Des Grandes

...na něco takového jsem nebyl připraven. Sundávám věci z biku a vyrážím do obchodu. Opět si připadám jako Allan Delon, jelikož jsem hned populární a i místní ochrankář dbá na to abych nakoupil, jak se sluší a patří. Zase se pokouším o ochutnávání místních potravin. Jako velký hrdina kupuji šneky v láku. Po nákupu opět přijíždím do kempu. Ostatní účastníci zájezdu na mně vybalili,že už máme zaplaceno. Přijela nějaká paní z radnice a naúčtovala nám 13,40 Euro za 4 lidi, 4 biky, 2 stany, a rekreační poplatek. U hranic se Španělskem byl benzín levnější a to 1,19 eura. Mimochodem asi po osmi šnečích blefujtajbech, jsem je daroval popelnici. Určitě nikdy tak velkou ulitu neměli. Po dobré večeři jsme uléhali trošku s obavami, jaké bude počasí.

Den 6 - čtvrtek 30. června

Ráno to bylo takové všelijaké, ale rozkaz zněl jasně. Col Du Tourmalet a Pic Du Midi.

To, co začalo takovou hustou vyjížďkou, skončilo ten den 6 vysokohorskými pasy a úžasnými zážitky. Stoupání k vrcholku nejobávanější etapy Tour de France byla pohoda a vypadalo to jako Alpy. Ale na druhou stranu bez provozu a bez dalších biků.

Prostě jen příroda a teploučko 25 stupňů. Na kopci dáváme rituální kávu, fotíme vše jak japonský zájezd a pak sešup dolů (hned zase nahoru). Přejezd na španělskou stranu Pyrenejí - to byl zase jiný svět. Vše zelené zmizelo a byla to daleko vyprahlejší krajina, která byla úplně jiná. Více bylo vidět cihlovou barvu skal kolem. Do toho modrá voda. Tak nějak nepochopitelné. Jak může být modrá, když okolí je červené. Docela jsme se bavili, jak u nás mají břidlici na střechách jen pracháči tak tam je to odpad, který je i na chlévě. Hold tam mají v chlívu kravku, nebo koně, u nás by bylo stádo koní ( pod nějakou kapotou) .-) Po španělské straně se zase pomalu budeme přibližovat k pobřeží. Navigace nás táhne po krásných cestách. Většinou bývají v navigaci starší údaje, ale aby tam byla dálnice a v realitě ne, to je divné. Jeli jsme po dálnici bez značek a čar až ke staveništi. Dělníci se celkem divili, nám objevitelům z vnitrozemí. Sjíždíme na prvním možném sjezdu a snažíme se tu dálnici kopírovat abychom se moc neodchýlili od kurzu. Silnička 3. třídy nás vede v úmorném horku někam dál. Občas se objeví nějaká oprýskaná cedule do vesnice v okolí. Ale jsou to spíš jen usedlosti. Touhle krajinou s menšími pasy ve výšce kolem 1200 metrů nad mořem to nakonec ten den balíme ve městě Boltáňa. Místní kemp je malý, ale čistý. Po vyprahlém dni končíme v bazénu a posléze u dvou džbánů Sangrie. Uléháme docela brzo, jelikož toho máme plné zuby a taky prciny se hlásí o slovo. Začíná se projevovat syndrom omačkání dočervena, zadek mne pálí jako by to bylo chli v krku. Najeto 362 km.

Den 7 - pátek 1. července

Ráno to vypadá s náladou dobře. Tak jako každý den předtím vstáváme v 6:30 a balíme na bajky. Vyrážíme ještě za celkem vlahého rána. Zajíždíme ještě na kraj Andorry natankovat a pak to vypadá na pohodovou cestu směr moře. Tentokrát nám navigace nepomáhají a my jedeme nejdříve po N 260, což je v pořádku. Cesta se střídavě zvedá a padá. Ale super. Pak to ale přišlo. Asi jsme špatně odbočili, jelikož nás to táhlo do míst ,kde by supersporty nebo motardy řádily od rána do večera. Jenže čeho bylo moc toho bylo příliš. Klopená zatáčka v poloměru 10 metrů střídala druhou a třetí. Pak 30 – 50 metrů rovinka a nanovo. Bohužel pro mne i mou ženu to trvalo celých 50 kiláků. Když jsme objevili naši silnici, tak to bylo jako by nám někdo blbě naplánoval den. Dojeli jsme až někam, kde začínala dálnice směrem k pobřeží.. Tam jsem zastavil a musím říct že celkem grogy a má žena víc, jelikož mne seřvala jako bych to udělal schválně. Nakonec den končíme na pobřeží - 456 km.

Den 8 a 9 - sobota a neděle 2.- 3. července

Costa-Brava je krásná, a proto zde zůstáváme kvůli odpočinku dva dny. V pánských sprchách, kde se po jednom střídáme, tak zjišťujeme že tam nějaký páreček sexuálně dovádí 1,5 hodiny minimálně. Ten manželčin pohled byl dost jasný. 15 minut je asi málo nebo co....