gbox_leden



Do Jeseníků a zase zpět...

... aneb sobotní odpoledne nestane se chvílí nudy. Nechte se inspirovat tipem na pěknou jednodenní trasu po českých silnicích a silničkách!

Kapitoly článku

Byla sobota 24. března 2011 dopoledne, kolem deváté. Já si tak říkal, kam mě dnes cesta povede. Na návrh kamaráda "pojeďme ty Jeseníky" jsem popravdě neměl moc chuť, přišla mi to moc nálož a po jeho slovech "vzteklou jízdou, za 8 hodin jsme zpátky" se mi chtělo ještě míň, páč můj skill je trochu někde jinde než jeho a ta jeho "vzteklá jízda" je pro mě "wtf?".

"Vzteklou jízdou, za 8 hodin jsme zpátky"

Po prvotní nechuti se mi ten nápad zalíbil a to ze dvou důvodů, jednak - neměl jsem jiný plán a druhak bylo nádherně, chuť na delší projížďku se každou minutou stupňovala. Pochybnosti jsem ale měl, jednak o vzdálenosti a jednak o času, který bude proti nám, ale jakmile kamarád řekl, že silnice č.11 je něco jako moravská Liběchov-Dubá, jen tam není takovej nával, nalákal mě... tak jsme vyrazili asi kolem půl jedenácté, cesta vedla skrze Pardubice, Holice, Jablonné, Šumperk a cíl byl Karlova Studánka. Na 11ku jsem se těšil, páč tudy moje cesta ještě nikdy nevedla a prostředím Jeseníků stejně tak.
Až do Jablonného to byla cesta poměrně všední, pak ale začala zábava. Tu cestu jsem si opravdu užil, ale pokud bych měl říct, že splnila moje očekávání, lhal bych. Bylo to mnohem úžasnější než jsem čekal a to řikám jako rodilej Pražák, ano opravdu, 11ka mě nadchla už od prvních zatáček! Narozdíl od 9ky skutečně žádnej nával - VOLNO - kam až oko dohlédlo.

"V horách ještě sníh, kdo by to byl řek'..."

Cesta vedla dál a s každým dalším nadmořským metrem klesala teplota, no však v horách stále ještě ležel sníh, kdo by to byl řek'. Místy i metr, ale silnice byly suché, až na místa, kde to tálo, a jet se dalo naplno (není naplno, jako naplno).

Šlo to i díky faktu, že silnice v celém tohle úseku byly naprosto v cajku, jen dvě uzavírky kvůli opravám. Koberec jako novej. Problémem se ukázal jen chlad, kdy prsty v rukavicích začaly dost zábst. To nejhorší pro mě ale mělo teprve přijít... Dorazili jsme pak do cíle, nakonec až pod Praděd, ale cesta od závory na vrchol byla dle informací zadělaná štěrkem až nezdravě bohatě, a tak jsme to tedy otočili a uháněli zpátky... čas utíkal.
Cesta zpět vedla přes Svitavy, Poličku a Hlinsko, pak na Pardubky, a páč už bylo hodně hodin, nadešel rezervní plán, najet na dálnici a kulit to domů...

Na zpáteční cestě mi vznikly tři problémy: prvním byla únava. Už chápu, proč se říká, že profi jezdci mají fyzičku jak maratonci. Druhým byla tma. Jelikož jsme vyjeli ve dne, měl jsem sluneční brýle, ale jenom ty sluneční (s dioptrickou vložkou). Takže jsem jel ve slunečních ve tmě... ze tmy jsem tak měl ještě větší tmu... heh, docela nedobrý, když jsem de facto jel jen podle světel před sebou a podle svodidla, jenž lemovalo mou pravou ruku. A třetí problém byly mrtvý kočky (čtyřnohý). Na cestě tam jsme jich po dálnici napočítali 9, poměrně neobvyklý úkaz na délku úseku cca 70 km... Měl jsem opravdu docela hrachy, že nějakou potkám, vlítnu do ní a bude hotovo.
Nestalo se, dorazil jsem vpořádku, unavenej, bolavej, ale v pořádku. Se zážitkem z cesty cca 600 km v kuse, se zážitkem z nejhezčí silnice kterou jsem doposavad v ČR jel, se zážitkem s úžasnýho prostředí a pohledů, který se nedají popsat a vidět je bylo super, co na to říct víc... snad jen "kua blbej sníh, zašpinil jsem si o jeho roztékající skupenství svojí naleštěnou motku"... Ale stálo to za to, takže přátelé, hurá na 11ku a ať to lítá!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE

Kapitoly článku

Jak se Vám líbil tento článek?
Hodnocení (16x):
Motokatalog.cz


TOPlist