Jižní Čechy na tři dny

Neděle 29.4.

Vzbudili jsme se do krásného rána, které vykompenzovalo rozvrzané postele. Po snídani jsme se rozloučili a popojeli asi 600 metrů na "hlídané" parkoviště bez hlídače za 100,-. Jelikož jsme poctiví, neobjeli jsme závoru jak jsme původně uvažovali, ale vytáhli jsme lístek z parkomatu. V kombinézách s helmama v rukou jsme vyrazili na prohlídku města. Stálo to za to!!!

Po povinném fotografování jsme se svalili z kopce, vyzvedli věci, koupili turistickou známku a vyrazili k dalšímu cíli - zámku Červená Lhota. Trochu jsme bloudili, značení už nebylo tak jasné. Po projetí několika vesnic jako z předminulého století jsme konečně dorazili na parkoviště kousek od zámku, který konečně nebyl na kopci :-). Parkoviště mělo být hlídané a placené, ale v horšícím se vedru se asi nikomu nechtělo obcházet auta a vypisovat lístečky. Malý zámeček na skále v jezeře je kouzelný. Dojem kazí velké množství cyklistů - pro Rosiho silniční hmyz - kterým se musíme vyhybat.  Vjedou téměř až do brány zámku.

Další cíl našeho putování má velký význam. Je to vesnička poblíž Červené Lhoty - Rosička. Jmenuje se totiž stejně jako můj přítel. Nabíráme směr Řásná, kde máme na dnešek domluveno ubytování. Vesnička je kousek od Telče a tak spoléháme na značení, ale zase nás vypeklo. Telč není na žádné ceduli. Máme naštěstí mapu a tak cíl nakonec nacházíme. Kemp Velkopařezitý je umístěn na stráni nad rybníkem a vypadá příjemně. V recepci dostáváme klíče a radu, že jestli chceme něco jíst, máme spěchat do místní restaurace, než zavřou. Jen zaparkujeme Blacka k chatičce a převlékneme se z kombinéz a už pádíme k restauraci s vydinou dobré bašty.

Otvíráme dveře restaurace - dá-li se to stavení tak nezvat - a musíme znovu zaklepat, jak je uvnitř nakouřeno. Upozorňuji, že Rosi je vášnivý kuřák, ale to do čeho jsme se pomořili, bylo i na něj moc. Stále bylo asi 25 stupňů, ale místnost byla zabedněná, jako když vládnou tuhé mrazy. Objednáváme si dvě piva a k nim dostáváme jídelní lístek na němž bylo pět položek, z toho dvě byly snídaně - evidentně již proběhlá - o jejichž čerstvosti se dalo s úspěchem pochybovat. I s vidinou spánku s prázdným žaludkem platíme piva a vybíháme na čerstvý vzduch. U vjezdu je kiosek, a tak doufáme, že by mohli mít aspoň buřta, třeba studenýho. Jaké je naše překvapení, když nás vítá rozesmátý, zavalitý "strýček Pompo". Servíruje nám až neskutečně dobré domácí párečky s křenem a hořčicí, pivo Bernard a spoustu historek. Když jsme se jen zmínili, že by se do nás ještě něco vešlo, přistál na stole talíř s domácím uzeným. Ke každému jídlu jsme dostali nové příbory, zabalené v ubrousku jako za minulého režimu v restauracích RaJ. Prostě bomba. Opět jsme si potvrdili jaký může být rozdíl na 200 metrech - všechno je to jen o lidech. Tento "človíček" udělá pro hosta cokoli, aby se cítil dobře. Po dalších dvou pivech už si s ním tykáme a máme slíbenou královskou snídani. Je už ale docela pozdě a máme za sebou dost dlouhou cestu takže nabíráme směr chatička a hurá do peřin. Chatka je čistá, má vlastní sprchu a WC, kuchyňku a terasu - to vše za 650,- pro dva. Můžeme jen doporučit. Ale hlavně nezapomeňte posedět v kiosku u Pompa!!! 

Ráno nás budí zpěv ptáčků a vycházející slunce. Je tu opravdu krásně. Jdeme na snídani, ale nakonec dáváme jen kafe (výběr z pěti druhů) a tatranku. Loučíme se s Pompem a vyrážíme k poslední zastávce našeho výletu, do Telče.
Parkujeme v jedné z bočních ulic a jdeme si prohlédnout vyhlášené náměstí zapsané v památkách UNESCO. Je opravdu na co se dívat. Když tedy pomineme všudypřítomné stánky vietnamských spoluobčanů. Je škoda, že ty krásné fasády a podloubí hyzdí "móc pěkný, levný, čím víc pruhů, tím víc adidas". Začíná být zase pěkné vedro, a tak sedáme na motorku a jedeme směr Jihlava a D1. Dálnice je nakonec nejhorším úsekem celé cesty. Její stav je místy téměř havarijní, i když provoz celkem ujde. Zhruba v půl druhé sesedáme u naší oblíbené restaurace Červený trpaslík ve Strašnicích, kde nás vždy rádi vidí.
Na počítadle máme 697 km.
Celý tenhle výlet byl vlastně přípravou na naší plánovanou cestu do jižní Francie, kterou se chystáme podniknout v červnu. Snad bude taky tak příjemná a vydařená jako tenhle víkendový výlet po krásných jižních Čechách!