Podzimní štrekování okolo komína

Je říjen, ale „puchejř“ na nebi se ještě celkem snaží a odpolední teploty někde mezi 10 a 15 °C. To sice není žádnej hic, ale ani kdovíjaká klendra. Takže na odpolední vyjížďky okolo komína to v pohodě stačí a člověk úplně nezmrzne. Kontrolní otázka: „Jestlipak víte, na co při koupi motorky nezapomenout?“ No jistě. Nebuchnout všechny peníze za motorku a nechat si taky něco na vybavení (třeba zrovna na teplé oblečení). Já na to samozřejmě nezapomněl, ale přišla taková nabídka na koupi motorky, které se nedalo odolat 😊. A tak na ní padlo vše. Tedy i to, co bylo připraveno stranou na oblečení a další ty „drobnosti“. Takže motorka super a výbava (oblečení) horší. Ale překážky jsou od toho, aby se zdolávaly. Tady prostě neplatilo to okřídlené „lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše“. Já toho holuba prostě musel mít. Jezdíme ve dvou (zatím). Já teda na svém novém BMW F 750 GS a parťák na pécéixu 125 (taky zatím😊). Je to teda dost nevyrovnanej "fight", a proto volíme kratší trasy (do 100 km) a hlavně si vyhovíme. Takže to jde i takhle, i když na nějakej společnej dlouhej trip by to fakt asi nebylo. A tak parťákovi pomalu dochází, že na jaře bude muset podráždit peněženku a obstarat nějaký ty koně navíc..      

Obvykle dáváme sraz ve dvě někde na pumpě, kde natankujeme trochu tý předražený šťávy a razíme. Máme to tak na odpoledne, protože ráno je na nás už zima (2-3 °C). Několikrát zkouším GPS propojení z telefonu na displej motorky, ale vždycky mi to ukazuje úplný blbosti. Tak to asi po třech pokusech vzdávám a většinou jedeme po čichu a po paměti (a předchozím omrknutí mapy). Občas zakufrujeme, špatně zahneme nebo dokonce nedojedeme ani tam, kam jsme chtěli. Ale vlastně nám to ani moc nevadí. Mimochodem. Kdybyste někdo věděl, jak s aplikací BMW Motorrad Connected v mobilu docílit toho, aby na displeji motorky navigovala podle předchozího zadání, dejte mi prosím vědět 😊.

Hradišťský lom a Gutštejn

Jeden z prvních výletů na nové motorce je na Hradišťský lom a Gutštejn. Z Plzně si to chvíli štrikujeme po hlavní na Stříbro, ale pak uhneme na Pňovany a přejedeme most přes Hracholusky. Tam se vlastně zastavujeme a blbneme s foťákama a kamerou. Následuje Pernarec, Rozněvice a nádherný serpentiny směrem na Okrouhlé Hradiště. Odtud je to ke Hradišťskému lomu coby kamenem dohodil. V létě je tu asi nabito, ale teď jenom pár lidí na procházce a jeden odvážný plavec. Zprvu se mi ani nechce věřit, že v té vodě skutečně někdo je, ale nekecám, opravdu tam plave chlap kolem 35. Vypadá spokojeně a zve nás taky na malé smočení. Sahám do vody a nevlezl bych tam ani za pytel dalekohledů. Místo toho dáváme horký čaj, nějakou tu domácí buchtu a sledujeme toho novodobýho Venclovskýho. Po chvíli vyleze ven, hubu od ucha k uchu. Asi mu to fakt udělalo dobře. Má s sebou dvě děti, ale ty jsou naštěstí jen na břehu a sledují tatínka – hrdinu. No nic. Někdo má rád holky, někdo zase … Ještě chvíli jen tak bloumáme po lomu – je to fakt pěkný místo i na případné přespání ve stanu – pak se rozloučíme s otužilcem a jedeme směr Gutštejn. Ten je odsud snad ještě blíž než ten hozený kámen, takže motorky ani nestihneme zahřát na provozní teplotu. Stavíme u ohrady s krásnejma krávama (čtyřnohýma) a dáváme jim za úkol pohlídat ty naše dvoukolky. Gutštejn je zřícenina hradu a je z něj vcelku pěknej výhled do kraje. Prolezeme jej zleva doprava a zpátky, jen na věž nejde nijak vylézt, což je škoda, protože je vcelku vysoká a výhled by byl ještě o kus úchvatnější. Zase celkem pěkný místo na přenocování. Lezení po hradbách nám rozproudí krev, takže po chvíli je nám dokonce horko. Z hradeb se díváme dolů do údolí a v potoce (Hadovka) se zase rousají nějací blázni. Dohadujeme se, jestli jsou dnes nějaký erupce na slunci nebo se rozmáhá další epidemie – tentokrát šílených otužilců. Necháme to koňovi (má větší hlavu), ale pro jistotu se vracíme k motorkám, než nás někdo nakazí a my z čirého nerozumu taky hupneme do první studené louže, na kterou narazíme. Holky nám stroje spolehlivě pohlídaly (ostatně jak bylo domluveno), a tak razíme k domovu. Stejnou cestou, abychom si ještě jednou střihli ty serpentiny, tentokrát v opačným směru. Je to stejně skvělý jako předtím.

Blatná

Další den se vypravujeme na zámek v Blatné. Teploměr ukazuje dokonce 17 °C a ani to nefouká. Cesta oproti předchozímu tripu je spíše rovná jako pravítko, takže mezi vesnicemi se dají určitě „letět bomby“. Ale jak říká klasik: „Nebudeme se pouštět do žádných větších akcí“, a proto jedeme tak nějak v klidu a na pohodu (občas se tedy trochu urvu, ale žádný velký drámo to není). Za prvý mám za sebou parťáka, který se mě už takhle drží zuby nehty a taky mám na paměti slova instruktora z autoškoly, že: „Cílem každého motorkáře je dojet!“ 😊 Myslím, že nejsem žádnej „vlezdoprdelka“, ale v tomhle bych ho fakt nerad zklamal. Zastavujeme nejprve ve Lnářích, kde si u zámku dáváme kafe s nějakou tou dobrotou a kocháme se pěkným odpolednem. Narazíme i na pamětní desku věnovanou generálu Vlasovovi, což je celkem nevídaná věc na to, jak kontroverzní byl osobností. Pokračujeme dál krajinou rybníků (jsme již v jižních Čechách), z nichž některé dokonce pamatují dobu Karla IV. Je to opravdu parádní kout naší země a mě hned napadá hláška Rudly Hrušínského: „Alpy Tě ohromí, Karle, ale tohle, to tě dojme. Jen se na to podívej. Vidíš to? To není země, to je zahrádka.... a jestli máš srdce, tak to musíš cejtit.“ Naštěstí nám tu chvilku nezkazil ze vzduchu žádnej Štefan s chemií, ale taky jsme dnes nepotkali žádného plavce, i když počasí celkem přálo. Asi to nebude žádná pandemie, jen nějaká lokální anomálie. Dojíždíme do Blatné a parkujeme před kostelem. Je to kousek od zámku, který je parádní a stojí za zhlédnutí. Milovníky filmových míst možná navnadím zmínkou, že se tu natáčela pohádka Šíleně smutná princezna. K zámku patří i velký park, ve kterém se člověk může procházet volně mezi daňky, pávy atd. I na podzim to má své kouzlo, jen samci jsou právě v říji a je dobré jim „nevandrovat“ do holek 😊. Potkáváme i paní zámku baronku Janu Germenis-Hildprandt, která je přes svůj věk (74 let) velice vitální ženou. Dny se na podzim rychleji krátí, a proto jdeme pomalu k motorkám, abychom se otočili zpátky a přijeli domů za světla. To se nám úplně nedaří, ale přesto zase jeden parádní den na motorce.

Říjen nám počasím přál a my udělali dalších pár pěkných výletů (Vlčtejn, Mirošov atd.) a najeli za měsíc 1000 km. Listopad už asi takový nebude, takže zazimujeme a budeme se těšit na jaro.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE