Jednou Nordkapp, Finskem v jedné stopě, na jedné a ve dvou

sobota, 2.6.2012

Ráno nás kromě obvyklého světla probouzí i déšť bubnující do střechy chatky.  Navlékáme na sebe všechny nutné vrstvy oblečení a zakončujeme tentokrát více než jindy opodstatněným nepromokem. V chatce nechávám konzervu od staršiny z Kajaani - fakt jsem ji neotevřel, proto její obsah pro mě zůstane navždy tajemstvím. :)V 10 hodin jsme už v Altském muzeu pravěkých kreseb starých 8.000 let (GPS: +69° 56' 50.08", +23° 11' 12.62"). Při procházce mezi kresbami přestává pršet. Procházíme mezi skálami a obdivujeme primitivní, ale krásné kresby.

Okolo jedné hodiny přijíždíme ke Kvænangenskému fjordu (GPS: +69° 56' 33.07", +22° 3' 1.66"), tankuju, dáváme si jídlo a kafe. Obloha se už protrhala, takže i svítí sluníčko. Fjordy v okolí tvoří nádhernou scenérii nabízející až kýčové fotky zasněžených hor lemovaných zelenými pásy podél modré mořské vody. Podobná scenérie nás provází celou cestou norskými fjordy - Nordreisa fjord (GPS: +69° 47' 3.71", +20° 37' 7.86"). 

Záliv Skibotn (Lyngen - GPS: +69° 29' 10.99", +20° 20' 15.30") je naším posledním rozloučením s Norským mořem a de facto i s Norskem jako takovým. Směrem k finské hranici ještě projíždíme Cestou čtyř větrů (GPS: +69° 10' 1.91", +20° 45' 16.37"),

jak se nazývá cesta “průsmykem” k finskému výběžku (“ručičce”), kde je i Finsko-Norsko-Švédské trojmezí. Kolem šesté hodiny přijíždíme k jezeru Kilpisjärvi. Za 50 EUR zde dostáváme nádherné ubytování (nejhezčí na naší cestě) v novém, plně zařízeném, luxusním srubu (GPS: +69° 1' 1.57", +20° 52' 26.64"). Bytná je starší, silnější paní, která bydlí u silnice se svým manželem a třemi psy, jezdí džípem a neumí ani slovo anglicky. Předá nám klíče a ukáže cestu ke srubu. Za chvíli babča smykuje před srubem v džípu a veze nám čisté povlečení a ručníky. Srub má 4 ložnice, plazmu, koženou sedačku a svou vlastní saunu s výhledem na posvátnou horu Saana (1029m n.m. - třetí nejvyšší hora ve Finsku).

Při parkování zjišťuji, že má školácká chyba začíná být vážnější, a že se skutečně nevyhnu výměně zadní pneumatiky tady ve Finsku. Neodhadl jsem celkový počet kilometrů, které ve Finsku najedu a také celkové zatížení motorky se na zadním kole podepisuje rychleji než jsem čekal.
Odkládáme kufry, svlékáme se a jdeme se najíst do místního motorestu. Zde nás čeká výtečné jídlo. Restaurace je prostřená a připravená, jak kdyby měla každou chvíli přijet svatba čítající minimálně 50 hostů. Nikdo však nejede a ani četnost aut - dvě za celý den - nenasvědčuje tomu, že někdo přijede. Nicméně, pan hostinský je hrozně milý a za 6 EUR na osobu můžeme sníst co chceme. Posilněni vynikajícím jídlem a občerstveni pivem jdeme do srubu roztopit saunu. Příjemně unaveni ve 23:15 usínáme.

Ujeto 360 km.

neděle, 3.6.2012

Vyjíždíme v půl deváté. Babča domácí ještě spí, takže klíč nechávám na židli před jejím domem. Polojasná obloha, ale chladno - 6 st. Ostatně i z větší části stále ještě zamrzlé jezero Kilpisjärvi je toho důkazem. Bohužel díky tomu jsme nemohli navštívit trojmezí (GPS: +69° 3' 35.82", +20° 32' 55.16"). Nejjednodušší přístup tam je lodí. Pěšky to lze taky, ale daleko obtížněji.
Vyrážíme proto dál na 441 km dlouhý úsek do Rovaniemi. Navigace mi oznamuje, že mám pokračovat 200 km k další odbočce - má pravdu. Skutečně cestou není jediná odbočka. Cesta zpočátku vede podél hraniční řeky se Švédskem. Stále ještě spící příroda kolem má hnědou, místy až hnědočernou barvu. Zelená tu zatím není vůbec. Nedaleko od jezera Kilpisjärvi projíždíme nejvýše položenou silnicí ve Finsku - Muotkatakka (celých 565m n.m.) (GPS: +68° 55' 30.58", +20° 56' 10.81"). Pro ploché a nízké Finsko je to hodně, proto na tento fakt upozorňují hned 2 (!) cedule za sebou. :)
V 11 hodin příjíždíme k prvnímu kiosku (GPS: +68° 9' 43.56", +23° 16' 3.46") a jdeme se ohřát kávou. Ve dvanáct hodin tankujeme u odbočky na Rovaniemi (GPS: +67° 57' 19.39", +23° 41' 3.57"). Počasí se otepluje, svítí sluníčko. Dokonce i příroda mění zásadně svůj ráz, takže už zase projíždíme mezi šťavnatě zelenými lesy střídajícími se s modrými jezery. V půl třetí obědváme v příjemném kiosku (GPS: +67° 10' 1.29", +24° 57' 20.37") asi necelých 100 km před Rovaniemi.Krátce před čtvrtou hodinou přijíždíme do vesničky Santy Clause (GPS: +66° 32' 36.78", +25° 50' 39.66"). Všechny země, které mají polární kruh se přou o výsadu být oficiálním sídlem tohoto zahraničního kolegy našeho Ježíška. Samozřejmě se nikdy nedohodli, ale nepsaně se uznává, že Santa Claus bydlí právě ve vesničce Napapiiri kousek za Rovaniemi. Proto ho tu můžete celoročně vidět a popovídat si s ním. Samozřejmě kromě Štědrého dne, kdy jezdí se soby někde po světě. Jeho vesnička je plná různých obchůdku se suvenýry, restaurací a je tu také jeho pošta, ze které můžete celoročně poslat pohled s originálním vánočním razítkem. Pozor při odesílání - mají tu dvě schránky na dopisy - jedna se odesílá ihned, druhá potom až na Vánoce. Pošta prodává různé vánoční pohledy včetně těch od Josefa Lady nebo s krtečkem. U pošty potom můžete překročit pomyslný polární kruh. Zeměpisně je to samozřejmě nesmysl, ale pro turisty to funguje. :)

Kolem sedmé už hledáme ubytování v Rovaniemi. Zkoušíme pár možností a nakonec končíme v příjemném a poměrně levném hotelu Aakenus (GPS: +66° 30' 21.33", +25° 43' 2.82"). Následuje tradiční vybalení a po osmé hodině už sedíme v místní restauraci v centru Rovaniemi na pivku. Večer ještě couráme městem a před půlnocí jdeme spát.

 Ujeto 441 km.

pondělí, 4.6.2012

Nervozita ze strachu z případných potíží se sjetou pneumatikou převládla a tak ráno, po snídani, kolem 9. hodiny vyrážíme z hotelu směrem k nejbližšímu servisu Yamaha, který jsem si našel na netu. Je pravda, že jsem si ho hledal už dříve, ale žádný nebyl v rozumné blízkosti. Proto jsem počkal až na Rovaniemi. Servis byl poměrně velký s prodejnou a obsluha byla příjemná (GPS: +66° 31' 37.43", +25° 45' 46.58"). Pneumatiku mi přezuli a my asi po hodině vyrázili směrem na Oulu a Vaasu.   Svítí sluníčko a jede se příjemně. Ráno nás tak optimisticky naladilo, že vyrážíme bez nepromoků a já dokonce nasazuju samotné klasické kožené rukavice, které jsem si do teď nemohl mít kvůli zimě.
Nepromok navlékáme až na pumpě těsně před Oulem, kde nás překvapil náhlý a docela silný déšť (GPS: +65° 6' 17.40", +25° 32' 46.20"). Pokračujeme dál směrem na Vaasu. Zhruba v polovině cesty zastavujeme kolem páté odpoledne u McDonald’s na kávu a zákusek (GPS: +63° 49' 53.84", +23° 7' 28.29").
Čeká nás už jen “pouhých” 144 km do cíle, ale to zatím ještě nevíme...
Po celkově dlouhé trase, kterou jsme dneska ujeli z Rovaniemi až do Vassy zjišťujeme, že ve Vasse neseženeme ubytování. Je už trochu pozdě. Objíždíme všechny hotely, hostely a campy, ale vše je buď obsazené nebo hodně drahé. Nakonec odjíždíme do 14 km vzdáleného kempu Malax. Ze 14 km je ve finále asi 26, ale stojí to za to. Za 65 EUR máme hezkou dřevěnou chatičku s výhledem na moře (GPS: +62° 58' 16.88", +21° 29' 31.21").
V místním bistru si ještě kupujeme olut a sendviče, protože restaurace je už zavřená. Jdeme se podívat na moře a spát.

 Ujeto 607 km.

úterý, 5.6.2012

Úterní ráno, svítí sluníčko, teplota je kolem 10 stupňů a my vyrážíme bez snídaně z chatky na břehu moře do Nokie a Tampere.
Kolem poledne jsme v Nokii. Fotka původní továrny slavného výrobce telefonů je bezpodmínečná :) Telefony se tu však vůbec nevyrábí. Nad mapou tu vymýšlíme další cíl naší cesty. Z doporučení finských kamarádů víme, že stojí za to vidět Alandské ostrovy. Vybírám proto vyhlídkovou trasu směrem na Turku a pak dál k pobřeží. Před třetí hodinou stavíme v Huittinen u pumpy (GPS: +61° 10' 30.38", +22° 40' 51.20") na kafe a něco k němu. Cestou střídavě prší a chvílema svítí sluníčko, ale silnice vede krásnou krajinou.
Čím víc se blížíme k pobřeží, tím víc se otepluje a mraky se trhají. Takže po 16. hodině na odpočívadle kousek od Vehmaa (GPS: +60° 38' 58.02", +21° 48' 49.85") dokonce sundaváme nepromoky.V podvečer přijíždíme k pobřeží. Začínáme hledat ubytování, aby to nedopadlo jako včera. První kemp nefunguje, tak jedeme do druhého, což znamená asi 14 km. Ten také nefunguje, ale je tam aspoň šipka k dalšímu, který je zapadlý v lese a překvapivě už dva dny letos funguje. :) Luxus trochu pokulhává, ale co bysme chtěli ze 65 EUR :) Je to kemp Lomavalkama Oy nedaleko Kustavi (GPS: +60° 35' 2.35", +21° 19' 0.36").
Michal si tu i pochutnal na večeři se zájezdem důchodců, kteří se tu znenadání zjevili, snědli večeři a zase stejně zmizeli. Večer se ještě radíme se slečnou recepční o našem plánu cesty na druhý den, ale moc toho neví, tak se jdeme radši podívat k moři a spát :).

Ujeto 468 km.

středa, 6.6.2012

Ráno se probouzíme do oblačného dne. Teplota je 10 stupňů. Bez snídaně vyrážíme na obecní úřad do Kustavi, kde jsou turistické informace zjistit, jestli jezdí všechny trajekty na plánovaném okruhu pro dnešní den. Rozhodli jsme se, prohlédnout si Alandské ostrovy “Cestu perlového nádrdelníku” nebo-li Archipelago tour, což je menší okruh po ostrůvcích spojených pouze trajektem v národním parku Archipelago. Na úřadě jsou všichni moc milí a příjemní, ostatně asi jako všichni ve Finsku a dostává se nám ujištění, že všechny trajekty jsou v provozu, takže nehrozí, že bychom zůstali na nějakém ostrůvku opuštěni :)
Vydáváme se proto k prvnímu trajektu z pevniny na ostrov Jumo. Sice se mluví o pevnině, ale de facto jsme už na ostrově Leonsaari, který je s pevninou spojen mostem.  Trajekt společnosti Aurora z přístavu Heponiemi (na ostrově Leonsaari u města Kustavi) do Kannviku (na ostrově Jumo v souostroví Iniö) je zdarma. Připlouvá do “přístaviště” včas v 10:00. Od konce silnice v Heponiemi (GPS: +60° 29' 6.63", +21° 26' 6.74") odrážíme za deset minut, přesně podle plavebního řádu. 5,8 km dlouhá plavba na ostrov Jumo do přístavu Kannvik (GPS: +60° 26' 21.29", +21° 23' 45.30") trvá asi 25 minut. Při plavbě konečně snídáme v trajektovém bufetu - káva, čaj, pečivo - vcelku velký výběr.
Kromě malé vesničky Jumo, kterou hlavní silnice procházející ostrovem dalece obchází je na ostrově jen pár ještě menších osad. Ostrov Jumo je součástí souostroví Iniö a je dlouhý asi 4 km. Pro cestu na další ostrov Hinnskär v souostroví Iniö musíme opět použít  trajekt. Je to jen krátká 600 m dlouhá plavba a spíše než o trajekt se jedná o přívoz, vedený lanem po kterém loď “ručkuje”.  Na tomto ostrově je pouze jedno větší město Iniö, které dává jméno celému souostroví a původní samosprávě. Hlavní silnice vedoucí ostrovem končí v Dalenu (GPS: +60° 22' 53.71", +21° 22' 17.39"), kde chvíli váhám na který z dvou trajektů nastoupit, ale po chvíli studování mapy a plavebních řádů najíždíme na ten správný levý trajekt, který je jako jediný ze všech dnešních trajektů placený.
Plujeme necelou hodinu na ostrov Nordanlands (GPS: +60° 17' 20.31", +21° 26' 21.05"), kterému se také někdy říká Mossala podle největší vesnice na tomto 3 km dlouhém ostrově. Chvíli po 12. hodině vyplouváme z Mossaly (GPS: +60° 16' 8.03", +21° 24' 21.45") do přístavu Björkö (GPS: +60° 15' 56.07", +21° 24' 21.30") na další ostrov v pořadí nesoucí název Jöutmo. Oba ostrovy spojuje opět jen přívoz. Ostrov Jöutmo je silnicí spojen s těsně přilehlým ostrovem Lömsö, kde leží vesnička Kivimo, kterou projíždíme a kousek za ní ostrov končí (GPS: +60° 14' 6.31", +21° 20' 8.47") přívozem, odkud odlplouváme na další ostrov Häplot, souostroví Houtskari do přístaviště Roslax (GPS: +60° 14' 1.21", +21° 20' 5.26"). Na ostrově zajíždíme do vesničky Houtskär na oběd (GPS: +60° 13' 22.20", +21° 22' 6.00").  Je půl jedné. Bohužel jediná i přesto slušně vypadající restaurace nabízí oběd pouze formou bufetu, ale nabídka není moc obsáhlá a tak se radši do jediného nevábně vonícího rybího pokrmu nepouštíme a zůstáváme o džusu a o hladu. :) Z Houtskäru se vracíme na hlavní silnici vedoucí ostrovem a dokončujeme 12 km dlouhý přejezd ostrova a z přístavu (GPS: +60° 11' 12.48", +21° 26' 18.68") odplouváme 8 km na souostroví Korppoo - do přístaviště Galtby (GPS: +60° 11' 9.10", +21° 35' 6.63") na ostrově Näsel.
Ostrov projíždíme jen severním okrajem. Napojujeme se na silnici č. 180 a míříme do 7 km vzdáleného přístavu na východní straně ostrova (GPS: +60° 9' 57.38", +21° 41' 28.73").  Z Korppoo odplouváme přívozem kolem půl druhé (GPS: +60° 9' 57.42", +21° 41' 25.60") do Nauvo (GPS: +60° 9' 49.92", +21° 42' 15.43") na ostrově Storlandet. Hned jak sjíždíme z přívozu nabízí se nám úžasná příležitost zastavit v místním občerstvení (GPS: +60° 9' 48.57", +21° 42' 24.85") a dát si lékořicového nanuka a nějaké pití. Zároveň litujeme civilní řidiče v protisměru, kteří musí čekat na přívoz v koloně několika desítek vojenských náklaďáků dlouhé asi 1 km. Vzhledem ke kapacitě přívozu asi tak 4-5 náklaďáků si tu asi chvíli počkají...
Náš směr je naštěstí volný, a tak ve tři hodiny začínáme ukusovat 28 km k poslednímu dnešnímu trajektu do přístavu na ostrově Lillandel, který s ostrovem Storlandet spojuje most (GPS: +60° 10' 48.86", +21° 55' 51.63"). Držíme se stále silnice č. 180, která nás dnes dovede až do cíle. Kousek za mostem nás zaujali 2 zrcadlové kameny položené pod dráty vysokého napětí hned vedle silnice (GPS: +60° 10' 21.55", +21° 57' 13.43"). Asi nějaké umělecké dílo, ale bohužel bez označení. Samozřejmě si je fotíme a přitom využíváme i nesčetných zrcadlových efektů, které nám kameny nabízí. Bohužel ani později jsem nezjistil, co to je za dílo.

Na severovýchodním cípu ostrova Lillandel (GPS: +60° 13' 21.07", +22° 5' 52.53") najíždíme na osmý dnešní poslední trajekt do Parainen (GPS: +60° 14' 7.94", +22° 6' 46.14"). Odtud se po stoosmdesátce směřujeme přes Pargas do Kaariny.

Původní plán byl dojet do Turku, ale nakonec se rozhodujeme pro asi levnější variantu ubytování na maloměstě než by asi stálo v Turku. Bohužel kemp před Kaarinou ještě není v provozu a vedlejší je plný, takže volíme ubytování v hotelu Kivitasku (GPS: +60° 24' 28.09", +22° 22' 14.10") v centru Kaariny za 79 EUR. K večeři si dáváme pizzu ve vedlejší pizzerii. Večer se jdeme projít městem, ale nic zvláštního neobjevujeme, tak končíme v hotelu s pivem u kulečníku. Ikdyž hotel je čistý a pěkný, tak večerní saunu raději oželíme vzhledem k vyloženě dělnickému osazenstvu hotelu. :) ...alou spát, už je 10 hodin.

Ujeto a upluto 167 km.

čtvrtek, 7.6.2012

Probouzíme se v 7:00. Venku je mlha, že není vidět ani na krok. Balíme a jdeme na 8 hodinu na snídani s dělníkama v hotelu :) Mlha se postupně zvedá, takže máme šanci, že bude krásné počasí. Kolem 9. vyrážíme z hotelu do 10 km vzdáleného přístavního města Turku. Městem prošla historie Finska, takže by byla škoda ho vynechat. Do roku 1812 bylo dokonce hlavním městem celého Finska. První naše cesta míří na hlavní Trhové náměstí k ortodoxnímu kostelu svatého Alexandra (GPS: +60° 27' 8.00", +22° 15' 58.21"). Dalším zastavením je středověký hrad Turku (GPS: +60° 26' 7.00", +22° 13' 33.97") a starý větrný mlýn Samppalinna (GPS: +60° 26' 38.02", +22° 15' 35.83"). Dále míříme ke katedrále Turku - Tuomiokirkko (GPS: +60° 27' 8.76", +22° 16' 37.73"), dnes hlavní sídlo finské církve a je považována za jednu z nejvýznamnějších sakrálních staveb Finska. Další zastavení je hned naproti katedrále u sochy Per Brahe (GPS: +60° 27' 6.00", +22° 16' 40.02"), finského nejvyššího guvernéra z roku 1888 od Waltera Runeberga. Po jedenácté hodině najíždíme na dálnici z Turku do Helsinek. Dálnice ve Finsku jsou kvalitní, hodně široké s širokým dělícím pruhem a na mnoha úsecích osvětlené. Zhruba po hodině, v polovině cesty, tedy po ujetí asi 90 km stavíme na pumpě v Suomusjärvi (GPS: +60° 22' 52.34", +23° 37' 1.51"). Káva, zákusek, no prostě občerstvení :), já tankuju a zase pokračujeme v cestě do Helsinek. Před Helsinkama projíždíme skrz Espoo, kde uzavíráme náš pomyslný okruh Finskem, když jsme se tady před 12 dny po našem příjezdu do Finska potkali s naším finským kamarádem.

Protože trajekt do Rostocku odplouvá až v 16:30, tak máme poměrně dost času na prohlídku ještě dalších helsinských památek. Proto naše první zastávka je hned u příjezdu do Helsinek v Taka-Töölö u Sibeliova památníku (GPS: +60° 10' 55.37", +24° 54' 48.97"). Jean Sibelius, pokřtěn jako Johan Julius Christian byl významným a uznávaným finským skladatelem minulého století.
Ještě jsme se chtěli zastavit na výbornou zmrzlinu, ale bohužel bychom to asi nestíhali, tak jsme se rozhodli jen pro krátkou návštěvu haly Finlandia (GPS: +60° 10' 37.15", +24° 56' 2.12") u jezera Töölönlahti. To už se blížila třetí hodina odpoledne a byl nejvyšší čas se nasměrovat k helsinskému přístavu. Helsinki mají od roku 2008 nový přístav Vuosaari, který je ale vzdálen asi 25 km východně od centra Helsinek. V půl čtvrté ještě v přístavu nakupujeme poslední jídlo a pití na loď a ve čtvrt na čtyři už máme zaparkovanou a přikurtovanou motorku na trajektu a táhneme kufry do kajuty. V 17:00 se naposledy loučíme s finskými břehy a vydáváme se na 1280 km dlouhou plavbu Baltickým mořem do Rostocku.
Před večeří začínám v kajutě na WC řešit, již delší dobu přetrvávající zácpu. Bohužel mě v půlce usilovné práce přerušil palubní rozhlas, který finsky, švédsky, anglicky a německy oznámil, že se právě rozbil lodní toaletní systém, takže se nemá používat než ho opraví. Pln rozpaků jsem tedy přerušil započatou práci. Naštěstí asi za hodinu byla za velkého potlesku všech cestujících WC prohibice ukončena. Takže jsem dílo zdárně dokončil. :)
Večeře byla opět v luxusním stylu v 11. patře plovoucího paneláku přímo pod sluneční palubou. Nechyběl velký výběr specialit, sob, kuře, prase i množství příloh k nim a samozřejmě ani sladká tečka na závěr. :)
Příjemně znaveni a přitom plni hezkých dojmů z finských cest kolem 10. hodiny večer usínáme v temné kajutě.
Ujeto 213 km.

pátek, 8.6.2012

Díky roletě, kterou Michal odborně spravil, takže se dala zatahnout jsme se krásně a potmě vyspali až do 8:00. Po výborné kontinentální snídani jsme se vydali více prozkoumat loď. Prošli jsme 7. palubu se záchrannými čluny, viděli whirlpool, saunu, prádelnu, místnost pro kamioňáky, pískoviště pro pejsky a tak podobně. Po procházce lodí jsme proběhli palubním obchůdkem, kde jsme nakoupili pár suvenýrů a pak se šli slunit na horní palubu. Naštěstí nebyla moc plná, takže se dala najít i volná lehátka v závětří. Před obědem začalo pršet. Po výborném obědě (opět sobí maso, špagety, vepřík...) jsme připluli do Gdyně. Rozloučili jsme se jedním finským Harleyistou, který nás z počátku považoval za Poláky, a proto od nás chtěl doporučit trasu z Gdyně do Německa. Hned jsme ho vyvedli z omylu, ale i tak jsme si mile pokecali a vyměnili pár vtipných motorkářských historek a zážitků.
V 18:30 jsme odrazili od Gdyňských břehů a vypluli směr Rostock. Po vynikající večeři (los, losos, sob, různé kaviáry, krůta, atp.) jsme dali pivko na baru. Po úžasném západu slunce jsme šli vcelku brzo spát.

Upluto přibližně 774 km.

sobota, 9.6.2012

Budíček v 7 hodin. Sbalit bágly. V půl osmé připlouváme kolem Warnemünde do Rostockého přístavu. Snídaně, opět jak jinak než výborná. A už je na čase jít čekat ke dveřím do garáží na 7. palubě. Všechno jde poměrně rychle - najít motorku, odkurtovat, naložit, nasednout a vyjet. V 10:30 už tankuju kousek před Berlínem na dálnici na pumpě. Vysněné Sushi v Berlíně se také nekoná, protože ve čtvrt na dvanáct mají ještě zavřeno.
V jednu hodinu proto stavíme na pumpě v Schipkau, kousek od Drážďan na jídlo.
Ve čtyři hodiny odpoledne šťastně přijíždíme do Prahy. Tachometr ukazuje 5954,7 km.
Ač jsem to neplánoval, tak jsem nakonec poslední úsek, hnán vidinou domova, dal najednou.

Ujeto 579 km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE