Cesta po Francii

7.7. 260km

Ráno je hrozné, průtrž mračen, Hajnej zalezl do stanu ke klukům a Tom je celý mokrý. Neměl odvahu zalézt k nám do stanu. Nadává, že se mi nechtělo vstávat a velet k odjezdu. Konečně využiju svoje žluťoučké nepromoky, oblékám je a balíme. Všechno je mokré a nic nevidím. To má za následek, že bloudíme a dojíždíme na vyhlídku nad zálivem, kde na nás zděšeně hledí osádka Fordu, který má co dělat, aby se otočil. Pod námi obrovské vlny a vichr. Mám strach, aby nás nesfoukl do moře. Otáčíme a upalujeme na 1 pryč, rychleji to nejde, protože nevidím. Projíždíme asi ½ m hlubokou kaluží, takže jsme mokří i přes nepromoky. Kvůli špatné viditelnosti míjím odbočku a při pokusu otočit se nezvládám moto, řvu na Emku, že padáme, něžně pokládám KLV na kufr a řídítka. Ostatní hodnotí naše seskakování velmi kladně. Ve svých žlutých oblečcích prý vypadáme zvláště elegantně.

Po 100 km se dostáváme do míst, kde pro tuto chvíli neprší. Obsluha benzinky padá smíchy, když nás vidí, kluci mají černé ruce od svých rukavic. Všichni taky tvrdili, že mají nepromokavé oblečení, ale zjišťují, že jim v krámě lhali. Zvláště Strečmen tvrdí, že mu dali do bundy nepromokavou membránu obráceně. Martina, která jede jen v riflích drkotá zuby a tak jí Emka půjčuje svoje kalhoty. Nedá se nic dělat, musíme dál, takže střídavě suchem a deštěm dorážíme do Vannes. Původně jsme chtěli vidět menhiry v Carnacu, odbočku jsme ale minuli a směrem, kterým Carnac leží vidíme provazy deště, tak zbaběle prcháme směrem na Nantes, kde nacházíme kemp, opět z kopce. Vybalujeme mokré věci a necháváme je ve větru sušit, netušíme, že zbytečně.

8.7. 397km

Ráno opět prší a zase balíme mokré stany. Plán cesty je v háji, protože místo v 8:00 vyjíždíme pravidelně tak kolem 11:00 a nezbývá než prchat 400 km za den, abychom se stihli vrátit domů včas. Pokračujeme podél Loiry na sever, čímž si užíváme alespoň trochu Francie v podobě zámků kolem kterých jedeme. Někde v Bourges se Hajnej rozhoduje na semaforech sundat nepromoky. Vytváří tím spolu s Tomem úžasné představení pro okolostojící,. Vrhá se z Afriky na chodník, leží na zádech a Tom z něj rve za nohavice nepromoky. Kupodivu to stihli než skočila zelená. Dnešní den končíme v kempu 20km před Nevers. Sušíme stany a doufáme, že se vyčasí. Pokouším se zatlouci kolíky, ale vybral jsem jediné místo, kde je moc kamení. Výsledkem je zlomený kolík a já vytočený až na půdu. Nakonec jsem k zakotvení využil motorku. Tom zase chodí po kempu a píchá do země, jako by hledal miny, daří se mu tím najít místo, kde není problém kolíky zatlouct.

9.7. 411km

Neprší, aspoň zatím. Vyrážíme a užíváme si pěknou cestu přes Autun, směrem na Besancon, kde jsou prima zatáčky a vůbec se dobře jede. Chci si sundat nepromoky, ale je mi to zakázáno, že prý odpuzují déšť. Dnes dojíždíme do Mulhouse a zabíráme pěkná místa v rovném kempu.

10.7. 804km

Ráno pro změnu prší, zase se motáme po městě, než se nám podaří najít cestu na výpadovku, vyrážíme směr Freiburg po dálnici a doufáme že nebude moc pršet. Začínají se tvořit zácpy, v zoufalství jedeme odstavným pruhem, přesto, že je to v Německu zakázáno. Ještě asi dvě prudké přeháňky a pak už sucho. Jedeme 140-150 km/h. U Sinsheimu se rozhodujeme, jestli si nesplnit jeden z cílů a zastavit se v muzeu. Tak ne, snad někdy příště. Dostáváme se opět do zácpy, jedu v nepromocích a je mi dost vedro, takže najíždím na čáru a jedu prostředkem, uhýbají všichni, jenom řidič slovenského kamionu to nemůže překousnout a nutí ně zastavit. Od Norimberku ženeme déšť před sebou a když už je moc blízko, tak zastavujeme a necháváme mu chvíli čas. Tankujeme jen na dojetí do Česka, jenom Hajnej tvrdí, že německý benzín za 1,18 eura je lepší a proto si bere plnou. V 18:00 projíždíme přes hranice, německá policajtka trvá na předložení dokladů a potom studuje naše tváře přes přilby. Rozhodli jsme se, že navštívíme kamaráda Hucka v Kopidlně a tak valíme přes Prahu.Ve 21:00 jsme na místě. Spát jdou někteří v 08:00 ráno.

11.7. 214km

Po obědě vyrážíme směr Brno a zase tlačíme déšť před sebou. Doma jsme v 18:00 a na tachometru je 4400 km. Route 66 podle kterého jsem počítal kilometry zjevně lže, protože výsledek je o 400km nižší než skutečnost na tachometru. Něco je možno brát na motání se po městech, ale 400km je přece jenom moc. Už když jsem plánoval trasu, tak se mi ty kilometry nějak nezdály. Teď jsem si vzpomněl, že opozdilci nedodali pokutu, takže se hoši pochlapte. Ceny:
kempy do 10€ za 2 lidi, motorku a stan, vlastně 10 to nikdy nebylo, maximum 9,8 a jinak tak 7,5 , jídlo v supermarketu skoro jako u nás, proto jsme nic nevezli z domu. Benzín se dal koupit od 1,036€ u supermarketů, jinak až 1,16€. Náklady činily asi 300€ na 10 dnů na motorku sólo, ve dvou jsme utratili 380€. Pro kuřáky rada, vezměte si s sebou dost cigaret, jsou drahé (krabička 5€) a prodávají se jenom někde. Pozor na odlišné značení, pokud se vám ztratí směr, jeďte směrem označeným „routes direction“ vyvede Vás z města na okruh.

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)