Francouzské Alpy

5. den – konec cesty na jih a začátek cesty zpět.

Včerejší radar nelhal. Ráno poprchá a mraky jsou hodně nízko. Celou noc propršelo, navíc se mraky točí nad Alpami. Skoro si říkáme, že bez radaru by to bylo lepší. Na jih to ale vypadá lepší a tak měníme plány. Vynecháváme Col de la Lombarde na hranicích do Francie a zkracujeme cestu o Canyon du Verdon. Na jihozápadě se mraky protrhávají a tak skoro za sucha vyrážíme směrem na jih. Po hlavní E74 svižně dojedeme do Piemonte a před tunelem Colle di Tende si necháme poradit, že se dá jet i přes vrchol. Cestou nahoru vidíme i 2 náklaďáky, tak jsme optimističtí.

Těsně pod Col de Tende (1871 m), ale končí asfalt, náklaďáky naloží krávy a chystají se zpět. Jeden z řidičů mluví slušně francouzsky a tak nás posílá dál po kamenité cestě. Bohužel jak pán u tunelu, tak ani kravař nelhali. Do údolí je to 10 km po šotolině a kamení. Pro offrouďáky s transalpy a GSy upozorňuji, že je to ta cesta dolů uprostřed se zákazem vjezdu. Vracíme se k tunelu, spořádaně projíždíme (bez poplatku) kyvadlově a u výjezdu vidím, že naše rozhodnutí bylo správné. Sjíždíme mezi skály údolí Tende až za Saorge údolím řeky Roya. Přes Col de Brouis (879 m) klesáme opět do údolí.
Stavíme ve městě Sospel, což je nejjižnější bod našeho putování. Po silnici je to 40 km do Nice. Odmítáme ale turistickou civilazaci na Cote d`Azur. A krásnou krajinou, kde mezi městy je opět min 30 km, točíme přímo na sever na Col de Turini (1607 m). Někteří ho mohou znát z rallye Monte Carlo. V roce 2005 zde vyhrál zkoušku Roman Kresta. Pro fandy čísel:
Stoupání má ze Sospelu 1200 m převýšení, pak se 910 metrů klesá do La Bollena na severní straně. A to vše na 32 km. Petter Solberg to dal s průměrnou rychlostí 89,4 km/h. Já asi 22,5.
V Roquebilliére pokračujeme údolím řeky Vésubie do St Martin.

To je jiná rychlost, dá se chvílemi jet i 100 km. 

 Zde dáváme panini krátce po 12 a čeká nás vrchol parku Mentancour – cesta na Col de la Bonette. Jedná se o nejvyšší vrchol naší cesty a první ze 3 paralelních jiho-severních průsmyků, co projedeme cik-cak. Nejprve údolím Tinée míjíme známé lyžařské středisko Isola 2000. Silnice až na Bonnette je fantastická. Obdivuji motorkáře na R1 i s baťohem, co se prosmýkne kolem mne. Projíždíme Col a míříme na vrchol – Cime de la Bonette ve výšce 2802 metrů.

Moje heslo dneška je:
Asi hodně motorkářů jezdí v Evropě rychleji než já, ale málokdo tak vysoko.
Výhled na pusté kopce na všech stranách je krásný.  Po horku v údolí Tinée je cítit alpský chlad. A to jsou jen 3 odpoledne. Na vrcholu jsou 3 auta, z toho jeden superterénní náklaďák s koly vysokými jako člověk a samozřejmě Češi. Nebo přesněji Středočeši od Kralup. Spouštíme se dalších krásných 20 km do Jausiers (1250 m), zatáčíme na západ, kde v Barcelonette bereme benzín a stoupáme vedlejším údolím na jih. Projíždíme soutěskou říčky Le Bechelerd a stoupáme po kozí stezce (pravý opak Bonette) na Col de la Coyolle (2326 m).

 

Zde je v půl páté již docela zima a nás čeká hledání ubytování v pustině. Tak spěcháme na jih okolo potoku Sanguiniére a dostáváme se do údolí řeky Var. Skály jsou černá láva a u Gorges de Daluis (hrdlo) se mění v červenou. Již pádíme na hlavní N202 kde se opět otáčíme na západ a stoupáme do Annotu. Zde se ubytováváme v jediném hotelu po 361 km. Před večeří si historickou „vísku“ Annot prohlížíme. Celá oblast má hustotu 9 ob/km2 a na 205 km2 zde bydlí jen 1868 obyvatel, z toho 1046 bydlí přímo v Annotu. Jsme  670 metrů nad mořem jen 80 km po silnici od Nice.

6.den - zpět do Savoi a turistických Alp

Dle zvyku vyrážíme opět brzo. V 6.30 nahazuje stroje. Čeká nás Col d`Allos. Prvně ale na Colle-Saint-Michel údolím Le Vaire. Dolů do Colmaru, kde se dostáváme do údolí řeky Verdonu. Allos je lyžařské středisko, naštěstí ještě spící. Na vrcholu potkáváme vrtulník. Když znovu přilétá, tak mne překvapí, že není třeba odjíždět s motorkou, ale příkaz „držte si motorky“ má význam. Místo „držte si čepice“ tak držím motorku, vrtulník naložil 3 lidi a po ukázkovém „touch and go“ je do 10 sekund pryč.

 Col d`Allos (2240m) je asi nejslabší ze všech 3 vrcholů. Jsme již přesyceni a tak sjíždíme dolů do Barcelonnette, kde se naše trasa potkává s tou včerejší. Snídani nechávám vyřídit Hynka a tak mi kafe sice přinesou velké, ale bez mléka. Systém café a sousední pekařství (boulangeire) ale funguje perfektně. 

Po hlavní D900 údolím l`Ubaye dojedeme zpět na D902, vystoupáme na Col de Vars (2108 m), ale silnice je opravdu hlavní. Na sjezdu projíždíme velkým střediskem Vars. Holt jsme zpět v Hautes-Alpes. V Mont Dauphin zatáčíme na západ. Tím se vyhneme návratu do Brianconu. Dojedeme po N94 k Lac de Serre-Poncon. A stále po hlavní dojedeme až do Gapu. V něm se napojíme na Route Napoleon. Bohužel v její severnější, a tudíž civilizované části.
Musím ale připomenout, že Francouzi jsou národem motorkářů a motorek. Celou dobu nám auta vzorně uhýbají až na krajnici a to i přesto, že by mohli s motorkou závodit. Nad Gap vyjedeme rychle dlouhou serpentinou a spěcháme do La Mure. Zde chvíli bloudíme, než najdeme správnou silnici směrem na Col d`Ornon (1367 m). Zde opět přibývá cyklistů, jelikož sjedeme do Le Bourg d`Oisans (720 m) nedaleko od epicentra závodu La Marmotte. Hynek trvá na tom, že musíme vyjet na Alpes d`Huez (1850 m), ale cestou se z nás stávají doprovodná vozidla trénujících cyklistů, tak to v půlce otáčíme. Silnice se klikatí ve skále otočená na jih a bez stínu, tak si myslím, že někteří se nemohou ve zdraví závodu dožít. Tankujeme a stoupáme znovu z  Le Bourg d`Oisans na Col de la Croix de Fer (2068 m).

Tam to otáčíme kousek zpět a zatáčíme na Col du Glandon (1924 m). 

Sjíždíme do Saint-Etienne-de-Cuines (425 m), abychom vystoupali na poslední vrchol dnešního dne – lyžařské středisko Col de la Madleine (1993 m). Zde obdivujeme majestátní Mont Blanc z jižní strany

 

 Jsou 4 odpoledne a tak nastupujeme dlouhý sjezd k Albertville. Zde máme problém najít ubytování, ale hned v první vesnici za Albertville, ve Venthon, najdeme krásný pokoj. Řízeček, pivo a spinkat – dnes máme za sebou 447 km a již skoro týden na cestách.

7. den – konec Route des Grandes Alpes

Ráno již dle zvyku vyrážíme v 6.30 bez snídaně. Po D925 míříme do Beaufortu směrem na Les Saises, kde jsme již byli. Tudíž uhýbáme na sever na D67 a přes la Forclaz (870 m) sjíždíme do Ugine. Zde vybíráme z řady možností přímou cestu na Thones. Dáme si opět rohlíček s kafíčkem a vyrážíme na poslední část Route des Grandes Alpes. Ta končí u Ženevského jezera v Thonon-les-Bains. My jedeme po hlavní D909, ale v Saint-Jean-de-Sixt odbočíme na Bonneville. Natankujeme, opět to bereme hlavní silnicí „napříč“ na Saint-Jeoire. Zde zakufrujeme, tak dáme další kafe, projíždíme krásnou krajinou směrem k Vaily a La Vernaz. Tam se dáme nikoliv na Thonon-les-Bains, ale na údolí Abondance. Od Thononu jsme jen 12 km.
 

Abondance nás přes Pas de Morgins (1369 m) dovede do Švýcarska. V Morgins nás stihne malá přeháňka na osvěžení. Sjedeme dolů do Monthey a jsme jen 20 km za Martigny, kde jsme před 4 dny opustili Martinu

  Mimo dálnici rychle projíždíme do Villeneuve, zacpaným Montreux (zrovna probíhá jazz festival) do Vevey. Zde přidám ještě poslední výšlap z 383 metrů na Mont Pelerin (1080 m) a pak jen podél dálnice na La Croix. Zde parkujeme v garáži na několik dní.

8 a 9. den – přestávka a cesta domů

Na La Croix se potkáme s odpočívající Martinou. Vypraní a odpočatí plánujeme cestu zpět. Hynek si ještě odskočí na Grand St Bernard

  Počasí se mění od vedra po kroupy. Další týden vyhrožují soustavným deštěm a tak již v pondělí vyrážíme k domovu. Jedeme již několikrát projetou cestou centrálním Švýcarskem. V Bulle natankujeme, v mlze míjíme Jaun (1465 m), sjedeme do údolí Simmental a přes Interlaken do Innertkirchenu

  Máme krásně slunečno.

Šplháme za neustálého focení (vloni to jel Hynek celé v mlze) na Sustenpass (2224 m), sjíždíme na Altdorf (800m). Zde natankujeme a smlsneme bagetu a hurá nahoru na Klausenpass (1952 m)

 Před Glarusem kafíčko. Tady naše alpská pohoda končí. Provlečeme se Glarusem, ještě vystoupáme nad Walensee.

 Pak se vlečeme přes Vaduz do Feldkirchu. V Bludenzu již značně znuděni uhýbáme na Montafon a chystáme se na zítřejší Silvrettu. Máme pěkných 407 km a mraky houstnou.
Druhý den se probouzíme do deště a také radar ukazuje, že bude hůř. Bohužel pěkně je až na Moravě a u Vídně. Nasazujeme nepromoky, vzdáváme Silvrettu a míříme na Arlberg. V dešti vystoupáme do mlhy až do 1793 m. Bohužel navíc opravují silnic. V jednom tunelu je semafor. Zastavuji, ale špatně vykopávám stojan. Přes zamlžené sklo a brýle jsem přehlídl, jak jde cesta dolů. Motorka padá. Naštěstí se nic nestalo, ale kazí nám to náladu ještě víc. Ve sjezdu na Reutte dáváme kafe a rozhodujeme se jet, co to dá. Z Reutte ještě jedeme ne na Ga-Pa – ale okolo Plansee (krásné i v dešti). Před Oberau dáme oběd. Pak na dálnici na Mnichov. Za Landshutem tlakovou níži předjíždíme a tak rychle z nepromoku, nakopneme to na Železnou Rudu. Zde nás bohužel fronta dohnala od jihu. Jelikož jsme mokří a předpověď navíc oznamuje ochlazení, tak opět nepromok a valíme na Klatovy. Zde nás na chvíli zastaví průtrž. U Plzně skoro přestane pršet, abychom se v Rudné rychle rozloučili s Hynkem. Na obchvatu nás honí blesky, Martina se schovává v tunelu, já pod mostem a v dešti před devátou dorážíme zničeni domů. Cestu jsme zkrátili na 2 dny, dnes to bylo neuvěřitelných 650km, z toho asi 600 v dešti. Naštěstí kromě bot a rukavic nepromok vydržel.

Závěr

Každý jsme jeli troch jinak, Martina nejela Francii, Hynek si přidal jednu etapu ve Švýcarsku. Navíc porovnáním zjišťujeme, že můj Bandit ukazuje o něco víc, Hynkovi BMW zase míň.  A tak dle tachometru jsem najel 3927 km se spotřebou 5,4l. To obnáší 212 litrů benzínu. Hynek navíc asi 4 litry oleje.
Až na jeden pád ze stojanu bez problémů. Na nepromoku nevydržely jen rukavice a švy na návlecích na boty. Zase jsem se na druhou stranu poprvé vrátil s helmou úplně čistou bez much a umytou motorkou.
Co závěrem? Jihovýchodní Francie je nádherná. Kdo chce zažít divočinu bez lidí, tak může kroužit mezi italskými hranicemi a Cote d`Azur především v parku Mercantour i týdny. Ještě nám zbývá západní část Haute Provence až k Verdonu a také Route Napoleon. Vadí jen ten přesun víc než 1000 km. Možná by stálo za to jednu cestu natáhnout po dálnici, přímá cesta z Prahy do Cunea je ani ne 1200 km. No, až přestane bolet za krkem, tak je o čem přemýšlet.
krestak@post.cz.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE