reline_unor



Splnění snu aneb jak si to pěkně prodražit ...

Pánská jízda k JADRANU 2017

Kapitoly článku

Jedeme na jih

Jak to všechno začalo ...

Na jaře 2017 přišel kamarád Jarda s nápadem, že si dá ke svým kulatým narozeninám dárek v podobě dovolené v Chorvatsku, samozřejmě v sedle své Kawasaki GTR 1400.

Naplánoval trasu, termín a už jen zbývalo sehnat nějaké společníky na cestu.

Nechtěl to nikde zbytečně roztrubovat, tak oslovil jen pár svých známých z čehož nakonec vzešlo složení Jarda Kavasaki (GTR 1400), Honza (NC750X) a Tom (moje maličkost na VFR1200F).

... 2/3 účastníků vyjíždí ...

Nadešel den plánovaného odjezdu, kterým byl pátek 18.8.2017 a Jarda s Honzou vyrazili pohodovým tempem a zamířili jižním směrem k místu prvního noclehu, kterým byl kemp Yacht Club Dyje, jenž se nachází u nádrže Nové Mlýny poblíž Mikulova. Protože jsem musel ještě v pátek do práce, přišlo mi rozumnější nevyjíždět na večer a strávit páteční noc ještě v pohodlí domácí postele :-)

... i poslední účastník startuje ...

Sobotní ráno bylo zatažené s teplotou tak akorát na cestování. Proběhla poslední zběžná kontrola sbalených věcí a mohlo se vyrazit. Sraz byl domluven na 10:00 hod. na benzínce v Mikulově. Cesta byla pohodová a když jsem se blížil k Brnu, už mi bylo jasné, že tam budu zbytečně brzy, tak jsem se ještě zajel podívat do prodejny Bonmoto. No nakonec to byla celkem drahá návštěva, prodejnu jsem opouštěl s mikinou a Goretexovými rukavicemi, které mi byly prodejcem doporučeny. V tu chvíli jsem však ještě netušil, že právě tyto rukavice mě již brzy splehlivě ochrání před nepříznivým počasím, což nastalo ještě před výjezdem z Brna. Lelo jako z konve až skoro do Mikulova, kde se počasí částečně umoudřilo.

... počasí nám nepřálo ...

Chlapi na mě už na dohodnutém místě čekali a po pár prohozených slovech jsme vyrazili směr Rakousko. Kousek za hranicemi začalo znovu pršet a bylo chladno, tak jsme využili přístřešku u nějakého zemědělského skladu, Jarda s Honzou vytáhli vařiče a udělali si na zahřátí teplý čaj (já měl ještě z domu v termosce). Bylo jasné, že nemůžeme dloho zůstat, abychom dojeli kam bylo naplánováno, tak nezbylo, než se i přes neustávající déšť vypravit dál. Počasí nepřálo a při průjezdu kopců, kolem největšího poutního místa Rakouska Mariazell se ještě citelně ochladilo (na cca 12°C), byla mlha, do toho všeho ještě jízda po zfrézované silnici, kterou opravovali a klouzalo to jako po másle. Krásné zatáčky a naše cestovní rychlost se v tomto úseku pohybovala jen kolem 40 km/hod… no prostě hrůza.
Celí zkřehlí, někteří i promočeni a s modrými prsty, jsme konečně dojeli do kempu Rosskogler &
Freizeitteiche Seebach. Kemp byl zasazen do velice pěkného prostředí pod horama, byl menší, udržovaný a útulný již na první pohled. Jarda nemeškal a jeho kroky vedly ihned do mini restaurace, která zároveň sloužila jako recepce. Za chvíli byl venku i se starším rakouským správcem, ve tváři blažený úsměv a sdělil nám, že není třeba stavět stany, protože bude chatka a ještě k tomu s elektrickým topením v ceně krásných 12 €/os/noc. O naše stroje bylo taky dobře postaráno, ustájeny byly pod přístřeškem. Šup do sprchy a hurá do restaurace na večeři, kterou nám připravil pan správce. Náramně jsme si pochutnali, vypili nějaké to pivo a šli spát.

19.8. 2017 najeto 450 km

... míříme přímo k moři ...

Ráno bylo veškeré oblečení úplně suché, tak do sedel a vyrážíme. První zastávka byla v prodejně Lidl v Bruck an der Mur, jenže byla neděle a obchody jsou všechny zavřené, tak nakonec snídaně proběhla kousek dál na čerpací stanici. Dle itineráře měla naše cesta nyní pokračovat do Julských Alp na horu Mangart (tuto není třeba cestovatelům více představovat) a dále do Itálie s noclehem u jezera Lago del Predil. Vzhledem k zatažené obloze však došlo ke změně a tak vedla další cesta do Klagenfurtu s obědovou zastávkou v jednom  z Mc Donald´s. Najezeni jsme se vypravili ke slovinským hranicím, kam vedla hezká zatáčkovitá cesta lemovaná horama až k hraničnímu přechodu. Následovala rychlá celní kontrola, průjezd Loibltunnelem a za ním krátká zastávka na prostorném parkovišti určená k pořízení několika snímků těchto úžasných scenérií. Dokonce i obloha byla za tunelem již bez mráčků, což nás samozřejmě potěšilo.

 

Nyní začalo něco fantastického - úžasná cestana plná táhlých zatáček s perfektním povrchem, no prostě ráj pro nás i naše mazlíky. Taková cesta vedla téměř celým Slovinskem a náramně jsme si to užili.

Po průjezdu hraničního přechodu Brod na Kupi jsme se rozhodli dojet až k moři a přenocovat v kempu Selce. Kemp byl sice čistý, ale úplně plný, tak byl docela problém najít nějaký plácek na přespání.

Do toho začalo ještě silně foukat, že jsme měli co dělat, abychom stany vůbec postavili. Země byla
samý kámen, kolíky se nedaly zatlouct, tak bylo potřeba stany přivázat ke stromům, motorkám, vlastně ke všemu co bylo pevné. To jsme se vážně zapotili a již za tmy vedly naše kroky do blízké restaurace na večeři.

20.8. 2017 najeto 430 km

 

 

... kde hlavu složit ...

Ráno sbalit stany, umýt se (umyvadel dostatek, se sprchama to však bylo podstatně horší), na recepci zaplatit 12 €/os a vyrazit na ostrov Krk (abych nezapomněl, kemp se nám nelíbil, nelze jej doporučit). Představa byla taková, že na Krku nalezneme ubytování a už si budeme jen užívat moře, jenže ostrov  jsme projeli úplně celý, ale kempy byly přelidněné a tam, kde by i místo bylo, byly ceny naprosto mimo.

No co, nezbývalo tedy, než pokračovat na Istrii přes přírodní park Učka (ten jsme nechtěně projeli celý) do přímořského letoviska Rabac, kde se nachází kemp Oliva, který byl sice fajn a za dobrou cenu, ale byl přeplněný. Tak tedy jedeme dál sluncem zalitou Istrí na její západní pobřeží do Fažany, kde se nachází kemp Pineta, do kterého jsme měli jet dle itineráře přímo. Tady jsme strávili místo původně plánovaných 3 nocí, noci 4.

Pro ty, kteří by chtěli tento kemp navštívit, napíšu pár postřehů. Kemp byl čistý, udržovaný (sociálky, zeleň) a stan není problém postavit do stínu borovic a hlavně na rovný povrch. V kempu je restaurace, obchod se smíšeným zbožím, stánek s ovocem a zeleninou a komu by to snad bylo málo, tak se může podél pláže projít do asi 10 - 15 minut pěší chůze vzdálené Fažany, kde je toho již podstatně více.

Jedinou vadou na kráse byla dle mého názoru pláž, která byla v naší blízkosti tvořena betonovými pláty a vstup do vody byl po ostrých větších kamenech (jsem ale možná jen rozmazlen jižními plážemi Chorvatska, kde jsou oblázky, což mi vyhovuje).

21.8. 2017 najeto 220 km

Zpět na sever

... opouštíme Jadran ...

Pobyt a naše aktivity v kempu popisovat nebudu, stejně by to nikoho nezajímalo, tak pokračuji dál pátkem 25.8.2017, což byl den našeho odjezdu. Ráno platba za kemp ve výši 15 €/os/noc a hybaj přímo směr Slovinsko, kde byla naplánována 1. vzdělávací zastávka ve Škocjanských jeskyních (Škocjanska jama).

 

Po příjezdu na parkoviště nám Jarda oznámil, že se s věcma tahat v tom horku nebude, tak to máme  nechat na parkovišti a on, že to pohlídá. Nadšeně jsme s Honzou přikývli (kde bychom taky sehnali hlídané parkoviště zadarmo) a po zakoupení vstupenek (16 €/os) a posečkání na začátek další prohlídky se naše početná skupina vydala do útrob země. Tento jeskynné komplex je dechberoucí, hlavně obrovský prostor Šumící jeskyně (Šumeca jama) která je úctyhodných 300 m dlouhá, 60 m široká a místy až 100 m vysoká. Zde je však potřeba počítat s nízkou teplotou kolem 12°C, kterou způsobuje řeka Reka, která tam protéká. Platí tady zákaz focení.

Po prohlídce trvající cca 1,5 - 2 hod nás lanovkou vyvezli zpět nahoru k parkovišti za "hlídačem" Jardou, který si zatím zařídil pohodlí po svém.

Znovu nasednout na mašiny a pokračujeme dále na asi 40km vzdálený Predjamský hrad (Predjamski grad), který stojí před skalním převisem u vstupu do jeskynního systému.

 

Do hradu jsme však z časových důvodů nešli, udělali jsme jen pár fotek a pokračovali k pátečnímu cíli, kterým byl podhorský kemp Podljubelj. 
Protože nás už přešla chuť na stavění stanů, přikývli jsme na nabídku správce, nocovat v dřevěných chatkách v ceně 17 €/os/noc, z motorek tedy nebylo třeba téměř nic vytahovat, což nám každopádně vyhovovalo. 

25.8. 2017 najeto 270 km

... výlety po Slovinsku ...

Probuzení do chladivého horského rána bylo osvěžující, bylo však zřejmé, že během chvilky opět nastane pořádný pečák. Po snídani jsme vyrazili na další vyhlášené místo - město Bled, kde byla návštěva Bledského hradu za 7 €/os (Blejski grad), tyčícího se 130 m nad jezerní hladinou přímo povinností. Z hradu byl úžasný pohled na celé Bledské jezero, kde se také nachází ostrov s kostelem.

 

Když už jsme tedy byli v tom kultůrním vzdělávání, tak jsme popojeli dalších 5 km na prohlídku známé soutěsky Vintgar, jejíž délka je 1,6 km a chodí se po dřevěných lávkách nebo úzkých chodnících nad a kolem řeky Radovny. Čistota vody je zde neuvěřitelná a pokud dojdete až na konec, čeká na Vás milé překvapení - 16m vysoký vodopád Šum. I tato prohlídka za 5 €/os rozhodně stála za to.

Po návratu na parkoviště, které bylo zdarma (nevím, zda i auta) jsme se vydali směrem k rakouské hranici a to opět k Loibltunnelu. Překvapením byla stojící kolona, která začínala již pod kopcem a jejíž délka byla přes 7 km. 

Nevěděli jsme, co se děje, kolonu jsme začali předjíždět jak se jen v těchto serpentinách dalo, což však nebyl problém, řidiči nám ještě v nepřehledných zatáčkách ukazovali, zda je volno a je tedy předjíždění bezpečné. 

Bylo prostě vidět, že uvažují jinak než někteří řidiči u nás a že je tímto počínáním ani nezdržujeme,
ani neohrožujeme, tak proč by nás nenechali jet. Projeli jsme tedy tunelem na rakouskou stranu a už bylo jasné, co tuto kolonu způsobilo - slovinští celníci prováděli důkladné kontroly každého projíždějícího a když viděli motorky, odklonili nás bokem a kontrolu provedl jiný celník, čímž jsme se ani nezdrželi. Po příjezdu do Klagenfurtu vedla naše cesta do Lidlu k nákupu a konzumaci nějakých poživatin. Vzhledem k tomu, že v itineráři žádné další zastávky nebyly plánovány (kromě noclehu někde v Rakousku), jsme dospěli k celkem bláznivému nápadu koupit dálniční známky a vydat se na poslední cestu v délce přes 700 km přímo domů. Na rakouské dálnici nám stačila jedna pauza na jídlo a pár zastávek na tankování a v rychlejším tempu jsme se blížili k domovu.


Honza se od nás odpojil ve Vyškově a já jsem se s Jardou rozloučil v Bělotíně. Domů jsem dojel ještě před půlnocí ...

26.8. 2017 najeto 720 km

Zhodnocení akce a dopis ze Slovinska

Celá tato akce byla v některých místech celkem náročná, ale osobně toho vůbec nelituji, ba právě
naopak, jsem rád, že jsem se zúčastnil a splnil si svůj sen, kterým byla projížďka na svém mazlíkovi
po chorvatském pobřeží.
Pokud někdo nad podobným výletem uvažujete, neváhejte, jděte do toho, stojí to za to, a zvláště prohlídku zajímavých míst ve Slovinsku doporučuji, je jich tam víc než dost.

... slovinské pozdravy ...

No a abych nezapomněl vysvětlit i druhou část nadpisu "jak si to pěkně prodražit" tak po 14 dnech
od návratu přišel Jardovi doporučený pozdrav ze Slovinska a věřte, že to nebylo poděkování za návštěvu této úžasné země, ale byla to pokuta za rychlou jízdu ve výši 1000 €.
Byl však výběr dvou možností a to 1000 € bez bodů nebo 500 € a 9 bodů ve slovinském 18-ti bodovém systému s tím, že po 2 letech body zase anulují.
Kterou možnost si náš hříšník vybral psát nebudu, to už nechám na Vaší fantazii :-)
Tak či onak je to pro něj poučení, že jezdit rychle se nevyplácí (a to jezdil jako poslední) :-)

Pokud jste to nevzdali a dopracovali to až sem, děkuji za Vaši pozornost i za čas, který jste přečtení  věnovali.  

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (31x):


TOPlist