Cesta na Hvar

První noc jsem strávil tak, jak jsem si již dříve představoval, pod širým nebem u pláže. Ačkoliv jsem měl již možnost přenocování v apartmánu, zvolil jsem tuto možnost, kdyby náhodou, abych pro příště věděl, do čeho lezu. Následné dny jsem po snídani vyrazil vždy na jiné místo. Drvenik – jednodenní výlet na předem avízované setkání s kamarádem který tam trávil dovolenou. Motorku a přilbu jsem nechal v přístavu Sučuraj a 30 minut  trajektem na pevninu. Po cestě zpět do Ivan Dolac v půlce ostrova sjezd k moři po polní cestě a průzkum "tzv. robinzonád". Odbočka -  myslím že to bylo ve vesnice Bogomolje. Na jedné pláži nikde nikoho ale bordel no děs. Škoda, že jsem to nevyfotil, i ten zákaz koupání se bez plavek přišpendlený na stromě.... Pak průzkum na další. Tam jeden barák, vrtule na elektřinu, ale smrdělo to tam od lakování nějakého zábradlí. Po štěkotu psa došel nějaký starý dědek a jak mě viděl se koupat bez plavek, tak na mě spustil že to jako nééééééé. V okolí nikde nikoho. Ještě začal cosi camrat o tom, že mám věci a přilbu na „jeho stolečku“ v samé blízkosti pláže, a tak jsem se znechuceně zvednul a odkráčel - dále bez komentáře. Hvar - cesta jak již jsem se dříve zmínil po "nově" budované cestě přes Sv. Nedjelju. Procházka ve městě Hvar skončila v místním kostele kde jsem měl obavu jestli mě tam pustí. Jen jsem naznačil jestli mohu dále v maskáčích ale proběhlo to v pohodě. Viděli přilbu v ruce a vysoké boty tak bez problému. Když jsem se přežehnal tak zavládnul klid a mír. Cesta zpět tunelem do Stari Gradu pak do přístaviště mrknout co připlulo. Horizont – Tuto cestu jsem absolvoval ze zvědavosti, jelikož tam jezdili, když ještě nebyl tunel hotový. Je to dobrý adrenalin a ty pohledy z vrcholu stojí opravdu za to. Bohužel nemám fotky jelikož jsem úplně zapomněl fotit. Když jsem dojel na základnu do Ivan Dolac, tak jsem byl rád že to mám za sebou. Jinak během dalších dnů vyjížďky do okolí (Zavala, Gronin Dolac, Stari Grad, Vrboska, Svirče).

Cesta domů

Následovala zastávka u místního vinaře kamaráda Nikši ve Vrbosce a jak se tak šikla řeč, už bylo poledne. Musel jsem zůstat na oběd. Jelikož jsem ztratil pojem, v kolik mi odplouvá trajekt z asi 50 km vzdáleného Sučuraje, tak jsem po příjezdu do přístavu viděl jen jak odplouvá. No nic, další až za dvě hodinky jelikož prý se střídají trajekty. Takže poslední pivo na ostrově Hvar. K večeru v Drveníku jsem se rozmýšlel, co dále. Tak jsem se kontaktoval s Grigorim, že bych se za ním v Trogiru zastavil, ale nějak vázla komunikace, tak jsem zůstal na noc v Živogošti. Ráno kolem deváté jsem se pak vypravil na cestu domů. V Podgoře jsem natankoval a vyrazil. Během cesty asi dvakrát měřili rychlost ale nějak mi to vyšlo. Před Plitvickými jezery jsem nemohl zařadit. Následné zjištění že se uvolnil čep v systému řazení po vypadnuté zajišťovací matičce to bylo to nejjednodušší opravit. Vylezl z baráku nějaký zemědělec tak jsme spolu pokecali on mi donesl starší matičku M6 a bylo po problému. Cesta dále probíhala v pohodě a klidu. Jenže za Lučkem jsem opět zapomněl odbočit na Krapinu takže opět malé zdržení. Navigaci jsem si už nedával - ta mi dobře posloužila při noční jízdě když jsem jel v noci cestou tam. Setmění mě zastihlo mezi Grazem a Vídní. Průjezd přes Vídeň bez problému držel jsem se rady že až po přejezdu Dunaje se mám držet směr Brno. Za Vídní mi tachometr ukazoval, abych nabral benzín, ale jak jistě znáte, v tomto úseku až po konec směrem na Mikulov není ani jedna pumpa u dálnice. Až ve Vilfersdorfu jsem doplnil 19,5 litru (nádrž mám na 20), tak si dovedete představit, co jsem si zažil. Jinak cesta až domů v pohodě, akorát přes Brno opět silný provoz. Po příjezdu domů asi kolem 23 hodiny jsem vytahoval z garáže auto, abych mohl najet s motorkou dovnitř, tak jsem byl rozklepaný, že jsem málem urazil zrcátko na autě. Ještě štěstí, že má tendenci se ohnout a vrátit zpět. 
Cesta se podařila tak si připijeme na tu další!

Už bych nevyjížděl tak pozdě ráno (v 9.00) aby mě zastihla tma. 
Mezi Vídní a Grazem většinou na podzim prší.
1 100 km se dá zvládnout, ale nesmí pršet a musí se znát dobře trasa.
Zkontrolovat řádně oblečení, aby v dešti nezateklo tam kde nemá.
Měl jsem vodu jen v botách, ale takový nápor deště by myslím žádné nevydržely.
Minimálně 2 litry rezervy benzínu sebou.
Tekuté stěrače.
Průsery: Jednou mi spadla motorka, když jsem si myslel, že mám vysunutý stojan, tak jsem ji nakláněl, až jsem ji neudržel. Spadla na páčku od spojky a zlomila ji. Ale i to se stává, 250 kilo udržet to není žádná sranda. 
Jedna ostřejší zatáčka a už jsem byl v protisměru, naštěstí nic nejelo.
Závady: Spálená žárovka H3 – koupena nová asi za 20 kun v Jelse.
Nedostatky: Více fotek...

Moje video pořízené při cestě autem: