reline_unor



Kolem ČR

kolem České Republiky

Kapitoly článku

<p>Jednoho dne jsme si řekli společně s bratránkem Standou, že bychom si mohli udělat výlet na více než jeden den. Plánů bylo opravdu hodně. Nakonec jsme se domluvili, že si objedeme celou Českou republiku podél hranic. Oba pracujeme jako řidiči pro nákladní dopravu a tak pro nás není problém překonávat dlouhé trasy. Možná i proto jsme si dali za úkol zastavit jen na dvou zastávkách na přespání. Výlet na 3 dny, najet cca 400 km denně. Domluvili jsme chatky na Lipně a Moravě, přesto nenecháváme nic náhodě a přibalujeme navíc stan, stoličky, stůl, karimatky, spacáky, vařič a nadobí. Co kdyby nás potkala nějaká nesnáze, která by nám bránila dojet do cíle. Nastává sobota, den odjezdu. Slunce vykukuje za humny, vše zabaleno, domluveno, zbývá jen vyrazit. Já na Kawasaki ZX 12R a bratranec na Kawasaki EN 500. Ano, dost rozdílné stroje, ale přeci se jedeme projet a né závodit. Vyrážíme z Liberce, odkud oba pocházíme, kolem půl osmé raní a po silnici 35 jedeme směř Děčín. Kvůli silnějšímu provozu jsme si čas chtěly zkrátit přes Českou Lípu. To jsme ovšem nevěděli, že nás čeká serie semaforů a oprav silnic. Nakonec jsme se přeci jen po dlouhé době dostali do Děčína, odkud jedeme téměř plynule do Ústí nad Labem, kousek po D8 a pak sjezd na Teplice a Bílinu.

Silnice hezky utíká, kilometry přibívají, žadné komplikace v dohledu, ale tu ztrátu před Děčínem né a né nahnat. Volíme zkratku. Místo původního plánu přes Karlovy Vary jedeme na Plzeň po 27. Dovede nás do Havraně, kde je naše první tankování a malá pauza. Není čas na zbyt a tak musíme dále. 27 nás vede až kousek za obec Blšany, kde na nás čeká zákaz vjezdu. Nezbývá, než zvolit objízdnou trasu, která se posléze ukázala téměř 20ti kilometrová. Nejen že je to pro nás další zdržení, ale navíc nikde žádné ukazatele a tak malinko bloudíme. A s námi i ostatní, protože se s nimi různě míjíme. Všichni se nakonec vymotáme na stejné křižovatce, jen z jiných směrů. Plzeň máme na dohled. Po průjezdu městem jsme dostali hlad a restaurace v Přešticích přichází jako na zavolanou. Na výběr toho moc není, ale bramborovým salátem a dvěma řízky nepohrdnu. K tomu ještě tureček a cigaretka, no paráda! Do našeho dnešního cíle máme ještě nějakých 155 kilometrů a je tedy nejvyšší čas zvednout kotvy. Teplota kolem 25 stupnů, celkem silný provoz, pot dává o sobě vědět. Cesta na Klatovy sice utíká rychle, ale i tak jsme v časovém skluzu. Měníme plán. Místo na Šumavu v Klatovech odbočujeme na Strakonice a České Budějovice. Míjíme Český Krumlov a už projíždíme Černou v Pošumaví a přijíždíme do cíle. Malé, zato krásné vsi Milná. Je osm večer. Naše první ubytování na této cestě. Děkujeme za milé přivítání, domácí prostředí a útulné bydlení. Večer jen opečeme pár buřtů, malá procházka po okolí, abychom rozhýbaly otlačené zadky a hurá do postele. První den najeto 479 km, tedy úkol splněn. Druhý den vstáváme celkem svěží a bez známek únavy. Ranní káva, k tomu domácí buchta a skáčeme do sedel. Frčíme na Moravu. Cestou přez Frymburk nás jen malinko zaráží nespočet hotelů, penzionů a dalších ubytovacích zařízení. Pokroutíme hlavou a mizíme v lesíku na silnici 163. V Dolním Dvořišti odbočujeme na České Budějovice po 3, v Budějkách na Třeboň a Jindřichův Hradec, pak na silnici 23, která je opravdu krásná a dá se cestou kochat. V Dačicích přichází čas na oběd a tak stavíme. S plnými žaludky, natěšeni na krásnou klikatící se silnici opouštíme místní restauraci. Míříme si to po silnici 151 směrem na Moravské Budějovice, Znojmo, pak po 53 na Pohořelice, kde sjíždíme na silnici 416. Stále si vychutnáváme cesty, které se u nás na Severu jen tak nevidí. Dobrý povrch, krásné dlouhé zatáčky, které nás doprovází až k Valašskému Meziříčí. Tady jsme si udělali malou pauzu. Když jsem si tak vychutnával cigaretu, objevil jsem náš první problém. Přesněji můj. Na zadní pneumatice zmizel vzorek a začli na mě koukat dráty. Ou, to není dobrý. Je neděle, krásné počasí, blíží se 18 hodina. Teď, tady, na malé pumpě, stejně nic nevymyslíme a tak nezbývá než pokračovat opatrně dál. Maximální rychlostí 60km/h pokračujeme do kempu Mořkov, kam o půl osmé dorazíme. A nastává problém číslo dva.

V kempu nikdo není. Voláme na číslo, které je na recepci. Ozývá se paní, která nám sděluje, že už tam nikdo není (to je ale novina). Ale zkusí zavolat a zjistit kdo by nám dovezl klíče od chatky. Za nedlouho se oběvuje slečna s klíči a tak se můžeme ubytovat. Než se tak ale stane, nastane další problém. Opravdu mám nechat motorku na veřejném prostranství, byť v areálu kempu, kde se pohybuje spousta lidí? Přiznejte se, kdo z Vás by to risknul... nikdo. Neodolám a stejně jako Standa sjíždíme uzoučkou pešinkou, sotva pro jednoho člověka, dolů k chatce. Podařilo se, zaparkováno téměř na trávě a Standa pod stromem na hlíně. No tak to bychom měly dva problémy ze tří vyřešeny. Ale hned je tu další v podobě sousedů, kteří asi hodně, hodně oslavovali. A asi od rána. No nic, čas na sprchu, večeři, kafe. Jěště přemýtáme, co provedeme s tou mou pneumatikou a vida. Ticho. Soused usnul. Problém čtyři vyřešen sám. Za normálních okolností bych druhý den, v pondělí, zajel do nejbližší mototechny pro gumu a nechal ji vyměnit, ale byl svátek, takže nikdo nedělal. Nedávno jsem objevil člověka, od kterého jsem pořídil pár věcí pro tu svou krásku (myslím motorku, ne přítelkyni). Teď jsem si na něj vzpoměl. Tenhle člověk je neuvěřitelný. Nejen, že má originál díly za dobrou cenu, ale on dokázal nemožné! V jedenáct večer zalarmoval kamaráda, který dokáže sehnat novou pneumatiku. Tak i tento den můžeme klidně usnout. Najeto 409 km, celkově magických 888 km, vyřešeny všechny problémy, které nás ten den potkaly. Třetí den ráno zbývalo jen vyjasnit poslední detaily. Pán, který mi měl vyměnit pneumatiku, byl od nás vzdálen 64 km a k tomu cestou zpět. Místo toho, abychom pokračovali dále v naší cestě směrem na Ostravu a Opavu, vracíme se zpět. Vyrážíme tedy okolo desáté a těch zmíněných 64 kilometrů odpočítávám metr po metru. Dorazili jsme na místo. Je pondělí, je svátek a je vedro. Komu by se chtělo pracovat? Ale Tomáš je fakt třída. Prohodil pneu s úsměvem na tváři.

Proto ještě jednou a vřejně díky Tomáši a taky Tvému kamarádovi Jirkovi, co to dokázal zařídit. Na kostele odbyla 13 hodina a my se vypravili směr k domovu. Cestu jsme zvolili jednoduchou, na Olomouc, Svitavy, Hradec Králové, Jičín a Liberec. Ze všeho nejdřív však bereme útokem první restauraci, kde si dáváme oběd. Čím víc se dostáváme na sever, tím víc potkáváme nervozních řidičů, kteří stále někam spěchají, dokonce přibývá i motorkářů, kteří nezvednou tu ruku na pozdrav ani náhodou. Dnešní trasa není nějak dlouhá, proto jedeme klidným tempem a mě opět přepadá hlad. Zastavujeme na malé občerstvení v obci Sadová, kde nás upotá dvojice na motorce. Zakrytá SPZ jakým si batohem, který je schválně tak zašmodrchaný, aby nebylo vidět číslo. Bohužel nebylo vidět také světlo a blinkry. Za nedlouho se ke dvojici připojí další. Tentokrát vylepšili SPZ reflexní vestou. A blinkry také. Úsudek si udělejte sami. My si jen zaťukali na čelo a říkáme si, proč vidíme při své práci tolik dopravních nehod. Je těžké včas zareagovat, když nevíte, kam chce někdo odbočovat, nebo že vůbec chce odbočovat. Po malém občerstcení vyrážíme na poslední kilometry vedoucí k naším domovům. Míjíme Jíčín a svištíme na Turnov, kde si dáváme poslední foto na parkovišti a pak se už jen rozloučíme a mažeme na Liberec. To je cíl naší cesty. No a na závěr? Krásných 1254 kilometrů, které jsme si opravdu užili a na kterých nás doprovázelo dobré počasí, vše se obešlo bez deště a bohudík bez karambolů. Vracíme se domů ke svým polovičkám a to je to nejkrásnější. Proto i Vy mějte na paměti, že máte doma někoho, kdo na Vás čeká. Mějte se krásně a zas někdy ahoj. Standa a Josef</p>

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (11x):
Motokatalog.cz


TOPlist