sumoto_leden



Objetí republiky aneb dovolená 2011 a 2013

Kapitoly článku

     Letos jsem se rozhodl dojet zbylou trasu a objet tak republiku. Jen to tedy bylo v protisměru než v první části a taky nejprve dorazím do Vizovic na Masters of Rock po tříletý pauze a teprve odtamtud vyrazím na sever.

    Start proběhl v úterý 9.7. ráno. Valím to na Sedlčany a pak uhýbám a jedu na Mladou Vožici a Pacov. Chrupnout chci v Doupěti u Milada Davida v Humpolci, ale štěstí mi nepřeje – čeká velký sraz Moto Guzzi, tak nestíhačka. Zamrzí, ale nedá se svítit. Rozhoduju se navštívit kamarádku Monču kousek od Jihlavy. Marně jí naháním, tak pokračuju dál směr Velká Bíteš. Tam se zastavuju na kafe a pokec  u Verči. V plánu mám dojet do Jedovnice. Opět jsem na místě činu a opět jako před dvěma lety je tu Street dance camp. Tentokrát podstatně tišší. Dávám si trutnovského Krakonoše a večeřím. Spí se dobře.


      Další den jedu směr Vyškov, Kroměříž a pak opět hulínský motocentrum. Kupuju olej a plachtu, zkouším vesty a pokukuju, co ještě. Dolívám trochu oleje a pokračuju do Vizovic přes Slušovice, a tak zakufruju a trasu si prodlužuju přes Liptál. Nevadí. Do kempu přijíždím něco po 2. hodině a zjišťuju, že jsem někde vytratil rukavice – jel jsem jen v bezprsťácích. Nenacházím, tak smolík. Hledám tedy místo pro stan, stavím ho a vybaluju. Už je tu docela dost lidí a to je teprve středa. Dávám si chvíli voraz a pak mažu do Zlína za Dášou. Nabírám jí v práci, vysvětluju základy aerodynamiky sukně vč. názorných ukázek z praxe, nasazujeme kokosák a jedeme venčit jejího trhače. Popíjíme a povídáme až do noci.

    Ráno tak dlouho hrozí, až nakonec začne. Co? No déšť. Intenzivně, ale za to krátce prší. Za občasnýho kapání vyrážíme opět směr centrum. Já pak pokračuju do Vizovic. Ani nejsem moc mokrej, ale zima je slušná – vyrazil jsem jen v kraťasech a mikině. Zajíždím do kempu trochu ilegálně po schodech, ale co, když nechtějí pouštět dovnitř. Kdopak by nechal svojí mášu bez dohledu. Ukládám jí pod plachtu a jdu na snídani s Lenou (ano tou Lenkou z dovolené 2011), která na mě s kamarádkou zírala, jak jsem sjížděl schody. Další dny si užívám muziky, pivka a slunka na festíku. Taky spáchám prohlídku vizovického zámku.
     Pondělí ráno se po ranním deštíku balím trochu později, než jsem chtěl, ale alespoň balím už suchý stan a věci. Zjišťuju, že jsem ztratil ještě i šátek a ledviňák. Letošní ztrácení mě stálo slušný prašule, ale nelituju, rukavice už jsem stejně chtěl nové. V plánu na dnešek je Šternberk, Bělá pod Pradědem, Žamberk a pak Černilov a návštěva kamarádky Kláry. Cesta do Jeseníků je úchvatná. V horách je pěkná kosa, ale nakonec nezmoknu a za sucha sjíždím směr Hradec Králové, hurá do tepla. Vesničky v okolí Hanušovic jsou úchvatný. Bohužel míjím spoustu krásných míst bez zastavení – budu rád, když do večera budu v Hradci. Snad příště. K večeru dorážím do Černilova a pak i ke Klárce. Povídáme si dlouho do noci a je to moc fajn. V noci mažu na ubytovnu v Hradci – Kuklenách resp. Pražským předměstí.

      Luxusní noc. Spal jsem jak zabitej a konečně v posteli. Ranní sprcha a vyrážka směr Hrádek u Nechanic. Prohlídla zámku byla super a zase hurá za Klárkou na další pokec. Vyrážím zase až po osmé, ale nemířím moc daleko, tak se nestresuju. Valím to směr Hostinné a pak se chytám v kempu Slunečná u Čisté v Krkonoších. Doporučuju tento kemp! Super lidi – majitel motorkář a pohodář trávící sezonu s rodinou v kempu, gril a restauraci tam má zlidovělý Australan a celkově je tam krásně. Pro zvědavce: http://www.campingslunecna.cz

      Ráno se balím, nerad se loučím s rodinnou atmosférou a valím dál směr Vrchlabí a Liberec. Cesta jde krásně a tak po obědě jsem v Liberci. Páchám návštěvu ZOO a jejích maskotů bílých tygrů. Potom nabírám směr Ještěd. Dojíždím až na vrchol a s vítězným pocitem se kochám výhledy do krajiny. Lehce poobědvám v bufáči, nechám se vyfotit, pokochám se ještě chvíli a pak pokračuju zase dál. Jedu přes Jablonné v Podještědí a Cvikov a cíl je České Švýcarsko. Úchvatná krajina, ale cesty stojí za bačkoru – rozbité a všude štěrk.  A to jsou tu mraky cyklistů a veliký provoz. Nechápu. Nakonec se chytám až ve 4. kempu a to v Jetřichovicích. Má vyvěšené ceny na recepci, je relativně prázdný, udržovaný a má tam bazén. Dávám si pivko, nestavím stan, ale jen lehký bivak pro spaní pod celtou, ráchám se v ledovém potoce a odpočívám. Večeře se skládá ze sušenek, protože hospodu dneška vyžrali do sucha. Jsou tu spousty malých žabek, až se člověk bojí chodit. Noc byla suprová. Teplo, zurčení potůčku a ticho.
  
     Balím se, dám si kafe, platím směšnou částku a jedu na prohlídku zříceniny Šaunštejn a Malé pravčické brány. Po suprový procházce a kochačce  valím dál – na sever! Cíl je obec Severní nedaleko Lobendavy a následně nejsevernější bod ČR. Tam dorážím cca kolem druhé hodiny odpolední. Hledám ono místo ale, nejkratší cesta nebyl dobrý nápad. Zarostlý les a pořádný kopec. Pak zase les, veliká paseka a najednou se ocitám u potůčku obrostlého trávou a vidím hraniční kameny. Heureka! Zjišťuju, že je tu německá naučná stezka, tak jdu dál po ní. Směrovky Nordkap mi říkají, že jdu dobře. Jsem tu! Kryté posezení, pamětní notýsek a klid. Nikde ani noha. Fotím se, zvěčňuju se v deníčku a pak po stezce a podstatně lepší cestou se vracím k Olí. Pokračuju směr Německo. Jsem v Siebnitz a hledám, kudy dál. Čísla silnic tu neznají a ukazatelů je poskrovnu. GPS se nechytá – nemám mapový podklady, uff. Objíždím německou část Českýho Švýcarska a opět kufruju v Bad Schandau a místo abych pokračoval okolo hranic, dostávám se do Hřenska. No nic, vracet se už nebudu, pojedu to tudy. Přes Arnoltice a Děčín pokračuju do Krupky a Hrobu. Mám vyhlídnutý kemp v Oseku, ale láká mě ještě nádrž Fláje. Neodolávám a dělám dobře. Krása! Dlouho se kochám, až se začne stmívat. Nechce se mi do kempu, tak pokračuju dál na Klíny a někde před Křižatkami zatáčím do lesa a po chvíli hledání mám ideální flek – uzavřený posed. Olí nocuje kousek od něj a já v něm. Ještě že jsem záprdek, takže se naštorc vlezu, ale je to těsný. Noc je klidná a krásná.

      Ráno se brouzdám potůčkem, co tu teče a pak mažu dál. Hora sv. Kateřiny, lehká snídaně, pak k Hoře sv. Šebestiána a v.n. Přísečnice. Nabírám směr Karlovy Vary.  Původní plán dojet k Chebu s další kamarádkou padá, takže nabírám směr Mariánské Lázně, za Bečovem nad Teplou si doslova chrochtám po luxusní 230-tce. Jsem v Plané u Mariánek a páchám přepad séger. Odpoledne jen tak relaxujeme a povídáme.
      Druhý den ráno ještě rozhledna na Bohušově vrchu, rozloučení a oběd u séger a mažu dom. Po cestě se stavuju na zřícenině Volfštejnu. Pak už jen Stříbro, Přeštice, Rožmitál a domů do Obořiště.

       Domů jsem dorazil odpoledne 20.7. s najetýma 1667 km. Jsem rád, že jsem dokončil „objetí ČR podél hranic“ a byla to skvělá dovča. I tady „doma“ je co k vidění a těch 11 dní nestačilo k navštívení všeho, co jsem chtěl vidět nebo okolo čeho jel a zaujalo mě to. Cesty byly docela dobrý, až na rozbitý Český Švýcarsko a místní silničky, ale jel jsem si, kudy jsem chtěl. Neomezoval jsem se a samota mě nepřemohla. Olí šlapala v pohodě, i když bylo naplánovaný rozpůlení motoru kvůli tomu, že žere olej. Díky ti holka!

      První část je stručnější, protože jsem si nevedl deník a trofeje z cest jsou momentálně někde v krabici v garáži a paměť už moc neslouží. Každopádně obě dovolené byly parádní a moc jsem si je užil. Všude narazíte na dobré lidi. Je jich málo a maskujou se, ale jsou. Naštěstí.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (11x):
Motokatalog.cz


TOPlist