Šumava na pětistovce spolu se Simsonem
Text: pliczb | Zveřejněno: 16.9.2010 | Zobrazeno: 34 599x
Kapitoly článku
DEN ČTVRTÝ (Dobytí Šumavy)
O tomto dni jsem snil více než 10 let. Proč? Tenkrát mi bylo asi osm roků a s tátou a bráchou jsme navštívili dědu a babičku na jejich chaloupce právě na Šumavě. Je to asi kilometr od čáry a bývalé železné opony a kousek od Volar. Když jsem tu byl, měl jsem už přečtený jeden časopis o motorkách a toužil jsem po Simsonovi a slíbil sám sobě, že se sem podívám. 
Za Českým Krumlovem byl první větší stoupák, tzn. pěkně na dvojku asi 30km/h, abych moc neujížděl Marťanovi. Většina motorkářů si řekne: hmm, pěkná nuda...Opak je ale pravdou. Když ten kopec vyjedete stovkou, vychutnáte si možná tak horizont silnice. Já se mohl kochat půvabnou krajinou, plnou luk s krávami, skoro 10 min a věřte, klidně bych si to dal ještě jednou. 
Pak jsme pokračovali kolem Lipna až na Kvildu. Dále po malebné silničce, linoucí se Modravou a Srním, odkud se sjede perfektními zatáčkami dolů k Čeňkově pile, k řece. Když jsem plánoval jet sem na Simsonovi, moc jsem se těšil právě na tento, jistě známý, úsek s novým povrchem, jak si užiji rychlost a akceleraci z tohoto kopce. 
Simsona už měl jen Marťan, a proto jsem se ho hned pod kopcem nedočkavě zeptat, jak si tu akceleraci užil. On na to: Jel jsem to na neutrál, abych to šetřil'' !! Fakt jako... na facku to bylo :-)). Chtěl dát repete, ale počasí nám to nedovolilo, za které mluví fakt, že asi po 15 minutách, co jsme v autokempu Annín postavili stan, začalo mírně poprchávat. 
Kemp nás stál pouze 220/noc a navíc sprchy byly zdarma. Ovšem použitelné byly asi jen do osmi večer-pak, když se někdo chtěl umýt (třeba já), měl smůlu a tekla jen mírně vlažná voda. Ani umývarka nádobí nic moc. Ani tak nevadila studená voda, spíš to, že sousedila s kabinkami, kde někdo chvíli přede mnou vykálel snad i svoje střeva.
ujeto 163km
DEN PÁTÝ (Cesta domů)
Ráno, v devět volám tátovi a ten mi sděluje, že pokud vyrazíme do hodiny, déšti ujedeme směrem na Slapy, kam jsme podle původního plánu chtěli pokračovat. Jak už to bývá, přesně v deset už Marťan startuje Šemíka a ovšem, nezačne pršet?? Předpověď hlásila špatné podmínky i další dny, tak se shodneme a jedeme nonstop domů. Byl to závod s mračny, protože my jeli na východ a vítr foukal také na východ rychlostí cca 7 m/s. I tak jsme tedy zmokli, po 80km se převlékli do celkem suchého oblečení, pak opět zmokli, ujeli mrakům, převlékli se do posledního oblečení (já - mokrý tričko a plandající tepláky, Martin-kraťasy a taky mokrý tričko). 
Zlomovým okamžikem bylo, když jsem jel první já domluvenou rychlostí 50km/h a Marťan mě po cca 130 kilometrech za deště předjel a hle, jeli jsme šedesátkou. Kolega to opravdu kotlil pěkně, ale co, pršelo, tak se motor dobře chladil.Kupodivu ani jeden z nás nebyl nemocný. Sice jsme hodně zmokli a zkrátilo se to o dva dny, ale kvůli čemu jsme se na Šumavu vydali, na to nám počasí přálo, takže nám tento první velký výlet splnil veškerá očekávání. Obavy z vysazení Simsona zůstaly naštěstí (klep, klep) nenaplněny.