sumoto_leden



Má první sezona aneb jak jsem se stal motorkářem

Rozhodl jsem vám napsat o své první sezoně za řídítky, o toulkách a výletech, které jsem podinkal. Také by se to dalo nazvat "Od nápadu k realizaci". Nabízím vám inspiraci...

Kapitoly článku

První krok aneb rozhodnutí, pořízení a začátek ježdění

Po dlouhých letech pokoukávání po motorkách a pošťuchování kamarády jsem letos na jaře podlehl. Dodělal si řidičák na motorku, koupil helmu, hadry, rukavice, boty a motorku.
Už delší dobu jsem měl jasno, nezbylo než najít ten správný kousek - Hondu Transalpa. Nebylo to úplně nejlehčí, možná jsem měl na ojeté moto vysoké nároky, ale čekání se vyplatilo. 
Tímto chci zároveň poděkovat mému kolegovi za to, že se mnou absolvoval obhlídky všech nabízených kousků.
V jednom bazaru nedaleko Chrudimi jsem našel tu, která mi teď stojí v garáži.

První motovýlet v životě

Hned první cesta s motorkou byl zároveň i první výlet. Dříve jsem na motorce nejezdil a to co člověk najede v autoškole... No prostě byl jsem do vody hozen rovnýma nohama! Cesta z Chrudimi do Prahy není nijak kostrbatá, ale pro úplného začátečníka byla až až.
Samozřejmě si člověk motorku takového typu ale nekupuje proto, aby jezdil kolem komína. Když proto letošní letní počasí dovolilo, jezdil jsem na různé toulky a výlety po zemích českých a sousedních.
Jedním z prvních takových výletů bylo

Malebné Kokořínsko

S kamarádem vyrážíme kolem oběda z Prahy směr hrad Kokořín a Houska. Z Prahy vyjíždíme po dálnici D8. Po pár kilometrech sjíždíme na silnici č. 9 na Mělník. V Mělníku pokračujeme po silnici č. 273, to už pomalu přijíždíme k samotnému Kokořínu. Právě zde probíhají nějaké závody historických vozidel. Kokořínkso je opravdu moc hezké a místní silničky jsou pro naše endura jak stavěné. Dáme si pauzičku, kamarád na cigaretku, já na občerstvení. Míjejí nás starší vozidla jednostopá i dvoustopá, radost pohledět.
Je čas dát se opět na cestu, nedaleko Kokořína je i pověstný hrad Houska, zamíříme tedy tam. K dalšímu místu určení přijíždíme o několik minut později. Pod hradem je parkoviště, ale příjemný parkmistr nám dovolí zajet až k hradu. I tady se před branou pyšní majitelé veteránů svými kousky. Opět ta nezbytná cigaretka...
Po té vyrážíme směrem na Doksy a Mladou Boleslav. U Boleslavi se začne zatahovat, a tak se po vedlejších silničkách začínáme vracet k Praze. Před Prahou vjíždíme do mírného deště, je to má první jízda v dešti, asi nemusím popisovat, jak jsem z toho byl nadšený. Kamarád je uznalý a kvůli mě zmírňujeme tempo. Do garáže přijíždíme oba v pořádku. 

Když na Slapy, tak na motorce!

Další výlet jsem spojil s cestou na chatu. Chatu mám nedaleko Slapské přehrady. Cesta z Prahy vede až do Štěchovic kolem Vltavy, bohužel jedu v pátečním odpoledním provozu, z čehož nejsem moc nadšený, ale co se dá dělat.
Vždy se těším jak si projedu autem zatáčky kopce, který vede ze Štěchovic ke Slapům, na motorce se těším o to víc, že to bude premiéra v jedné stopě. Autobus za kterým jsem se vlekl, předjíždím a tím pádem mám silnici svým směrem pro sebe. Těžím ze znalosti terénu  a  můžu se soustředit jen na ovládání motorky. Říkám si, jak si to metelím, když v tom mě předjíždí někdo, kdo si asi nezadá s Valentinem :-)  Kde se vzal, tu se vzal, a byl pryč.
Dojíždím ke Slapské přehradě a k chatě.  Cesta na Slapy byla v pohodě a na konci víkendu jsem si ji projel i opačným směrem.

Český ráj, Jizerky a Krkonoše jedním vrzem

Mám rád hrady, hory a tak podobně. Na další výlet se vydávám jednu krásnou srpnovou sobotu. Z Prahy vyrážím celkem brzy ráno kolem 9 hodiny. Najíždím na rychlostku R10 na Mladou Boleslav. V Boleslavy sjíždím na silnici č.16 a po několika kilometrech na silničku č. 279. Ano, mým dnešním prvním cílem je hrad Kost. Přijíždím k hradu, motorku nechávám na parkovišti, dokonce po mě ani nechtějí parkovné a nabízejí mi pohlídání helmy a bundy. Projdu se v okolí hradu a samozřejmě i něco nafotím. Vím, že nedaleko jsou Trosky, není nad čím přemýšlet, jedu tam.  Je opravdu krásně, provoz na silnicích mizivý, můžu si jet podle svého. Chvilku svižně a chvilku zase kochačku :-)  Přijíždím k Troskám po pěkné silničce, která je samá zatáčka, v jedné z nich je křižovatka tam mi nedá přednost majitelka malého zeleného peugeotku s pražskou značkou. Naštěstí to dopadá dobře. A už jsem pod Troskami, parkoviště je nacpané což je předzvěst toho, že nahoře nebude k hnutí. Jen si opět něco vyfotím, odpočinu si a občerstvím. Ale kam odtud dál?
Netrvá dlouho a nápad je tady, po silnici č. 35 se vydávám k Turnovu a na Liberec. V Liberci sjíždím na Frýdlant do kterého přijíždím po č. 13. Ano správně chci si projet vrcholky Jizerských hor, mířím na Hejnicevodní nádrž Souš, ujíždím po klikaté cestě č. 290. Je to ta pravá silnice pro cestovní enduro. Přijíždím do Kořenova, najdu zde hezký kostelík se hřbitovem, opět něco nafotím, pokochám se pohledem na naše hory a tradá dále.
Z Kořenova sjíždím kolem Jizery do Rokytnice nad Jizerou. Chci navštívit kamaráda, ale mám smůlu není tady. No nic nasedám na stroj a vyjíždím na Rokytnici a po č. 294 a 286 se dostávám k Jilemnici. Ještě je dost času a vydávám se do Špindlerova Mlýna. Před Špindlem je přehrada Labská, na chvilku zastavím, cvaknu fotku a jedu o kousek dále. Chci se podívat k jednomu hotelu kde jsem jako malý byl s mamkou na rekreaci ROH, hotel nacházím. Kdysi Pochodeň, dnes Arnika.
To už je čas návratu, proto tedy otáčím svůj stroj a jedu do Vrchlabí natankovat a poté již na Novou Paku, Jičín a přes Poděbrady na Prahu.

Dolů k Lipnu a ještě dál

Celou sezonu se motám při svých toulkách všude možně jen ne a ne do jižních Čech.  Beru si tedy v práci dovču a první zářijový den vyrážím již časně ráno, ještě před nástupem školáků, mimo Prahu. Je hlášené krásné počasí a obloha mě v tom utvrzuje. Po strakonické si to jedu celkem v klidu, jen už je znát, že se blíží konec léta. Oceňuji vytápěné rukojeti a ke slovu přichází i kukla na hlavu a nákrčník. Jedu na Písek, Č. Budějovice a do Č. Krumlova, tady tankuji, vypínám ohřev rukojetí a kuklu už taky nepotřebuju. Z Krumlova vyrážím po silnici č. 160 podél Vltavy k Rožmberku nad Vltavou. Je to pravdu hezká silnička, doporučuji jí projet při toulkách v těchto končinách. Dále projíždím Vyšším Brodem. Chci se mrknout i k našim rakouským sousedům a odbočuji na Studánky. Po chvilce jsem na hranici, je tady opuštěná celnice z období 1.republiky. Je zde i pomník na památku hraničářů, kteří přišli o život v pohnutém roce 1938.
Pročítám nějaké info tabule na dané téma a vyrážím do nedalekého městečka Bad Leonfelden, je to hezké příhraniční městečko, bohužel mě zastihl na rakouské straně déšť a jelikož jsem posera, otáčím se zpět na Studánky.
Tady už je jak mávnutím kouzelného proutku krásné počásko. Jedu si klidně k Lipenské přehradě. Pokračuji dál po silnicích č. 163 a č. 39 přes Frymburk, Černou v Pošumaví až do Volar. Tady pro jistotu opět tankuji a vydávám se na Prachatice. V Prachaticích se loučím se Šumavou a jedu dál na Písek, Příbram a zpět do základního tábora, do Prahy.


Na železných ořích za čtyřnohými: Hřebčín Kladruby

Jednoho zařijového dne přišel kamarád s tím, že když sedláme motorové oře proč se nejet podívat na ty pravé. Jeho přítelkyně a on jezdí na konících a vymysleli výlet do národního hřebčína v Kladrubech. V pravé poledne se scházíme na první benzince na hradecké D11, z té hned prvním sjezdem sjíždíme a klidnou jízdou jedeme po staré přes Poděbrady až do Chlumce na Cidlinou. Až sem jedeme bez použití GPSky. Přeci jen máme každý něco najeto v autě, tak jen na ten kousek zapneme pomocníka na řídítkách. Z Chlumce je to do Kladrub pár kilometrů. Po cestě míjíme parkurové dráhy, a tudíž jedeme i správným směrem! O několik málo okamžiků  parkujeme své stroje už přede hřebčínem v Kladrubech. Na parkovišti vzbudíme trošku pozdvižení, přeci jen jsme skupinka... 2x Harley Davidson a pojednom kousku Honda Shadow a Honda Transalp :-)  Prohlídky v hřebčíně mají své pevné časy, zjišťujeme, že jsme tady o něco dřív. Máme tedy čas na oběd. V přilehlém kiosku si dáváme kuřecí steaky a langoše. Časově nám to vychází akorát. Dojídáme a jdeme na prohlídku. Ta je opravdu zajímavá a s výkladem, je možno si koně pohladit a po předcházející domluvě je možná i projížďka.
Hřebčín opouštíme po hodině a čtvrt, odjíždíme do Přelouče na zmrzlinu. Odpoledne přešlo v podvečer a je třeba myslet na návrat, odjíždíme z Přelouče na Kutnou Horu,  dále míjíme Kostelec nad Černými lesy a v Říčanech najíždíme na D1 a rozdělujeme se do svých domovů. 
To je asi pro letošní rok vše, co jsem chtěl napsat. Počasí je na nás motorkáře teď trochu kruté, ale snad jsem vám zpříjemnil zimní spánek a v mých výletech jste našli inspiraci.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (60x):
Motokatalog.cz


TOPlist