Mototoulky Jižní Moravou

3. den:

Sobota 9.5. Budí mě v 6 hodin žvanící důchodci, ale jiným to podle zvuku evidentně nevadí. Do sedmi se převaluji a pak vstávám, protože potřebuji opravit světlo na Trampíkovi- spravuji ho na každé dovolené, takže již taková tradice. V kuchyňce si vařím čaj a koukám, jak někteří hasiči ještě dopíjejí zbytky otevřených lahví s vínem a postupně usínají v křeslech ve vestibulu.
U světla zjišťuji vypálenou patici žárovky, takže dávám všechno zpátky a domů pojedu na parkovačku, protože náhradní nemám. Postupně se všichni osadníci naší buňky probrali k životu a nasnídali, takže můžeme včas vyrazit. Než se všici dooblečou, jedu ještě udělat pár fotek k novomlýnské přehradě, která se mi včera v ranním slunci moc líbila. Kolem desáté vyrážíme na nově otevřenou rozhlednu na kopci u Velkých Pavlovic, kterou včera slavnostně otevírali. Jmenuje se Slunečná a designově je velice zajímavá. V tuto dopolední hodinu tady kromě pár lidiček nikdo není, takže máme nerušené pohledy po vinařském kraji. 
Po nezbytných fotografiích odjíždíme do svobodné republiky Kraví Hora a našim cílem je místní rozhledna, kterou jsme zahlédli ze Slunečné. Jarda dneska nechal svou TDM- ku radši v garáži a jede s Pepou v pávu. Prý má sjetou přední gumu a nedojel by domů, a nebo má spíš ještě „zbytkáč“… Ale jako navigátor si vede poměrně dobře a až na pár drobných zaváhání nás na rozhlednu dovedl. Ovšem ta cesta k ní, hotová šestidenní a jak si na ní modrý . Rozhledna je celodřevěná a nahoře se dosti houpala, hlavně páv poskakoval když na ní někdo dělá blbiny, viď Tondo!! Je čas oběda, tak na doporučení navštěvujeme restaurační zařízení v bývalém mlýně v Bořeticích. Čigin a taťulda ještě jeli nakoupit turistické známky a my jim zatím ohříváme židle v hospůdce. Letos máme štěstí na mlýny- nejprve jeden jako technická památka, pak druhý- větrný jako restaurace, a nakonec tento taky jako hospůdka. Krásná obslužná nám poměrně rychle přináší objednané pochutiny, a tak můžeme brzy vyrazit do Lednicko- Valtického areálu. Je dost horko a Lednice je narvaná turisty až k prasknutí. Vstup do areálu je volný a ty krásně posekané trávníčky lákají k malému odpočinku ve stínu okrasných dřevin, po obědě přišla spací krize. Míříme volným krokem k minaretu a zpáteční cestu si zpříjemníme plavbou lodí. Protože tu dobré dvě hodiny budeme, dáváme si u stánku jedno dobře vychlazené a upíjíme ho cestou. 

Minaret je 60 metrů vysoký a nahoru vede 302 schodů. Zajímavostí je, že je postavený v bažině na dřevěných pilířích, které ho nesou. A tohle nám taťka řekl, když jsme byli nahoře… Ale úchvatné výhledy do celého okolí z něj opravdu jsou. Zpět k zámku jede část po vodě a část jde pěšky. Ono dát 90 kč za projížďku lodí, z které není stejně skoro nic vidět, se někomu nechtělo. V motorkářském oblečení je už vážně vedro, a tak se každý těší do sedla své krasavice na ochlazení. Z Lednice jedeme do Břeclavi, kde nakupujeme něco k večeři a pak přes Nejdek a Bulhary míříme rovnou do Pavlovic. Nakonec jedeme i kolem hráze novomlýnské přehrady, kde jsem fotil ráno, ale teď už by ty fotky proti slunci stejně nebyly tak pěkné jako zrána. Do JZD za námi konečně dorazil poslední člen naší letošní dovolené, Míza, který byl ještě dopoledne v práci, pak sedl na motorku a kolem páté odpolední byl z Úpice v Pavlovicích. 
Večeříme, Míza se ubytoval a stále posloucháme taťuldovo tlamování, že je krásně a my se zavřeme do sklípku, že víno nepije a že ho po něm pálí žáha. Než jdeme ochutnávat tekuté dobroty Jižní Moravy, jde si taťulda ještě do koupelny umýt a namazat bohatě řasený okrouhlík, přece jen to celodenní sezení v sedle motocyklu mu už nedělá úplně dobře. Po chvíli slyšíme z koupelny podivné zvuky a nadávání- místo indulonou si omylem pozadí namazal zubní pastou… Myslím, že to cítil ještě hodně dlouho. Na doporučení jdeme do sklípku č. 7, k Fůkalovým. Byli jsme velice přátelsky přijati, posadili se do pergoly na dvorku a ochutnávky mohly začít. Nejprve přišlo na řadu víno bílé a po asi 6 vzorcích také červené. Vládla tam velice příjemná a přátelské atmosféra, popíjeli jsme, povídali s hostiteli a večer krásně ubíhal. Původně jsme tam měli být jen do deseti hodin, ale nějak se to protáhlo a když jsme kolem půlnoci odcházeli, byli všichni vínu velice nakloněni- i taťulda a Míza. 
S paní hostitelkou jsme se rozloučili a domluvili na devátou ranní, že se zde zastavíme pro vybrané lahvičky vína, jako pro tekuté suvenýry z Jižní Moravy. Cesta do JZD proběhla v bujarém hovoru, nejen o víně, a dneska usnuli i ti největší nespavci spánkem opravdě slaďoučkým. 
Ujeto 103 km.

4. den:

Je neděle 10.5. A nám se tímto dnem dovolená přiblížila ke konci. Vstáváme kolem sedmé a rychle snídáme a balíme, abychom stihli ještě zajet do sklípku pro objednané vínko. Víno krásně zabalené do krabic nakládáme Pepovi do modrého páva, loučíme se s paní Fůkalovou a odjíždíme směr Podkrkonoší. Když jsme se v pátek vraceli z výletu, tak jsme si všimli pomníku s tankem hned vedle cesty kousek od Velkých Pavlovic. Chceme zastavit na focení, ale taťulda se jako vždycky kochal a já si stačil z dálky všimnout jen skákajícího páva za jeho motorkou a toho, jak si to míří rovnou do škarpy. Ustál to a kromě ohnutých zrcátek na jeho a Čiginově motorce, do které mále zezadu vrazil, se naštěstí nic nestalo- holt kotoučová brzda na 634 prostě chybí, zvláště když je to souprava s pávem. Fotíme se u piedestalu, který je vzpomínkou na hrdinství ruských tankistů při osvobozování ČSR za 2. světové války. Další naše dnešní zastavení je v obci Ivančice, kde je malé rozhledna Réna a kde se narodil Vladimír Menšík. Nebudu popisovat kudy jsme jeli, protože bloudíme po Moravských vesničkách a na každé křižovatce kouká Čigin a taťulda nevěřícně do mapy- značení silnic a ukazatele měst se na silnicích druhé a zvláště třetí třídy v tomto kraji moc nevyskytují… Nakonec ale nacházíme Ivančice i Rénu a Míza tady nachází také svojí čekající manželku Dášu, kterou včera vysadil v Brně a dneska s námi pojede domů. Na rozhlednu jde jen část výpravy, protože někomu se nechce a Tonda u Trampíka potřebuje vymění svíčky. Réna je vlastně kopec s jakousi přírodní rezervací a malou nenápadnou rozhlednou. Ovšem na Ivančice je odtud krásný pohled. Pod kopcem si v restauraci dáváme oběd a na to, jak dlouho jim trvala příprava, to jídlo nebylo nic moc. Udělalo se docela velké horko a vypadá to, že dneska možná pojedeme za mokra. Projíždíme Moravský Krumlov, Dukovany a v obci Mohelno navštěvujeme Hadcovu step. Je to přírodní úkaz, kde roste spousta zajímavých rostlinek a odkud je krásně vidět do kraje, na vodní nádrž Mohelno, Mohelnský mlýn a hlavně na atomovou elektrárnu Dukovany, kterou vážně nelze přehlédnout. 
Náš poslední dnešní poetický cíl je rozhledna Babylon u Kramolína. Je trošku vidět už od Hadcovy stepy, tak nabíráme tento směr a po chvíli přijíždíme přímo k rozhledně. Ve věžičce je jako v pařníku, tak se chvilku kocháme a dole se domlouváme, že už pojedeme rovnou směr Hradec Králové a zastavíme, až to bude potřeba. Při odjezdu sem tam kápne, ale nakonec z toho není ani mokrá silnice, takže zase nic. Vedro je už ale vážně nesnesitelné a začíná mě mrzet, že jsme opustili hezké prostředí Pavlovického sklípku, kde bylo daleko příjemnější klima. Projíždíme Náměšť nad Oslavou, Velkou Bíteš, Křížanov a při příjezdu do Žďáru nad Sázavou nám začíná být jasné, že za sucha domů nedojedeme. Na výjezdu z města začíná dost pršet, tak se schováváme na benzínku. Což bylo za minutu dvanáct, protože začíná průtrž mračen. Zatímco čekáme až ze shora doteče voda, přijíždí i Pepa s modrým pávem, kterého kamiony nehodlali pustit, a tak se opozdil. Po chvíli se mraky krásně roztrhaly a slunko zase občas vykouklo, aby osušilo silnici. Nepromoky jsou zbytečné a my opět vyrážíme na cestu. Je po dešti a Jawky se můžou zbláznit, jak najednou jedou, i Míza si přestal stěžovat, že jeho 640- ka vůbec netáhne a ztrácí výkon. Vlhký vzduch těm motorům prostě svědčí. Cestu ze Žďáru máme dobře najetou, protože jsme tady byli před dvěma lety na motodovolené. Projíždíme Ždírec nad Doubravou a než sjedeme do Slatiňan, ještě zastavujeme na kávu s palačinkou, ovšem někdo si ke kávě dává boršč- chutí máme na vybranou. V Chrudimi tankujeme a cestou do Pardubic nás trhají semafory. Než stačím Čigina dojet, prohasí si to kolem kolony aut stojících na dalších semtamfórech, a tak čekáme na zbytek až na konci Pardubic. Z Chrudimi už s námi nejede Jarda, který chtěl své TDM trošku provětrat výfuky, tak odjíždí dříve a rychleji. Cesta přes Hradec Králové a Jaroměř je už bez jakýchkoli potíží a my kolem sedmé večerní přijíždíme na Krétu, odkud jsme před čtyřmi dny odjížděli. Pepovi vykládáme tekuté suvenýry z auta, děláme poslední vítězné foto a pak se rozjíždíme do různých koutů v okolí. 
Ujeto 290 km.
Suma sumárum: Za čtyři dny jsme najezdili 995 km- někdo více, někdo méně- to podle . Je to nejvíc kilometrů za všechny z toho, jak má kdo velké přední kolo motodovolené po naší vlasti s M.C. Betlém, které podnikáme od roku 2003.
Ceny benzínu všude okolo 26 kč/l, ubytování v JZD 140 kč/noc.
Pivo všude dobré, víno na Moravě ještě lepší a mozol na zadku přestal po dvou dnech bolet. Prostě paráda a naše republika v sedle Jawy je srdeční záležitostí.