Do Estonska

Den 1. – 5.7.2012

Je ráno 6,30 vyrážim z domu na Pardubice, Náchod a do PL na Wroclaw a dál mám vypsaný města Trzebnica, Milicz, Krotoszyn pak Jarocin a dál na Toruň a Olsztyn. Jak to pojede se ukáže.

Ve Wroclawi přejíždim hezkej most a jedu kolem obr stadionu.
Trasu mám plánovanou po nedálnicích, jednak proto, že mým směrem moc nejsou a taky si chci PL trochu ochutnat. Přehoupnu hranici a pokračuju nahoru do PL. Nečekal jsem, pravda, víceproudý silnice, ale tohle. Jsou jako naše okresky, navíc narvaný kamionama a plechovkama a motorek vlastně jen pár. Plný silnice, jede se pomalu, tak to večer Mazury asi nebudou. Ale neva, jsem naladěnej výletově.

Jedu podle plánu až ve městě Jarocin se lehce ztrácim. Tak teď přijde na řadu navigace. Nová Zumo 660 za strašnej balík peněz sedí na řidítkách a já jsem žádostiv jejích úžasných služeb. Starší TomTom mi odešla poté, co jsme do ní s bráchou  vyvrtali „dírku“ pro kablík. Zadám Toruň a už počítá a jedem. Tahá mě vesničkama po malejch silničkách, zdá se mi to divný, tak to zkouknu v mapě. Ale jo, směr to má. Úplnej PL venkov.
Zerkow, Pyzdry a pozor, tady je šotolinová vložka, pak most přes dálnici na Slupce, Strzelno a na větší silnici na Inowroclaw a už Toruň. Most přes obr řeku Wislu a krásný město. Jen ta šílená zácpa auta všude a projet se mezi nima nedá a když náhodou jo, hned se tam nacpu. Stojí ale cik cak, tak se vleču a peču. Horko je mě i Alpince, jí funguje větrák. U hezkýho kostela na chvilku zastavim, cvaknu fotku, vydejchnu a zas do sedla, ať jsem pryč z města. Dál na Olsztyn a budu koukat po nějakym ubytku. Brodnica, Ostróda a za kousek uvidim u silnice cedulku „Hotelik u Antka“. Nejdřív kousíček přejedu, ale otočim a vrátim se a už dohaduju spaní. Kdyby to takhle šlo všude. Česko polsky, rozumim skoro všechno, jdu si omrknout pokoj a jo. Bydlim za 20 E a motka je na dvoře, na noc zamčenym i s hlídacim německym ovčákem.
Bleskově vybalim nutný věci, máznu řetěz a už letim do sprchy a pak na dvě do hospůdky kousek odsud. Beru mapu a deník a už píšu, ať to všechno nezapomenu. Smlasknu tři polský pivka, ale jsou nějaký silný a lihový, tak koupim vodu a jdu bydlet. U domácích směnim 20 E za 80 Zl. Ještě přeperu triko a fusky a je tu radiátor na el, tak to ráno bude suchý. Paráda.
A za chvilku už spim.

Ujeto : 652 km

Den 2. - 6.7.2012

   Dobré ranko! Koukám na hodiny v 5,00, to je ještě brzo, tak ještě usnu a pak koukám v 7,00 a to už jsem chtěl bejt na cestě. Trasu mám vypsanou ze včerejška, tak balit a vyrazit. Směr Olsztyn.
Tak nějak to zas nejede, už teď je plno aut. Za kousek ale začne krásná silnice a můžu pustit Alpinku ze řetězu. A začínaj jezera. Plno velikých jezer.
A najednou se silnice mění ve staveniště. Ale to je cvrkot. Spoustu techniky v pohybu a lidí jak mravenců. Regulovčíci říděj dopravu, přičemž auta i stroje ze stavby maj přednost. Vyjedou na silnici a vytáhnou sebou tuny bláta, ale hnedle naběhnou chlapi s lopatama  a vzápětí cisterna meje silnici. Všichni makaj, tak bych asi měl vyzvednout návod ne?
Zas jedu kolem jezera, tak sjedu dolů, že se na něj mrknu. Až k vodě sice nedojedu, ale zato objevim skvostnou stavbu. Snad zámeček nebo co.


Hezký a v hezkym místě. Vydejchnu, vyblejsknu a jedu dál, jak mám napsaný. Biskupiec, Mragowo, Elk. Po cestě je konečně jezero u silnice, tak stavim a na chvilku sednu na lavičku, opláchnu si ksicht, skousnu tatranku a dál.


Augustow, Suwalki a pak už Marijampolé v LT. Tak jsem v LT.
Dobrá silnice s min provozem proti PL, takže nasadim a valim. Musim natankovat, tak k pumpě. Platim kartou (tak nějak jsem se ji naučil používat, ale jen k tankování) není žádnej problém.
A jedu dál po jednoproudý silnici, ale jede to dobře. Rovná silnice, jak když střelí. Rozhlížim se dokola a nic k vidění nevidim. Propána, tady ale fakt nic není.
Hora křížů, o který jsem četl, mě nijak nevzala, takže tam určo nepojedu. Jak jedu, tak si přemejšlim, proč je LT Litva a LV Lotyšsko?
Podél silnice jsou domy. Starý dřevěnný polorozpadlý i novější i nový a spousta se jich zdá prázdných. Proč?

Zajedu k nějakýmu, je tu pejsek na řetězu a nikde nikdo. Zdá se mi, že tu nebyl nikdo delší dobu. Pejsek dostane tatranku, já se napiju a skousnu rohlík a jabko a jedu dál.
Kaunas, Panevezys a to už jsem na hranicích do LV. Směr Bauska. Je 18,30, tak myslim, že když se zadaří a bude něco u cesty, tak zastavim na noc. A jako na zavolanou míjim cedulku motel. Zas ji přejedu, ale hned točim a už stojim před domem. Jen zastavim odněkud se vynoří chlapík a kráčí ke mě. Okřikne psa, co se může prorvat na řetězu u boudy, obejde motku koukne na CZ a spustí rusky. Tak konečně zjistim, jak jsem na tom s ruštinou. A jo. Ukáže mi slušnej pokoj a za 29 E bydlim. Motku si můžu schovat do dílny, jen co něco dodělá. Vybalit, sprcha, máznout řetěz a už kráčim na benzinu, co je kousek odsud, ochutnat LV pivo. Není to nejhorší. Volám Evče, že jsem v LV, sedim na lavičce a cucám to pivko. Dobrý.
Koupim ještě vodu na zítra na cestu a jdu bydlet.

Dopisuju si deník a vtom ťuká domácí, že už dopracoval a můžu si motku uklidit. Fajn. Zajedu dovnitř a pak se dáme do řeči. Vyloženě se na pokec těší a já mám dobrou a vyjímečnou příležitost oprášit jazyk dříve nenáviděný a opovrhovaný, prostě ruský. Slovíčka mi skáčou z paměti do huby, jasně že ne na stopro, ale hovor plyne. Hospodářství, průmysl, zemědělství, EU, doprava, práce, cikáni, auta atd.
Po skončení Sojuzu, jim tam rusáci natruc nechali prázdný fabriky na zpracování rudy a dělaj si to sami a v LV jsou v háji a krom zemědělství tam není práce. Tak se každej živí, jak umí. Třeba si z baráku udělá motel. A že někde dostávaj cikáni prachy za to, že nic nedělaj, to mi nevěřil. Tak dost hovorů, musim sepsat trasu a do postele.
Bratr domácího přijel dneska z Ruska a říkal, že tam dost prší. Moc si přeju, aby mě to nechytlo po cestě. Počítám, že zítra budu v EST, jen nevim kde. Cílem je město Narva a určitě ho chci vidět.
Mapu a píšu. Riga a pak podle moře nahoru do EST Parnu a Tallin. A zas ta moje věta: uvidim, jak to pojede.
Dobrou!

Ujeto : 596 km

Den 3. - 7.7.2012

   Je ráno, snad dobré. Mám sbaleno už před 6,00 a jdu pro motku. Ale sakra! Před dílnou stojí natěsno auto, vlastně úplně nalepený na dveře. Co teď?
Naštěstí přiběhne domácí a vysvětluje, že sem auto postavil jako pojistku, i když se tu nekrade. Couvne, odemkne a otevře vrata, Alpinka je tu v pořádku, tak jen pár věcí do kufrů a jedem. Rozloučim se a vyrážim. Už teď svítí sluníčko a je krásně.
Jen jsem vyjel, už se objevila nová choroba, co mě postihla. Bolí (ale bolí kurva) mě ruka od lokte až do ramene. Nijak se mi to nelíbí, ale co jako?! To pojedu domů autobusem nebo co? Musim to vydržet, jinýho mi nezbejvá. A neskuhrej!
Takový silnice, jako jsou tady jsem ještě neviděl. Myslim tim, že jsou jak podle pravítka pořád rovně, sem tam mírná pravá nebo levá. Můžou klidně vyrábět auta bez volantů. Jestli odsud někdo jede na dovču třeba do Alp, musí bejt vyřízenej. Navíc je tu úplná placka, marně až zoufale hledám nějakej kopec nebo kopeček, ale nic. Iecava, Kekava a pak už Riga.


Na Tallin je odbočka před, ale chtěl bych si po těch rovinách a krajině bez lidí trochu projet město. Jedu, ale nejsem nijak nadšenej. Je to starobylý město a jistě má svoje kouzlo. Já ale vidim jen rozmlácený ulice, kde sice jezdí moderní tramvaje, ale auta aby tu nechali spodky. Křižuju koleje radši co nejkolmějc, abych se nerozmáz. Starý baráky, hodně zajímavá architektura. Ulice zas jak podle pravítka dělaj pravidelný bloky. Staví se i nový domy i celý ulice. Tak jako všude, starý ustupuje novýmu. A předměstí patří překladištím zboží a prodejcům aut a nábytku aj. Vlastně u všech měst stejný. Hnusný.
Jedu pomaličku, rozhlížim se kolem a mám smíšený pocity. Nic, co by mě nadchlo, ale jistě tu něco je, jen to neumim najít. Peče slunko, začínám se vařit, tak na to asi taky peču a valim dál.
Ovšem ještě jedna příhoda mě čeká. Jedu okolo tramvaje, ta zastaví a do silnice přímo před motku mi začnou vyskakovat lidi. Tak to bylo hergot o fous. Ještě, že jsem jel pomaličku a stál hnedle na fleku.


Pojedu hezky podle moře do Parnu, ale to už bude EST. Zatím jen rovina a placka bez kopečku. Podle moře na Salacgriva, Ainaži, Runnametsa a tady někde chci kouknout na moře. Jedu teda podle „čuchu“, ale neklapne to. Jedu a projedu všechny zákazy, lidi divně koukaj, ale nedbám a když myslim, že už jsem u vody, je tu pás lesa a v něm úzký cestičky s pískem. To neprojedu a když jo, tak na pláži to zahrabu nebo položim. A tady se mi motku nechce nechat a v hadrech se jít kouknout a zas zpátky. Tak nic. Jedu dál. Moře ještě bude.
Parnu. Nechci přes město, takže odbočka na Tallin. To je další město, který chci projet. A další, který neprojedu.
Potřebuju natankovat, takže k pumpě. Tady píšou i v ruštině: Nejdřív zaplať potom tankuj. Já ale nevim kolik se mi vejde. Jedu dál. Další pumpa a ta je zas automat na karty. Tak to pořád ještě neumim, ty automaty mi nedělaj dobře. A ta další zas. No tak to teda nevim. Tallin je už za pár km, tak to snad dojedu. Jsem tu a hned k první pumpě. Ta je rozdělená na automaty a tankování po našem. Klika. Dám plnou, chvilku vydejchnu, skrmim konzervu a pomalu se vydám směrem do centra. Ale jedu už dlouho a pořád jen fabriky, sklady a nic. To mě neba. Není tu kopeček, abych se rozhlíd. Co teď? Mizim. Škoda.
Směr Narva, cíl cesty.
Jedu po dálnici, ze který se taky odbočuje vlevo, nebo otáčí do protivky. Zajímavý a taky asi nebezpečný.
Někde tady by mělo bejt město s názvem Kunda, což je cílem mnoha českých motorkářů. Nevim proč si to nechci nechat ujít, tak se tam taky vydám. No jedu a najednou jsem v Kundě. Pardon, ale ten název k rádobyvtípkům prostě vyzývá. Krom cementárny a přístavu, kde udělám pár fotek a trochu se projdu po pláži u docela špinavýho moře, není nic co by mě tu drželo, tak startuju a jedu dál.


Ještě brzdim u obchodu, že koupim pár pohledů, ale maj jen přání k narozkám, tak teda nic. Musim k pumpě třeba budou mít tam. U pumpy chtěj zase „snačala zaplatit a potom tankovat“. Nevim kolik se vejde, tak kolik mám platit? Tak dělám, že cedulku nevidim, normálně popadnu pistoli a nic. Nic neteče. Paní obsluha po mě zevnitř pokukuje a vidí, že jsem nějak bezradnej. Vydám se k ní a ona hned spustí, že jestli chci plnou, tak mi ten stojan spustí, natankuju a pak to zaplatim. Dobrá. Díky ruštináři tenkrát v socialismu, že jste do mě přeci něco nahustili. Dám plnou, zaplatim a jedem. Z odpočivadla udělám pár fotek a když už odjíždim, najednou přilítnou dvě BMW, vyskočej chlápci a vypadá to, že si daj přes držku. U toho mě nejspíš nepotřebujou, tak mizim.


Je tu kousek k moři, spousta lidí, tak tu bude i ubytování. Projíždim pomalu mezi krásnejma i spadlejma domama po špatný silnici. Před restaurací je nějaký hemžení a ejhle svatba. Přecházej cestu, tak zastavim a čekám. Nevěsta je pěkná, směje se a tváří se fakt šťastně. U ženicha si výrazem jistej nejsem, řek bych, že se tváří mírně nešťastně. Klasika. Zamávám jim, oni mě a pokračuju.
Zkusim hotel, ale maj plno. A další taky. Že by to zas začínalo, jako vždy na cestách? Je 19 hod měl bych zakotvit a musim hledat. Ale aspoň se domluvim. A další cedulka. Zkusit nebo ne? Ale jo. Ptám se, jestli maj volno a maj, tak dobrý. Je to tu trošku bokem, tak možná proto. Chtěj teda 40 E, trochu se kroutim, ale nesleví, tak jo no.

Vyndám pár věcí z kufrů, máznu řetěz a přikreju Alpinku plachtou.
Vyběhnu po schodech do pokoje, dám sprchu (dělaj machry a hajzly a sprchu maj na chodbě), skočim do kraťas a trika, vezmu drobný  a foťák a vydám se na prochandu. Sleduju cestu, abych nezabloudil. Jdu směrem k pláži, abych okouknul moře.

Nijak nadšenej nejsem. Zdá se mi, že sem jezdí středně bohatý rusáci a machrujou tady. Mezi místníma spousta opilců, co bloumaj po ulicích, nebo posedávaj s lahví v ruce. Některý domy jsou jako hrady, některý na spadnutí. Na panelákách jsou žebříky, co začínaj dole a vedou až nahoru a nikde žádná zábrana. Kolik lidí už asi spadlo dolů?


Dojdu na pláž, je večer, tak je skoro prázdná.


Do vody se mi nechce, nějak se ochladilo a i voda má do průzračna daleko. Zkusim najít pár mušliček a pak se vydám „dom“. Stavim se v obchodě, koupit něco holkám, ale nějak není co. Maj tu pohledy, tak jich pár koupim. Známky nemaj, budu muset najít poštu. Zítra.
Zdárně jsem trefil, tak vezmu mapu a deník a jdu si dřepnout do restaurace, že dopíšu dnešek a naplánuju zítřek.
Dám si lososa a pivo a těšim se, že to bude dobrota, jako onehdy v RO. Omyl.
Losos, že bych jim ho omlátil o hlavu, ale přišla si ke mně sednout kočka (čtyřnohá a plná mladých), takže já sněd brambory a ona rybu. Trochu se ošklíbala, ale dala to. Pivo jsem vypil sám. Civim do mapy a stávám se terčem posměchu omladiny, co sedí vedle. Že asi budu velkej cestovatel, když studuju mapu a tak. Nevšímám si jich. Dělá se tma, dopisuju, zaplatim a jdu spát. Mlaďasům řeknu, že jsem čech a že v týhle jejich prdeli jen přespim a jedu dál. Někam, kde to bude hezčí.
Kouknu na televizi a říkaj, že v RUS jsou velký záplavy a míří to sem. Snad ujedu.
Ještě napíšu ty pohledy. Když píšu ten pro holky domů, chce se mi je obejmout.
Dobrou.

Ujeto: 565 km

Den 4. - 8.7.2012

Dobré ráno. Vstanu v 6 hod, skočim do sprchy a protože ručník jsem si nechal v kufru a na pokoji nebyl, utřu se teda do peřiny. Mimochodem, nebyla tu ani jedna zásuvka na el. Škrti. Ani ručník, ani trocha elektriky na dobití nav a tel, to by snad za ty prachy mohli dát. Dneska bych měl shlídnout město Narva a pak dál, nebo spíš zpátky. Dál by to bylo do Leningradu, ale k tomu nemám vízum. Chci vidět Čudské jezero. Když bude hezky, můžu tam zakotvit, když ne, pojedu zpátky dolů, jen druhou stranou než nahoru.
Ještě se zeptám domácích, jestli nemaj známku na pohled. Nemaj, tak se ptám jestli by mi ty pohledy v pondělí poslali. Dneska je neděle a to pošta nepremáva, takže nekoupim ani známky. Dám jim 5 E a jsme dohodnutý. Tak snad je pošlou.
Jedu do cíle putování, do města s dalekou historií, s pevností jako svědkem mnoha bitev. Podle řeky Narva a už tam budu. Tak jo, projedu si město a zastavim u pevnosti. Část je EST a část RUS.


Přechod mezi zeměmi je jako dřív u nás. Vrata a pak ostnatý dráty. Auta a autobusy vjížděj po jednom a po odbavení další. To už my v EU neznáme a je to dobře. Hranice se profrčej bez cirátů a nebejt cedulí, člověk by si ani nevšim, že je v jinym státě. RUS v EU nejspíš nikdy nebude, tak na cestu k nim budou pořád potřeba víza a kontroly. Stejně bych se tam někdy moc rád vydal.
Ale teď k dalšímu místu co chci vidět. K Čudskému jezeru. Je to obr jezero, ani si to neumim představit. Zadám do nav Vaskanarva a už jedu. Nejdřív cestou, kudy jsem přijel, podle řeky Narva. Je tu památník s tankem, tak si cvaknu fotku a přečtu si, že v tomhle místě přebrodili ruský tanky řeku a vpadli do zad němcům a tím osvobodili město.


O kus dál je sjezd dolů k řece, tak se jím vydám. Rybáři na člunech, zakotvených v proudu, chytaj malý čudly. Na břehu řada neudržovaných garáží. Prohlížim si to a krmim se konzervou a chlebem. Zajim to musli tyčinkou a zaleju vodou. Nebylo mi nic, ale je mi líp.


Jedu dál a sjedu z hlavní podle nav. Tahá mě cestičkama, že netušim, kde jsem. Ale dobrá silnice, tak si to docela užívám.
A jak jedu lesem, najednou spousta lidí a nosej kytky a když se podívám pořádně, sakra on je to hřbitov. V lese jsou náhrobky s kytkama i s pomníčkama. Desítky. Stovky. Zírám. Uvědomuju si, že už jsem tu kytky v lese viděl, ale teprv teď mi to docvaklo. Jezdí sem samozřejmě autobus, je tu prodejna kytek i svíček a tak. Prostě hřbitov, ale v lese. Možná je to vyjádření sepětí s přírodou. Žijou v domech obrostlých stromy, aspoň na venkově, tak asi i po smrti.

Jedu a medituju a vynořim se na hlavní kus od pumpy, kde jsem včera tankoval. Zajedu tam zas. Obsluha je jiná, zajdu k ní a ptám se „vazmožno vzjať do polna i patom platit kartočkoj?“ Kývne, takže si natočim plnou a jdu platit kartou. Hotovo, můžu vyrazit. Směr jezero.


Jedu zemí losů, bohužel žádnýho nepotkám, bohudík žádnýho neporazim.
Jedu venkovem a je na co koukat. Domy daleko od sebe, spíš samoty, některý pěkný a některý na spadnutí, nebo už spadlý. Ale ve všech lidi žijou. Skoro ve všech.


A končí asfalt a máme tu šotolinu, malou enduro vložku. Asi 10 km. A už budu u jezera. Nejdřív si ve městečku (vesničce) Vaskanarva vyfotim kostel a pak hledám nějakej příjezd k vodě.


Možná tudy? K vodě přijedu, ale je tu jen rákos a dva domorodci, manželé, kteří se zájmem sledujou, co budu dělat, až dojedu na konec zužující se cestičky, co nikam nevede. Odhalim to tak tak včas, otočim asi v poslednim možnym místě a celej zpocenej jim s úsměvem mávnu na cestě zpátky. Zajet až k vodě není jednoduchý, všude jsou zákazy vjezdu, ale hlavně cestičky v lese sotva pro pěší. A tady by to šlo. Seberu si kus dřeva pod stojánek, odstavim Alpinku a přeběhnu kopeček a .. Zírám.


Vlny jak na moři. Obrovský jezero a to vidim jen kousek. Cvaknu fotku, chvilku si sednu a kochám se. Popojedu ještě kousek dál a znovu zírám na tu rozlohu.
Tady stojej stany i auta v zákazu, tak bych se tu snad taky ztratil. Ale.
Je vidět, že tu před chvílí pršelo a nebe ukazuje, že bude zas. Tak co? Když zůstanu, zmoknu. Jen tak se do zítra válet ve stanu u motky, protože z očí ji nespustim?  Asi ne. Jedu dál a budu prchat před deštěm. U silnice jsou často cedulky s nabídkou rybolovu a prodej ryb. Je tu i nějaký ubytování, ale celkově se mi zdá turistickej ruch nic moc. Tak kudy kam?
V EST se přeci skáčou skoky na lyžích, tam by měli být nějaký kopečky. Jak jen se to jmenuje? Á Otepee. Takže sbohem jezero já valim směrem na Tartu.
U města se začínaj dělat kopečky. Kdyby mě někdo včera vzal a přenesl sem, nevěřil bych, že jsem ve stejný zemi. Město Tartu se mi líbí. Je hezčí než ty, co jsem tu zatím viděl. Natankuju v pohodě na kartu, udělám si menší kolečko městem a pokračuju na Otepee. Hezky nahoru. Nav ukazuje 200 m n m, takže žádný Alpy, ale tady rozhodně dobrý. Hezká silnice se zatáčkama fakt bezva. Otepee je hezký městečko. Přijedu ke stadionu a vidim i skokanský můstek. V životě bych nahoru ani nevylez, natož jet dolů a ještě skočit. Bylo by po mě.


Udělám pár fotek pro mojí mamku, ona všechny zimní sporty na lyžích vášnivě sleduje v telce. Kdysi jsme spolu dělali na lyžích tůry. To je tak dávno.
Sednu si tu na houpačku, skrmim nějakou svačinu, koukám, jak lítaj holky na lanových drahách a odpočívám.


Trochu se projdu a taky vyfotim rozcestník, kde je i Nové Město na Moravě. Domů jen kousek, jak tu píšou. Co dál?
Pojedu, ještě nejsem unavenej a moje choroba je, zdá se, na ústupu. Bál jsem se, že to bude horší, ale moje ignorace bolest z ruky zřejmě vyhnala. Výborně.


Sjíždim z kopce dolů super silnicí, konečně si v zatáčkách trochu zablbnu. Přibrzdí mě až vesnička, ale pořád je to fajn. Začne se zas měnit krajina na rovinu. Jedu si a přemejšlim a najednou hranice EST-LV. Přechod maličkej, vlastně žádnej, jen cedulka LV. Přes Aluksne na Balvi. Tady někde mezi pořádně zmoknu. Najednou úplně leje a v minutě jsem mokrej na kost. Zastavim pod stromem, ale soukat se do nemoku už nemá cenu. Uschnu za jízdy, když přestane pršet. Přestává, tak vyrazim. Jedu přes samý vesničky, budu taky muset shánět nocleh, tak jsem zvědav. Kolem silnice nevidim žádnou cedulku a tak zadám do nav, že hledám ubyt a už mě vede. Tady maj plno, jen postavit stan a to nechci, protože bude určitě pršet. Zkusim další bod a jsem klidnej, protože od toho ta nav je ne? Funglovka s novejma mapama, to bude hračka. Místo hotelu jen zbořenina. Další bod je místo ubyt kostel. A další pro jistotu není nic i když nav hlásí vytrvale, že jsem na místě. Je 19,30 a začínám chytat nerv. Další bod zase nic jsem na silnici v lese bez odbočky. Dojedu do města Rezekne a tady jsou hotely dva, ale nezkoušim je, myslim, že budou drahý. Aspoň tak vypadaj. Pokračuju směrem na Daugavpils a na výjezdu z Rezekne zahlídnu popravu cedulku Bistro-Motelik. To je dobrý, to zkusim. Zajedu tam a jdu se zeptat. Venku na lavičce sedí mladá holka s nějakym dědkem a evidentně maj upito. Ptám se na ubyt a holka se zvedne, že mi to ukáže. Ten pokoj teda. Snad.
Ty vole to je dílo. To je hnusná díra. Tam bych si nelehnul ani za prase. Špína a hnus fialovej. Ptám se jen ze zvědavosti na cenu a ta zní 15 E. Tak za to, že tu na stopro něco chytnu chtěj ještě zaplatit. To neklapne. Ptám se ještě na garáž, ale jen nechápavě civí. Že jako venku. Takže za 15 E filcky a do rána nejspíš bez motky. No neber to! Skáču do sedla, zas nechápavě civí a já mizim. Zkusim ještě jednou zadat do nav ubyt a už počítá a hlásí za 5 km motel. Tak to je paráda, jedu tam. Sjedu z hlavní a přijedu do díry, kde stojí kostel a dvě rozpadlý kůlny. Tak kurva proč si dělaj prdel! Kdo tam ty body POI zadává?! Jsem nasranej a mám chuť slavnou nav zahodit do roští. Moc mi teda nepomáhá. Vypnu ji a jedu po čuchu. Zahlídnu cedulku se stanem, tak to jedu zkusit. Třeba budu mít kliku a bude tu volná chatka. Dojedu k oplocenýmu placu a za plotem vidim chatky a větší budovu. Vjedu dovnitř a ptám se nějakých lidí, co jdou kolem, kde je recepce. Administrativa, po jejich, je za kousek. Nějaká paní na mě mávne když přijíždim, to bude ona. Ptám se na ubyt do zítra a jo. Motka do garáže pod zámek a já mám na výběr ze dvou super pokojů. Vyberu a bydlim. Ptám se na cenu a ta je 10 latů, ale ty já nemám tak 16 E. Super pokoj a motka v garáži. Tak to jo panečku, to se mi líbí. Že jsem cizinec, tak mám slevu. Tuhle politiku beru.


Mám si vybalit a přijít dolů na čaj. Udělám to a dole je na stole večeře, čaj a konvice vody s citronem. Když to zhltnu a chci platit, paní říká, že je to na účet podniku. Je mi to až trapný, ale o placení nechce ani slyšet.
Dáme se do řeči. Bývalo tu rekreační zařízení železničářů, který zchátralo a teď probíhá rekonstrukce. Ona je ředitelkou a má tu všechno na starost. Je to všechno úplně nový a fakt pěkný. Následuje krátká exkurze, ale hlavně zase možnost procvičení ruštiny. Není to rodná řeč ani jednoho z nás, ale mluvíme i bez rukou a nohou.
A tak to tu všechno zkouknu a říkám si, jaká by tu byla krásná dov s Evčou. Nějak mi už zas chybí a těšim se na ní. Na obě holky doma.
Jmenuje se to tady Virogna.



Tak dopsat deník a spát. Jsem utahanej a ráno jedu dál. Možná bych den zůstal, ale ráno najíždí turnus lidí a bude plno, takže jsem měl kliku.
Tak dobrou.

Ujeto: 591 km

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE