sumoto_leden



''Jak hezky promoknout''

Kapitoly článku


Snídáme, balíme (za sucha) a vyrážíme.
Cílem dnešního dne je vyjet si do horského celku (a zároveň národního parku) Biokovo na nejvyšší horu Dalmácie Sveti Jure (1762 metrů). Biokovo je nejznámější horský celek jižní dinárské soustavy a je to druhé nejvyšší chorvatské pohoří rozprostírající se na Dalmáckém pobřeží Jadranu. Tedy nejvyšší vrch Biokova je Sveti Jure, pod kterým leží známá Makarská riviéra. Projíždíme městem Podgora a vydáváme se krásnými serpentinami vzhůru k vrcholu. Jelikož je to národní park, tak přijíždíme k závoře, kde je po nás vyžadováno vstupné cca 40 chorvatských kun za osobu, které v hotovosti u sebe samozřejmě nemáme. My měli u sebe akorát platební kartu a v hotovosti eura, které Chorvati bez jakýchkoliv problémů brali, ale tady jsme s eury neuspěli, tak jsme se museli vrátit do města Podgorica a penízky vyměnit. Když jsme se tedy vrátili k závoře nár. parku a uspokojili obsluhu závory 80ti kunami, začali jsme dál stoupat parkem, až najednou vyjíždíme z lesíka na první hřeben Biokova a projíždíme velkou bránou s nápisem ''Biokovo Vrata''. Za touto bránou byla malá horská farmička a jelikož je ze shora hezký rozhled na moře a část Makarské, tak zjišťujeme, že se na nás valí nemalá deštivá nadílka. 
Přeháňku v klidu přečkáváme v restauraci na farmě u kávy a limonády. Po dešti sedáme a pomalu stoupáme k vrcholu, což nám začalo ztěžovat to, že jsme vjeli do mraku a viděli jsme před sebe asi tak 10 metrů. Byla sranda, když jsme potkali auto proti (se kterým jsme se nevyhnuli). Varadero nemá zpátečku, tak couvat muselo vždy auto. Ale i přes to všechno dobýváme vrchol Biokova, fotíme se u cedule a jelikož tu je asi pět stupňů a začíná nám být zima, zahajujeme sestup zpět do města Podgorica.


Pokračujeme v ''krasojízdě'' přes Makarskou (kde nakupujeme v supermarketu zásoby) na vyhlídku u moře před městečkem Mimice. Zde vaříme oběd. Po vynikajícím obědě ''co tankvak dal'' pozorujeme, že se zase zatahuje a to dost rychle a přichází opět zdatná buřina. Oblékáme srandovně potrhané ''ufo'' nepromoky od Pola a pokračujeme. Když už ale déšť byl tak silný, že se nedalo jet, tak se ''neprodleně'' schováváme v autobusové zastávce, kde si zkracujeme nudnou hodinku sešíváním (zdrhovacími páskami) mého totálně roztrženého ''vysoce kvalitního“ nepromoku.
Po dešti, opravě nepromoku a vyfocení nádherné duhy pokračujeme dále přes Split, Stary Kaštel do Primoštenu. Tam ve večerních hodinách intenzivně začínáme hledat spaní venku. V Primoštenu nic samozřejmě nenacházíme a tak popojíždíme za město cca 12 km, kde narážíme na malý kemp ve svahu za pár euro. Jelikož je asi desátá večerní, tak se ani nesnažíme rozbalovat náš ''pseudo'' stan, uleháme pod širé nebe a doufáme, že v noci nebude „cedit“ a v klidu po náročném dni usínáme. Přání se splnilo a vstáváme do slunečného dne. Po ranních snídacích a hygienických povinnostech sedáme docela rozlámáni na Varana a ukrajujeme další kilometry z naší dovolené. Projíždíme Šibenikem, Biogradem a Zadarem. V této části Chorvatska se nám už moc nelíbí, je tu jen turizmus a příroda tu už taky „nejní“ nic moc zajímavá. Přesto přejíždíme krásný most na ostrov Pag, kde se nám to už zase začíná líbit a kochajíc se okolím pomalu projíždíme městy Pag a Novalja, až dojíždíme na konec ostrova do vesničky St.Novalja


Tady nakupujeme nějaké zásoby a hlavně ''chlazené pivo'', na které mám obrovskou chuť. Zásoby nacpeme všude, kde to jde, a jedeme až za vesničku. Tam cesta končí opuštěným velkým betonovým molem. Na čisťounkém mole se nám líbilo, takže jsme se rozhodli, že tu strávíme celý druhý den odpočinkem. U mola byl i přístřešek, tedy jsme se popřípadě měli kam schovat. A hnedle první noc jsme toho také využili. Asi tak ve dvě v noci se opět schylovalo k bouřce a my jsme se urychleně se spacáky a Varanem stěhovali pod přístřešek (zbytečně, páč z bouřky nekápla ani kapka).
Druhý den bylo moc hezky, tak jsme se jen povalovali na mole, koupali se a až v odpoledních hodinách jsme jeli na průzkum města Novalja, dali si v restauraci odpolední oběd a jeli se podívat na odjezdy trajektů ze Žigljetu do Prizny, kterým jsme druhý den chtěli jet. Po průzkumu jsme se vrátili na molo (po cestě jsme samozřejmě nakoupili pivo na dobrou noc) a v poklidu užívali večera. 


Ráno raníčko vysvitlo sluníčko a my jsme ''pádili'' nalodit se na trajektík do Prizny. Vše proběhlo v klidu, až na to, že mi Varan na podlaze trajektu nechtěl stát na bočním stojánku (mají tam podlahu do oblouku). Ptám se tedy obsluhy trajektu, zda by neměl prkýnko (abych se taky mohl ''juknout'' na palubu), odpověděl, že nemá. Přeparkoval jsem jinak a modlil se, aby Varan nepadl. Vylítl jsem na palubu, udělal pár foteček s Jani a mazal zase zpět do podpalubí k miláčkovi (dvoukolýmu). Po vylodění míříme směr Pula, jedeme stále po pobřeží přes Senj a jak jsem už psal, tak tady se nám Chorvatsko už moc nelíbilo (asi jsme byli rozmáchaný panoramatama z Černé Hory). Jinak nejsmradlavějším městem za celou dovolenou bylo přístavní město Rieka, kam bych už nejel, i kdyby tam dávali něco zadarmo.
Pokračujeme dál na Labin, Vodnjan a až do Poreče, kde za městem nacházíme malé plážičky vedle půjčoven vodních skútrů a zároveň i noclehárnu pod širákem. Večer se opět posilňujeme dobrou kávou (kterou Chorvati docela umí), povídáme, plánujeme další (tedy poslední dva dny dovolené) a jdeme do hajan.
Předposlední den trávíme opět jako dva ''flákači'', jen se koupeme a povalujeme na slunci. Slunce si docela užíváme, protože je už tři dny hezky. Večer se u kávičky domlouváme, že vyrazíme ráno tak kolem páté-šesté hodiny, páč to je domů ještě „štreka“ a okolo desáté večerní jdeme „do hajan“. Po zalehnutí do spacáku podezřívavě pozoruji „hvězdičkatou“ oblohu, když v tom si všímám, že kdesi v dálce nad moře se blýská. (začínám „sejčkovat“). Načež mi Jani z polospánku povídá, abych neplašil a šel spát. Jak řekla, tak jsem udělal, ale ejhle ve tři ráno začalo pršet (to mě už ale fakt dožralo a řekl jsem, že balíme a jedeme domu). Něco kolem půl čtvrté balíme promočené spacáky, oblékáme nepromoky a vyrážíme k domovu. Už je nám jedno jak moc prší. Táhne nás to domu, tak „valíme“.
Překračujeme hranice se Slovinskem, přijíždíme do města Köper, do kterého jsme skoro nedojeli, protože nám jaksi trochu chyběl benzín a natankovat nešlo, páč všechny benzínky, co jsme minuli, otevírali až od osmé ranní hodiny. Takže tankujeme u (nejmenované „rakouské“ zelené čerpací stanice) benzín, na který to docela špatně jelo (což už nás nemohlo vůbec rozhodit). Po doplnění pohonných hmot najíždíme na dálnici do Ljubljany, kterou jen prosvištíme a bereme směr Kranj na rakouský Klagenfurt, ve kterém už konečně ustávají přeháňky. Hurá!!! Svlékáme si ty naše „exkluzivní“ nepromoky a pádíme směr Friesach a Scheifling, kde se začíná ukazovat krása Rakouských Alp.
Cesta ze Scheiflingu přes Trieben až do Admontu stojí opravdu za to (okouzlující krása vysokých Alp,upravených políček a nepočitatelně krásných serpentin). Mohu jen doporučit!
Další kilometry už nemusím popisovat dopodrobna, protože přes města Steyr a Freistadt nebylo už nic moc zajímavého k vidění, akorát až po přejetí rakousko-českých hranic na nás dolehla místo radosti lítost, že už budeme doma.
Nedá se ale nic dělat, dovolená prostě vypršela a tak se holt musí do práce. Někde okolo páté hodiny odpolední přijíždíme do Českých Budějovic, kde je taky i cíl naší „mokré dovolené“. Ještě stíháme zajet na myčku a dopřát Varanovi horkou wapku, kterou si jistojistě po těch „mokrých“ dnech zasloužil.


Po příjezdu domů začíná intenzivní sušení spacáků a stanu, který je později „památečně“ uskladněn v garáži a už nebude nikdy použit. A ptáte se co ty slavné „ufo“ nepromoky?? Myslím, že skončily v něčem, čemu se odjakživa říká popelnice!
Manželce se dovolená moc líbila, i když byla „trochu“ deštivá a pronesla, že za pařáků by to nebylo ono. Takzvaný „nejhezčí“ zážitek byl potkat v lijáku protijedoucí bosenský kamion, který jel ve vyjetých kolejích a od kol mu šlo vody, jak z chladící věže Temelína (takže pecka sprcha a dezorientace). :-)

Bouřkám „zdar“ Pavel Charypar

Stručný souhrn: 
Dovolená trvala …................... 14 dní
Najeli jsme ….......................... 4020 kilometrů
Projeli jsme …......................... osmi státy
Náklady …................................. cca 15 000,- Kč
Pokuty ….................................... 0,- Kč
Pády …....................................... jeden ''trapný'' na místě :-)
Přivezené suvenýry …............. asi 15 litrů balkánské bouřkové vody ve spacácích :-)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (7x):


TOPlist