Na všechny póly ČR (2018 až 2022)

Sever 25.7.2018

Na místo mě nejbližší svou vzdáleností, to je na sever, jsem vyrazil ještě na svém předchozím stroji, pětistovce Kawasaki ER 5. Z Nového Bydžova jsem jel (pokud si to ještě dobře pamatuju) na Kopidlno, kolem zámku Dětenice (tady můžu z vlastní zkušenosti doporučit středověkou krčmu s hotelem) a pak přes líheň škodovek - Mladou Boleslav. Odtud po silnici 38 přímo pod krásným hradem Bezděz a kolem Máchova jezera až k České Lípě. Pak po silnici 15 kolem Úštěku do Litoměřic, kdy hned za městem jsem najel na cestu č. 261, která vede po pravém břehu Labe. Po ní jsem už jel víckrát a líbilo se mi tady vždycky. Je tady minimální provoz (oproti silnici první třídy, která vede souběžně na levém břehu), takže má člověk i čas na kochání se krajinou. Celé tohle údolí od Litoměřic přes Ústí nad Labem až do Děčína je jedna velká paráda, mohu vřele doporučit. Z Děčína pak po 62 až do Hřenska. V Hřensku jsem dal takový pozdní oběd (výborné borůvkové knedlíky), prošel se mezi šílenými stánky s trpaslíky (co na nich ti Němci vidí?) a dorazil na hranici. Jo, kde jsou ty časy, kdy jsme tudy jezdívali s rodiči jejich Wartburgem na návštěvu a nákupy do NDR. Celní a pasová kontrola, otevřít kufr, předložit dokumenty se sepsanými cennostmi a hotovostí, sdělit důvod a cíl cesty, nezbytná razítka do pasů.. Ne, to fakt není nostalgie po starých časech, jenom dávné vzpomínky - zaplať Bůh za listopadový „převrat“ a vše související. Mimochodem - když jsme u těch extrémů - v tomhle bodě se jedná o nejníže položené místo ČR svou nadmořskou výškou (115 m n. m.). Pokračuju krásným údolím Labe, kolem jsou vysoké skalní stěny, nádhera. V Bad Schandau odbočuji do nitra Saského Švýcarska a jedu po silnici S 165 až do Hinterhermsdorf a pak nahoru do Sebnitz. Tady mě vyloženě přepadne taková náhlá letní bouřka, přečkal jsem ji s kafem na benzince, ale jak rychle přišla, tak zase zmizela do Čech. Přejíždím hranici zpět do vlasti a přes Lobendavu jedu do její části zvané Severní (jak příhodné). Z ní pak dál nahoru pokračuje už jen asfaltová cyklostezka (až do německé obce Steinigtwolmsdorf). Je ale po dešti, nikde nikdo (ani ti cyklisti, které bych svou přítomností přinejmenším pohoršil, ne-li rovnou naštval), tak ji holt zkusím projet. Maximálně mě nějaký germánský pohraničník otočí zpátky a budu hledat jinou cestu, no. To se ale nestalo, takže tady už jen kousek doleva po S 154, kde u hájovny u silnice nechávám motorku a jdu na pěší výšlap na "severní pól". Odtud je to nejblíž, jen nějakých 600 m lesem. Na místě je památný šutr s vyznačením souřadnic, jako na všech čtyřech zmíněných bodech.

Vtipné jsou hraniční mezníky s vytesaným DDR, černou barvou přetřeným na D. Takže pár fotek, najít kešku a zpátky k moto. Dle očekávání zůstala tam, kde jsem ji nechal. Jedu pak po německé straně až do Ebersbach, kde se vracím do domoviny (zase ti trpaslíci) a pak přes Rumburk a Jablonné v Podještědí, až do Hamru na Jezeře. Na koupání už je trochu pozdě, tak si při párku v rohlíku alespoň představím, jak si tady užíval rekreaci ROH pan Marvan, alias revizor Anděl (film Anděl na dovolené). Odtud jsem pak projel na Hodkovice nad Mohelkou, a už potmě známou trasou Turnov - Jičín - domů. Byl to pěkný výlet, ale rozdělit ho na dva dny by asi bylo lepší. Najel jsem cca 420 km.
 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE