Den 1. - Vyjíždíme ve středu 7. května v obsazení: Paras (já) Jawa 350 Tramp, Hofik (taťulda) 350-634 + pav, Míza 350-640, Tóňa 350 Tramp a Čigin 350 Choper + pav. Odjíždíme za slunečného počasí kolem 17 hodiny z Úpice směr Dvůr Králové nad Laben, Miletín a Jičín, kde je na benzínce pauza. Hofikoj (taťuldoj) zase tříská, ale na to jsme si už zvykli. Fotím atlas hub (obličejů) a jedeme dále na Mladou Boleslav a Mělník.
Tam jsme kolem 20 hodiny a slunko už nemá takovou sílu- přece jenom je teprve začátek května. Kempovat se nám ale nechce a oblečení máme dobré, tak frčíme dál kolem Řípu do Roudnice nad Labem. Začíná se stmívat a mi hledáme kemp, což se nám po lehkých motanicích a zastávkách povedlo v Pístech “U jezu“. Máme na taková poetická místa kliku, protože při cestě na Šumavu jsme spali “Na soutoku“. Padá rosa jako o život, tak honem postavit stan, kluci motopřístřešek (spaní pod plachtou hozenou přes motorky), najíst se a do hospůdky na pár piv než nám zavřou. Pijeme Zlatopramen, jíme naložené uzené od Čiginovi družky a vzpomínáme na naše pionýrské začátky, kdy jsme v kempu na Úštěku při naší úplně první motodovolené, taky pili Zlatopramen. Po pár pivech nás paní hospodská vyhazuje a jdeme spát. Rosa je úplně všude, jako kdyby pršelo (asi i ve stanu) a teplota kolem 7°C. Do rána snad doklepem kosu. Ujeto 125 km.
Den 2. – Budím se hodně brzy (asi ve 3 hodiny) taťulda jde na záchod a jelikož nemůže pořádně hýbat ramenem musím mu zapnout spacák- jsem zvědavej, jak bude řídit…Po chvíli opět poklidně usínám a budím mě až slunce kolem 7 hodiny. Kluci jsou už taky vzhůru. Snídaně proběhla ve formě držkové od paní hospodské, pak necháváme uschnou všechny rosou zmáčené věci na slunci a fotíme jez.
Je 8.5- státní svátek, takže máme naplánovaná samá sváteční místa. Tím prvním je obec Perná, kde u památného stromu (dodnes stojí) potkal Oldřich Boženu a zde je také Boženina studánka.
Úplně náhodou tady potkáme asi 10 Jawařů, kteří každý rok 8. května pořádají jízdu na Říp. Po chvíli je tam už spousta mašin, ale z té České provenience tak třetina…Bez problémů nacházíme památný strom, je fakt obrovský, děláme pár fotek ještě u studánky a odjíždíme směr Klobouky, kde je v poli menhir- zkamenělý pastýř. Zajímavé místo, takových menhirů je v okolí několik. Jedno z posledních svátečních míst, které dneska ještě navštívíme je nedostavěný kostel v Panenském Týnci. Údajně má být naplněný pozitivní energii a uzdravovat. Asi proto se taťulda neustále opírá ramenem o zeď. A buď to funguje nebo mu zabral ten brufen, co si vzal. Z kostela stojí jen věž a z lodi pouze obvodové zdi asi do výšky 12 metrů. Nedostavěl se z důvodu nedostatku finančních prostředků, zřejmě je tenkrát asi někdo vytuneloval. Ve stínu stromů relaxujeme a čekáme na příjezd historických vozidel, které zde mají kontrolní stanoviště, jenže se hodinu nic neděje, tak jedem pryč na rozhlednu Stříbrník u Loun.
Tam se máme sejít s našim posledním účastníkem zájezdu Sunym. Po pár telefonátech doráží na místo, ale jeho nová rejže (Bandit 600) se mezi naše krasavice vůbec nehodí. Co se dá dělat Jawu prodal…Výhled ze Stříbrníku je super- Louny jako na dlani, Raná, atd. Odtud jedeme přímo do Chomutova, kde máme na Kamencovém jezeře domluvené ubytování.
Kemp nacházíme bez problémů, vše je pěkně značené- kvůli cizincům. Máme zde rezervované dvě chatky. Míza byl rychlejší a bydlí s Tondou a Čiginem. Pak šel pro klíč taťulda a nevracel se snad 20 minut (Míza byl venku za 5). Krásná paní recepční byla nějaká zoufalá, nemohla se skamarádit s novým programem na ubytování hostů. Nakonec je úspěšná a my jedeme do chatky. Odmykám a nevěřím svým očím- koupelna rozbouraná, nikde žádná postel, skříně podivně, atd. Jdeme kouknout jak kluci, ti jsou zabydlení a mají vše ok. Tedy znovu na recepci. Nakonec dostáváme jinou chatku kousek vedle a můžeme se v klidu ubytovat. Jsou asi čtyři hodiny, tak vyrážíme ještě na malou vyjížďku. Rozhledna Strážiště je bohužel v rekonstrukci, tak si jen fotím super bernardýna, který ji hlídá, Tonda si dává lehkou enduro vložku lesem a jedeme se kochat okolní krajinou. Krásnou krajinou se dostáváme až na Horu sv. Šebestiána, odkud je perfektní nová silnice až do Chomutova. Neodolám, beru za plyn svého Trampa a záhy tak mám 130 km/h, za chvíli mě dojíždí Tonda, Míza i Suny. Taťulda s Čiginem mají Pávy, tak nechtějí jezdit moc rychle. Každému ukazuje tachometr jinak, ale udělali jsme průměr: 130 km/h. Na Jawky dobrý ne? Večer jdeme na pivo a něco k snědku. V jedné hospůdce nám na otázku zda nám přinesou jídelní lístek odpověděla slečna roznášecí “v tuhle dobu?!“ Bylo sedm večer… Nakonec se usazujeme s hospodě “U Moniky“, kde nám bez problémů uvařili a ještě mají luxusního černého kozlíka- dobré zakončení našeho druhého dne. Ujeto 180 km.
Den 3. – Je ve znamení okružní jízdy po Krušných Horách. Z Chomutova vyrážíme kolem půl 9 směr Klášterec n/O, Ostrov n/O a první zastávka je v Jáchymově. Kdysi to bylo krásné hornické městečko, ale dneska je hodně domů na odstřel a jediná hezká místa jsou kostel, muzeum, infocentrum a hotel.
Z Jáchymova jedem přes Abertamy na Plešivec- horká chata s rozhlednou na skvělém místě, ke které vedou super serpentiny. Stavíme motorky do řady a nějaký pán kolista nám říkal “jak si mezi takové krásné motorky můžete pustit tuhle rejži“ (myslel Sunyho Bandita). Jdeme se pokochat rozhledem na Aussichturm- to bylo napsáno na dveřích, odkud jsou Klínove, Fichtelberg a další přilehlé lokality jako na dlani. Pokračujeme na Boží Dar a Klínovec. Tady se fotíme u zbytků sněhu z letošní velmi tuhé zimy.
Horská chata s rozhlednou je v tak dezolátním stavu, že tomu člověk ani nemůže uvěřit. Je čas oběda, tak jedeme někam na jídlo. Zastavujeme až v Kovářské, kde je muzeum letecké bitvy nad Krušnými Horami a staré pece na vápno. Obědváme v místní hospůdce, mají dobré jídlo i pito a každému obědvajícímu hostu při placení nalijí panáka. My, protože řídíme řidítka, tak dostáváme lízátko- ideální moučník na cestu do helmy :-) . Muzeum bitvy je prý otevřené jen o víkendu a pece na vápno nacházíme díky cyklistům, kteří nás nasměrovali. Opět přichází enduro vložka, protože cesta k pecím je strašná polňačka. Míjíme vlakové nádraží v Kovářské, kde poslední vlak projel asi za Františka Josefa II. Bohužel jsou celé Krušné Hory hodně vysídlené, je tu spousta rozpadlých staveb a to hodně narušuje krásu přírody. Ovšem pece na vápno jsou impozantní.
Nikdo z nás si sice neuměl představit jak to fungovalo, ale mistrovské stavitelství našich předků bylo skvělé. Kdybych nevěděl, že jsou to pece, typoval bych zbytky opuštěného hradu, nebo hradeb. Návrat do Chomutova přes Německo byl zamítnut, protože kluci nemají zelenou kartu. Tak vyhlídkově jedeme krásnou krajinou na Rusovou, kde je park větrných elektráren- zajímavý pohled. Odtud do Klášterce, Kadaně a nakonec přejíždíme hráz Nechranické přehrady, která má 3 kilometry.
Kolem 18Tady děláme pár foto a Tonda jde navštívit převlíkárnu hodiny přijíždíme do Chomutova. Někdo jede do kempu, někdo vyždímat bankomat. Po večeři se jdeme s Čiginem projít kolem Kamencového jezera. Zajímavá procházka. Prošli jsme kempem, nudapláží, přes plot na koleje, skrz letní kino až do kempu. Kluci tam ještě byly, takže na pivo jdeme pohromadě opět k Monice. Zase proběhlo pár kousků černého kozlíka a pak poklidný spánek. Ujeto 156 km
Den 4. – Vstáváme opět za slunečného počasí a snídáme co lednička a instantní polévky vytvoří. Dnes nás čeká hrad Hasištejn a návštěva Mostu. Po menších bloudících manévrech hrad nacházíme. Stojí v kopci nad tepelnými elektrárnami. Je to zřícenina gotického hradu z něhož je nejlépe dochovaná válcová věž s vyhlídkou.
Po prohlídce proběhne kafe a válečná porada. Nakonec jedeme přes Horu sv. Šebestiána, Rübenau, Olbernhau und Deutschensiedel, kde překračujeme hranice na Horu sv. Kateřiny (Čiginovo vysněné místo). Zasvěceným více řekne jméno Kateřinská Hora- zde se točil seriál Třicet případů majora Zemana. Už zdálky je vidět pěkná kamenná rozhledna- na ní jedem po průjezdu města. Dole i nahoře děláme pár fotek a okukujeme čtyři BWM-čka, na kterých přijely dva manželské páry. Odjíždíme přes Horní Jiřetín do Mostu a naše první kroky vedou do hospody “U Švejka“ kde poobědváme. Po jídle jedem na Hněvín.
Je to hrad nad Mostem, který má velice zajímavou historii a je odtud krásně vidět do těžbou zdevastovaného kraje, na autodrom a Litvínov, atd. Na věž se neplatí- což mě dost zaráží. Po sjezdu z kopce navštěvujeme přestěhovaný kostel, který byl posunut o 800 metrů kvůli těžbě.
Dovnitř se platí- což mě taky zaráží, takže si z toho někdo udělal dobrý business. Prohlížím si jen brožurku s fotkama- mazec. Pak jedem na autodrom, kam jde jen taťulda (a užil si to- depo, závody...) Čigin jel hned zpět do Chomutova na prohlídku centra města a já, Míza, Tonda a Suny jedem jakousi dlouhou cestou taky do kempu. Cestou míjíme obrovský povrchový důl “Jan Šverma“ a tak s Mízou konečně vidíme to, kvůli čemu jsme mimo jiné přijeli.
Potom ještě zastavujeme u servisu Ford, kde mají ve výloze vystavené Jawičky- Pérák, Pařez, atd. vše krásně zrenovované. Já se Sunym opět ždímeme bankomat a když dojíždíme do kempu Tonda sundává dekl od spojky, protože se mu po těch enduro vložkách začala klouzat. Posílá nás do Baumaxu pro podložky a pak ještě jednou pro pilník, ale spravil to- je šiškovnej :-) Mezitím se vrátil z Mostu taky taťulda a cestou docela zmoknul, ale zážitků má spoustu. Večeříme a následně opět navštěvujeme “Moniku“ a černýho kozla s becherovkou- odměna od Tondy za najetý kilometry a podložky. Hodnotíme a dumáme nad zítřejší závěrečnou spanilou jízdou domů. Ujeto 186 km
Den 5. – je ve znamení návratu domů. Vstáváme včas, abychom posnídali, zabalili a kolem půl 9 byli schopni vyrazit. To se nám daří a v plném naložení jedeme směr Jirkov, Litvínov, Krupka, Děčín a první cíl je Rabštějn- Janská, kde je podzemní továrna na letecké motory z II. světové války.
Nejprve ale zastavujeme na rozhledně Sokolí vrch v Dobrné u Děčína. Nová rozhledna, vysoká jako blázen a s průhlednými schody. Čigin zde vzpomíná na Ditu, a se slovy “tu bych nedostal ani na první schod“ stoupá vzhůru. Po dalekých výhledech odjíždíme, jen Tonda se někde zapomněl- neodemkl si řízení, což je jeho slabina a zlehka svého Trampa položil, no musel to být skvostný pád. Do Jánské trefíme bez problémů, jen se nám ztratil pobrkanej Sunar na tý svojí rejži. Už jsme ho podezřívali, že to zase někde opřel o strom, ale nakonec se našel. Rovnáme Tondovi lekce ohnutý padák a volám do továrny. Bohužel se musíme objednat dopředu a dneska už mají plno. Nacházíme vstup do objektu a odchytáváme pána, který zde provádí. Po krátkém rozhovoru zjišťujeme že vyrůstal v Úpici a že nás na prohlídku vezme, ale až ve 15 hodin s výkladem v němčině a je půl 12. Když půjdeme na prohlídku přijedeme domů v 10 večer. Děkujeme a razíme na oběd, kde se vše rozhodne. V Markvarticích nic nemají, v České Kamenici taky a ještě jsou dost divný, takže je více méně rozhodnuto- pojedeme domů a do Rabštějna se podíváme jindy. Obědváme až ve Strašnici, ale jídlo vynikající- vepřové výpečky- doporučuji. Je to hostinec hned u cesty. Po baště projíždíme Českou Lípou a já mám docela spací krizi. Byl ještě návrh na navštívení Sloupu v Čechách, ale nakonec jedeme přes Zákupy do Mimoňe, kde bych chtěl mrknout na ranvej místního letiště. Tonda si dává opět enduro vložku a dost u toho zašpinil do této doby čistého Trampouše. Odtud do Mnichova Hradiště na Branže, Kost, Sobotu a Jičín. Za Jičínem zastavujeme na kafe a rakvičky se šlehačkou. Paní roznášející se nám asi chtěla pomstít, že jsme si to vzali ven na zahrádku a kafe bylo od Žida- strašný hnus… Hodnotíme průběh dovolené a řešíme nová klubová trička. Po občerstvení jedem přes Miletín a Dvůr Králové domů- do Úpice na Krétu, kde skoro všichni bydlíme. Následuje velký uvítací průvod a poslední foto, které je bohužel rozmazané. Narychlo odstrojujeme krasavice a jdeme všechno zhodnotit k Tondoj a Janě na zahrádku. Ujeto 270 km.
celková nálož kilometrů je 910 (průměr), ubytování “U jezu“ po dohodě s paní správcovou 50 kč osoba + všechno, chatky na Kamencovém jezeře cca. 200 kč/noc i s motorkou, ceny benzínu všude kolem 30 kč/litr, žážitky k nezaplacení, motorky šlapaly skvěle (až na Tondovu spojku a taťuldovo třískání), takže krásná dovolenka v sedle našich milovaných Jawiček.
Den 1. - Vyjíždíme ve středu 7. května v obsazení: Paras (já) Jawa 350 Tramp, Hofik (taťulda) 350-634 + pav, Míza 350-640, Tóňa 350 Tramp a Čigin 350 Choper + pav. Odjíždíme za slunečného počasí kolem 17 hodiny z Úpice směr Dvůr Králové nad Laben, Miletín a Jičín, kde je na benzínce pauza. Hofikoj (taťuldoj) zase tříská, ale na to jsme si už zvykli. Fotím atlas hub (obličejů) a jedeme dále na Mladou Boleslav a Mělník.
Den 2. – Budím se hodně brzy (asi ve 3 hodiny) taťulda jde na záchod a jelikož nemůže pořádně hýbat ramenem musím mu zapnout spacák- jsem zvědavej, jak bude řídit…Po chvíli opět poklidně usínám a budím mě až slunce kolem 7 hodiny. Kluci jsou už taky vzhůru. Snídaně proběhla ve formě držkové od paní hospodské, pak necháváme uschnou všechny rosou zmáčené věci na slunci a fotíme jez.
Horská chata s rozhlednou je v tak dezolátním stavu, že tomu člověk ani nemůže uvěřit. Je čas oběda, tak jedeme někam na jídlo. Zastavujeme až v Kovářské, kde je muzeum letecké bitvy nad Krušnými Horami a staré pece na vápno. Obědváme v místní hospůdce, mají dobré jídlo i pito a každému obědvajícímu hostu při placení nalijí panáka. My, protože řídíme řidítka, tak dostáváme lízátko- ideální moučník na cestu do helmy :-) . Muzeum bitvy je prý otevřené jen o víkendu a pece na vápno nacházíme díky cyklistům, kteří nás nasměrovali. Opět přichází enduro vložka, protože cesta k pecím je strašná polňačka. Míjíme vlakové nádraží v Kovářské, kde poslední vlak projel asi za Františka Josefa II. Bohužel jsou celé Krušné Hory hodně vysídlené, je tu spousta rozpadlých staveb a to hodně narušuje krásu přírody. Ovšem pece na vápno jsou impozantní.
Nikdo z nás si sice neuměl představit jak to fungovalo, ale mistrovské stavitelství našich předků bylo skvělé. Kdybych nevěděl, že jsou to pece, typoval bych zbytky opuštěného hradu, nebo hradeb. Návrat do Chomutova přes Německo byl zamítnut, protože kluci nemají zelenou kartu. Tak vyhlídkově jedeme krásnou krajinou na Rusovou, kde je park větrných elektráren- zajímavý pohled. Odtud do Klášterce, Kadaně a nakonec přejíždíme hráz Nechranické přehrady, která má 3 kilometry. 
Po prohlídce proběhne kafe a válečná porada. Nakonec jedeme přes Horu sv. Šebestiána, Rübenau, Olbernhau und Deutschensiedel, kde překračujeme hranice na Horu sv. Kateřiny (Čiginovo vysněné místo). Zasvěceným více řekne jméno Kateřinská Hora- zde se točil seriál Třicet případů majora Zemana. Už zdálky je vidět pěkná kamenná rozhledna- na ní jedem po průjezdu města. Dole i nahoře děláme pár fotek a okukujeme čtyři BWM-čka, na kterých přijely dva manželské páry. Odjíždíme přes Horní Jiřetín do Mostu a naše první kroky vedou do hospody “U Švejka“ kde poobědváme. Po jídle jedem na Hněvín.
Potom ještě zastavujeme u servisu Ford, kde mají ve výloze vystavené Jawičky- Pérák, Pařez, atd. vše krásně zrenovované. Já se Sunym opět ždímeme bankomat a když dojíždíme do kempu Tonda sundává dekl od spojky, protože se mu po těch enduro vložkách začala klouzat. Posílá nás do Baumaxu pro podložky a pak ještě jednou pro pilník, ale spravil to- je šiškovnej :-) Mezitím se vrátil z Mostu taky taťulda a cestou docela zmoknul, ale zážitků má spoustu. Večeříme a následně opět navštěvujeme “Moniku“ a černýho kozla s becherovkou- odměna od Tondy za najetý kilometry a podložky. Hodnotíme a dumáme nad zítřejší závěrečnou spanilou jízdou domů. Ujeto 186 km 
Den 5. – je ve znamení návratu domů. Vstáváme včas, abychom posnídali, zabalili a kolem půl 9 byli schopni vyrazit. To se nám daří a v plném naložení jedeme směr Jirkov, Litvínov, Krupka, Děčín a první cíl je Rabštějn- Janská, kde je podzemní továrna na letecké motory z II. světové války.
