Vysněná cesta na Balkán (přes Alpy)

Týden před odjezdem jsem byl dokoupit pár „důležitých“ věcí. Novou helmu, protože jsem se nemohl nějak srovnat s ani jednou co mám – takže nakonec zvítězila otevřená SHOEI JO. Koupil jsem ještě připevňovací popruhy a gumový tourpack (pytel) – přeci jen jedeme na 5 dní, spíme jen v penzionech J -> takže jak to bývá, táhneme blbosti J. A sadu na opravu pneu od Motulu – pro klid duše.

Začínáme každý zvlášť. Já mám start v Brně, Adam ve Zlatých horách a Laďa v Praze.

PÁTEK 21.7.2017 – 6:00 (750km)

Vstávám kolem páté a leje jako prase! Kruci, dneska nás čeká cca 750km v sedlech, takže nemůžeme moc čekat.  Otevírám Aladin, meteo mapy ČR, Evropy a začíná moje předpověď (za dobu, co jezdím na moto a podnikáme venku, se ze mě stal odborník na počasí :-). Rozhodnuto, odjezd odložen o 2 hodiny, kdy dle radaru bude déšť pryč – zbydou půl cesty jen mokré silnice, ale to dáme!

Motorka je nabalená už z večera, takže jen snídaně, doházet pár posledních věcí a vyrážím směr Hradec Králové, kde se ke mně připojí Adam, který jede ze Zlatých Hor. Poslední kontrola tlaku pneu a jedu. Motorka krásně naleštěná vydrží cca 20 km -> mokré silnice udělaly své…ještě že mám s sebou sadu na leštění J. Do Hradce se jede parádně…cestu znám jak svoje boty, jezdím ji už 20 let k rodičům, takže mě nemůže nic překvapit. U Holic odbočuji směr Pardubice, kolem Kunětické hory, Opatovice a už jsem na dálnici, sraz s Adamem proběhl rychle na Benzině u MCDONALDA. Dokonce nám začíná svítit sluníčko. Adam je úplně mokrý, protože tu přeháňku, na kterou jsem čekal že přejde, tak chytla jeho na severu. Frčíme směr Praha, slunce svítí a zdá se, že to dobře začíná. Sraz u HD dealera v Praze, převzetí motorky (STREET BOB) a sraz s Laďou. Nezbytné umytí a naleštění našich strojů a jedeme směr ku Plzni. Úsměvy od ucha k uchu, tak to má prostě být. Motorky šlapou jak hodinky, takže při každé zastávce drobné navážení se do sebe, která motorka že je lepší. Ten den jsme naplánovali pozdní oběd v Šumavské restauraci u Štěpána a jako vždy nezklamal! Prostě pecka. Nemůžeme se ale moc zdržovat, máme před sebou ještě cca 300 km. Takže tankování na poslední Benzině v ČR – Železná Ruda a hurá na úžasný cesty do Německa…jedeme mimo dálnice, průměr kolem 100km/h, nikde nikdo. Jsou tři věci, co nás trápí – Adam a jeho nachlazení, pozdní příjezd na ubytování (navigace ukazuje cca 22:00) a obrovský bouřkový mrak před námi, který je bohužel v našem směru. No nic, nedalo se jinak, vjíždíme do průtrže mračen  - 30 minut pauza pod střechou, navigace hlásí příjezd kolem 23:30 a motorky jsou špinavý…opět J

Večer jsme dorazili do Berchtesgadenu – super ubytování u Čecha, co v Rakousku podniká – česky mluvící personál, nebyl problém ubytovat se v noci, fakt doporučujeme. Večeře? Žádná, jdeme hned spát. Po dnešní porci 750km jsme rozbitý jak cikánský hračky. Zítra nás čekají Alpy a jeden z vrcholů cesty - Grossglockner Hochalpenstrasse.

SOBOTA 22.7.2017 – 8:00 (530km)

Ráno nás budí polojasná obloha a předpověď, že nebude pršet. Takže bohatá snídaně, poslat pár pohledů, vyčistit motorky a můžeme vyrazit. Jak to tak bývá, při leštění nás překvapil menší deštík, takže proběhlo „skryté“ čistění viz foto J Před cestou ještě dotankovat a hurá do hor, kterých je všude kolem požehnaně. Večer jsme nemohli vidět tu nádheru. Vyrazili jsme docela brzo, přeci jen nás dnes čeká cca 530km přes Alpy, takže se nemůžeme moc zdržovat. Hochalpenstrasse nás přivítala polojasným počasím. Koupit lupen a šup nahoru, vždyť toto je přeci legendární. Narovinu? Zase taková pecka to není.

Zatáček spousta, ale kdo jezdí na motorce, která je dlouhá jako autobus a těžká jako kráva, tak mi dá snad za pravdu, že ty vracečky, které jezdíte max na dvojku nestojí za nic. Nahoře ale nádherný výhled. Povinná fotka a jedeme dál. A tam to teprve začalo být zajímavé :-) Cesta pohořím Vysokých Tauer je úžasná. Kolem řeky Drau po silnici E66. Rakousko jedeme mimo dálnice, a je to dobrá volba. Povinné tankování se nám ani nechce, tak cesta ubíhá, to už překračujeme hranici přes Wurzenpass a jsme ve Slovinsku. Krátká pauza u jezera Bled – kdybychom měli více času, určitě stojí za koupačku! Rychlá svačina a jedeme dál, přeci jen to máme ještě pořádný kus cesty – chceme dnes dojet až do Chorvatského města Senj, kde máme na dnešek zamluvené ubytko. Oproti původnímu plánu jet mimo dálnici i dnešek vzdáváme a najíždíme na dálnici někde u Lublaně a sjíždíme někde u Koziny a pokračujeme po pobřeží kolem Rijeky, to už slunce dalo dobrou noc a jedeme po tmě. Málem bych zapomněl na nejlepší zážitek dneška. Na dálnici v nějakých 130km/h naši krátkou kolonu předjíždí borec na HD ROADGLIDE se zvednutou paží na nás mává a my vidíme na jeho zádech příslušnost k HELLS ANGELS. Adam se jal ho dostihnout, že mu jako ukáže, jak jezdí Terminátorův Fat Boy…nebudu vám nic nalhávat, neměl šanci…Adam! Borec jel tak 200km/h a zrychloval :-) Příjezd do Senj kolem 21:00 hodiny. (odkaz) Dáváme rychlou sprchu a jedeme do města, koupit něco k jídlu a pivko. Noc trávíme na terase – vedro jako prase! Adam je úplně hotový, stále ho trápí cestovní horečka asi J Dnes najeto cca 530km.

NEDĚLE 23.7.2017 – 8:00 (250km)

Ráno nás probouzí sluníčko a krásné teplo. Takže nás prosím neodsuzujte, že jedeme celé Chorvatsko v kraťasách. Rychlé tankování, nákup snídaně, nabalit a jedeme. Dnes je před námi pobřežní cesta Chorvatska – musím říct, že zatím asi jedna z nejkvalitnějších, co jsme za celou cestu jeli. Kousek za městem Senj byli zrovna známí u vody, takže povinná koupačka, super oběd a jedeme dál. Podél pobřeží až do městečka Trogir, kde dnes spíme. Na severu byl malý provoz, potkali jsme v protisměru Hondu GOLDWING, kdy borec brousil v zatáčce skoro vrchní kufr – trochu nás zahanbil :-). Motorky šlapou jak hodinky i v takovém vedru, takže vše je v pořádku. Dáváme krátkou pauzu ve městě Zadar – Adam je už lepší – asi si zvykl na cestování a dostal pár paralenů. Rychlá svačina v parku u přístavu a jedeme dál. Dnešní porce kilometrů je mnohem menší a jsme skoro nervózní, že jedeme tak málo. Příjezd kolem 19:00 hodiny na ubytování. Sprcha a jdeme na večeři. A pak pivko na pláži a spánek u moře. Noční přesun na ubytování a padnutí za vlast. (odkaz)

PONDĚLÍ 24.7.2017 – 8:00 (300km)

Ranní vstávačka a snídaně na terase. Adamovi se nechtělo spát, takže se servírovaly croissanty. Sbalení a odjezd. Dneska nás čeká poslední část přímořské cesty. Po cestě jsme se potkali další známé, takže odpočinek na pláži, koupání, pohoda. Vřele doporučuji, jak pojedete kolem Makarské riviéry, určitě nevynechejte horu Sveti Jure.

Sice je to dvouhodinová zajížďka, ale ten výhled stojí za to! Do večera už se nic speciálního nestalo, takže krásné počasí, teplo, vítr ve vlasech a jedeme podél pobřeží k Dubrovníku. Spíme v penzionu s pizzerií, takže o večeři je postaráno. (odkaz)

ÚTERÝ 25.7.2017 – 8:00 (300km)

V noci naše motorky čeká rychlá sprška – bouřka, která se přehnala rychle, byla o to silnější. Ještě, že mám motorku přikrytou nepromokavou plachtou. Ráno už sucho, ale o poznání chladněji, což se ale během pár hodin změní, takže žádný strach, že by nám byla zima. Dubrovník je krásný město, stojí za prohlídku! My pouze zběžně, protože nás dnes čeká ještě Mostar a cesta zpět na sever. Na hranicích stojíme cca 1,5 hodiny. Ale pak to začalo – Bosna i Hercegovina. Prakticky žádná auta, kameny na silnici, to je nepříjemné, ale široko daleko nikdo. Sem tam rozbombardovaný dům, spálená krajina, ale i tak paráda. Krátká zastávka v Mostaru, pohled na starý most, tankování a jedeme dál. Zlatý hřeb dne – cesta podél řeky Neretvy. Trochu se zatáhlo, takže nasazujeme dlouhé kalhoty a bundy a jedeme dál. Toto je motorkářský orgasmus! Neretva se napojuje na řeku Vrbas a to je ještě ostřejší údolí. Jedeme přes hory, kde nás zastavují místní VB. Já s Adamem jsme připraveni na ně z „ostra“ nastoupit, když tu slyšíme zezadu křik o pomoc – to Laďa najel na štěrk a s půjčenou motorkou padá k zemi. My s Adamem seskakujeme z motorek a běžíme mu na pomoc. Když to policajti vidí, tak slyšíme jen, OK? Ok? Ok? A jsou pryč J V BiH vidíte ty kontrasty, kdy na levé straně je kostel a na pravé mešita…děcka prodávají u silnice všechno co jde.  V té rychlosti jakou jedeme, bych málem na návštěvu města Jajce a nádherné vodopády. Letos se tam určitě znova podíváme! Večer dorazíme do Banja Luky – našeho dnešního ubytování.  (odkaz) Pěkný podzemní (sklepní) penzion, aspoň, že motorky jsou na dvorku. Večerní procházka městem, večeře a sprcha. Všem tuto cestu doporučuju! Krásný svezení, jen pozor, když vám začne pršet jako nám – asfalt klouže jako blázen.

STŘEDA26.7.2017 – 8:00 (700km)

Máme před sebou finále. Cesta přes pět zemí během posledního dne  - BiH, Maďarsko, Chorvatsko, Slovensko a konečně ČR. Nutno podotknout, že přes Maďarsko příště jedeme po dálnici, protože cesty jsou jedním slovem hrůza! Strašná nuda a stav naprosto katastrofální. Sever Chorvatska nám připomínal Českou republiku, takže skoro jako doma. Tankování, svačina, sem tam déšť – ten nás potkal v Maďarsku – a pozor na nový model nepromokavých bot od Harley Davidson :-) Při průletu po dálnici z Bratislavy do Brna nás potkala jedna banalita :-) Celou cestu jsme diskutovali, která že motorka je lepší, rychlejší, hezčí a tak…no ve 140km/h na dálnici jsem si říkal, že klukům ukážu, jak že to jede karburátor na mojí mašině. No cca ve 170km/h mi prasklo lanko plynu. Provizorní oprava na benzině a pak už jen pohodová cesta domů.

Shrnutí: pecka! Jedním slovem! Splněný sen!

A která že ta motorka byla lepší? No to je jasný přeci, že všechny. Všechny tři jely parádně. Jak Adamův Fatboy, který má poladěný sání, výfuky a palivovou mapu. Moje XV1700 má poladěný karbec, sání i výfuky, takže jedou obě nádherně. Laďův Streetbob byl sériovka, takže zvukově i výkonově (průběh) není tak dokonalý a na cestování neměl žádný brašny.

No a kam že jedeme letos? To je jasný! Maďarsko, Rumunsko, Srbsko, Černá Hora, BIH, Chorvatsko,Slovinsko, Rakousko a zakončíme to na Prag Harley Days. Bereme stan, takže trochu víc na přírodno. A na čem, že to pojedeme? No Adam stále stejně – HD FatBoy a já pro letošek vyměnil – taky HD ale ROADKING. Takže se těšíme.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE