Dalmácie

Pátek – 27.7.2001 – 190 km

Ráno jsme vyrazili směrem na Pelješac. Z magistrály jsme odbočili na Ston a jeli hledat kemp. Ve Stonu jsou zbytky opevnění, prý někdy z 15. stol, město Dubrovník tady mělo základnu, aby chránilo své lodě před piráty. Přímo od hlavní brány se tu po svahu táhne dlouhá zeď,kupodivu velmi podobná té čínské. V poledne jsme sjeli do zátoky po úzké cestě do kempu Prapratno (92kn). Kemp je skryt ve stromech, je tu celý den stín – naštestí, protože teplota šla šíleně nahoru a přes den bylo cca 35°C ve stínu. Kemp nebyl moc plný a byl tu docela klid. Pláž byla písečná, po skočení do vody jsme zjistili, že je na jadran nějaká chladná. Ve vodě jsem se opravdu zchladil, až mi vstávali chlupy tím teplem. Proto jsme se vydali na odpolední výlet po Pelješaci. Pelješac je nádherně hornatý poloostrov. Při návštěvě přístavu Trstěnik, na nás čekal na parkovišti motorkář z Nymburka, který tu byl na dovolené autem s rodinou a tak trochu se divil kam jsme se to s Jawou vydali. No a taky nám záviděl a těšil se dom až se projede na své motorce, takže tímto ho zdravíme. Cesta před Orebičem je plná pěkných serpentin. Orebič je typické přístavní město, přejíždí se odsud na Korčulu. Před supermarketem jsem zde měl hádku z nějakým Chorvatem, chtěl po mě parkovný na neplaceným parkovišti, ukazoval nějaký listečky nebo co, jenže na toto jsem háklivý a tak jsem ho vyloženě poslal do p...., že i Lvík byl ticho a jen koukal stejně jako nějací krajané, co na nás se zájmem civěli. Večer jsme se vrátili zpět do kempu a znaveni zalehli. Pro informaci, před Orebičem jsou nějaké kempy, ale vesměs jsou ve strmé stráni, na terasách ve stínu, bez možnosti mít moto u stanu. V Orebiči jsou dva kempy celkem na rovině, ale bez stínu – ceny okolo 90kn.

Sobota – 28.7.2001 – 0 km

Měli jsme cestování plný zuby, zadnici máme přeci jen jednu, a tak jsme se jen koupali v moři na kamenech. Vzali jsme si s sebou vínko Pelješac a napájeli se celý den střikem. Ani to ale nepomohlo a voda se moc neohřála a tak jsme se jen trochu připekli. Když jsme se zeptali kolem jdoucích potápěčů, tak nám říkali, že tu vyvěrají jeskyně přímo pod mořskou hladinu a voda z nich je velmi ledová. No a pak jsem večer jen napnul řetez a zkušebně nastartoval, abych nevyšel ze cviku.

Neděle – 29.7.2001 – 128 km

Ráno vyrážíme směr Makarská riviéra, kde se nám při projíždění moc líbilo, hlavně kombinace moře a hory, to mě vždycky dostane. V Neumu jsme opět poobědvali před supermarketem a nakoupili zásoby jídla a hlavně osvědčených kokosek. Na makarské se snažíme najít nějaký kemp, kde budou stromy a stín. Kemp v Podgoře se nám nelíbil (málo stínu) a tak jsme jeli až do Baško Polje u Baška Vody. Tady je megakemp (90 kn), kde ubytovává ve stanech asi 13 českých cestovek . V horní části kempu, v podstatně řidčejí obydlené, nacházíme opravdu nádherný rovný plac, kde je celý den stín. Na pláž je to sice asi kilometr, ale to nám nevadí. Pláž je oblázková s možností stínu v borovicích. Moře je nádherně teplý a relativně čistý. Při návratu z pláže ztrácíme někde Lvíkovu bíločervenou kšiltovku, což mě moc mrzí protože jí moc sluší. Večer jdeme na procházku do Baška Vody (cca 2 km), kde se to turisty a hlavně krajany jen hemží. I ceny se tomu přizpůsobily, takže je tu nejlevněji z celé náší cesty. Po Laško pivu (10kn) a zmrzlině se vydáváme spát.

Pondělí – 30.7.2001 –105 km

Ráno jsem se probudil, kouknul jsem nahoru na obrovský masiv Biokovo a bylo jasno kam se dnes vydáme zchladit. Lvíka jsem musel trochu přemlouvat, protože se chtěl válet u moře. Ale nenechal jsem se zvyklat a vyrazili jsme. Je-li jsme do Makarské, kde jsme chtěli natankovat a na první pumpě byla snad 50m řada, tak jedu ke druhé a tam jsme zase trefili cisternu, to snad nebylo možný. No tak jsme asi 20 min počkali a bylo to. Za Makarskou jsme se dali do kopců a samozřejmě jsem minul odbočku do parku a jel jsem suveréně dál. Asi po dalších 10 km jsem se zastavil, kouknul do mapy a vracel se zpátky. Před vstupem do parku (10 kn moto) jsme vyplnili nějakou registrační kartu a vydali se nahoru. Cesta je to na začátku jako naše okrska, dvě auta se tu pomalu vyhnou. Ale čím se jede výše tak se cesta pomalu zužuje tak, že auta musí couvat a najíždět až do svodidel aby se vyhla. Což se nás vůbec netýká a nahoru předjíždíme vše co je v cestě, naštěstí auta ochotně uhýbala. Cesta nahoru na nejvyšší horu Biokova Sv. Jure (1762 m.n.m.) měřila cca 35 km a trvala nám něco přes hodinu. Byly to nádherné serpentinky, cesta se nahoru klikatila jako had. Nahoru ovšem všechna auta nevyjedou, protože je znechutí pořád couvat a vyhýbat se a pak to vzdajou. Takže nahoře jsme byli my a asi dvě auta, a dva Slováci na horských kolech, ti to jeli asi 2 hodiny – tož kluci to byl výkon, vypotili prý asi 4l vody každý. Nahoře je postavený vysílač a kaple. Celou horu jsme obešli dokola, je zde výhled na moře, poprvé jsem nádherně viděl, že země je kulatá. A hlavně tady bylo příjemných 18°C, což mě po těch pětatřicítkách vyhovovalo. Pořádně jsme si taky prohlídli Brač, náš další cíl. A na druhé straně bylo vidět překrásné chorvatské pohoří s vesničkami. Cestou dolů jsme odbočili na plemenný dům Vosač, kde jsme zaparkovali a šli pěšo asi kilometr na vyhlídku a odtud je nádherně vidět Makarska. Lvíkovi se moc nechtělo ale stálo to za to!! Do města jsme sjeli asi za hodinu a mrkli jsme na něj. Motorku jsme zaparkovali blízko přístavu na chodníku, abychom neplatili parkovný 10 kn. Obešli jsme přístav a promenádu a zároveň hledali odkud vyplouvá trajekt do Sumartinu. A pak kde se kupujou lístky. Je to schovaná buňka Jadrolinia za supermarketem. Pak jsme se přehřátí asi v pět vrátili do kempu a šli se zchladit do moře. Večer jsme si zpříjemnili Karlovačkou a šli na karimatky.

Úterý – 31.7.2001 – 37 km

Už nás to V Baška Polje na pláži nebavilo, tak jsme se jeli koupat jinam. Cestou jsem v kempu uviděli kluky na Jawě, a hlavně na Uralu (Dněpru ??) “Esmeralda”, kteří se chystali do Rakouska, popřáli jsme si šťastnou cestu a jeli jsme. Cestou jsme vybrali malé městečko Pisak (směr na Split) a jeli po polní cestě nad skály. Motorku jsem zaparkoval mimo cestu, aby nezavazela a šli jsme se koupat. Když jsem scházel k moři tak se po demnou rozjel štěrk a já se sunul dolů ze skály do moře. Krve by se ve mne nedořezal, naštěstí tu byli kořeny a stačil jsem se chytnout a vyšplhat zpátky. To bylo první varování. Kousek dál se nám podařilo sejít stezkou dolů k moři. Našli jsme převis, kde jsem uklouzl, no bylo to vysoký asi 4 m, takže nevím nevím. Celý den jsme se koupali v nádherně čistém moři, nikde nikdo. Až odpoledne přišla mladá rodinka a koukali pořád na nás tak divně. Nevěnoval jsem tomu pozornost. Když jsme se chystali odejít, najednou se zbalili a zmizli - divný, že jo. Když jsem došel k motorce, hned jsem pochopil jejich chování. Ten blb nacouval do motorky a ta spadla na helmu, která se vahou rozložila na části a na motorce bylo rozmlácený plexi. A ujel samozřemě. To je asi všude stejný. Helmu jsme složili a fungovala dál. Ale plexi jsme museli slepit izolepou. Byl jsem tak naštvaný, že jsem zapomněl jet druhý den na výlet do údolí řeky Cetina, snad tedy někdy příště. No, ale hlavně že se nestalo něco horšího, řekli jsme si večer po Laško pivu. Cestu si zkazit nenecháme!!

Středa – 1.8.2001 – 60 km

Ráno jsem už byl klidnější, ale asi ne zas tolik, když jsem zapoměl na výlet. Dohodli jsme se, že se vydáme na Brač za Mílou. V deset jsme byli v

Makarské

, předjeli frontu na trajekt (80kn) a stoupnul jsem si na chodník, abychom tam mohli kdykoliv vjet. Tento postup jsem odkoukal v pondělí a funguje, motorky totiž cpou do mezer, všem doporučuju. Po vylodění aut nastalo naplňování trajektu. Moji Jawu se snažil nacpat do mezery tak pro skůtr, a když mariner viděl že to nejde, tak zavřel nouzové dveře a motorku jsme natlačili až úplně na dveře. No nebyl jsem si teda moc jistý, snad loď nepůjde ke dnu. Nahoře na trajektu byla normální restaurace a tak jsem do sebe kopnul třetinku piva (15kn - nejdražší pivo). Šli jsme pak nahoru na palubu udělat pár fotek a pak rychle zpátky do stínu hospody. Když jsem měl s motorkou vyjet, tak mrcha nechtěla chytnout, asi dostala mořskou nemoc. Tak jsem ji hrdině vytlačil za smíchu námořníků. Když se ocitla Jawka na pevné půdě tak kupodivu chytla hned na drc, mrška. Ze Sumartinu jsme jeli směr Supetar. Cesta byla pěkná , vůči magistrále žádný provoz, to se to jelo. V Supetaru jsme našli kemp (90 kn) ve stínu a postavili stan. Pak jsme se šli podívat na moře, a teda dost nás zklamalo. U kempu v moři byla samá řasa, takže čistota nic moc. Odpoledne jsme jeli hledat Milu, ten bydlel s rodinou v apartmanech u hotelu Kaktus. Po pár konzultacích s domorodci, parkujem moto před aparmány a jdem je hledat. Míla ode mě dostal esemesku, ale já idiot zapomněl mobil ve stanu. Tak jsme to zkusili naslepo na pláži. Procházíme se se Lvíkem a koukáme, ale dost blbě, protože se za mnou ozval známý pískot a to byl Míla s Renatou, dcerou Verčou (11) a Tomášem (5). Šli jsme jim kolem hlavy, nějak jsme je přehlídli. Takže radostné shledání a spousta povídání. Večer jsme společně zašli do města na zmrzku. Na večer jsme nakoupili víno Plavač a šli jsme do teho. O půl jedné měla Renata spásný nápad, že se vykoupem v moři. Tak jsme tam vlítli. Poprvé jsem na sobě neměl botky do vody a šlápnul jsem si hned oběma nohama na ježky, já vůl. Takže Lvík zdravotník měl hned práci a asi hodinu mi tahal bodliny, no není to zrovna sranda z chodidla. Ale hned jsem byl střízliv, takže jsme se vydali v noci zpět do kempu. V Supetaru jsem trochu bloudil a po sjetí asi 100m po schodech jsem se objevil na promenádě, kde je zakázaný vjezd (jen 06-24, ten čas jsem nevěděl) a pak rychle do kempu. Co jsme dělali ve sprše psát nebudu a pak jsme šli spát.

Čtvrtek – 2.8.2001 – 13 km

Dnes jsme se koupali všichni v Supetaru na pláži. Pouze jsme zaznamenali další nepříjemnou ztrátu, Lvík ztratil svůj přívěšek (lva). No abych, řekl pravdu, stejně byl od jejího bývalého kluka, takže ne že by mě to extra mrzelo. Večer jsme skočili já, Míla a Lvík na pivo. Objevili jsme hospodu s Laško pivem (9kn). Teda Míla byl vyslán na nákup a “náhodou” jsme se sešli. Po třetím pivku to Míla vzdal a přeci se jen vrátil domů. My jsme pokračovali do jedné hodiny a potom jeli zpátky do kempu (asi kilák).

Pátek – 3.8.2001 – 120 km

Věren své zásadě, že ležet jsme mohli i doma, se vydáváme na projížďku na motorce. Chystáme se navštívit

Bol a Zlatý rat

, prý nejkrásnější pláž Jadranu. Do Bolu je nádherný klesání se samou zatáčkou a pěkným výhledem na moře a ostrov Hvar. Po příjezdu do Bolu jsme hledali místo, kde zaparkujem co nejblíž k moři, k Zlatýmu ratu chtěli vjezdné 20 kn. Nejsu blb a točím to přímo do města a parkuju na hlavní cestě v řadě aut. Pěšky to je po pěkné cestě asi 2 km k vyhlášené pláži. No celá pláž byla teda natřískaná, nic pro nás, žádná sprcha, prostě se nám tady nelíbilo a tak jsme se vrátili více do Bolu a lehli si ve stínu k moři. Moře je tu opravdu nádherně čisté, se Supetarem se to nedá srovnat. Odpoledne se vydáme na procházku města, pijeme jednu kolu za druhou a chladíme se i zmrzlinou. V pět odjíždíme směrem na

Vidovu goru (778 m.n.m.),

nějak bloudím, stihnu si prohlídnout letiště. Opětovně projíždím známou křižovatkou a vrhám se do úzké cesty na horu. Na Vidové gore je hospoda, vysílač a uchvacující vyhlídka na Bol a Hvar. Nahoře byl nějaké Němec se synem na enduru 650 Suzuki a obhlíží Jawu a nevěří svým očím, pořád chodí dokola a kroutí hlavou. Asi nevěřil obsahu. Než jsem ale došel zpátky tak nastartoval a mizel dolů. V zatáčkách jsem mu stačil, ale když přišel táhlý kopec tak jsem nestihal. Aby ne vždyť, jsme byli těžší. Cestou dolů do Supetaru jsem byl tak rozjet, že jsem klopil jak to šlo a málem jsem překlopil. Uklouzlo zadní kolo na rozteklým asfaltě, ale naštěstí se hned chytlo, ale stejně ve mně hrklo. A zase jsem jel normálně. Večer opět návštěva naší oblíbené hospůdky, tentokrát i celá rodina a noční odjezd do kempu.

Sobota – 4.8.2001 a neděle 5.8.2001 – 44 km

Koupeme se, děláme prohlídku Supetaru a okolí, Míla se mezitím přestěhoval do jiného apartmánu. Obhlížíme trajetky. Večer v nedělu se v hospodě, kde nám již jako stálým hostům rezervují stůl, loučíme s rodinkou a o půlnoci i s číšníky a jdem se přichystat na návrat na pevninu.

Pondělí – 6.8.2001 – 241 km

Ráno jsme měli naplánován odjezd trajetkem v devět, ale včerejší pivo nás dřív prostě nepustilo z karimatek. Když Lvík balil spacák na kterém jsme leželi, objevil malého štíra, asi 5 cm, jak mu leze ze spacáku, krve v něm nedořezal, tak jsme ho prostě ekologicky vyhodili, snad to přežil. Ale ocas šponoval pěkně. Brrr. No a tak jsme po deváté vyjeli z kempu. Když jsme přijížděli do přístavu, tak jsme mohli akorát zamávat na odjíždějící trajekt. Takže další hodina čekání v 35°C. Díky naší fintě stojíme opět jako první při příjezdu trajektu, který je podstatně větší než ten do Sumartinu. Taky má jiný systém naloďování, motorky mají svůj pás na boku. Takže jsem v pohodě zaparkoval a šel mrknout nahoru na loď. Hospoda byla plně klimatizovaná, takže se tu dalo v pohodě vydržet i bez piva (nějak jsem po včerejšku neměl chuť) Po invazi v Splitu jsme se nasoukali do motorkářskýho a jeli směrem na Šibenik. Na splitské výpadovce na nás začalo trobit auto, ze začátku jsem si ho moc nevšímal, protože v Chorvatsku troubí snad i kočárky, ale když na mě začal divoce mávat, tak jsem zastavil, asi mi něco spadlo. A taky, že jo. Já vůl jsem špatně přidělal batůžek s jídlem, vodou a mapou na bagáž a on někde slítnul. Což o to batoh i jídlo bych oželel, ale Lvík měl v batohu svou měsíční práci z akupunktury, takže mi to dával pořádně sežrat. Ten kdo dělá medicínu to chápe. Takže jsem se otočil asi za dva kilometry a uháněl zpět. Lvík to vzal v protisměru pěšo. Ale naše námaha byla marná, batůžek někdo už lohnul, ale moc si teda nepomohl. Toto byla naše největší ztráta za celou cestu. Poté uplně dehydrovaní jsme pokračovali směrem na Trogir, kde jsme se v obchodě dopili colou a pivem. Moře u Trogiru se nám moc nelíbilo, bylo to jako větší řeka. Pokračovali jsme dále na Primošten, zde je nádherný otevřený moře. No ale jeli jsme dál blíž k Šibeniku, neb jsme chtěli navštívit Narodní park Krka. Okolo Šibeniku vede obchvat, takže jsme ho profrčeli a jeli hledat kemp. Podmínka byla stromy a otevřený moře. Prokřižovali jsme celé pobřeží a vždycky něco chybělo. V Tribunji byl pouze malý kemp Imperial, byl bez stínu a plný, v Zablače nebylo otevřený moře, tak co s tím. Po rychle poradě se vracíme do Primoštenu, do velkého kempu Adriatic (92 kn), kde nacházíme místo ve stínu a je tu nádherný moře. Samý skály a čístá voda, když foukal vítr tak velké vlny. Ale není to tu pro malý děcka, chybí tu dobrý přístup do vody. Potkáváme tu kluky z Hodonína na čopru Kawa, kteří už jedou zpátky k domovu, tak jim přejem šťastnou cestu. Po koupání ve vlnách se navečer vypravujeme přímo do Primoštenu, parkujeme u historického centra, koupíme si kousky pizy (12kn) na večeři a k tomu zase Laško (12kn). Kolem jedenácté frčíme zpátky do kempu, kde znaveni usínáme.

Úterý 7.8.2001 – 56 km

Ráno se jdeme před odjezdem do NP Krka koupat, moře je klidný a je nádherný výhled na otevřený moře, to je moje. Okolo jedenácté vyrážíme na Krku. Po příjezdu na ohromné parkoviště je nám divný, že auta odkloňují doprava a nás na motorce pouští přímo ke kasám. Parkujeme před kasou a koupíme lístky (45 kn) a chystáme se nastoupit do přistaveného autobusu. Najednou uvidíme nějakého Slovince na Transalpu jak se šine dopředu a sjíždí do údolí Krky, to mi nedá a ptám se nějakého rangera a ten mi lámavou angličtinou rukama vysvětluje, že “motor” jede i dolů. Takže se vracíme zpět a sedláme naše koně a hurá dolů k řece. Na motorce se sjede až na dolní parkoviště jak se točí autobus. Parkujeme našeho stroja vedle jiných mašin převážně japonské provinence a jdeme “guljať po parke”. Krka je podobna Plitvicím, ale zde není ochrana UNESCO, takže tu není tak čisto. A hlavně jsou zde velký davy lidí valící se na vodopády, kde se dá koupat. Když tam dorazíme i my s davem, připadám si jako u nás na splavu. Pravda je, že je to nádherné koupliště, teplá a čistá voda, ale je zde totálně plno. A to není nic pro nás, takže se okoupáme, oschnem a jdeme zpátky k motorce, abychom se ještě vykoupali v moři. V září by to mohlo být na Krce asi moc pěkný. Takže se po odpolední koupeli navečeříme a děláme nejzávažnější naše dovolenkové rozhodnutí – zítra se jede domů. Po pravdě řečeno se docela těšíme. Večer se kouknem ještě do Primoštenu, kde se snažíme proměnit drobný marky na kuny, ale paní je neoblomná a chce jen papírový. Drobná marka asi není tak pevná, takže nesměňujeme nic. Potom u Inny tankuju plnou a chci dofouknout kola, jenže jsem narazil na nefungující stroj a ten mi zadní kolo o dost vypustil. To abych se večer nenudil a po příjezdu do kempu mohl v klidu foukat pumpičkou. Večer se dáváme ještě do řeči s jedním motorkářem, který pro jistotu přijel autem, ale příště prý pojede na motorce. Okolo jedenácté se loučíme s mořem a jdem spát. [:blue:Středa 8.8.2001 a čtvrtek 9.8.2001 – 1 052 km]
Ráno se v sedm budíme a pomalu balíme, vše gumicukujeme na Jawku, vše radši dvakrát kontroluju a asi v 8.30 vyrážíme směr Praha. Náš cíl byl ujet co nejvíc a někde u nás se v noci vyspat v lese. No skoro to vyšlo. Cesta do Šibeniku ubíhala dobře, tady jsme sjeli z magistráli a odbočili na Knin. Cesta byla docela volná, jel jsem asi 90-105 jak kde to šlo. Potkali jsme za Drnišem dokonce dvě plně obsazená vojenská auta, ti vojáci z posledního auta se na nás netvářili moc přívětivě a ze “srandy ?” mířené samopaly na nás nám moc dobře nedělalo, takže jsem je radši velice rychle předjel, což byl kumšt, neb cesta za Drnišem je užší a vojáci jeli jako by měli cestu pro sebe, nakonec jsem je předjel a blížil se ke druhému autu vojáků. Ti byli úplnně jinačí a mávali na nás a ihned uhli na kraj, tož jsme jim zamávali a jeli dále na Knin. Ze Šibeniku do Kninu je to mrtvá rozstřílená krajina, s vyjímkou Drniše. V Kninu najíždíme na naši známou E 71 a jedem směrem na Karlovac. Ve Slunji jsem už nemohl (asi 13 h) a volím asi hodinovou pauzu, teplota byla asi 39°C – hrůza. V Karlovaci tankuju (v 15h) a volím další pauzu. Najíždím na dálnice a řítím se na Varaždin. Na dálnici je teplota vzduchu 39°C a vozovky asi 50°C – potím se jako kůň, co vypiju to ve mně jen syčí. Rozhodujeme se jet z Varaždinu na Čakovec a přes Slovinsko do Maďar. V Mursko Središče,přímo na hranicích, měníme všechny drobný marky a kuny a šilinky za forinty – to je aspoň směnárna. Z Chorvatska vyjíždíme v 16.30 h, v Lendavě jsme asi v 17 h a jedem směrem na Rajku do Slovenska. Cesta přes Maďarsko ubíhá nádherně, cesty jsou úplně prázdný takže jedu asi 100 – 105, přes dědiny 60. Zastavujeme se u OMV a nakupujeme si nějaké jídlo a olej do benzinu, nějak mi cestou vytekl, protože horkem se flaška nějak povolila. Za Szombhately v Kapuváru (asi 19 h) nás chytá prudký vítr a rychlost klesá na 20 km/h !!!! Což mě dost štve. V dálce nad Slovenskem vidíme dvě bouřky jak se šinou k nám, máme se na co těšit. Vítr nepolevuje, takže se na Rajku dostáváme až okolo 21 h, šedesát kilometrů jsme jeli dvě hodiny. Ach jo. Po příjezdu na slovenské hranice, vidíme již bouřky zcela zřetelně, po dotazu na celnici kde se nůžem schovat a najíst, jsme odkázáni na nejbližší pumpu asi 10 km odtud. Myslíme si, že to stihnem a vyrážíme. Nějak jsme se spletli a asi po pěti kilometrech vjíždíme přímo mezi obě bouřky, nevidím vůbec nic, jedu zase dvacet, otevřený hledí, všude proudy vody – v takovým slejváku jsem ještě nejel. Po té co jsem dorazil na benzinu, přestává pršet. Jsme suší, textilky vydrželi, jen boty ne, jsou durch, naštěstí je tu ještě teplo asi 22°C. Trochu se občerstvujem a přemýšlíme co dál, padá návrh na přespání a nebo se pokusíme dojet až domů. Z benziny vyrážíme asi ve 22 h, po ujetí zhruba 5 km se zvedá vítr a zachvíli jsou tu opět dvě další bouřky, zachraňujeme se u McDonalda (moc je mám “rád”), a cpu do sebe nějaký jídlo abych se uklidnil. Asi okolo 23.30 přestává pršet a my se vydáváme po dálnici na hranice. Jedu v levým pruhu pořád 100, jen když se zezadu blíží auto, tak zpomalím a přejedu do pravýho, někdy musím dost opatrně koleje od kamiónů jsou velký. Na hranicích na nás vyjeveně koukajou a když se dozví, že jsme ráno vyjeli z Chorvatska, tak nevěří. Asi v 1 h (už ctvrtek) jsme na Aralce (uTesca) v Brně), rozmrzáme, protože tady je 14°C, dávám si horký čaj a čokoládu, bolí nás už zadek a za půl hodiny razíme dále. To snad už dojedem. Přes Vysočinu teplota klesla asi na 10°C a přišla i mlha !! Takže nám chyběl jen sníh a kroupy. Ve tři v noci jsme u Tamoilu někde u Humpolce? a ve 4.15 parkuju před domem v Michli. KONEČNĚ po cca 20 h. Víc jsem za den teda ještě neujel. Všechno z motorky schazujem, uklízíme a těšíme se do sprchy. Jenže ouha, Pražská teplárenská oznámila výluku teplé vody, takže smůla a musíme si ohřát v hrncích teplou vodu. Pěkný přivítání, opravdu už jsme v Čechách.

A co nakonec:

Cesta trvala 18 dní. Celkem jsem ujel cca 3 569 km, průměrná spotřeba byla cca 4,8 l/100 km, což je dobrý na to, že jsem motorku vůbec nešetřil a byli jsme přetížení. Celkové náklady na dovolenou cca 25 tis. Kč. Všude v Chorvatsku se dá platit kartou i Maestro, ale bohužel jsem ji s sebou neměl. Kurs byl cca 100 DM – 365 kn nebo 100 Kč – 19,20 kn. V Chorvatsku jsme byli v hlavní sezóně a ceny dle toho vypadaly, v hospodě jsme na jídle nebyli vůbec, je to šílený (aspoň pro nás). Pivo se dá, stálo od 9 –12 kn v hospodě a 4–5 kn v plechovce, lahvový jsme nebrali, neb chtějí zálohu za flašu 2kn a vracejí jen přes lístky. Jídlo jsme kupovali v marketech nebo supermarketech, kde je to levnější než v obyčejných obchodech. Dobré je, že mají v obchodech i chlazené pití. Konzerva masa stála asi 15 kn, chleba 5-6 kn, těstoviny asi 5 -9 kn, salám asi 25-50 kn/kilo, rajčata 3-7kn dle oblasti, atd viz internet, víc si nepamatuju. Motorka šlapala spolehlivě, vůbec nezaváhala, nepřehřívala se a kupodivu stačila chladit. Spotřeba byla příznivá. Ale asi jsme narazili na její strop. Nedokážu si na ní představit jízdu do Francie. Na bezpečnější a plynulejší jízdu musím obstarat aspoň nějakou 500, která líp snese dva lidi s náloží. Jet na Jawě sám, by nejspíš v pohodě šlo. Chorvatsko je nádherná země se spoustou hodných lidí, jen je najít, asi jako u nás. Ale v turistických oblastech dělají z turistů dojné krávy, a diví se, když lidi neutrácí za jejich předražené cokoliv. Příroda to ale všechno vynahradí, jejich moře je prostě super. Na motorku asi bude lepší září, není takový horko, vše je poloprázdný, ceny nižší. Jawamaniaci nelekněte se dálky, naše stroje to určitě dojedou. Stojí to za to !!!!!!!!!!!!

Informace o redaktorovi

Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)