekonečného pobřeží. V tuto dobu potkávám minimum aut a moje konstantní rychlost dosahuje 30km/h. Sleduji po očku moře, zapadající slunce, burácení vln a racky v oblacích. Užívám si neskutečné svobody👌. Jsem vlastně s motorkou prvně v životě sama na ostrově...

Podle navigace odbočuji z hlavní silnice doleva a kousek prašné cesty mi dovádí do zeleného ráje - Santa Marina. Místečko s krásnou travičkou a elektrickou přípojkou za 17EUR. Kemp je opravdu útulný, sprchy čisté a vše nadosah. No, samozřejmě, že dojíždím se spálenými hýžděmi a čelem z trajektu. Ještě se stačím při ohříváním vody z mého cestovního vařiče  znovu připálit  - zavadím nechtěně rukou o spirálu a udělám si tak razítko na vnitřní straně . A to mi pak bude provázet ještě hoodně dlouho... V noci skučím😎.

TO NÁM TO PĚKNĚ ZAČÍNÁ

1.den 130km - směr Calvi

Probouzím se kolem 7.hodiny. Ve vzduchu již švitoří ptáci a v dáli slyším i ovečky bečet. Tyhle rána prostě milujiii. Po hygieně, rychlá snídaně - kaše a zelený čaj. Svižně začínám balit ten můj velký binec... Taky ještě jdu malinko obhlédnout kemp (večer jsem to prostě již nestihla). Nahlížím do místnosti, kde je i bar a hezké posezení.

A ráno tradá - vyrážím objevovat divokou Korsiku.

 

 

Rozhodla jsem se jet napříč ostrovem. A to je opravdu dobrodružství…místy silnice uzoučká, jen na jedno auto. Bujná vegetace a pak dál už ty úžasné výhledy, které cestou potkávám - mi dostávají do kolen👌.

 

 

                        Krásná cestička, zarostlá všudypřítomnou flórou. A také úplně uzoučká, jak dělaná na inline😁(ale brusle s sebou teda nemám).

 

 Dojíždím do vesnice Nonza, když slyším být zvony. Parkuji a jdu se podívat do kostela, kde nacházím nádherný chlad a úžasné malby. Chvíli zde strávím se vzpomínkou na naši mamču…jsem opravdu moc dojatá a tečou mi slzy.

Zajdu ještě do místního obchůdku, kde nakonec kupuji jen malou samolepku Korsiky. Kolem poledne přijíždím do rybářského městečka Saint Florent . Tady si dávám mangovou zmrzku, protože slunce opravdu třeskutě pálí. Cesta pokračuje dál. K večeru dojíždím do Calvi. Není kde zaparkovat... tak nakraji na chvili u zastávky sesednu a procházím náměstím. Dokonce v dáli vidím i na vcholcích třpytící se sníh.

 

 

 

Město patří k nejnavštěvovanějším na severní Korsice a jedním z důvodů je jistě fotogenická citadela stojící na ostruhu nad calvijským přístavem. Dosud zachované hradby citadely korunují skalnatý výběžek, na němž se rozkládá historické centrum Calvi. Je tady celkem velký provoz😎. 

Trochu jsem se zamotala, hledala kemp, tak mi nakonec pomohli lidé, co šli kolem…  Ubytuji se pak v úplně jiném -  jménem Les Castors. K večeru za mnou přijde ke stanu Francouz. Kouká na motorku, na mne, na SPZ a jeho palec letí rychle nahoru. Sice ani slovo anglicky, ale oba si moc rozumíme - no vždyť je také z velké motorkářské rodiny😁 .

 

2. a 3. den Porto a dál ke GR20 treku - kolem 126km

Ráno vedle balí pán, co přijel na kole a já, co přijela na motorce. No, v tom vedru bych nechtěla být kolař… Dvojitá porce kaše, doplnit camel bag a zvedám kotvy. Ještě v Calvi mi stihne drobný deštíček, který je naopak moc příjemný. Vymotám se z kruháče a mizím zase do divočiny. Cestičky a vesničky na Korsice, mají opravdu své ohromné kouzlo👌.

Porto je menší letovisko oblíbené pro svou polohu v blízkosti soutěsky Spelunca a skalních útvarů Calanche - kam budu směřovat.

Sjíždím do zmiňovaného města, kde se kochám zblízka šplouchajícími vlnkami. Pak stavím v místním obchodě - prodavač klobásek a masíček mi i ochotně zapózuje. Kupuji korsický jogur, nějaký sýr a bagetu. Zalezu si do stínu a obědvám. Je zase vedro kolem 30st.C. Vzduch se jen tetelí.

 

Po obědě to stáčím na malou vesničku Ota.Tady cestou sleduji oslíky, jak dokonce procházejí vedle turistů v místí restauraci. Pak se těsně vyhybám na úzké silnici autobusu. Krásné lesíky a skály všude kolem. Stavím konečně na koupačku v nedalekém potoku s jezírky, kam docházím docela zmožená. Ale ta voda , ta je opravdu ledová a hlavně osvěžující. No, ještě na cestě nějaký kemp najít musím... Praskla mi žárovka v předním světlometu - snad se mi zadaří vše ještě za šera stihnout. A opravdu, mé prosby byly vyslyšeny...

 

Castel de Vergio -  sjíždím pomalu dolů z Col de Vergio v nadmořské výšce 1400 m. Míjím hotel, který byl původně postaven, jako maličké lyžařské středisko - je tady také vlek. Vedle hotelu je právě kempík, kde se chystám nocovat. No aby ne, za částku 10EUR?  to je fakt paráda! Pan majitel  vzezřením Asiat - je neskutečně milý chlapík. Uvnitř je i malý obchůdek, kde opravdu najdeš vše, co potřebuješ👌.

Začínám vybalovat a dávám věci přes plot, abych nemusela stále obcházet dokola.V tom ke mně přicházejí Češi - někde od Brna. Pouštíme se do řeči a já sonduji, jak na zítřejší trek po známé  GR20...Kupuji na ochutnání KORSICKÉ pivko za 4,5EUR a začínám stavět stan.

 

Jo, pokud se ti nechce stavět vlastní přístřešek, tak tady si můžeš pronajmou již postavený - je jich zde celá řada. No, ještě že jsem vzala trekové hole a boty - budou se hodit. Ráno vyrážím kolem 7:15, ale hodně brzičko slyším hlasy okolo:-) jo, na trek se chodí již za tmy, protože sluníčko pak neúprosně pálí (tak to teď vím, kdyby bylo nějaké příště).

GR20 je 180 kilometrů dlouhá dálková turistická trasa - prochází zhruba severojižním směrem a je považována za jednu z nejkrásnějších, ale zároveň nejnáročnějších v Evropě. Trasa vede napříč hornatým terénem, převážně skalnatým a technicky náročným, zejména v severní části, a je rozdělena na přibližně 16 etap, které většina turistů absolvuje za 10 až 16 dní...

 

Jo, to mohu potvrdit - skály, kameny, sluníčko, kravičky, ještěrky, nádherné výhledy na zasněžené vrcholky, ptáci v oblacích a pak konečně jezero Lac de Nino👌.

Hlásím, že moje trasa celkem 20km byla úspěšně zdolána. I když to bylo s vypětím všech sil. Do kempu docházím zpět kolem 16.hodiny. A TO TEDA UŽ NIKAM DNES NEJEDU. One more night please -  zůstávám ještě jednu noc, opět za úžasných 10EUR, s dalším pivkem, které si opravdu zasloužím!😁😁😁  Akorát tedy znovu, vše co jsem zapakovala, zase sundavám z motorky a stavím stan:-)

 

 

 4.den směr Calanches - Ajaccio - Porto Vecchio 250km

Ráno jsem trochu rozlámaná, ale jen mírně:-) a to se teda celkem divím. Po snídani jdu namontovat žárovku, se kterou se prvně v životě „peru“. Ale nakonec se vše podaří - asi po 20minutách. Po očku sleduji stádo krav i malých telátek, jak lezou až přímo do hlavní silnice. Sluníčko svítí, tak se loučím a popojíždím zase dál...Kousek po stejné silnici, kudy jsem přijela a pak odbočuji .

Kochací jízda pokračuje, jednou zatáčkou za druhou. Nikdy nevíš, co se za ní objeví - například to může být černé prasátko, kůň, ale taky velký sesuv kamenů...

 

Projíždím neskutečně nádherný úsek Calanques de Piana👌

Calanche je unikátní oblast skalních útvarů z oranžové a růžové žuly a útesů, které se zvedají 250–300 m nad pobřeží nedaleko vesnice Piana nad zálivem Porto. Skrz soutěsky se klikatí horská silnička, která na několika místech lesními bočními asfaltkami sklesá až dolů k moři. Je to tady opravdu nádhera. Sesedám z motorky a dělám pár záběrů - i trochu riskantních s mou kamerou INSTA.

 

 

 

Bizarní útvary bývají často spojovány se zvířecími a lidskými postavami. Legenda praví, že je v záchvatu zuřivosti vytvořil ďábel. Na svědomí je má ve skutečnosti atypická eroze, která je dílem větru a moře. Oblast je chráněna organizací UNESCO. Pobřeží Calanche patří k vůbec nejkrásnějším oblastem Korsiky. Narůžovělé, červené i zlatavé skály rozervané erozí do neuvěřitelných tvarů se z výšek přes 400 metrů dostávají strmě k moři, kde vytvářejí malé zátoky a opuštěné pláže.

 

Už bych se konečně ráda někde vykoupala. Zastavujie ve městečku Sagone , kde pozoruji pána, jak čistí nějakou mořskou „potvoru“ a pak po asi 6 kilometrech sjezd k Liamone Beach. Ano, tady by to šlo - běloučký písek a 2 dodávky parkujících Němců.Taky jedna lehčí motorka a mé BMW. U pláže je restaurace, kterou dlouhými kroky rychle míjím - nemohu se prostě dočkat moře. 

Opravdu v neúprosném horku jdu na obhlídku, než se z těch hadrů nadobro/ spíš jen na pár hodin vysvléknu… No super, pláž je téměr liduprázdná👌. Beru plavky a jdu na průzkum. Písek je šíleně rozpálený, ale ta voda - náádherná a příjemně chladivá. Nakonec vše sundavám a jdu klíďo „na Evu“ Naprosto dokonalý pocit!😁. Kousek dál za valem horkého písku, kam rychlostí přeběhnu, ústí řeka Liamone. Tu jsem přejížděla právě po nedalekém  mostě.

Vůbec se mi z tohoto ráje nechce (nejraději bych zde zakempila). Jenže, mám lístek na trajekt zpět a tak musím prostě jet dál.

 

Po téměř 30 kilometrech dojíždím do Ajaccia - rodiště Napoleona. Ajaccio je hlavní a největší město Korsiky a zároveň i důležitý přístav. Nachází se zde velké množství obchůdků, kaváren a také každodenní trhy. Parkuji kousíček od přístavu a chystám se k Maison Bonaparte – rodný dům Napoleona . Ulička je plná turistů a velká fronta naznačuje, že dovnitř se nepodívám. Nevadí, vedle v místím krámku se suvenýry mají pozlacenou sochu v životní velikosti.Tajně tedy udělám rychlé foto. 

Naproti domu je malá oáza stínu s pomeranči. Tady malou chvilku zrelaxuji👌. Pak se stáčím na náměstí a procházím kolem přístavu, kde právě kotví výletní loď. Kupuji pár drobností domů . Čas letí, tak startuji a ubírám se směrem k Porto Vechio a nějaký další kemp.

Po cestě dokupuji v supermarketu pár věcí k jídlu. A je to La Matonara camping , kam tedy dojíždím na poslední chvíli. No, nic extra, ale jsem ráda, že tuhle trasu mám zasebou . Stavím stan mezi vzrostlými stromy. K večeři zeleninová miska s kuskusem . Po tmě pak už konečně zalézám do hajan...

5.den 205km směr Zonza - Col de Bavella, Corte, kemp Ostricioni

Výjezd po 8.hodině a slunce už začíná zase vystrkovat své paprsky. Směřuji na Zonzu, malou vesničku v horách. Projíždím nádherným borovicovým lesem  /l'Ospédale /korsické divočiny a stavím u vodní nádrže Palavesani , kde krásně pofukuje větřík, který snižuje pocitovou teplotu. Dala bych koupel, ale čas mi žene dál:-) Zastavuji až na malou chvilku, ve vesničce  Zonza.Tady i mazačka řetězu a malá sváča.

 

Za dalších pár kilometrů míjím vyhořelé auto . Kousek před průsmykem fotím a natáčím na kameru. No a samozřejmě se kochám neskutečnými panoramaty. U vyhlídky, kde právě jsem, staví partička Němců se svými BMW. Chvíli komunikujeme - paní obdivuje mou motorku:-) měla prý stejnou kubaturu, jen byla červená - ukazuje mi na Facebooku... Ale teď přesedlala na větší. Přijeli trajektem na Sardinii a projíždí i rychlým tempem Korsiku.

 

 

 

Po dalších 9 kilometrech jsem na vrcholu Col de Bavella 1218m. Je tady hodně rušno, všude plno motorek a aut. Sedlo Bavella je nejvýše položený horský průsmyk Korsiky na. Vrcholky Bavelly Fornello a Punta Muvrareccia dosahují výšky 1899 m. Prochází tadyi turistická trasa GR 20 - kterou jsem malý kousek absolvovala😊.

O nebezpečnosti korsických skalních štítů se můžete přesvědčit hned v sedle, u sochy Panny Marie Sněžné je i rozsáhlý Památník obětem hor. Fotka památníku a cedule s vrcholem. A pak už jedu dolů. Cestou potkávám i divoké prasátko. V jedné zatáčce škrtnu 2x šusplechem (až to zasmrdí a já se vylekám). Zastavuji, kontroluji a opět dál. Je opravdu hic a tak stavím u říčky La Solenzara. Musím už fakt ... jdu se chvíli ochladit do vody a taky něco malého sníst. Voda sice není ledová, jako v Rakousku, ale alespoň smyji pot a malinko se i osvěžím. No a taky ulevím nožkám z těch mých vysokých bot.

Po koupačce a svačině mi čeká asi 120km směr město s přibližně 7,5tisíci obyvateli -  zvané Corte

 

Corte - které leží v samém srdci Korsiky a ze všech stran je obklopeno horami. Je to také jediné korsické město ve vnitrozemí, které je opevněno citadelou. Z pevnosti je pěkný výhled na okolní hory a na údolí řek Restonica – kterou jsem přejížděla po krásném starém mostě. Nachází se zde jediná korsická univerzita Università di Corsica Pasquale Paoli - u které jsem zaparkovala motorku a šla si koupit  nanuka do obchodu. Jo a také korsické koření. Nakonec pomalý průjezd náměstím Place Paoli v koloně.

 

 

 

Opouštím město a směřuji dál do cíle na písečné duny. Veliký kempík Ostricioni s restaurací i obchůdky, nacházím u silnice velmi snadno. Zaplatím za jednu noc 26EUR. Projedu bránou a rychle stavím svůj malý tent. Pospíchám na obhlídku okolí písečných dun. Již z dálky slyším hukot moře. Co se děje?

Cesta vede rákosím, dále po dřevěné lávce a nakonec se musím jako všichni přebrodit - to opravdu není dobrý pocit😉 Ale úspěšně tuto překážku zdolám. Procházím bílými dunami, vítr fičí a v dáli sluníčko pomalu zapadá.. Pak vylézám na strážnou věž a zasněně pozoruji, jak ten oranžový „kotouč" zachvíli v moři zasyčí... No, plavky jsem dnes brala zbytečně:-)

 

 

6.den 35km nakonec . A  nevím, kde budu poslední noc - pro jistotu chci co nejblíže trajektu

Ráno balím a startuji. Jako vždy, jedna zatáčka střídá druhou. Pár kraviček u cesty a sluníčko v zádech mi doprovází až k městu Saint Florent. Kemp Kalliste - no to byl nápad…za 42EUR. Ale už se mi nikam jinam nechce. A vlastně se chci projít po pláži, až do přístavu. Nakonec jsem ráda a v rybářském městečku, které jsem projížděla při cestě po ostrově tam, prozkoumávám více.

Fakticky opravdu až tedy dnes. Kupuji nějaké další suvenýry a též i klobouk, který si cestou zpět raději beru na hlavu... Užívám si na kamenech šplouchání moře a pohledy na lodě a jachty. Malinko chytám bronz. Večer docházím po pláži do kempu. Všechno zabalit a připravit na ranní odjezd, který bude ještě za tmy.

7.den cesta na trajekt - návrat na pevninu

Budíka nařizuji po 5:30 a to je ještě opravdu černočerná tma. Čelovka to jistí celou dobu, než kompletně dobalím.  Ale chci být v klidu, aby mi trajekt neujel před nosem. Napapáno, zapakováno a jedu. Cestou místy neskutečná mlha. Bože, co se to děje? snad to stihnu...Pak se ještě malinko zamotám při sjezdu a blbě odbočím:-)jo, to se mi stává často😎.

 

Otáčím se na šíleně strmé silnici ufff. Jak je motorka naložená, jde to fakt složitě.

ON TIME -  konečně dojezd do Bastie. Paní mi chválí mou motorku (grande moto and woman) a lepí štítek na plexi. Na trajektu mám kabinu jen pro sebe. Využívám sprchy a trochu relaxu na posteli. Nakonec nacházím i restauraci, kde mám v ceně i jídlo. Objednávám si Lasagne, salát a taky dezert Tiramisu. Na zemi na koberci spí pejsek, ale jemu ten čilý ruch, který tady panuje, vůbec ani nevadí.

 

Těsně před příjezdem mi oslovují u dvěří (kde všichni netrpělivě postávají) dva páry Poláků - jsou to Harlejáři. Prý byli na Korsice na srazu - kolem 100 motorek„ Aha, tak to jste byli vy, co jeli naproti?" Slyším uznání i údiv na mou odvahu - dojet sama až z Prahy. Vysvětluji jim, že to vlastně není až zase tak daleko. A, že už jsem sama jela i do jiných zemí 😊...

………………………………………………………………………………………………………………………...

1.den Livorno - jezero Lago d'Iseo 400km

Příjezd do Livorna načas. Ale i tak je už hodně hodin. Vyjíždím z útrob trajektu, nastavuji navigaci a zjišťuji, že budu muset použít dálnici:-) no, to bude nuda…

Ta Itálie mi fakt dává zabrat…samozřejmě, že sjedu,najedu, vyjedu, podjedu. Pak se motám…a nakonec se vrátím do Livorna. Bože, to snad není pravda😎. Na druhý pokus správně odbočím. A taky mýtné brány (mé první setkání) jo a zapomenu si vzít lístek a a dlouhé dohady na další bráně. Nakonec mi Ital sympaťák pomůže, ale i přesto platím 35EUR.

Sjíždím někde za Bresia - kolony, vedro a rozkopané silnice.Ta dálnice mi dala fakt zabrat. Asi kolem 18.hodiny dojíždím do kempu u jezera Lago d'Iseo. Neskutečně milý majitel -  mi vítá a dokonce i prkýnko pod stojánek postrkuje na trávě😊 . Rychle postavit stan, najíst se a stihnout ještě večerní koupel. V 21:30 - jezero úžasně příjemné a průzračné „The great balsam“ -  po té divoké cestě dnes.

Stíhám i raní koupačku za sluníčka 😁

 

 

 

Iseo též Isejské jezero jezero v provinciích Brescia a Bergamo v Lombardii v Itálii. Je čtvrté největší mezi severoitalskými podalpskými jezery a šesté největší v celé Itálii.

 

2. přes Passo Tonale do kempu Larici

 

Ráno vyspinkáno do růžova. Kaše a čajíček. No a zase to balení... Vše je hotovo, jen trochu šachuji s motorkou. Je těžká a v trávě, když ji ručně otáčím, tak mi málem spadne. Němec vedle kouká, ale nepomůže. No nevadí, zvládnu to. Vyjedu kus dál a ještě namažu řetěz u domu, kde za plotem štěká hafan. Nakonec se ještě rozhoduji, jet podél jezera, kam až mi to půjde. V krámku koupím bagetu, malý melounek, jogurtové pití a uháním. Míjím vlastně celé toto krásné a čisťounké jezero.

Nakonec ještě pár foteček cestou. Zastavuji v Mekáči pod Passo Tonalem. Dávám cheesburgera a zmrzku. Jo a na parkovišti zjištuji, že mi opět praskla žárovka světlometu. Já se picnu teda! Krám s autodíly právě zavřel, ale rychle odchytávám pána a ten mi za 10EUR prodává žárovku  H7.

 

 

Kochám se výjezdy a sjezdy. Míjím Passo Tonale, kde je hezky sluníčko  a teplo . Fotka a frčím dál. Sjíždím dolů a po pravé straně v kopci, si všímám pevnosti. No jasně, jdu ji prozkoumat:-)

Beru svou INSTA X4 360 kameru a šplhám jak kamzík, po uzoučké cestičce výš a výš. Vojenská pevnost STRINO -  tyčící se majestátně na vrcholu kopce.    

Forte Strino - postavena byla v letech 1860–1866. Měla bránit závěrečnou část cesty od Vermiglia do průsmyku Tonale. Jednalo se o mohutnou stavbu z kamene a betonu. Na svou dobu měla velmi dobré vybavení, které se navíc průběhem času doplňovalo (postupně např. chlebová pec, ošetřovna, pitná voda, elektřina, telefon). Kuriozitou byl zřejmě holubník k ochraně padlých…V době velké války kromě ručních zbraní měla i těžkou výzbroj 4 děl 150 mm, dvě menší děla 80 mm a 4 kulomety 8 mm. Válečné běsnění přežila v celkem dobrém stavu, poničena byla spíše až v mírových dobách. Součástí pevnosti byly i kasárna pro období míru, která byly postavena mimo možný dosah italských děl. Z původních tří budov se ale dochovaly skromné zbytky.

Pevnost obcházím dokola. Jsou zde nádherné výhledy na horské štíty. Kousek dole duní vodpády. Měli to tu kluci hezký, ale asi dost těžký.

 

Po dlouhých sjezdech a neskutečném kochání přijíždím do kempu Larici. Kluk na recepci, jak jinak než sympaťák😁. Dává mi potřebné informace a nabízí super místečko u dřevěných domků. Je tady i stůl a lavice a ty panoramata…Úžasné sprchy  s hudbou, perfektně vybavená kuchyň.

Zdravím se s párem Italů, kteří tu mají pronajatý karavan. Opravdu hezké místo. Dávám u stolu můj oranžový melounek. Po sprše večeři - těstoviny s kořením z Korsiky a sušenými rajčaty. No a pak se vrhám na „boj“ se žárovkou. Ale, už jsem asi profík… no spíš vyškolená z Korsiky, protože ji mám fakt hned vyměněnou. Ještě se jdu juknout malinko po okolí. Tady se pase oslík a taky malá koza. Všude voní posekaná travička, poletuje bzučící hmyz a poslední hřejivé paprsky dnešního dne, se se mnou pomalinku loučí.

 

 

 

 

 

3.den přes Lago di Soraga na Lago Fedaia do kempu Colfosco Dolomity 230km

Mám prostě štěstí na krásná rána...Pohled ze stanu - nejdříve na mé nožky a pak na zasněžené vrcholky je úžasný. Snídaně a v klídku zabalit my stuff. Dojdu se rozloučit a poděkovat za azyl fešákovi a razím dál italskou krajinou. Ještě zastávka u potoka a v místím krámečku. Kupuji si jogurt, který hned na místě sním. Směřuji k jezeru Fedaia pod Marmoládou. Překrásné výhledy, louky s tisíci barvami kytiček a sněhem pocukrované vrcholky. Na chvilku i ulehám na květinové louce do „flover bed". Jsem prostě „kochací“.

A pak se přede mnou ukazuje v plné kráse jezero v nadmořské výšce 2053m n.m. pod ledovcem Marmoláda - Královna Dolomit. Přejíždím po hrázi a jdu se podívat do místního muzea. Ještě na chvilku sednu na lehátko a dávám zmrzku s posypem. Chci kempovat někde dole, ale nakonec ještě dojedu přes Passo Campolongo 1.875 m do areálu Corvara v Badii - kempíku Colfosco. K večeru se přivalí partička třech mlaďochů Slováků a taky 2 Češi. Jeden mi dokonce poznává, že prý četl nějaké mé cestopisy... což mi těší. Ráno obligátní rozlučka. Říkám klukům, že napíšu cestopis a dám na motorkáře:- tak mi zapózují a pak už rychle do sedla, mého úžasného bavíka „králíčka" .

4.den směr Krimmelský vodopád a dojezd do Sankt Johan im Pongau do kempu 322km

Neskutečné 33 stupňové vedro celou cestu, až ke Krimelským vodopádům. Prohlížím si je nakonec jen z dálky -  jsou opravdu krásné. Sundavám bundu a jedu jen v triku. Kolem 16.hodiny dojíždím přes řeku do Sankt Johan im Pongau do rodinného kempu Kastenhof.

Paní majitelka mi dává krásnou cenu 15EUR za noc. Skvěle vybavené zázemí, čisťoučké sprchy, travička na kempování. Za mne, báječná spokojenost. Mám v plánu ráno navštívit ještě jednu krásnou soutěsku.Tak se pouštím do milé debaty s párem amerických důchodců😊, co přijeli obdivovat Evropu, konkrétně Rakousko na kole . Tedy, přilétli letadlem do Linzu, nechali si tam dokonce poslat i svá stará kola a hurá za dobrodružstvím. No, není to úžasný nápad? I já jim povídám, kam až jsem dojela sama... Pak online zabukuji za 15EUR vstup do soutěsky. Chci se vyhnout davu turistů.

 

Ráno opět pohodové počasí. Hlásí se poslední den v cizí zemi. Jdu zaplatit a po rozlučce následuje svižný start, k další zastávce, mého fantastického tripu... V té nejdelší a nejhlubší soutěsce v Rakousku bude jistě chlad, ale příjemně - což se mi potvrzuje. Přijíždím na úplně nejbližší parkoviště včas. Dokonce parkuji u dvou motorek z Čech.

Za cca. 250m již procházím přes turnikety. Nádherná točitá schodiště „Helix“ mi zavedou do propasti, kde burácí ledová padající voda. Je to úchvatný pohled. Procházím několik tunelů a nakonec má cesta končí u velikého vodopádu. Užívám si, jak na mne dopadá jeho chladivá rosa. Pak již pochoduji cestou zpět k motorce. Vedle mne parkuje prošedivělý Rakušan na své Tenerce. Opět snaha prohodit pár slov a pak dál mým milovaným Rakouskem. 

4.den přes 300km směr Šumava  

Hranice překračuji z Německa do České Republiky po 16.hodině na Šumavě. Jsem dojatá a stírám slzu vítězství, ale i bolesti a potu . V kempu milé posezení,pivko a pokec v restauračce s kamarády motorkáři.  No a ráno brzký přesun domů.

15.den 185km - jsem se šťastně vrátila do Prahy

 

 

Neskutečně radostný pocit z vítězství. Přijela jsem „bez ztráty kytičky" silná a nabitá zážitky😁. Jo a taky o 3 kila lehčí😊. A jak jinak než, že mi to zase v hlavě „šrotuje"... Kampak se to vydám příště? 

https://www.youtube.com/@makimeli559

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE