Den pátý: úterý 30. 6. 2009 den chladu a prvních výšlapů
Po přespání u bratrance jsme dokončili v nedaleké
Července návštěvu rodiny a pokračovali dál do
jeskyní Javoříčko. Motorky byly odstaveny samozřejmě i s bundami na nedaleké parkoviště. Sice se hodilo, že na 1,5 km stoupák jde člověk s prázdnýma rukama, ale po vstupu do jeskyní kde je celoroční teplota 7 až 8 °C se nám při pohledu na průvodkyni v tlusté péřové bundě začal tajit dech.
Prý, abychom něco viděli, zvolili jsme dlouhou trasu což, obnášelo cca. 90 minutový pobyt v tričkách pod zemí. Po 5-ti minutách jsme věděli, že to bude opravdu dlouhé. Krása krápníků nás uchvátila natolik, že něž jsme se nadáli byl konec krátké trasy. Naše ženy jen smutně zírali za odcházejícími návštěvníky z této trasy. Aleně jsem půjčil šátek na omrzající uši a pokračovali dál v prohlídce. Takovou rychlostí jakou s námi průvodkyně dokončila obhlídku ještě nezažila. Holky doslova utíkali k východu z jeskyně.
Další zastávkou na cestě byl hrad
Bouzov. Krása tohoto hradu je patrná už z velké dálky. Co jiného než každodenní odpolední slejvák nám mohlo překazit dojem z prohlídky hradu. Holky předčasně prchly z hradu na parkoviště, aby nemusely absolvovat chladivý zážitek z promočených věcí. Já s Petrem dokončil řádnou prohlídku a po dešti se vypravili k motorkám. Holky něco mumlaly o tom, že jsme se snad už mohli z
Konice poučit a motorky s věcmi lépe zabezpečit, ale nakonec nám hrdě předali suché věci. Tento den jsme zakončili příjezdem do
kempu Šternberk ve
Šternberku. Po ubytování jsme hupli do místního bufetu na pivko a zajedli to výbornými bramboráčky s uzeninou.
Den šestý: středa 1. 7. 2009 den nevolnosti a klidu
Ráno pro Petra s Alenou bylo trudné. Nějak jim nesedli ty bramboráčky a celou noc téměř prozvraceli. Jako bychom to tušili, při plánování jsme se dohodli, že v tomto kempu strávíme dva dny, docela se hodily. Tento kemp se nám líbil nejvíc. Vyznačoval se upraveností a čistotou na wc. Jenom drobná moucha by tu byla a to teplá sprcha, která fungovala pouze v určité hodiny. Navíc teplota se nedala regulovat a tak při sprchování bylo díky téměř vroucí vodě slyšet z kabinek divné vzdechy. Odpoledne jsme shlédli
hrad Šternberk, pojedli dobré jídlo a vyrazili do místního kina na komedii Líbáš jako bůh.
Den sedmý: čtvrtek 2. 7. 2009 den cesty na sever a pohodlí
Ranní zastávka na cestě na
sever Moravy byla zpestřena krásným
penziónem Kněžpole, kde jsme posnídali.
Další zastávkou na naší trase byl
penzión GÓL v
Loučné nad Desnou. Než jsme k němu dojeli, tak jsme chtěli vidět nedaleko
Šternberku známé rešovské vodopády. Doporučuji je vidět, i přes ten sestup a výstup k nim to za to stojí. Jak jinak než odpolední slejvák nám prodloužil pobyt v místním občerstvení.
Na cestě na
Šumpersko po zmíněném přílivovém dešti jsme museli občas dát nohy vysoko ze stupaček. Díky navigaci jsme dokázali na našich silničních motorkách slušně objet
Šumperk a
Velké Losiny přes rozbitou horskou silničku. Petr mě proklínal a já zase navigaci kudy nás to táhne. Mašiny ten drncák přežily a my dorazili do gólu.
Blesku rychle jsme se ubytovali a spěchali do nedalekých
Velkých Losin na termální koupaliště. Ženy se u vstupu do tohoto přírodního koupaliště naivně zeptaly, zda je ve sprchách zásuvka pro fén. Paní u vchodu chvilku zapřemýšlela a po ukázání na jediné tři venkovní sprchy s termální teplou vodou odvětila, že asi ne. Zde jsme obydleli lavičku a hopsli do teplé vody. Přes radu, abychom si nebrali do vody stříbrné šperky, jsme zkusili pravdivost o černání stříbra v tomto termálu. Byl to fofr, jakou rychlostí měnil můj stříbrný náramek barvu, čím jsem byl blíže vpusti, tím to bylo rychlejší. Po vykoupání a pohodlném ubytování v penziónu jsme večer zakončili bowlingem.
Den osmý: pátek 3. 7. 2009 den krásné cesty a protivného deště
Ráno po balzámovém přespání v penziónu jsme chtěli navštívit nedalekou přečerpávací přehradu
Dlouhé stráně. Od 1. 5. 2009 ČEZ změnil podmínky vjezdu na vrchol této elektrárny. Osobní přeprava je zakázána a k cestě na vrchol je možné použít jen po objednání autobus.
No nic pokračovali jsme v cestě na
Králíky, kde jsme u Penny marketu posnídali, jako náhradní řešení k výhledu jsme zvolili
klášter v Králíkách. V plánu na další cestě bylo navštívit, alespoň jednu z vojenských pevností v okolí hranic. Volba padla na
Haničku.
Jako příjemné překvapení byla nádherná nově vybudovaná cesta z
Mladkova podél polských hranic. Tato cesta byla postavena cca. před třemi lety z evropských fondů Phare. Jízda po ní byla prostě luxusní. Navigace mě neustále upozorňovala na omezenou rychlost na této silnici a to 50km/h. Toto omezení je na této silnici oprávněné, protože silnice je dost úzká a zatáčky jsou pro značný porost dost nepřehledné.
Na parkovišti pod
Haničkou jsme odstavili motorky. Na přivolání obsluhou přijel mikrobus, který se s námi za 10Kč vyhoupl na kopec k pevnosti. Řidič mikrobusu nám po cestě stačil odvyprávět příhodu, kdy při jedné z cest se v zatáčce potkal s docela slušně naklopeným motorkářem. Ten to v úleku poslal do přilehlého příkopu, kde se měkce po sedlo zabořil do bahna. Když obhlídl, že je v pořádku pokračoval dál. Na zpáteční cestě už tam po něm na silnici zbyla jenom slušná hromádka bahna.
Na cestě z pevnosti k
České Skalici se nad námi pohyboval temný černý mrak. Později jsme tomuto začali říkat dle klasické komedie o Fantozzim, fantozziho mrak.(
kdo viděl pochopí, kdo neviděl…, jedná se o tzv. zaměstnanecký mrak, ze kterého neustále prší a ten se pohybuje nad autem fantozziho). Tak dlouho jsme v horské oblasti hledali nejbližší hospůdku, kde bychom se schovali, až to přišlo.
Po desetiminutovém lijáku jsme byli promočení durch. Nakonec se nám jednu podařilo najít, zde jsme se převlékli do suchého a po jídle a dešti odjeli k
autokempu Rozkoš. Zde jsme si zamluvili unimo buňku pro čtyři osoby, později jsme litovali, že jsme raději nezvolili chatku.
Den devátý a desátý: sobota a neděle 4. 7. a 5. 7 2009 den výletu a závěr dovolené
Po přespání v unimo buňce
(alá Chánov) jsme se po snídani vydali do
adršpašských skal. Je to krásná cesta přes
Náchod až do
Adršpachu.
Za ten týden byla na nás znát únava a tak ve skalách jsme zvládli jenom dvoutřetinový okruh.
Cestou zpátky jsme se zastavili na
zámku v
Náchodě. Musím říct, že v tomto městě jsem zažil asi největší krizovou situaci na motorce. Při cestě k zámku jsem se pohyboval při levé straně pravého pruhu. Přibližoval jsem se k staršímu, možná i podnapilému cyklistovi. Ten bez znamení to cca. 20m přede mnou střihnul napříč přes dva pruhy. Byl to fofr a jak Petr jedoucí za mnou říkal, jenom zíral. Měl jsem pocit, že mašina šla snad i na přední. Dědulovi jsem vynadal co proto a když mi roztřesená Naďa slezla ze zad pokračovali jsme dál.
V neděli jsme se rozhodli zakončit naši pohodovou motodovču ve vyhlášené středověké dětenické krčmě. Po příjezdu do
Dětenic se Petr chtěl otočit s motorkou k hospodě. Po zařazení poskočil a chíplo mu to. Po chvilce smíchu nám došla řeč, protože jeho mašina byla zcela bez šťávy. Začali jsme hledat závadu. Když jsme prošli veškeré pojistky a zjistili, že je vše OK, začal nás polévat studený pot. Občas se kontrolky rozsvítili, ale po stisknutí startéru zacvakalo v relátku a zase byla tma. Jako závadu jsme nakonec našli to, že zůstalo viset nějaké zabezpečí po zařazení jedničky. Petr zaklapal s řadící pákou a k naší úlevě bylo po problému. Díky vyřešené závadě jsme si mohli vychutnat oběd. Kdo byl Dětenicích ví jak to chodí v této krčmě. Slova jako
„posaď se sedláku a co si dáš k žrádlu“ nebo „
uhni ochechule“ jsou zde tradiční přístup v dobových středověkých kostýmech k hostům. Jak jinak na závěr, než jsme se Peťou a Alenou rozloučili, stačil nás zkropit krátký deštík.
Co dodat, musím říct, že to byla pohodová dovolená a každý den byl pestře nabitý. Trochu zbytečně jsme vezli karty a kostky, ke kterým jsme se pro samé courání nedostali. Najeli jsme za tu dovolenou něco málo přes 1200 km a již s Petrem plánujeme v srpnu týden v jižních čechách, někde okolo
Lipna.
