Na PCX 125 ve dvou z Brna do Dubrovníku

31.7. čtvrtek

 Ráno budíček v 7 hod., lehká snídaně a o půl 9 odjezd na trajekt na Sumartin, který jede v 9.30 hod. a musíme jej stihnout, protože další jede skoro za 4 hod. Počasí nám přeje, neprší.

 

 V přístavu jsme v čas, najíždíme na trajekt. Téměř všichni se tam dostali, až na malý náklaďák, jehož řidič proklínal obsluhu trajektu. Po téměř hodině připlouváme do Makarské.
  Dále pokračujeme asi 40 km na jih do obce Podace kde máme za rezervované ubytování v apartmánu. Přijíždíme kolem poledne, dáváme si oběd, necháváme brašny s oblečením a pokračujeme po D8 do Dubrovníku.
 

 Silnice je klikatá a kvalitní. Ani provoz není nikterak šílený a hlavně nikoho nebrzdíme. Po asi 3 hod. přijíždíme do Dubrovníku, kde už doprava houstne. Jedeme podle značek na centrum. Překvapující jsou obrovské parkoviště pro skútry a motorky. Parkujeme na jednom z nich přímo v centru.
 Vydáváme se na procházku městem. Jdeme za skupinkou lidí, tak si říkáme že dojdeme někam do centra. Asi po půl hodině docházíme na hřbitov a v dálce vidíme malou pláž asi pro místní. Tak se vracíme. Stavíme se info centra a zjišťujeme, že stačilo jít 50m na druhou stranu a byli jsme tam. Dubrovník je překrásný.
 

 

 Konečně je teplo. Dáváme zmrzlinu a pomalu jdeme zpět ke skútru, protož se musíme vrátit zpět 120 km do Podace. Cesta zpět také v pohodě. Občas nějaká přeháňka, ale nic vážného. Stroj šlape na jedničku. Při projíždění úseku Bosny tankujeme benzín pro nás za divnou měnu KM (konvertibilní marka). Platíme kartou, tak je to jedno, hlavně ať nedojde benzín. Na zpět v Chorvatsku stavíme u trhovců že koupíme olivový olej a nakonec kupujeme (výbornou) travaricu.
 Na apartmán přijíždíme kolem 6 hod. s mírným deštěm. Pan domácí nám posbíral prádlo, aby nezmoklo. Připadám si jako na prázdninách u babičky. Je tu fajn a moc hodní lidé. Po nějaké travarici jdeme omrknout moře. Překvapuje nás pěkná malá promenáda u moře. Voda je asi nejčistší, kde jsme byli. Já se koupu tradičně s rukou nad hlavou.
 

 V noci zase slejvák jako hrom.

Dnes najeto 310 km

Cena apartmánu pro oba 27 €
 

1.8. pátek

 Probouzíme se do slunného rána. Balení, snídaně, loučení a odjezd směr Makarská. Je ráno, vše se teprve probouzí. Míříme dál Baška voda, Brela a za ní stoupáná na Šestanovac a mimo dálnici přes Sinj.
 Po cestě míjíme jezero Peručko. Silnice jsou kvalitní a provoz žádný. 
  Na palivoměru jsou dva dílky. Tak jsem si říkal, že jak potkám benzínku tak natankuji. To byl problém, protože silnice byla nekonečná, žádná města, jen vesnice, tak o třech domech. Až začala blikat rezerva, trochu jsem znervózněl. Jedeme asi 30 km a stále nic. Radši zastavuji, dívám se do navigace a nejbližší benzínka je 11 km naším směrem. Nemáme stejně jinou možnost, tak jedeme. V hlavě přemýšlím jestli půjdu pěšky, nebo budu stopovat a při tom se modlím, ať to vyjde. Vyšlo to, spadl nám kámen ze srdce. Na benzínce dáváme kafe a vidíme, že nad Plitvicemi je mlha a prší. Pro jistotu dáváme nepromoky.
 

  V Plitvicích provoz zhoustl. Krajina a počasí mě připomínalo Jeseníky v květnu. Pokračujeme do Karlovace, tam už začalo léto. Z Karlovace už pro nás známé cestě přes Zagreb na Medvědí horu do hotelu Tomislavov dom, kde jsme byli první noc. Tentokrát je krásné počasí, tak vyrážíme, už pěšky na asi 500 m vzdálený vysílač. Konečně nám došlo, proč tento velký hotel tady stojí. Na vrcholu u vysílače se nacházejí asi čtyři sjezdovky s lanovkami. V zimě to tady musí žít naplno. Z vrcholu se nám naskytl překrásný výhled na celý Zagreb. Dáváme si bazén a relaxujeme.
 

Dnes najeto 470 km

Cena za hotel pro dva 40 €

 

2.8. sobota

 Vstáváme kolem 7 hod., balíme věci a jdeme na skvělou hotelovou snídani. Servis je perfektní. Po vydatném jídle vyrážíme přes Zagreb k chorvatsko-slovinským hranicím.
 Hranice jsou v pohodě, zatím malý provoz, ale v protisměru je to masakr. Kolony aut vedou od chorvatské mýtnice, až k Ptuji ve Slovinsku. Trochu ty lidi lituji. Projíždíme Ptují, naší známou objížďkou přes Lenart do rakouského Murecku. Dnes je jediný den kdy neprší. Rakousko je nádherné. Projíždíme přes Vídeň, která je nekonečná.
  Musím zastavit, protože manželka usíná. Dáváme pauzu, nabíráme síly a odlehčujeme oblečení.
 

 Dnes je opravdu teplo, 32 ve stínu. Jediné co bylo nepříjemné, byl silný nárazový vítr. Za Vídní jsme se napojili na cestu vedoucí k hranicím, která byla plná unavených turistů vracejících se od moře. Poslední pauzu jsme si dali tradičně v Mikulově.
 V Pohořelicích se napojujeme na dálnici a v 6 jsme dorazili domů.

Dnes najeto 490 km

 Závěrem chci říct, že celá dovolená byla super. Za jeden týden jsme prožili tolik zážitků, co jiní za celý rok. Jsem rád, že moje žena je stejně nadšená a stejný blázen jako já. Už se těšíme na příští akci.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE