Stařec na Balkáně

  O Vánocích 2012 jsem dostal takový bláznivý nápad. Uvědomil jsem si, že už mě mnoho motorkářských cest v tomto věku nečeká a že bych si mohl udělat k sedmdesátinám radost nějakou delší cestou. Stále vzpomínám na těch několik málo cest, které jsem mohl v mládí absolvovat.
   Ta moje první cesta do ciziny se konala v roce 1967 a jelikož jsme se v té době v rámci RVHP nějak poškorpili s Rumuny, nemohli jsme jet do Bulharska tranzitem přes Rumunsko.To bylo příčinou, že jsme na cestu dostali každý 30 Dinárů a mohli  projet Jugoslávií. Dinár tenkrát měl hodnotu 3,50Kčs . Dostali jsme tedy devizy v hodnotě 105 Kčs na osobu pro cestu tam i zpět. V autě jsme byli 3 a tak jsme měli hodnotu 315 korun. Naše strana a vláda si vypočítala kolik člověk nejnutněji potřebuje a to mu dala. Ale český člověk si pomůže za každé situace. Povedlo se nám pod bagáž umístit 3 desetilitrové plechovky od oleje plné benzinu a ty jsme použili k tranzitu.  Po 1. průjezdu Jugoslávií jsme je chtěli původně vyhodit, ale pak nás napadla  myšlenka naplnit je v Bulharsku, Leva jsme měli dost, a projet cestou zpět pobřeží Jugoslávie, což se nám povedlo.       
Takže má první cesta v cizině byla po trase: Praha, Bratislava, Komárno, Budapešť, Szegedín, Bělehrad, Niš, Sofia, Stará Zagora, Burgas, kemp Arkutíno kus před Achtopolí. Zpět: Burgas, Plovdiv, Kjustendil, Skopje, Petrovac na Moru, Dubrovník,Mostar, Sarajevo, Pécs, Györ, Bratislava, Praha....
Druhá cesta na jih směr Bulharsko. Ta se konala až v roce 1972, tedy po 5 létech  Pro tuto cestu jsem koupil ještě přívěsný vozík "Kempík", abychom vše pobrali. Byl na kolečkách 4,00x8 , kde pneumatiky vydržely právě cestu tam a zpět. S Rumuny jsme se už kamarádili a tak žádná Jugoslávie. Cesta do Szegedu stejná , ale pak odbočení na Nadlac, Timisoaru, Turnu-Severin, Calafat, přívozem do Vidinu, Sofia, Burgas, Kiten.  Zpět:  Burgas, Varna, Balčik, zpět Varna, Ruse, Giurgiu, Craiova, Carancebes, Timisoara, Arad, Szeged, Budapešť, Bratislava, Praha. Teď mě napadlo udělat takovou kompilaci těchto cest pro letošní oslavu sedmdesátin......
 

Plánování

Hned po novém roce jsem se dal do plánování cesty. Původně jsem plánoval dojet až do Istanbulu. Jen tak na otáčku z Bulharska. Po přečtení zkušeností motoristů na Tureckých hranicích, potřeby víza a dalších věcí jsem z plánu Turky vyřadil.  Do  plánu jsem zařadil  Kiten, kde se mně moc líbilo. Jelikož chci obě trasy z mládí propojit, bude nutná spojovací etapa k Jadranu do Petrovače na Moru v Černé Hoře. Pak už kolem moře až do Slovinska a Rakouskem domů. To je na cestě novinka, jinak má vše zhruba odpovídat.Druhá fáze plánování nastává: Takže hrubá trasa by byla, ale velice hrubá. Jelikož to má být cesta pro motorku a sólo jízdu, nabízejí se 2 možnosti po cestě tam. Maďarsko je jasné, ale kudy ze Szegedu? Pro Srbsko mluví lepší silnice, snažší domluva, ale Rumunsko má po cestě krásné hory s ještě hezčími zatáčkami a ty miluju. O něco horší silnice a těžkou domluvu. Ale stejně vyhrála myšlenka, že jsem v centrálním Rumunsku ani u jeho moře nebyl a tak tedy Rumunsko.  Ve druhém kole plánování je předpokládaná trasa : Praha, Bratislava,  Szeged, Nadlac, Sibiu s přejezdem krásných hor, Ploesti, Costanca, téměř celé pobřeží Bulharska až k Achtopolu. Zjistil jsem totiž, že v Kitenu už kempy prakticky neexistují, stejně jako většina kempů od Burgasu na jih. Achtopol by měl být nejvzdálenějším bodem a chtěl bych tam někde pár dnů zůstat, ale já na místě dlouho nevydržím. Pro cestu od moře k moři byl plán velice těžký a variant více. Původní trasa Turecko, Řecko, Albánie padla pro nutnost víza do Turecka a divných poměrů v Řecku. Také proto, že tato trasa je o dost delší.  Pak existuje:  Bulharsko, Srbsko, Kosovo, Černá Hora. Zvítězila však trasa Bulharsko, Makedonie, Albánie, Černá Hora. Proč? Je kratší a vede snad klidnějším územím než je stále Srby neuznané Kosovo a dostanu se k moři co nejníže , ještě dost kilometrů pod Petrovacem, v Ulcinji. Pak už zbývalo naplánovat cestu domů kolem moře. Po rozpadu Jugoslávie vede několika státy. Černá Hora, Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, a Slovinsko.  Pak už jen země , ve které jsem byl pouze 3 km za hranicemi a rád bych jí někdy projel více, tedy Rakousko. Tentokrát bych jí chtěl ale projet co nejrychleji po dálnicích a cestu ukončit na chatičce u Bechyně.  Takže Ulcinj, Bar, Budva, Kotor, Dubrovník ,   Makarská, Senj, Zagreb, Ptuj kvůli obchvatu Slovinské dálnice, Mureck, dálnice A9, A1, Dolní Dvořiště, Budějovice, Bechyně.Tak to je sen a na to snu dále pracuji. Finančně by byl zajištěný, výbava na cestu, až na maličkosti , připravena. Mapy jsem našel na internetu a po delší době se mně je podařilo nasoukat do navigace. Jsou hrozně obsáhlé. Pro sebe jsem nakoupil nepromok, vařič na suchý líh, termo polní láhev, motobrašny, pro motorku nové gumy.   Rád bych vyrazil koncem května, někdy okolo 20. Doma musím být 15.6., protože  naši odjíždějí do Chorvatska 17.6. a musím převzít zvířectvo.  Na snu je třeba pracovat a pomáhat mu. Přečetl jsem mnoho stránek zkušeností z cest od různých cestovatelů. Některé na netu jsou staré, některé si odporují, co člověk to názor. Některý je hodně náročný a vadí mu každá blbost, což já nejsem, některý je  "čundrák" bez velkých nároků a to já jsem. A z toho vycházím.... Začíná rozpis jednotlivých etap cesty, která má délku okolo 5000 km....

Plán etap

Díky dálnicím, které vedou známou krajinou Čech a Slovenska a nezáživné krajině Maďarska, by měla být 1. etapa delší, stejně jako poslední Chorvatsko – Bechyně, kde by měl následovat delší odpočinek. Je to skutečně jen plán, protože člověk na motorce je závislý hodně na počasí. Nerad bych jel někde 400km hornatou krajinou v silném dešti. Takže:
1. Etapa : Praha (CZ) – Brno po D1 – Bratislava (SVK) po D2 – Györ – obchvat Budapešti, Szeged – Makó (HU) což je cca 720km , ale díky dálnicím říká Google 6 hodin 16 minut, což je pro mne málo a počítám s 10 hodinami
2. Etapa: Makó – Arad (RO) – Sibiu , což je cca 390km a Google počítá už s 5,5 hodinami, já myslím 7hod . Neznám to tam a chci si to užít
3. Etapa: Sibiu – Ramnicu Valcea (průjezd horami TransFagarašskou mag.) – Pitesti – Bukurešť – Constanca - Vama Veche u Costance,  546 km a 6,5 hod. Počítám s 8hod
4. Etapa: Vama Veche – Varna (BG) – Burgas – Kiten – Achtopol , 320 km a 4,5 hod . Počítám min. 6 hod
5. Etapa: Achtopol – Burgas – Kazanlak , 266 km a 3,5 hodiny
6. Etapa: Kazanlak – průsmyk Šipka – Gabrovo – Botevgrad – Kjustendil , 366 km a 5 hod. Počítám se zastávkami v horách, takže min. 8 hod
7. Etapa: Kjustendil (BG) – Skopje (Makedonie) , Debar (Makedonie) – Topojan (ALB) – Shkodör (ALB) - Ulcinj (MN),  483 km a 7,5 hod. Počítám s 12 . Nechci se zdržovat v Albánii a tak raději delší etapa přes krásné hory.
8. Etapa: Ulcinj –  Bar – Petrovac – Budva – Kotor – Dubrovník – Ston - Trpanj , 280 km a 5 hodin . Krásné pobřeží, počítám s 10 hod
9.  Etapa: Trpanj – trajekt – Ploče – Makarská – Split – Šibenik – Zadar - Senj, 440km , 7,5 hod
10.  Etapa: Senj (CR) – Záhřeb – Maribor (SLO) – Graz (A) – Linec - Bechyně 684 km a 8 hodin
Toto jen cesta , celkově by však měla být "dovča" o minimálně týden delší. Chci totiž pobýt nějaký den u Černého moře a  v Černé Hoře u Jadranu.  Záleží také na počasí. Sezona v Rumunsku i Bulharsku začíná až 1.6. a tak by tam měl být ještě klid.  V Černé Hoře je prý počátkem června už i 25 stupňů, doufám, že nad nulou :-) Jen se to vše musí vejít mezi 15.5. a 15.6.

Termín odjezdu se blíží

a tak už dochází k hromadění potřeb, dopilování trasy, kontrola potřebného....  Dělám testování pomůcek a snáším potřeby na hromádky, odpovídající brašnám a kufru. Mapy z internetu do Garmina jsou mizerné, ač je vydává jakási Evropská renomovaná firma a jsou stavěny stejně jako originální. Zjišťuji, že pro Yamu mám více výbavy než pro sebe. Ještě zbývá vyzkoušet stan, nepromok a nějaké drobnosti.
Zjišťuji, že teplota  přímořských zemích už teď překračuje mé požadavky na teplo a černomořské i jadranské pobřeží má 28 a 27 stupňů, takže bych možná vyrazil už okolo 15.5., podle počasí zde, abych nevyjížděl v dešti.
Trasa moc změn nemá. Jen jsem našel tu pravou  TransFagarašskou magistrálu, která je při zobrazení v normálním měřítku Google map neviditelná a vede o cca 20 km dále od Sibiu souběžně s původně plánovanou silnicí. Podle fotek je super a ani kvalita silnice není špatná. Je dlouhá okolo 170 km a tak bude možná nutné vložit ještě jeden nocleh za přejezd hor. Vypadne z cesty Ramnicu Valcea a trasa vede rovnou k Pitešti (Sibiu-Avrig – Curtea d A - Pitesti). I v tomto měřítku je vidět jak je kudrnatá....

Tak to by byl plán a nyní k realizaci. Sen se stává skutečností.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE