Kolem republiky, tak trochu jinak

Den sedmý - Plán B

Už dávno jsme si uvědomili, že republiku objet nestihneme, byť jsme se sice už od počátku chtěli vyhnout Slezsku a projet jenom část Moravy. Přemýšlíme tedy co dál. Stále máme čas pokračovat na sever až někam k Liberci, možná ještě dál. Na druhou stranu raději počítáme se dvěma dny pro návrat. A vzhledem k předchozím zkušenostem, kdy jsme se díky našim závadám zdrželi, například u Lipna, skoro celý den, to raději nechceme riskovat a volíme důstojné zakončení. Lepší, než aby pak pro nás někdo musel jet s kárkou, kdybychom už neměli čas na nějaké provizorní opravy (že bychom něco spravit nedokázali se snad ani nebojíme). Plánujeme tedy alternativní trasu. Po cestě máme Karlštejn, lom Velká Amerika, kousek dál je Týnec nad Sázavou a v něm fabrika JAWA a nedaleko vojenské muzeum Lešany. Co víc si můžeme přát. Protože se vracíme a tudíž i víme, že máme spoustu času, přestáváme chvátat. Ne že bychom do teď nějak extra chvátali. Ale oproti původnímu očekávání, kdy jsme chtěli najet X kilometrů denně, se teď opravdu loudáme. Tento den máme v plánu stihnout Karlštejn a Velkou Ameriku. Jsme zrovna nedaleko Rakovníka, když nás dostihne déšť, kterému od výjezdu z Klášterce statečně ujíždíme. Chvíli jedeme a doufáme, že to třeba přejde, ale když se to nelepší, schováváme se v autobusové zastaváce (zase). Déšť nepřestává a my se začínáme nudit. Michal z Mazim to vyřešili stylově a dali si šlofíka. Já s Thudim se bavíme všelijak. Když déšť neustává ani po pár hodinách, budíme naše dva spáče a dáváme se znovu na cestu, doufajíc že tomu ujedeme. 

Déšť skutečně brzo pominul, štěstí stálo při nás. Zase jednou to však nebylo na dlouho. Jedeme si to zrovna nějakým lesíkem (již si nepamatuji kde to bylo) a blížíme se ke křižovace tvaru Y s plánem odbočit vlevo, když Thudi najednou zastaví. A mně, vzhledem k tomu, že pionýr nemá zadní brzdové světlo, okamžik trvá než to zaregistruji. Vší silou se opřu do brzd, ale těžce naložená třinda, zpomaluje příliš pomalu, v tu chvíli snad brzdím i očima a proklínám se, že nedávám pozor na cestu a přehlédl jsem přednost. Nakonec se mi dobrzdit podaří, ale motorkou stojím přesně na Thudiho úrovni. Problémům však zdaleka není konec, za sebou totiž slyšíme přibližující se mocný řev dvoutaktního motoru. Ozve se rána, celý páv i s prd*lí mojí kývačky najednou nadskočí a kolem prosviští Michal na své jednadvacítce a končí v příkopu na protější straně silnice. Celá tahle nehoda, jak už to bývá, (ač to tak vypadat nemusí) se stala během mrktnutí oka. A byť mohla vypadat nebezpečně, stálo nás to jen rozbitou odrazku u páva. Jo a abych nezapomněl, to co jí rozbilo a hodilo mi s celým pávem a motorkou, byla Michalova noha, se kterou už prostě uhnout nestihnul. To ale moc nevadilo protože stálě měl ještě jednu. A na čí straně vlastně byla vina? Na straně značky! Byla totiž poměrně nevhodně umístěná a šla si vyložit dvěma způsoby. Platila totiž až pro křižovatku, do které by člověk vjížděl při odpočední doprava. My při odbočování vlevo zůstávali na hlavní. Odpouštíme tedy Thudimu jeho pochybení nepochybení a rozesmátí od ucha k uchu, vždyť to vlastně je sranda, jedeme dál.

Již bez nehod příjíždíme na Karlštejn, ale nahoru ke hradu se podívat nejdeme. Zabralo by to spoustu času a pořád je před námi Velká Amerika. Spokojíme se tedy s prohlídkou hradu jen z dálky. V obchodě kupujeme pár piv a večeři, ať potom nemusíme chvátat, aby nám nezavřeli. Co se týče lomu samotného, tak musím říct, že takovou díru jsem ještě neviděl. Pokud patříte k lidem, kteří, když jedou na výlet, tak nezamíří do města nakupovat, mohu vám Velkou Ameriku doporuřit. Je to sice jen obyčejná díra do země, ale má své kouzlo. S večerem najdeme místo na táboření, shodujeme se na tom, že se jedná asi o nejlepší za celou cestu, dáme pár piv a spát.

Den osmý - Velký návrat

Ráno vtáváme klasicky brzo. Domů je to nějakých stopadésát kilometrů, tudíž tak akorát abychom to všechno stihli, bez nějakého extra chvátání. Dnešní první cíl naší cesty je tedy Týnec. Dostat se tam, zase takový problém nebyl. Horší bylo najít tam sídlo jawy. Viděli jsme ho sice už z dálky, ale vraceli jsme se nejméně třikrát, než jsme objevili správnou cestu. Fabrika je skutečně velmi pěkně opravená, ale to je tak všechno. Ne že bych teda čekal kdo ví co, prostě fabrika jako každá jiná. Co mě aspoň trochu potěšilo, že když jsme pokračovali zase dále, potkali jsme v Týnci novou JAWU 350 OHC a 660 Vintage

Následovala cesta do Lešan. Co nás opět příjemně překvapilo, bylo (nebo spíš nebylo) vstupné. Jít do muzea zadarmo, je něco co v dnešní době člověk už moc často nezažije. O to víc jsme si to tam užili. Nečekal jsem, že tam bude tolik vojenské techninky v průběhu tolika let. Technika navíc byla rozdělena do období, v kterých se používala a vše bylo hezky, když to tak řeknu, naaranžováno. Tento výlet opět mohu jenom doporučit, stojí to za to. Konec naší cesty se kvapem blížil. Teď už nás čekala jenom jízda domů. Skoro celá se obešla bez nějakých zásadních událostí, ale jen skoro. Byli jsme už za Pelhřimovem, tedy co by kamenem dohodil od domova, když z lesa vyskočila srnka a proběhla Michalovi těsně před motorkou. Kdyby jeden z nich byl jen o vteřinu rychlejší, nemuselo to vůbec dobře dopadnout. Za pár minut už jsme si to parkovali u nás na náměstí. O den a půl dříve než bylo původně v plánu. Ještě jsme chvíli dali řeč a každý se pak rozjel domů, čímž jsme naši velkou cestu "kolem republiky" definitivně zakončili. 

Možná to neprobíhalo tak, jak jsme si představovali, ale to nic nemění na tom, že cestu si každý z nás naplno užil. A přesvědičli jsme se i tom, že není třeba jezdit do zahraničí, aby člověk viděl zajímavá místa, u nás je toho k vidění dostatek. A už vůbec není pravda, že čím víc kilometrů člověk najede a čím dál od domova je, tím je to větší dobrodružství. Vše záleží jenom na tom, jak si to člověk naplánuje a co od toho vlastně očekává. Například pro mě tahle cesta znamenala zcela nový rozměr pro pořekadlo "cesta je cíl". A byť si teď budu poněkud protiřečit, tak letos je v v plánu cesta do rakouských Alp a když to vyjde, tak i moře na severu Itálie.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE