Cestovatelé pohodáři - Alpy 2017

DEN JEDENÁCTÝ – Zatajená samolepka, kemp pod vedením, koupel v bazénku 1. 8. 2017

 

Ráno jsme stávali opět v klidu, sice nás trochu opruzovaly malé mušky, které byly opravdu dosti dotěrné „ Jardasovi se jedna rozhodla prověřit, zdali si již čistil zuby, ale to neměla dělat“ Jardas se začal dávit s úflusem, za který by se nemusel stydět ani kůň, a tak poslal milou mušku k zemi a přilepil ji k jedné z prázdných konzerv. A máš to potvoro…

 

Po vykonání všech důležitých potřeb, které se sluší po velké dávce piva vykonat, pomalu balíme a usedáme na stroje.

Už to míříme, zpět k našim hranicím, dnes máme směr přes Itálii směrem k Rakousku.

Cesta nám ubíhá skvěle, dnes není ani takové vedro, nikdo ani netuší, že projedeme další Passo.

Projedeme až na vrchol a Já už koukám po prezentech, ale co to, kluci nezastavují a šněrujou to dál.

Tak tohle ne, zastavuji stroj a pohybem NINJI se ocitám ve zdejším krámku, kde zakupuji poslední tři samolepky Pass Torno. Jednu hned lepím na kufr.

Nasedám a teď rychle za klukama. Netrvá dlouho a už moje přední kolo olizuje posledního Miloše.

Zastavujeme na docela hezkém místě, kde si trochu odfrkneme. Nedá mi to a volám Jardase „POJĎ SEM NĚCO TI UKÁŽU“ Jardas jde, zadívá se na kufr a ozve se „KDE JSI VZAL TY KLUKU“

Nemeškám a tasím trumfy dnešního dne. Dvě další, jednu si bere s úsměvem Jardas a druhou Honza. Jardas mě chválí a je vidět, že ozdoba jeho Top casu ho vážně potěšila.

Vyrážíme dál hledajíce kemp, kde bychom mohli opět uložit naše těla k odpočinku.

Dorážíme do města Lana, je krásných 42C a potřebujeme dotankovat. Po chvilce oddechu vyrážíme hledat kemp. První zkouška v úzkých uličkách bez úspěchu. Pak nás při hlavní silnici zastavuje auto a vyskakuje jakýsi strejda. Po chvilce je nám jasné, že si nás všiml a snaží se nás navést na kemp. Miloš dostává instrukce, které si v zápětí mění s Jardasem. Vyrážíme, sleduji při odbočování vlevo auto projiždějící za mnou, rozjíždím se, když tu náhle slyším hlubokým hlasem „HEJ HEJ“

 

To si dva galuskáči vedle sebe rozhodli nedat přednost a porovnat síly s plně naloženým strojem, který vrní pode mnou. Přibrzdil jsem rychle koně a málem padnul na hubu. Vy ko….. Vy id….. zvučelo skrze moji helmu. Galuskáči si to však ve stejném tempu valili dál.

Jedeme k danému kempu, Jardas ale přehledl odbočku a jede dál, máváme, blikáme a zastavujeme.

Jardas se po chvilce i s Honzou vrací kolem nás, otáčíme se a následujeme…. Opět špatně, minul…. vidím, jak Miloš stáčí Varana a Zdenda za ním zastavil. Miloš zvedá plexi a volá „KAM JEDE?“ Honza, který také zastavil u odbočky, sjíždí jako první, pak Miloš a nakonec Já, Zdenda zůstává prý, až pojede Jardas zpátky ukáže mu cestu.

Přijíždíme k danému kempu Camping Tisens, Miloš odjíždí zjistit situaci, je fakt pekelný vedro.

Miloš se po chvilce vrací a hlasí „KEMP JE PLNÝ ANI JEDNO MÍSTO“ no pěkný a Já už zase nemám vodu.

Najednou se z jedné z místních cestiček vyloupnul Jardas. Všichni zíráme, kudy se sem dostal.

„KDE JE ZDENDA“ otázal se Jardas. Čeká na Tebe u té odbočky, kterou jsi přejel, dostává se mu odpovědi. Jarads mi dal napít trochu vody, pak nakopl oře a vyrazil za bráchou.

Stačil jsem jen vyslovit „ BRÁCHA ČEKÁ NA BRÁCHU – BRÁCHA HLEDÁ BRÁCHU“

Netrvalo dlouho a bratři se našli, beztak si Zdenda v rámci čekání otevřel a zbaštil další oblíbenou májku.

Koukáme do mapy a Jadas hledá v navigaci, našli jsme další možný kemp.

Vyrážíme, cesta nás vede pořád vzhůru. Skutečně narážíme na kemp uprostřed jabloňových sadů

Camping Vollan

Miloš jde zjistit stav. Po chvilce přichází i s majitelem. Prý je plný, ale jedno místo by měl, sice malé, ale pokud nebudeme mít stany, mělo by to být do pohody a je tu i bazén. Bereme.

 

Po standardním vyložení už stojíme v řadě ve zdejším krámku a zakupujeme něco k snědku a nějaké to pivko. Bylo nám totiž oznámeno, že v 19:00 se zavírá.

Něco málo jsme snědli a hurá do bazénu, bylo to fajn, ta voda je skvělý relax a ten výhled, který se nám naskytl, byl také skvělý :D

S Honzou jsme testovali zdejší bublinkovou masáž a pak zpátky k našim motorkám.

Večer jsme si sedli a Já jsem začal sepisovat, co nás potkalo, postřehy, vzpomínky, abych měl nějaké podklady k tomuto cestopisu.

Jardas kouká na předpověd, je tam něco, co se na nás hrne, Miloš mizí stavět stan.

No snad ta noc nebude tak strašná, ještě jsme chvilku pokecali, dali za korunu slivovičky a pak hurá na kutě.

 DEN DVANÁCTÝ – Poslední samolepka, rozloučení, pivka zdarma 2. 8. 2017

Ráno je super obloha čistá a bez mráčků. Miloš ještě spí ve stanu, který si pro jistotu večer postavil. No nevadí, v tréninku je síla. Ráno vracíme lahve od pivka a za drobné kupujeme ještě něco na zub.

Někdo vaří párky, někdo baští zdejší špek a jiný zase májku.

Po sbalení všech věcí se loučíme pozdravem se sousedem z vedlejšího karavanu a pomalu mizíme směr zpátky domů. Nálada je pořád dobrá, ale už to není jako před 10 dny, každý už cítí, že se nám to pomalu blíží, ten konec krásných míst a denního sezení v sedle svého stroje.

Ale je krásně a mám před sebou ještě dost kilometrů, tak proč si to ještě pořádně neužít.

 

Po cestě dojíždíme tři tříkolky, jsou nádherně slyšet a ta jejich šíře.

 

Celou tuto trasu se snažím natáčet s kamerou v ruce, docela to jde jen do chvíle, než Honza přede mnou ubere plyn, v tu chvíli kamera letí do tankvaku a Já opět řídím oběma.

Zastavujeme na odpočívadle, tříkolky zde jsou také. Fotíme… Miloš se otáčí a něco nám zděluje „TAK TOHLE NÁS JEŠTĚ ČEKÁ, NO TO JE SÍLA“ a zírá kam si do vrcholků Alp.

Netrvalo dlouho a naše bulvy zírají stejným směrem „ Ano, už to vidíme všichni, další Passo“ šněruje si to po úbočí až k nebi.

Jelikož se už trochu ochladilo, navlékáme bundy. Hurá do stupaček a jedem.

 

Ano opět neskutečná nádhera, nestačíme opět fotit.

Silnice prořezává zdejší krajinu a mám tak možnost se ještě znovu nadechnout v místech, na které budeme jednou vzpomínat. Na vrcholku dáváme menší odpočinek a pak dál.

Přijíždíme k dalšímu passu, no tohle je snad odměna na rozloučenou. Vychutnáváme si každou zatáčku, každý kamínek, který leží podél silnice, cítím, jak moje Heidenau zanechává poslední stopy ze šputnů ve zdejší silnici.

Dojíždíme na další vrchol, kde zakupujeme poslední samolepku této expedice Passo Rombo.

Děláme poslední fotky a určitě každý v sobě v tu chvíli nesl tíhu loučení s touto nádhernou krajinou plnou neskutečně uchvatných zatáček a brilantním povrchem vozovky.

Lepíme samolepky se ctí na kufry. Poslední pohledy a fotky. Vyrážíme směr Rakousko. Nyní už jen pár fotek u krav, které lemují po obou stranách silnici.

Přijíždíme na Timmelsjoch Hochalpenstrase, kde ještě za průjezd odevzdáme krásných 14euro.

Nejde přehlednout jednoho strejdu, který si to mastí na starém Herkulesu, objem bych radši ani netipoval,

v dlouhém pršiplášti a stejně dlouhém vousu. Prohodili jsme malý pozdrav a z jeho výfuku kromě tmavých stop úkapu oleje se pod přitáhnutím plynu vyhoupl dým jak z lokomotivy.

Strejda nám zmizel z dohledu, jen smrad spáleného benzínu s olejem by napověděl, kudy si to tento dobrodruh namířil.

 

Trochu jsme si zakašlali a podřazený stupeň rychlosti popohnal naše stroje dál směrem do Rakouska.

Nyní už cesta utíká poměrně rychle a vlastně už nás ani nic nepřekvapí, zastavujeme na velkém parkovišti a supermarketu MPREIS Warenvertriebs a dokupujeme něco k jídlu na poslední dny.

Dáváme tu zrovna i malý obídek a pak zase do sedel.

Opět se udělalo neskutečné teplo, zastavujeme u benzinové pumpy Dolle Tankstellen a dotankujeme benzín. V rámci zastávky a neskutečného tepla sundáváme i bundy.

Zdenda hlásí, že ho bere váček a žádá tabletku. Po další zastávce odpočíváme a Zdenda polyká tabletku. Snad se mu trochu uleví.

 

Po cestě ještě fotíme místní jezírko, opět s průzračně modrozelenou vodou. Po dalších pár kilometrech zastavujeme u krajnice, co se děje, koukáme a Jardas něco hledá blízko svého podpaží.

Z helmy nám oznamuje „TAK JSEM DAL VOSE PŘES PRDEL A ONA MĚ ZOBLA“ Jardasovi jsme ranku ošetřili a pokračovali dál…

Jardas už má cíl daný. Dojíždíme do Campu Walchensee. Miloš již naposledy svou němčinou zajištuje místo na přespání a možnost umytí.

Super opět volno a za super euráčky. Až na místě zjištujeme, že máme místo pod jakousi výpadovkou, néli dálnicí. Nevadí, to už nějak dáme, bylo hůř.

Začali jsme vybalovat věci. Jako první jsme si to do sprch našněrovali Já, Jardas a Miloš.

Super jsou tu tři sprchy, hurá, to se krásně omyjeme v teplé vodě. Ani jsem nedovřel dveře a slyším jekot Miloše „TY VOLE TADY TEČE STUDENA“ ,z kabiny B, kde v tuto chvíli meje své tělo Jardas, se ozývá „NENÍ MOŽNÁ, JÁ MÁM KRÁSNĚ TEPLOU“ spouštím svůj kohoutek a chtě nechtě i zmých ust se ozývá „KURDE TO JE STUDENY“ Jardas nám dává rady „OTOČ PÁKOVKOU VÍC DO LEVA“ točím a nic točím podruhý a cítím, jak něco povolilo, ale není to teplá voda. Pomalu uzavírám a mizím z kabinky. Jardas mě pouští do své kabinky a hlásí „DĚLEJ DOKUD TEČE TEPLÁ“ mizí v kabince B. Rychle šampon na hlavu a „AAAAA kurva už teče studená. Jardas osušen do svého ručníku nám hlásí, „HELE ONI JSOU TADY NĚJAKÉ TŘI KRABICE NA ŽETONY“ jen to dořekl, bylo nám vše jasné. Jardas se vykoupal za něčích 25centů a my jako pitomci jsme si dali ledovku. No nic, zpátky kvůli teplé už nepoběžíme.

Po návratu se ještě vystřídali Zdenda a Honza a pak hurá na pivko za poslední euráky, Zdenda dopředu hlásí, že on to dneska nebude přehánět (asi ho zase bere váček)

Místní knajpička a hlavně obsluha nebyla vůbec k zahození. Nijak jsme se nezdráhali, točené pivko značky kterou jsem nestačil zdokumentovat, do nás padalo jak němci do krytu.

K chuti přišly i hranolky a Já jsem si dal německý schnicel s hranolkama. Šlo to, ale žádná hitparáda.

Večer utekl jako voda. Miloš nám oznámil, že zítra se bude muset na přechodu v Železné Rudě rozloučit a bude pokračovat dál domů.

Souhlasíme a po dopití posledního pivka žádáme o účet, platím komplet a zítra si to rozdělíme.

U motorek uleháme a usínáme.

DEN TŘINÁCTÝ –  Poslední sezení a vzpomínání 3. 8. 2017

Ráno nás probouzí neskutečný provoz na silnici nad námi. Snídáme a balíme věci. Jdu si vyčistit zuby. Po cestě zpátky koukám a Zdendovo moto i svěcma leží na boku. „CO SE TO TU STALO“

Zdenda hlásí, že zatáhl za jeho proslavené gumycuky a tím si stáhl moto. Koukáme na Zdendu a pomáháme mu se strojem na kola. Zdenda nám ještě popisuje Miloše, který ve chvíli pádu byl hned vedle…. „POČKEJ NECHTO TO, TO MUSÍM VYFOTIT“ a tak nám Miloš zvěčnil pád Zdendovi Kawasaki, děkujeme.

Zdenda hlásí, že váček dal klid, no sláva, tak to bude dnešní cesta v poho.

Vyrážíme směr Železná Ruda. Počasí je fajn a my se těšíme na naše skvělé krásně vybavené benzinové pumpy (Italské benzinky totální katastrofa, nic nikde nikdo strašný)

Přijíždíme na první větší pumpu F1 GAS zde kupujeme kávu a něco na zub.

Usedáme venku a pomalu si uvědomujeme, že už to, co jsme zažili, bude nyní jen v našich vzpomínkách a jen My bude vědět, co tam bylo, co jsme skutečně viděli, co nás potkalo, extrém a rychlé změny počasí a teplot, skvělý přístup lidí, pozdravy snad stovek motorkářů, kteří nás míjeli.

Loučíme se s Milošem, stisk rukou, pak start a Miloš jako jeden z nás cestovatelů pohodářů mizí v dálce.

Po vypití kávy nasedáme a jedeme směr kemp Běšiny. Je to fakt kousek, přijíždíme do kempu.

Po dohodnutí jedné volné chatky (mimochodem všichni jsme se shodli, že poslední den naší expedice strávíme v ložích zdejší chaty) jsme se jeli ubytovat. Po otevření chaty jsme byli všichni velmi nadšení. Chatka perfektně vybavená včt. ledničky, sporáku atd

Vyndáváme tedy jídla z kufrů a konečně uskladňujeme přes noc v lednici  Někdo tam šoupnul i flašku zelený

Po vysprchování vyrážíme všichni na poslední večerní posezení v této expedici (sice už bez Miloše)

do zdejší restaurace. Číšník nám hlásí, že otevřeno je do 22:00 a někdy i podle lidí.

Usedáme venku a objednáváme si Plzeň a Gambrinus. Pivo je točené do nachlazených půllitrů, to je bašta. První pivka v nás zmizela rychlostí blesku a tak obědnáme hned další rundu.

Samozřejmě že nezůstalo jen pivka, objednávka jídla byla pro každého jiná a jak řekl Zdenda „TO BUDE MÍT PAN KUCHAŘ RADOST“ ale ne, vše bylo absolutně v poho.

 

Celý podvečer a večer jsme vzpomínali na projetá místa a zážitky s tím spojené.

Asi v 22:30 kdy už jsme měli pocit, že bychom měli odejít, nám pan číšník znovu roztočil pivko a dal se s námi do řeči. No hle, on se z něj vyklubal motorkář. Dobře jsme si pokecali a porovnali pár vzpomínek. Asi ve 00:00hod. nám roztočil poslední pivka a s hlášením, že musí jít spát, protože ráno v 6:00 už musí být na place, jsme se rozloučili.

No a my jsme se odebrali ke své chatě. Večer byl fakt vydařený. Jen jsme ulehli, chtěl jsem se na něco zeptat Honzy a pravím „HONZO UŽ SPÍŠ?“ bylo to asi minutu, po tom co zhasl světlo, zpátky se mi dostalo jen dlouhé odfouknutí, jak když vypustíš duši s kola. Honza vytuhnul do minuty.

DEN ČTRNÁCTÝ –  Loučení a návrat 4. 8. 2017

Noc byla klidná, to jen v noci se Honza vzbudil, že mu je hrozný vedro a otevřel okna, Já po návratu z WC zjistil, že nám nechal Jardas zapnutou plotýnku na místním ohřívači a tak nám krásně vyhřál místnost.  Jardo děkujeme.

Ráno jsme se všemu ještě jednou zasmáli a začali balit. Ještě předáváme chatku ke kontrole mladé slečně a po odsouhlasení, že je vše v pořádku, nasedáme na stroje a odjíždíme. Zastavujeme u hlavní brány, Honza vrací klíče na recepci, no a pak směr Slaný.

Je příjemné počasí, po cestě potkáváme už třetí policejní hlídku, asi nějaké manévry, no už jsme přeci doma.

Před odbočkou na Slaný se zastavujeme a Já se loučím se zbytkem party, kluci mají opačný směr. Znovu stisky rukou, zvýšený dech mě signalizuje, že tímto skutečně končí jedna z krásných expedic cestovatelů pohodářů v sestavě Jardas, Honza, Simon, Zdenda, Miloš v letošním roce 2017

Poslední pozdravy rukou a naše stroje se rozcházejí na první křižovatce, Tak ted už jen těch pár kilometrů domů.

Expedice Alpy 2017 najeto 4180km

Celé album:

http://cestovatelepohodari.rajce.idnes.cz/

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE