S pcxkou opět na Balkán. A zase jinak.
Text: jirkapcx | Zveřejněno: 25.1.2026 | Zobrazeno: 16 653x
Vymyslel jsem zase jinou trasu, Jirka, že pojede se mnou. Vyrazili jsme v závěru května. Hlavní cíle: Přes Semmering, podél jižní hranice Bosny a Hercegoviny do Montenegra a zpět přes SH 20 v Albánii do Srbska do národního parku Tara a Srebrenici v Bosně. Něco vidět, hezky si zajezdit. Jako vždy.
Kapitoly článku
Hezká cesta, bohužel jsem si i hezky ustlal.
V 9,30 sraz na pumpě v Pelhřimově. Pcx150 a BMW 650 SC. Poslední tankování u nás ve Slavonicích a jedeme na jih. Cestu do Kremsu jsem obohatil o průjezd vojenským úvalem. Měli jsme štěstí, že červená světla zůstala zhasnuta a silnici jsme projeli v pohodě. Po opuštění této silnice jsme jeli okolo přehrady Dobra. Chtěli jsme ji okouknout, ale z parkoviště bylo prd vidět a na pěší tůrku jsme se necítili.
U Kremsu přejet Dunaj, včas odbočit na neplacenou silnici a okolo rozlehlého kláštera Göttweig stále na jih směr Semmering. Tam jsem ještě nebyl.
Cestou jsem měl z pr..le kliku. Možná jsem moc spěchal, možná snížená pozornost. Určitě k mému ustlání kousek před Semmeringem pomohl i krátký úsek zřejmě původní mokré vozovky s uhlazenými vystupujícími kamínky v pravotočivé zatáčce. Prostě pocit, že už jdu a nemohu tomu zabránit mi včas prolétl hlavou, tak jsem pcxku opustil a sám se doklouzal ke svodidlu. Pán v malém citronu, co za mnou zastavil, mi hned poskytoval pomoc a ukazoval, jak je v těchto místech vozovka kluzká. No, pcxka ležela s běžícím motorem trochu odřená. Pán zvedl pcx, vzal za plyn a málem mu ujela, paní jsem poslal hlídat před zatáčku a já pomalu rozhýbával u svodidel všechny kosti od prstů u nohy až po kyčel a zhluboka jsem si oddechl, že všechno funguje. Musel jsem se trochu oklepat a za pomoci svodidla se hezky pomalu postavit na vlastní. Ještě mnohokrát jsem si děkoval, že jezdím pořádně oblečenej. Jo, šlo to. Hlavně zdraví a pak i žádné větší škody. Jirka jel tentokrát přede mnou a ani o mé peripetii nevěděl. O kus dál na mě čekal a bylo mu divné, že nejedu. Sehnal jsem ubytování a doufal, že noc prožiji bez projevu případných dalších následků. Pak jsem řádně obhlédl sebe. Večer jsem obhlédl stroj, plně funkční, jen estetické vady a ulomené zrcátko. V noci jsem chladil nabourané tělo nejen mokrými ručníky, ale i Jirkovými vložkami z chladící tašky. Dopadl jsem podobně, jako pcx. Plně funční, semotamo něco bolelo a hlavně estetické vady schované pod oděvem. Bunda nepromoku na vyhození, motodžíny připraveny na velkou záplatu, přilba-lehce drbnutý sluneční štítek. Vylučoval jsem v pohodě, a tak to na žádné vnitřní problémy neukazovalo. Ráno rozhodnuto, jedeme dál. Nějaký krém na mé modřiny jsem pak pořídil cestou. Prostě barva kůže na mnoha místech mého těla po celou cestu jak u chameleona a drobné bolístky šlo přežít.
Ujeto asi 460 kilometrů. Trochu v suchu, trochu v dešti či mokru.
Od Semmeringu nad Zagreb.
Po dobré snídani a nezbytné kontrole oleje a pneu jsme se vydali na shlédnutí viaduktů okolo Semmeringu a poté přes hezkou silničku na Pfaffensattel směr Slovinsko. Průjezd Slovinskem a později Chorvatskem jsem přenechal Jirkovi, který jezdí na navigaci. Já měl odpočinkový den. Trochu nás u nenadálé uzávěry provedl i divokými serpentinkami, trochu jsme poznali i slovinské kopečky a venkov. Když jsem začal vysychat a ptal se na pumpu, milí lidé mně hned nabízeli, jestli nepotřebuji benzín, že by mi ho poskytli. Ubytování v tradičním obydlí z počátku minulého století ve Slovinsku pod Ptují. Paní to měla načinčané serepatičkami, ale poskytla nám suroviny na snídani a večer ještě vínko. Pohoda, počasí nám přálo. Dnes ujeto asi 280 km a začalo vedro.
