Všehomix osedlán žíznivou cháskou na cestě za "kulturou"

S bráchou jsme se už delší dobu bavili, že bychom mohli někam vyjet na prodloužený víkend, a protože už si za ty roky nemáme moc co říct, kývli jsme na žádost našeho starého dobrého kamaráda, jestli by nemohl na chvilku vypadnout z domu (asi po 30ti letech) a strávit víkend pro změnu jinak a s někým jiným, než doma a se svou drahou polovičkou. Teď k části názvu „Mix všeho“ – já jako fusaté a již téměř šikmooké PKRko (zkratka PKR bude vysvětlena v průběhu) sedlám již druhým rokem Ducati Multistrada 1000DS – jede to skvěle, zvuky to dělá rozličné a občas to chcípne. Je to Italka a má za sebou 22let a 184tis km, takže má na všechny své vrtochy plné právo. Miluji ji, jaká je…😊 Můj starší brácha, šéf šéfů, si loni udělal papíry, koupil novou CFMOTO 800MT, celou zimu se na ni snažil vylézt (nikomu nám v rodině nenarostly nohy) a když se to konečně před nedávnem povedlo, už z ní nemůže slézt. Tak říkal: „Héj, dělej brácha, už sedím tak jedém!“ No a do třetice náš kamarád, se kterým se známe skoro déle než se sebou (logický rébus?), IT magnát, hlava ze všech nejplnější, váha muší a noha nejdelší, pojal prodloužený víkend jako menší nákup v Lidlu – Yamaha Xmax 125, větrovka, rifle, platební karta a můžem. Měli jsme s bráchou trošku obavy, že na něj budeme pořád čekat, ale pan Bílá princezna jel jako ďábel a dodnes nechápeme, jak se mu povedlo ten stroj dohnat k takovému výkonu. Asi lepší oddíl nebo nulový pud sebezáchovy. Respekt!

Tak a teď konečně kam: chtěli jsme vyjet v pátek před polednem tak, abychom do večera dorazili do kempu U Švestků u Znojma, na který bychom měli z dřívějška jen ty nejlepší vzpomínky, kdybychom si něco pamatovali… Další dny budeme řešit operativně podle nálady a stavu strojů a tělesných schránek. 

Pátek 22.8.2025

V 11.00 sraz v Příboře na náměstí, kontrola strojů a outfitu (s bráchou jsme zvolili univerzální černou barvu téměř na všem, protože ta prý dodá na respektu, Martin zvolil netradiční šedou větrovku, která však skvěle ladila k jeho bílému skútru a krásné retro bílé přilbě). Dohodli jsme si první nálezný bod pro případ, že bychom se jeden druhému vzdálili z dohledu – ValMez. Vyrazili jsme tedy přes Kopr na Ženklavu, Mořkov, Krhovou a už jsme ve ValMezu. Tady jsme se ztratili. Nevadí, jedu dál a někde kluky počkám. Najednou volá brácha, že hlad je svedl z cesty do občerstvení u tramvaje za městem. Ano, vím kde, v Bystřičce se otáčím a vracím se na místo, kolem kterého jsem jel už asi 896krát a nikdy nezastavil. Jaké bylo mé překvapení, když jsme si dali výborný čepovaný Birell (žádné hnusné pomelo, ale fakt Birell!), čtvrtku kuřete s chlebem, polévku a klobásu a všechno bylo více než chutné a téměř za smích. Doporučuji! Po sváče vyrážíme dál, záchytný bod je stanoven na Brumov-Bylnice, kde chceme tankovat. Drtíme Vsetín, Valašskou Polanku, Valašské Klobouky a v Brumově nás to asi začalo bavit, protože jsme pit stop vynechali a pokračujeme rovnou na Slavičín. V Jestřábí jsme měli menší krizovku, teda hlavně brácha. V těch kopcích a serpentinách nás zpomalil nákladní vůz, který někomu vezl tekutý bunkr a kdyby měl menší převod než „za jedna“, nepochybně by jej zvolil. Brácha přede mnou musel v kopci zastavit a ty jeho nožky se marně snažily dosáhnout na zem. Když jsem zpoza něj viděl, jak se povážlivě naklání na stranu, zatáhl jsem briskně za heft a představě krizové situace hrdinně ujel. Martin zastavil a už se chystal, že bude pomáhat před zraky všech v koloně čekajících turistů zvedat čínskou krávu, ale nakonec mi zpětné zrcátko prozradilo, že to Černý jezdec záhadně ustál a Bílá princezna ani nemusela pohnout brvou. Vše tedy dobře dopadlo, kolona se pomalu rozjela dál a nad místem pouze zůstal viset imaginární pach nahnědlého spodního prádla. V Hluku nám došlo, že bychom už asi opravdu měli zastavit doplnit nádrže, tak zastavujeme v nějaké kavárně na presso. Po kávičce stojíme na Shellce v Maďarském Ostrohu doplnit i stroje a dáváme si KolaLoku. Občerstvení a svěží pálíme zadní gumy a s vidinou dalšího občerstvení a osvěžení fičíme na Strážnici, Hodonín a Břeclav. Tam se opět ztrácíme a potkáváme se až před Mikulovem na apokalyptické benzínové pumpě, dříve EuroOil, pak Prim, dnes scéna z Živých Mrtvých včetně zombíka ve vegetativním stavu schovaného mezi prázdnými regály. Nepochybně. Dělíme si na tři rovné díly poslední TicTac a raději mizíme. Ještě padla otázka, jestli navštívíme Mikulov. Odpověděli jsme si „NE“. Dál jedeme spolu přes dědiny jako Dobré Pole (hej, tak dobré pole už jsem dlouho neviděl) a Litobratřice (Lijtobratřice, Jemitolítobratřice) a před Znojmem zjišťuji, že jsem opět svým druhům pláchnul. Zastavuji hned za kruhovým objezdem a poslušně čekám. Borci se asi na mě nasrali, protože na kruháči odbočují na Suchohrdly a dělají, že mě nevidí. Jak chcete, jedu dál, konečná stanice je blízko. Mapy mě nepochybně odposlouchávají, protože jsem se onehdy zmiňoval, že ze Znojma znám pouze náměstí a hlavní tah, a tak mi naplánovaly úžasnou vyhlídkovou cestu skrz nějaké sídliště, garáže, parkoviště a nádraží. Zajímavé, díky, jsem poučen. Za městem pokračuji v prozkoumávání něčích dvorků a zahrad a už jsem v Horním Břečkově. Před kempem volá bratr, že kde jako jsem, říkám, že tady a už parkujeme stroje u chatky. Pak už klasika – pivo, vybalit věci, pivo, ustlat si, pivo, jídlo, pivo, vyčůrat, pivo, moudré řeči, pivo, blbé kecy, pivo, Diplomatico a spát. Dneska jsme dali 306 km za 8 hodin, což se může zdát jako podprůměrný výkon, ale je třeba vzít v potaz, že jsme asi polovinu času strávili kávičkama, jídlem, benzínkama a čekáním jeden na druhého. Takže asi cajk. Jo a jinak, vítězem jsem já, prdel mám jak v ohni, ale dlouhé večerní sezení u piva na tvrdé lavici mi ji úplně znecitlivělo, takže do hajan jdu fresh. 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE